Obvazek. Hotovitel, zhotovovatel o-ků,
der Bandagist. Dch. Vz Obvazkář, Obvaz-
ník. O. dáti, přiložiti. Us. Dch. Vz Obvaz.

Obvazkářský závod. Us. Vz Obvazkář.

Obvázkový, Verband-. O. látka.

Obvaznice, e, f., das Umbindband, u klo-
boučn. Jdr. exc.

Obvazník, a, m. = obvazkář. Dch.

Obvazný, Verband-. O. látky, Dch., sta-
nice (obvaziště). Nz lk.

Obvazovací nářadí, das Verbandzeug.
Nz lk.

Obvazový, Verband-. O. látky, -stoff,
rouško, -tuch. Nz. lk.

Obvážiti, vz Obvažovati. — O. = ob-
tížiti, belasten. Štěpí a dříví kamením ob-
vážené shromažďovati kázal. Kosmogr. 52
A.

Obvedený, ringsumgeführt. Dch — čím,
umgeben. Dch.

Obvejčí, n. = těleso podoby vejčité, das
Eirund. Posp.

Obvejčitookrounlý, eirund. Šm.

Obvejčitý. O. podvalek, podhlavnice, ve
stavit., der Eierstab, ein Echinus mit eier-
förmigen Verzierungen. Nz.

Obvěniti. Ktož vdovu pojme, ten vedlé
práva zemského nemá třetinu výš o., než
tolikéž toliko, což po ní béře. Vš. Jir. 218.

Obvěno, a, u., vz Obvěnění.

Obvěs, u, m. = obvěsek. Rk., Loos.

Obveseliti se. Št. Kn. š. 178. Dobře-li
činíš, sebe o-líš. Bž. exc. — z čeho. Z je-
hožto věznění velmi obveseleno bylo kněž-
stvo. Mus. 1883. 141.

Obveselník, a, m., der Erfreuer, Er-
götzer. Pusto mu, kde už ani vtáčika le-
táčika, o-ka svojho nevidí Dbš. Úv. 115.

Obvěsiti co čím: kvítím. Pass. 87.

Obvěta. Nauka o o-tách = o periodách,
die Periodenlehre. Dvou-, tří-, čtyř-, více-
členná o.; mluvení o-tami, způsobem obvět,
periodenweise. Nz.

Obvětění, n = skládání, tvoření obvětí
či period, periodování, das Periodiren, die
die Periodirurig. Nz.

Obvětí, n. = obvita, die Periode. Nauka
o o-tích. Nz.

Obvětný = periodný. periodisch. O. mlu-
vení, periodenweis. Vz Obvěta. Nz.

Obvetšeti, inveterascere. Ž. vvit. 6. 8.

Obvětšiti, il, en, ení, obvětšovati, ver-
grössern. — co čím.

Obvíjadlo, a, n., die Fatsche. Loos.

Obvíjeti, vz Obviti

Obvijka, y, f., der Blumenkelch. Laš. Tč.

Obvijok, jku, m. = obojek, das Halstuch.
Slov. Hdž. Šlb. 83.

Obvily = obvitý, obvinutý. — čím. Slov.
Orl. II. 193.

Obvin, u, m. = obvinutí. O-ny hadů. Tš.
Laok. 33.

Obvinadlo, a, n., die Hülle. V hrobě
Kristově nepozůstaly leč o., v nichž za-
obaleno bylo tělo. Desolda.

Obvínati, vz Obvinouti. Bern.

Obvinec, nce, m. = spouštěcí záslona.
Šrc. Ml. rus. jaz, II. 189.

Obviněný z kacířství. Mus. 1880. 460. —
Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 427.

Obvinitelný, anklagbar, beschuldigbar.

Obviniti koho čím. Najprve jeho tiem
obvinichu. Hr. ruk. 235.

Obvinka, y, f. = obálka, envoleppe. NA.
III. 146.

Obvinovati, vz Obvinouti.

Obvinušt, u, obvinuští, n., die Hülle. Šm.

Obviti co komu čím: jícen lanem. Kká
K sl. j. 222.

Obvlasť, i, f. = oblasť, das Gebiet, Ter-
ritorium. O. říše. J. tr.

Obvláštně něco zHáti. Pravn. 1289.

Obvlažiti. Plností své moci o. a obliti
rač. Kar. 88 Obviaž tiem (pramenem) du-
šičku mojí. Pravn. 96.

Obvod, der Bezirk atd. O. honební, Jagd-,
soudu, soudní, zemí říšských, Umfang, místa,
biskupský, J. tr., kutací, Zpr. arch., pev-
nosti. Čsk. O-dy říše rostlinné. Stč. Zem.
819. — O. mrtvoly = ohledání, die Obduk-
tion. J. tr. — O. = perioda, občíslí, v ma-
them., die Periode bei Decimal- und Kelten-
brüchen. Nz.

Obvodek, dku, m. O. na mincích. Črm.
9. Vz Obvod.

Obvodněný, rings umflossen o. umströmt.
Lpř. Sl.

Obvodní úhel, Hra., nervstvo, Šv., bána,
Frč. 13., místa, Vororte, dráha (železnice),
die Gürtelbahn. Dch. — O., Obduktions-.
O. zpráva. J. tr.

Obvodový = obvodní. O. úhel, Jrl. 425.,
Nz., Jd. Geom. I. 66., 18., ústroje nervů.
Dk. P. 3.

Obvodozemský. O. či stereografické
promítání, zobrazení povrchu zemského.
Stč. Zem. 387., 398.

Obvosstřiti = obostřiti. Pož 262.

Obvoz, die Ambulanz. O. horkého čaje.
Dch.

Obvozný, ambulant. Dch.

Obvrci, vz Obvrhnouti.

Obvrhovati, vz Obvrhnouti.

Obvříslo, a, n. = obříslo. Mor. Šd.

Obvrták, u, m. = dutý nebozez, der
Kernbohrer. Hrbk.

Obvrtek, tku, m. = jádro, der Bohrkern.
Hrbk.

Obvrv, funiculus. Z. wit. Deut. 9., Ž.
wit. 104. 11., 77. 54.

Obvůd, gt. obvodu, m. = obvod. Laš. Tč.

Obvykati čemu. Co soud přinese, když
nelze jinak, tomu má obvykati. Výb. II.
1405.

Obvykle, gewöhnlich, gewohnter Weise.
Historikové táhnoucí se o. jen po hluku
válek. Št. Strž I. 577.

Obvyklý. O. výrok (heslo), Dch., místo.
Lpř.

Obvýšně, aufwärts. Slov. Bern.

Obvýšnosť hory. Šf. Strž. I. 225.

Obvýšný = hezký, vysoký. Pč. 13. Ma-
riška bola panna úplně vyvinutá, postavy
o-nej. Orl. XI. 178. — O. = vznešený Ve
smyslu o-ném a duchovním nastíněno jest
vítězné Kristovo na nebe vstoupení. Sš. II
113. Muž velmi o., eminens. BO.

Obvýtrusí, perisporangium, die Sporan-
gienhülle. Sl. les. Cf. Rst. 453,