Očuviť, betrügen. U Místka. Škd.

Od. Vz Ž. wit. 239. (ot), Brt. D 184. —

O. m.: o, de, latinismus za 14. věku roz-
šířený. Vylož nám pověsť od kúkolnej roli.
Ev. ol. 297. Srozuměchu, co to od nich
praví. Ev. víd. 79. Čtenie od apoštolóv.
Ev. ol. 322. — O. O slovesech s předložkou
od složených vz Brt. D. 168., Pk. v olom.
progr. na r. 1875. 9., Jurs. 21., 26., 29., 30,
31.

Oda Zjevuje-li báseň lyrická nadšenou
mysl, sluje o. Hš. sl. 181. Epos park ve-
liký, beseda drama, chrám citu oda. Koll.

I. 4.9. O. heroická, didaktická, plastická,
dramatická. Vz Jg. Slnosť. 108. Cf. Vor. P.
63. O. na někoho, nač. Cf. Písnička na ně-
koho.

Odaněný; -ěn, a, o, besteuert. Slov.
Čkžk. I. 77., N. Hlsk. XIV. 209., Loos.

Odauiti něco, besteuern. Slov. N. Hlsk.
XXI. 124., Loos. Školy nám zatvárajú, aby
náš ľud nevyšiel z duševnej tmy a obloky
(okna) mu odania, aby jich zamúral. lb XIV.
209

Odařený = obdařený. Ona jsúci zrakem
o-na. Výb. I 1166.

Oďatý = oděný. U Opavy. Brt. D.

Odávenina, y, f., der Druck. O po-
pruhem, der Gurtendruck. Čsk.

Odbačiti. Bača už odbačoval (umřel)
Us. Šd.

Odbabniti = vyprati, kleien. Sl. les.

Odbakati koho. Slov. Orl. XI 338.

Odbarvení, n., die Entfärbung. ZČ. I.
270. O. vína. KP. V. 182.

Odbarvenosť, i, f, die Entfärbung. Šm.

Odbarviti co čím. ZČ. I. 270.

Odběhlec, vz Odběhlík.

Odběhlý = opuštěný. Obec uvázala se
v ty domy . .. jakožto pravý pán takových
domuov i všeho sbožie o-ho. Výb. II 366.

— Půh. I. 388.

Odběhnouti. — co. (Obyvatelé) domy
i statku tu u Veselí odběhli. Arch. VII.
255. — odkud (jak, kdy) O-hla kvapem
od okna. Hrts Každou chvíli z domu od-
bíhati. Sá. — čeho. Dítě má roka odběh-
nut = do roka má choditi Zlinsky. Brt. D.
19 Všeho na místě odběhl. Brt. Kdo dlouho
líhá, toho chléb odbíhá. Brt. Dobrá máti
byla by syna svého neodběhla. Pal. Rdh.
II. 88. Cf. O. co. — co jak kudy kam
Odbíhati kamení na kolečkách, NA. IV.
152., vozík po chodníku na den, k šachtě.
Us. Pdl. — za kým. Mysl jeho odbíhá za
někým. Šml. I. 105 — Poznam. od stutku
v 5 ř. tohoto článku od konce oprav v:
od statku.

Odběr, u, m. = odbírání, die Abnahme.
O. zboží, knih. Pdl., Pozor 1879. Má vždy
dobrý o (odbyt); To zboží jde dobře na
o. Mor. Šd.

Odběrač, dělník hutní. Hř. — O., die
Ablegevorrichtung. Šp.

1. Odběračka = ženská, která zu kosou
obilí odbírá a na pokládky klade. Val Brt.

— O. = odebírání se pryč, odchod. Vz Od-
bírka. Tri dni sa veselili, na štvrtý nastala
hodina smutnej o-ky. Slov. Phľd. IV. 18. —
O. = odvod. Vezli ho s ostatními polape-

nými hochy do stolice pod míru či na o-ku.
Pokr. Pot. II. 93.

Odberanka, y,f. = odbírka, odčítání,
die Subtraktion Slov. Ev. šk. II. 7.

Odberať = odebírati. Slov. Bern.

Odběratel, e, m., vz Odběrač.

Odběratelský, Abnehmer-. Km 1884.
351.

Odběratelstvo, a, n. = odběratelé, die
Kundschaft. Pr. tr. O. časopisu. Mus. 1880.
368.

Odběžení, n., das Entlaufen. Lpř. Sl. I.
84.

Odběžitý = odběžný. Slez. Šd.

Odběžně, flüchtig, davon laufend; ohne
hin. Šm., Loos.

Odběžník, u, m., vz Zmítač.

Odběžný = opuštěný, verlassen. Vz Od-
běhlý (i dod.). — O. To je řeč leda o-ná
(jen aby odběhla, jen aby se povídalo).
U Věrovan v Tovač. Hlvk. Ten veliký po-
koj byl jaksi o-ný (pustý, Člověk se v něm
necítil doma). U Dobrušky. Vk. — O. =
odstředivý. O zrychlení, síla. ZČ. I. 169.

Odbička, vz Vodbička.

Odbíhací dráha NA. IV. 154.

Odbíhač, e, m , v horn. = vybíhač, der
Auslaufer. Hř. 44., NA. IV. 152.

Odbíhání po chodnících v horn. NA. IV.
152. Vz Odběhnouti (konec).

Odbíhavosť, i, f., die Tangentialkraft.
NA. IV. 153.

Odbíhavý, fliehend. Rk.

Odbíjanie, n. O. zvonov = šturmovanie.
Slov Rr. Sb.

Odbíjení-se mračen elektrických. NA.
V. 368.

Odbíjeti = odboj činiti. Ksch. — co,
koho. Ktož právo odbíjejí. Výb. I. 974.
Vždy je odbíjel (odrážel). Let. 74. — jak.
Odbíjati na poplach. Slov. Rr. Sb. — se.
Kůň se mi odbil = ztratil podkovu. Val.
Vck., Brt. D. 239. — kde (co komu, se).
Tři hodiny v klášteře odbily. Us. V slově
tom odbíjí se myšlénka (zračí se). Sš. Dyž
ně (mně) ju (mladosť) ledakdo na chrbtě
odbíjá (proto mizí). Brt. N. p. I. 269. —
Na konci za Žižk. polož: , Výb. II. 1519.

Odbírací, Bezugs-. Dch.

Odbírač = odběrač. O. okovů, vozů, der
Abnehmer, Stürzer, Aussturzer. Hř. 44. —
O. = veliká housenka. U Brušperka. Mtl.

Odbíranina, y, f. = hnis z odběračky.
O. už mu vytéká. Mor. Šd.

Odbíratel, vz Odběratel. Us. Tč.

Odbírka = odebírání, das Abnehmen. O.
zboží. Us. O. úkolu, die Gedingabnahme.
Hř. 44. — O. = odchod Vz Odběračka. O.
do vojny. Koll O. = pohřební rozlúčka,
v nížto mluví kazatel, jakoby sám zemřelý
odebíraje se od svých přátel loučil se s nimi;
inde dávajú kantorům skládat verše na ta-
kúto odbierku a rozlúčku. Slov. Dbš. Obyč.
109 Cf. Odpytovanka, Odprošťanka.

Odbití hodin. Np.

Odbízeti koho od čeho = odváděti. O.
lidi od hříchu. Sš.

Odblatní motyčka, ve vodn. stavit., dle
Schlickharke. Šm.



	99

	Očuviť, betrügen. U Místka. Škd. Od. Vz Ž. wit. 239. (ot), Brt. D 184. — O. m.: o, de, latinismus za 14. věku roz- šířený. Vylož nám pověsť od kúkolnej roli. Ev. ol. 297. Srozuměchu, co to od nich praví. Ev. víd. 79. Čtenie od apoštolóv. Ev. ol. 322. — O. O slovesech s předložkou od složených vz Brt. D. 168., Pk. v olom. progr. na r. 1875. 9., Jurs. 21., 26., 29., 30, 31. Oda Zjevuje-li báseň lyrická nadšenou mysl, sluje o. Hš. sl. 181. Epos park ve- liký, beseda drama, chrám citu oda. Koll. I. 4.9. O. heroická, didaktická, plastická, dramatická. Vz Jg. Slnosť. 108. Cf. Vor. P. 63. O. na někoho, nač. Cf. Písnička na ně- koho. Odaněný; -ěn, a, o, besteuert. Slov. Čkžk. I. 77., N. Hlsk. XIV. 209., Loos. Odauiti něco, besteuern. Slov. N. Hlsk. XXI. 124., Loos. Školy nám zatvárajú, aby náš ľud nevyšiel z duševnej tmy a obloky (okna) mu odania, aby jich zamúral. lb XIV. 209 Odařený = obdařený. Ona jsúci zrakem o-na. Výb. I 1166. Oďatý = oděný. U Opavy. Brt. D. Odávenina, y, f., der Druck. O po- pruhem, der Gurtendruck. Čsk. Odbačiti. Bača už odbačoval (umřel) Us. Šd. Odbabniti = vyprati, kleien. Sl. les. Odbakati koho. Slov. Orl. XI 338. Odbarvení, n., die Entfärbung. ZČ. I. 270. O. vína. KP. V. 182. Odbarvenosť, i, f, die Entfärbung. Šm. Odbarviti co čím. ZČ. I. 270. Odběhlec, vz Odběhlík. Odběhlý = opuštěný. Obec uvázala se v ty domy . .. jakožto pravý pán takových domuov i všeho sbožie o-ho. Výb. II 366. — Půh. I. 388. Odběhnouti. — co. (Obyvatelé) domy i statku tu u Veselí odběhli. Arch. VII. 255. — odkud (jak, kdy) O-hla kvapem od okna. Hrts Každou chvíli z domu od- bíhati. Sá. — čeho. Dítě má roka odběh- nut = do roka má choditi Zlinsky. Brt. D. 19 Všeho na místě odběhl. Brt. Kdo dlouho líhá, toho chléb odbíhá. Brt. Dobrá máti byla by syna svého neodběhla. Pal. Rdh. II. 88. Cf. O. co. — co jak kudy kam Odbíhati kamení na kolečkách, NA. IV. 152., vozík po chodníku na den, k šachtě. Us. Pdl. — za kým. Mysl jeho odbíhá za někým. Šml. I. 105 — Poznam. od stutku v 5 ř. tohoto článku od konce oprav v: od statku. Odběr, u, m. = odbírání, die Abnahme. O. zboží, knih. Pdl., Pozor 1879. Má vždy dobrý o (odbyt); To zboží jde dobře na o. Mor. Šd. Odběrač, dělník hutní. Hř. — O., die Ablegevorrichtung. Šp. 1. Odběračka = ženská, která zu kosou obilí odbírá a na pokládky klade. Val Brt. — O. = odebírání se pryč, odchod. Vz Od- bírka. Tri dni sa veselili, na štvrtý nastala hodina smutnej o-ky. Slov. Phľd. IV. 18. — O. = odvod. Vezli ho s ostatními polape-	nými hochy do stolice pod míru či na o-ku. Pokr. Pot. II. 93. Odberanka, y,f. = odbírka, odčítání, die Subtraktion Slov. Ev. šk. II. 7. Odberať = odebírati. Slov. Bern. Odběratel, e, m., vz Odběrač. Odběratelský, Abnehmer-. Km 1884. 351. Odběratelstvo, a, n. = odběratelé, die Kundschaft. Pr. tr. O. časopisu. Mus. 1880. 368. Odběžení, n., das Entlaufen. Lpř. Sl. I. 84. Odběžitý = odběžný. Slez. Šd. Odběžně, flüchtig, davon laufend; ohne hin. Šm., Loos. Odběžník, u, m., vz Zmítač. Odběžný = opuštěný, verlassen. Vz Od- běhlý (i dod.). — O. To je řeč leda o-ná (jen aby odběhla, jen aby se povídalo). U Věrovan v Tovač. Hlvk. Ten veliký po- koj byl jaksi o-ný (pustý, Člověk se v něm necítil doma). U Dobrušky. Vk. — O. = odstředivý. O zrychlení, síla. ZČ. I. 169. Odbička, vz Vodbička. Odbíhací dráha NA. IV. 154. Odbíhač, e, m , v horn. = vybíhač, der Auslaufer. Hř. 44., NA. IV. 152. Odbíhání po chodnících v horn. NA. IV. 152. Vz Odběhnouti (konec). Odbíhavosť, i, f., die Tangentialkraft. NA. IV. 153. Odbíhavý, fliehend. Rk. Odbíjanie, n. O. zvonov = šturmovanie. Slov Rr. Sb. Odbíjení-se mračen elektrických. NA. V. 368. Odbíjeti = odboj činiti. Ksch. — co, koho. Ktož právo odbíjejí. Výb. I. 974. Vždy je odbíjel (odrážel). Let. 74. — jak. Odbíjati na poplach. Slov. Rr. Sb. — se. Kůň se mi odbil = ztratil podkovu. Val. Vck., Brt. D. 239. — kde (co komu, se). Tři hodiny v klášteře odbily. Us. V slově tom odbíjí se myšlénka (zračí se). Sš. Dyž ně (mně) ju (mladosť) ledakdo na chrbtě odbíjá (proto mizí). Brt. N. p. I. 269. — Na konci za Žižk. polož: , Výb. II. 1519. Odbírací, Bezugs-. Dch. Odbírač = odběrač. O. okovů, vozů, der Abnehmer, Stürzer, Aussturzer. Hř. 44. — O. = veliká housenka. U Brušperka. Mtl. Odbíranina, y, f. = hnis z odběračky. O. už mu vytéká. Mor. Šd. Odbíratel, vz Odběratel. Us. Tč. Odbírka = odebírání, das Abnehmen. O. zboží. Us. O. úkolu, die Gedingabnahme. Hř. 44. — O. = odchod Vz Odběračka. O. do vojny. Koll O. = pohřební rozlúčka, v nížto mluví kazatel, jakoby sám zemřelý odebíraje se od svých přátel loučil se s nimi; inde dávajú kantorům skládat verše na ta- kúto odbierku a rozlúčku. Slov. Dbš. Obyč. 109 Cf. Odpytovanka, Odprošťanka. Odbití hodin. Np. Odbízeti koho od čeho = odváděti. O. lidi od hříchu. Sš. Odblatní motyčka, ve vodn. stavit., dle Schlickharke. Šm.