Očáchnouti =oschnouti. Až to trochu
očáchne = uschne. U Chrud. Bačk. — O. =
ošiditi. Mor. Brt. D. 203.

Očákati, očáknouti = ostříhati. Vz Čá-
kati, Cákati. Mor. Sd.

Očakávať = očekávati. Slov. Šd.

Očály, pl, m. = brejle. Horvát. Šd.

Očaniti co = okousati (chléb); knihu
špatně ořezati U Žamb. Kf.

Očar. Čch. Dg. 709., Čch. Pt.„87.

Očař, e, m , der Augenarzt. Šd.

Očarovatelný. O. minulosť Pal. Rdh. I
415.

Očarovati, vz Podělati (dod.).

Očátko, a, n = očko. V.Slz. I. 3.

Očatý = velkooký, grossäugig. Laš. Tč.

Očazek, zku, m. = saze z komínu spadlé.
U Kroměř. Bkř.

Očedělice = míst. jm. Ojíř z O-lic. Pal.
Děj. III. 2. 110, Arch. VII. 715., Rk. Sl.

Očedělský, ého, m., os. jm. Arch. VIII.
399.

Očehora, y, f., Otschohora, sam u Bez-
družic.

Oček, čka, m. Jan O. z Vlašimě. Výb.
I. 321., 322.

Očekati nač. O-vali na to, aby se oči-
stil. Výb. II. 1611. Na tebe já vždycky
o-vám. Ib. 1669. Na jiné pomoci o-vati (če-
kati) nechtěli. Ib. 1388. — čeho od koho-
O-val jsem nějakého psaní od VMti. Arch.
VIII 253. — se. Často se stává, co se ne-
očekává. Dch.

Očekávací věta. Vz Ndr. §. 890.

Očekávání, n. Vz Jg. Slnosť. 156.

Očekávaný; -án, a, o, erwartet. Dávno
o příležitost J. Lpř. — Mus. 1880. 488.

Očelek, lku, m. = očelí. Koll.

Očelení, n. = hlava, čelo, der Kopf in
der kaufmänn Buchhaltung. Nz.

Očelí, die Stirnfläche eines Gebäudes.
Dch

Očelice, Wotschelitz. Proč Očelickým
převzděli hotejzů (hot! ej!) a proč se u nich
nikdo nesmí zmíniti o ,červené modré fiale'?
Vz Sbtk. Krat. b. 80. Cf. Sdl. Hr. II. 55.,
73., Rk. Sl.

Očeliti co: účet, mit dem Kopf verse-
hen. Vz Očelení. Nz. — co čím. Kdy po-
chodeň dne leskem ružeje hor očelí. Č. Kn.
š. 221.

Očenko, a, n. = očko. Ale černých oče-
nek v krámě neprodajú, lebo si jich kra-
máři sami rádi majú. Sš. P. 252. Už moje
očenky na spánie zabudú. Obr. Ps. Má
očenky čierné. Rr. MBš. — Brt. Ps. II. 457.

Očep ruční pumpy = vahadlo, Pumpen-
schwengel, m. Hř.

Očepčiti, hauben. Nevěstu o. Bern.

Očepí, n., das Fensterfutter. Ssk. Vz
Ošití (dod.). O okenní opukové. Stat. př.
kn. 1877. 106.

Očepiti koho jak. Očepil (= udeřil po
hlavě) ho, až se mu v očách zatmělo. Slez
Šd., Brt. D 239.

Očepýřiti se = opeřiti se; obohatiti se.
U Kr. Hrad. Kšf.

Očerchati = čerchou obváděti. Šd., Vk.

Očernitel, očernovatel, e, m., der An-
schwärzer. Dch.

Očerveněti, ěl, ění = zčervenati, roth
werden. HVaj. BD. I. 170., Bern. — čím.
Jedle mrazem o-ly. LObz. XVIII. 91.

Očerveniti něco, roth machen. Us. Pdl,
Bern.

Očervivěť, wurmstichig werden. Bern.

Očesati. Kto ty hruštičky očeše, ten svej
milence dar pošle. Sš. P. 751.

Očesnekovati, mi Knoblauch anmachen.
Us. Šd.

Očidovati se = střídati se, abwechseln.
— v čem. Mor. Tč.

Očíhaný, belauscht. Koll. III. 401.

Očíhati, očihovati, lauern, belauschen.
Šm.

Očihov. Tk. V. 123., Blk. Kfsk. 1376.,
Rk. Sl.

Očihovec, vce, m. (Očichov, Očechov Malý),
Klein-Oetschehau, ves v Žatec. Blk. Kfsk.
181., 185., Rk. Sl.

Očikvítek, tku, m. = ambrožka, světlík
obecný, euphrasia officinalis, der Augen-
dienst. Sl. les.

Očiléčitelství, n., vz Slov. zdrav.

Očim. Rk. Sl.

Očínek, nka, m., os. jm. Mus. 1880. 13.

Očinky = očka. Vz Očenko. Kká. K sl.
j. 197.

Očíslení, n., die Bezifferung. Hud. Mus.
1850.

Očíslený; -en, a, o, mit einer Nummer
bezeichnet. Ev. šk. II. 20.

Očist ženský = čmýra. Ssk.

Očista ohňová, Us , křížem. Jir. Cf. Vlšk.
230., 241 , Kram. Slov., Cor. jur. IV. 3. 1.
411.

Očístať sa = očišťovati se. Slov. Phľd.
VII. 98.

Očistcový plamen. Št. Kn. š. 302.

Očistec. Nebe všude nezačíná, kde o. se
končí. Rubeš. Cf. Sbn. 301., Mkl. Etym. 36.
Má v kapse o. (= prázdno). Us. Brt.

Očistiti co: statek = prosta učiniti bře-
men a závad. Bdl. ad Tov. 133. — koho,
se čeho. O-stil se všech svých hříchův.
Vrch. Čím se očištijem toho, že hřešíme.
Št. Kn. š. 2. — Pozn. Mezi St. a 284. po-
lož : Kn. š. — od čeho. O. dům od zlo-
dějů, Koll. IV. 133 , se přísahou od žaloby,
Šmb., duši od poskvrny. Mž. 110. — čím
(kde): brejle šátkem. Čch. Dvěma prsty
na mukách božích se očistiti. Pk. Kteříž
se zde neočistie pokáním. Št. Kn. š. 30.
Nevinu svú na kříži přísahami o. NB Tč.
105. — z čeho (kde). O. se z podezření.
Mus. 1880. 66. V huti žárem ohně nečistá
ruda z cizích svých příměsků se očišťuje.
Kod. — se kde: před Bohem, před sou-
dem (lokalně). Brs. 2. vd. 159.

Očistky, pl, f. = čištění. Kžk. Por. 89.
O. či lochie = výtok z rodidel po porodu
Vz Slov. zdrav.

Očistlivosť, i, f., die Reinbarkeit. Bern.

Očistlivý, reinbar. Bern.

Očistník, der Entlastungszeuge. Zř. F. I.
Vz Jmenovati co. O., vývodní svědek. Pal.
Rdh. II. 240. O o. vz Kram. Slov., Vš. Jir.
96., 463., Výb. I. 989., Zř. zem. Jir. 116.,
463.