Obvýtrusný. O. rostliny, perisporiei:
padlí, zpodkosmek, šňůratka, hrušťulka. Vz
Rstp. 1954, 1973.

Obvzdálený, entfernt, weit wohnend.
U Olom. Sd.

Obvzláštní = obzvláštní. Pož. 3.

Obyčaj, posud na Slov., Mor. a ve Slez.
Šd., Tč., Vck.

Obyčajně = obyčejně Vz Obyčaj. Šd.

Obyčajný = obyčejný. Vz Obyčaj. Šd., Brt.

Obyčej. V Sv. ruk. An. 613. jest rodu
žen : Židovského zákona o. byla. — O. =
zvyk. Cf. Kram. Slov. O-je prostonárodní
a jich vztah k duševnímu životu národa.
Vz Zbrt. 3., 4 České mravy a o-je. Vz
Ukaz. 83. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 410., IV.
3. 2. 426., Mus. 1888. 355., 357. To kaž-
dému bylo nad o. (neobyčejné). Us. Vk.
Obyčaj je u svetárov zlým za zlé platiť.
Slov. Tč. Vedlé o je a práva. Let. 108
Ženy ten o. mají. Mst. v. 372. Tam o. býval
peníze vážiti a ne čísti. BR. II. 118. a. To
tak v o-ji měl. Pass. mus. 385 a j. Ti toho
jsú o-je. Anth. I 3. vd. 34. Ale není to za
o., aby . . .; Měli to mezi sebou za o. V.
Obyčej bez pravdy starý blud jest; Viece
pravdu než o. následovati máme. Hus III.
236. Jakož jest o. v milných milostech;
Jsú to pohanští o-ji. Št. Kn š. 38, 109.
A my podlé toho o složení jich souditi o.
máme. Byl. Hřích v o. vzíti. St. N. 142 37.
Rozkoš světa též i těla zlú obyčaj mívá,
čím víc komu chce uškodiť, tím peknější
zpívá. Glč. II. 115. Co se mnohým hodí, to
v o. vchodí. Bž. Co kraj, inši obyčaj; co
dědina, inša maňira; co chalupa, inša nauka.
Us. Brt. — O. = povaha. Různí-li se oje,
nebudou přátelé; O. změní, kdo si nelení.
Lpř. Jako ktož svého otce o-jóv nenásle-
duje. Št. Kn. š. 29. — O. = obcování. S kým
jest kto viece v o-ji; S kýmž se kto v o.
sbéře; Lidé, s kýmž mievají o., toho vášně
přijímají. Št. Kn. š. 40., 78. — O. = způsob.
Také se výklad ten příčí o-ji hebrejského
mluvení. Sš. II. 114. Aby k jich přijetí ti-
štěni nebyli o-jem nižádným. Arch. III. 449.
Ti se nemohli žádným o-jem na mysli upo-
kojiti. Bart. 33 Propuštěn z vězení a to
tiemto o-jem. Let. 27. Přikázanie to pře-
stupuje člověk trojím o-jem. Hus I. 222.
(226.). Míníce se toho vystřieci těmito o-ji.
Žžkt 9. Pateře aby pěli někakým divným
o-jem. Št. Kn. š. 11. Když jsme tak daleko
padli, abychom vstáti nemohli nižádným
o-jem. Chč. 610. — O. = rozmar, die Laune.
V Podluží. Brt. L. N. II. 67. — O. = ko-
řalka. Vz Zbytek. Val. Vck.

Obyčejnosť. Hlasy svými nad o. vynika-
jící. KB. III.

Obyčejný, launisch. Obyčajný člověk.
Brt. D. 238.

Obyčený. Bž. 46 , Otc. 4. a., Št. Kn. š.
158.

Obyčoj, eja, m. Každý kraj mo (má) svůj
obyčoj; Chodí do nás jen z obyčeja. Laš.
Tč.

Obyda, y, m. = běda, hoře? Slov. Mater
od o-dy nevedela si rady; Tým pannám
mať od o-dy nad tou najmladšou zomrela.
Dbš. Sl. pov. VIL 17., I. 344.

Obydelní, bewohnbar. O. stavení. Us.
Šand. II. 36., Kzl. 106., Dch.

Obydlenec, nce, m. = obyvatel. Slov. Naj-
vyšších o-cov ľudských vo Vysokých Ta-
trách hľadaj našich bačov a ovčiarov. Phľd.
IV. 263.

Obydlený jak. Krajina hustě o-ná. Us.
Pdl — kde: ve Slezsku, wohnhaft, an-
sässig. Brt.

Obydlí řím. a řec. Vz Vlšk. 503. O o.
cf. Kram. Slov.

Obydlo Hol. 75.

Obykánie, n., exercitatio. Ž. wit. 54. 3.

Obykati, obyknuti, exerceri. Ž. wit. 76.
7., 76. 7. a j , Sv. ruk PS. 137. Tiem během,
jakož (jakž) obykl. Št. Kn. š. 32. (150.) —
čemu. Tomu všemu o-kl jest. Výb. 1. 489. —
s inft. My sme o-kli těm svatým duchóm
řékati andělé; Druhé miesto, na němž črt
obykl mnohé oklamovati, jest lože; Obykše
hřešiti. Št. Kn. š. 175, 201., 206. — kdy.
(Děti) což o-knů z mládí. Rd. zv. 1847. —
co. Kterýž hřiech člověk obykne, toho na
starosť neodvykne. Sv. ruk. 157. — s kým,
versari cui. Exc. — Vz Úsudek.

Obvyklý. Bž. 47 , Výb. II. 788. O. ho-
dina. Pil. — čomu. (Tělo) o-klé rozkoši.
Alb. 74. a.

Obylo, a, n. Mor. Delať něco na o-lo =
na oko. Pozvali nás jenom na o. Brt. D.
238.

Obyš, e, Obisch, myslivna u Žebráka.

Obyt, der Wohnort. Pal. Rdh. I. 143.
Letní o. Dch. Jazyk náš z učeneckého o-tu
vyobcovaný. Verkehr. Presl v Kr. Země
někomu k obytu vykázati. Šf. Strž. II.
343. Žena o-tem od muže oddělena byla.
16. stol. Wtr. Tak že o-tů svých v městech
pražských neměli. 1532. Mus. 1880. 498.

Obytec, Obitz, ves u Klatov. Vz Rk. Sl.

Obytecký z Obytec. Vz Blk. Kfsk. 1376.,
Sdl. Hr. I. 70., IV. 90., 248., VI. 67.

Obytelnosť, i, f. = obyvatelnosť. J. tr.

Obyti. Až se tam drobet obyde, bude
jiná. Us Vk., Ntk.

Obytopis nerostlinský. Presl., Rst. 453.

Obytopisec, sce, m., der Ortsschreiber.
Šm.

Obytopisecký, obytopisný, topographisch.
Šm.

Obytosloví. Nz.

Obývací = obytný. O. místnosti, Pdl.,
stavení. Pcl. 90.

Obývaný; -án, a, o, bewohnt. O. dům.
Us. Pdl.

Obyvatelnice, e, f. = obyvateľka. Šm.,
Rk.

Obyvatelnosť, i, f. = obytelnosť, die Be-
wohnbarkeit. J. tr.

Obyvatelský. Národ německý nemající
práva o-ho v zemi české. Tk. III. 467.
O tvoření jmen o-ských. Jos. Chmela v Mus.
1835.

Obývati v čem. Kteřížby v těch věcech
o-li (trvali). Výb. II. 1397. — kde (kdy,
jak dlouho). Po Ithace obývají. Lpř. Sl.
I. 41. Dávno před narozením p. Krista o-li
v krajinách na poledni. Tk. Č. 1. Obývali
v Hindostanu, na Rusi. Šf Strž. I. 40., 259.
Žalobník obývaje v zemi na dědině tolik

447