Obosť, i, f., allamanda, die Allamande,
rostl. Vz Rstp. 1059.

Obostřiti ostnec. Št. Kn. š. 185. — Ž.
wit. 65. 7.

Obotěný; -ěn, a, o, gestiefelt. O. nohy.
Nz.

Obotiti, il, ěn, ění, bestiefein. O. nohy.
Vz Obotěný..

Oboudesný, áfiqnáéšios, beide Hände
gleichgeschickt (wie die rechte) gebrau-
chend. Lpř. Sl.

Obounož, beidbeinig. V tělocv. Rgl.

Obouchati, vz Obúchati.

Obourodý. O. slovo (označující rod muž.
a žen.). Křn.

Obouruč, mit beiden Händen, beidarmig,
v tělocv. Rgl.

Obousicilský. O. království, das K. beider
Sicilien. Pl. II. 275.

Oboustranně = obostranně. ZČ. III. 108.
Traversa o. zazděná. Pcl. 109.

Oboustranný = obostranný.

Obouti co: nohy, Hugo 210., čižmičky.
Sš. P. 673. — več. Opaš se a obuj se v no-
havice. B. mik. Act. 12. 8. V jich škorně
se obúvají. Hus I. 398. Obujme se v chrab-
rosť. Kyt. 1876. 28. — se do čeho. Obul
se do cizích bot (koupil zajíce v pytli,
špatně pochodil). Us. Msk. — co jak. Obul
kalhoty na ruby. Tč.

Oboutlec, tlce, m., leptostroma, der Dünn-
scheibling, Houba. Vz Rstp. 1952.

Obouvátko, a, n., der Stiefelhaken, An-
zieher. Rk.

Obouzení. Pož. 341.

Obouzeti, obuzovati. Cf. Mkl. Etym. 21.
— koho jak. On jest zlým nevinně obu-
zen. Hr. ruk. 145. Vz Obuzovati. Kn. rožm.
čl. 132., 227.

Obovocí, n., pericarpium, der Samenbe-
hälter. Šm.

1. Oboz. V MV. nepravá glossa. Pa. Ne-
měl ni stanu ni obozu. Šf. Strž. II 90. Fahr-
park. Pr. tr.

Oboza, y, f. = oprať, das Leitseil. Slov.
Němc. VII. 10., Loos.

Obozdieť, verblenden, mit einer Mauer
auswendig bekleiden. Slov. Ssk.

Obozkati, abküssen. Slov. — co komu:
ruku. Syt. Táb. 116 — se s kým. Rr. Sb.

Oboznať sa = obeznati se. Slov. Loos.

Obozní, Gepäck-. O. cedule. Šm.

Obozubka, y, f., die Stiftensäge. Šp.

Obpavezný, fahnendeckig, v bot. Sl. les.,
Rst. 452.

Obpeřeti, el, ení, ringsum Federn be-
kommen. Šm.

Obpeřiti, il, en, ení, umfiedern, ringsum
befiedern. Dch.

Obpestičí, n. = věnec vnitřní, die Stempel -
hülle, v bot. Vz Rst. 452.

Obpírčí, n. = pírko dolení díl dělohy
obklicující, die Knospenscheide. Vz Rst.
452.

Obpisač, e, m. = opisovač. Bern.

Obpisati = opisovati. Bern.

Obplodí, cf. Rosc. 93.

Obplodný pupek, bilum carpicum, der
Fruchtnabel, jizva, cicatrix carpica, die
Fruchtnarbe. Nz.

Obplochý, ringsum beflächt. Kv. 1842.
Obpolový. O. hvězdy, Circumpolarsterne.

Sl. les.

Obpučí, n. = obcibulí. Rst. 452.

Obpupí, n., perihilium, der Nabelring.
Nz., Rst. 452.

Obpýrči, n., die Knospenscheide. Sl. les.

Obr, obir, gigas. Ž. wit. 18. 6., 32. 6.,
Mkl. Etym. 219. Za Šf. polož: Strž. I. 278.,
62., 429., Bdl. Mtc. 1880. 205. Tu se kdes
obři sebrali. AlxV. v. 633. (HP. 16.). O.
skalní (skála). Čch. Bs. 61.

Obrábač, e, m. = obrábitel. Slov. Orl.
II. 319.

Obrábať = obráběti Slov. My obrábame
ducha. D. Šk. I. 287.

Obráběcí stroj, kterým se povrch před-
mětu mění na př. na soustruhu. Al. Stč.

Obrábění, n., die Bearbeitung. O. ka-
menů tesáním. Prm. IV. 225. O. dřeva.
Kořenský v České škole VIII. 120.

Obráběti pole = obdělávati. Laš. Tč.
Vz Obrobiti.

Obrabotka, y, f. = spracování. Slov.
Nár. nov. 1886. č.61.

Obracák, u, m., u zámeč., das Wind-
eisen. Šm.

Obracať = obraceti. Slov. Bern.

Obracedlo, a, n. O. na pečeně, der Brat-
wender. Pam. Val. Meziř. 187.

Obrácení v tělo, Št. Kn. š. 15., v popel,
die Einäscherung. Posp. O. plodu. Kžk. 326.
O. jinam. Jg Slnosť. 72.

Obrácený. Kn. rož. 227. O. soud, Jd.
39., funkce, Stč. Dif. 3., trojčlenka, regula
trium conversa. Šim. 84. Důsledek na o-nou,
ad conversam. Jd. 46. O-ným pořádkem.
Dk. Kabát už pětkrát o-ný a posud není
zaplacený. Us.

Obracilka, y, f. = kráva, jíž při léhání
ochoz se obrací, kráva ochodovitá (to je
vada). U Chrud. Hk.

Obracovací soud. Jd. 39. (46.).

Obracovač, e, m. O. sladu (přístroj),
Malzwender, m., KP. V. 262., na seno, der
Heuwender. Us.

Obracovačka, y, f. = lopatka na hvozd,
die Umschlagschaufel. Suk.

Obracovadlo, a, n., přístroj hospodář-
ský, der Umwender. Us. Pdl.

Obřad. Obřady městské. Vz Sbn. 585.
O změnách o-dů pohanských, církevních a
světských. Vz Zbrt. 288.

Obradatěti, ěl, ění, Bart bekommen. Loos.

Obradlo, a, n. = ohlávik. Slov. Rr. Sb.

Obřadně někomu se pokloniti. Us. Pdl.

Obřadní roucho, Pdl., knihy, Tf., Jir.
modlitby, Jir., jazyk, Tf., sloh, Vlč., pří-
kazy, Mlč. 47., písně. Vz Sš. P. 715., 721.,
735., 742., 748., 755., 762., 768.

Obřadnický. O. bohosloví = liturgika.
Hnoj.

Obřadník. Koll. IV. 60.

Obřadný úkon, liturgische Function. Dch.

Obradostněti, ěl, ění, froh werden. Ml.

Obradovati co. Byste ves svět o-li. Sv.
ruk. 6. O-duj mé srdce. Pravn. 1482.

Obřadovník, a, m. = obřadník. Hnoj.

Obřadový, Ceremonien-. O. roucho. Lpř.
Dj. I. 134.