Odblesk cizí blaženosti. Č. Kn. š. 201.

Odbleskač, e, m., der Entladungsknopf.
Šm.

Odblouditi od cíle, abirren. Vz Blou-
diti. Kos. Ol. I. 305.

Odbočení, n., die Abschwenkung. Dch.

Odbočilec, lce, m. = odštěpenec, der
Secessionist, Separatist, Abtrünnige. Dch.

Odbočiti, abbiegen, abschweifen, einen
Abstecher machen. — kam: v levo do
lesů. Dch. — odkud: s cesty, Mour., od
hovoru. Šml. — jak: cvalem. Kká.

Odbočka, die Abzweigung, Flanke. Pr.
tr.— O. = odbočná silnice, trať, die Zweig-
strasse, -bahn, Seitenbahnlinie. Us. Dch.
O. = čásť dráhy odbočující se od hlavního
směru. Hk. O. planá (která se k jiné dráze
nepřipojuje). Tl. M. 100. Stoka vedoucí
ulicí Žitnou s odbočkou do ulice. . . Stat.
př. kn. 1877. 92. — O. v tělocv., die Flanke:
jednonož, jednoruč, napřed, nazad, s obra-
tem. Rgl.

Odbočmo. Sesed o., das Flankenabsitzen,
o. sesednouti, flankenabsitzen; výšvih o.,
der Flankenschwung; skok o., der Flanken-
sprung.

Odbočný, Seiten-, Flanken-, Zweig-. O.
trať, dráha. Tl. M. 100. O. slídník, von der
wahren Spur abweichend. Lpř.

Odbodati, odbodnouti, odbodávati =od-
seknouti, ripostiren. Čsk., NA. III. 68., NB
Tč. 72.

Odboj = nepoddanosť. Cf. Kn. drn. LXIV.,
Zř. zem. Jir. 116, 463 , 695. Proti hřiechu
o. činiece. ZN. Z o-je trój póhon. Kn. rož.
185. — O. = odliv, die Ebbe.

Odbojnictvo, a, n. = odbojníci. Us.

Odbojnič, e, f. = odbojnictvo. Slov.
Chlpk. Sp. 90., Sokl. II. 435.

Odbojník = kdo se právu protivuje. O.
bude snuzen mimo právo. Výb. I. 996.

Odbojovati čemu: vší vládě nad sebou.
Pal. Rdh. I. 353.

Odbolený = bolavý od ležení. Už má
všecko o-né (o nemocném). Val. Vck., Brt.
D. 239.

Odbor hlasový (registr). Zv. Př. kn. II. 4.

Odbořiti zeď, abtragen. Dch.

Odbornícký, Fachmanus-. Msr.

Odbornictví, n., das Fachwerk, Šp., Fach-
studium. Msr. 142.

Odborník, a, m. = znalec nějakého od-
boru vědění, der Fachmann, -kenner. Dch.,
Msr., Dk. P. 86., Mus. 1880. 169.

Odbornosť, i, f., die Fachkenntniss. Msr.
183.

Odborný. O. lékař, Specialist, přednosta,
Sektionschef, vycvičení, zkouška, znalec,
vědomosti, Dch., technika, výstava, litera-
tura, Šp., časopis, Mus. 1880. 166., spolek,
dílo, Pdl., zaměstnání, dílna, Kzl. 294., pa-
thologie a therapie (lékař. spis novější vyd.
redakcí prof. dra. Eiselta).

Odbosorovať = odčarovati, entzaubern.
Mor. a slov. Bern.

Odbourati, wegräumen. O. kus zdi. Us.
Pdl.

Odbreptati. Hodiny (modlitby) své o-jí.
Jel. Enc. m. 69.

Odbřežní ostrovy. Stč. Zem. 773.

Odbrkati, odbrknouti, odbrkovati, barsch
antworten, wegstossen. Nu věru, o-kla dama,
lituji toho. Ntr. VI. 273. Ráznými slovy
koho n. komu o. Laš. Tč.

Odbrunknouti, abprallen. Šm.

Odbudu, vz Odbyti

Odbůjník, a, m. = odbůjce Šbr.

Odburáceti, el, ení, sich tosend ent-
fernen. Šm.

Odbyt, die Abwesenheit. Teď se roz-
hlédnu po otcovském domě, jejž sem po
krátkém o-tě zase spatřil. Zlinsky Tč.

Odbyti. Abych nemoc brzo odbyl. Dch.
Dobytek o-vati (poklízeti). Us. O. zboží,
absetzen, stání, abhalten, J. tr., plesovod,
Sš. J. 120, berně. Št. Kn. š. 156. O. že-
nicha, vz Koš, Pytel. Kupec kupce odbývá,
lépe: odbavuje, vypravuje. O. povinnosti,
pokutu, lépe: vybývati; o. školu lépe: vy-
choditi; Bez ní neodbývala se (neobchodila
se) žádná svatba. Brt. S. 3. vyd. 174. —
čeho. Čehož fariseové nečinili, ale jalově
a robotně svých povinností odbývali. BR.
II. 34. a. — čím. O. někoho penězi; Kte-
rými slovy má ji (předpřísahu) o.; Pakliby
peněz neměl, ale odbude vedlé práva okem
za oko. NB. Tč. 14., 171., 251. Mohú-li 30
mšemi dvú neb tří člověků o ? Hus I. 436.

— co s kým. O. soud s 42 přísedícími.
J. Lpř. — kdy. O. něco jedním dnem. Šbr.
Aby své zboží před nimi odbyla. Sá. Dražba
bude se o. dňa 21. března t. r. Slov. —
jak. Pěkně ho odbyli. Us. Strýc povinen
byl bratrany slušně o. Vc. Str. děd. pr. 28.
Laciné zboží snadno odbydeš. Us. Má každý
z nich odbyti svého oddílu podlé listu. Půh.
II. 62. Vše na pospěch o. Št. Kn. š. 148.

— zač. Souhlásky plynné r a l odbývají
často za samohlásky. Sš. Pros 10. Tak že
každá strana odbývá za příčinu i za účin.
Dk. Dj. f. 167. (165.). — co kam. Knihy
mezi lidí odbyti Pal. Rdh. I. 102. — v čem.
Tiem váš spolusúsed žalobníka v tej při
odbude, begleichen. NB. Tč. 243. Když
mne v tom odbude. Půh. II. 261. — proč.
Pro taký váš život nekalý církev svatá od-
bývati musí. Sš. Bs. 195.

Odbytí koho, vz Vyscati, Vysednouti.
Na smělé požádání patří kvapné o. Exc.

Odbytiště, ě, n., der Verkaufsort, lépe:
tržiště.

Odbytné, ého, n., die Abfertigungssumme.
Vz Odbytný.

Odbytnosť, die Abweisbarkeit.

Odbytný. Půjde ta cesta o-tnější, dyž
půjdem dva. U Star. Jičína. Vhl.

Odbytový, Absatz-. O. krise. Kzl. 184.

Odbytý. To je již o-to; To jsou o-té
věci; Tím jest věc o-ta; Neodbyté zboží,
Ladenhuter. Dch. To jest přísahú o-to. NB.
Tč. 58. Bůh ženěni a vdávání za neod-
bytnou koupi položil až do smrti. Bdž. 99.
Neodbytná cesta (které neubývá). Obz. 1889.
69.

Odbyvatelný = který jde na odbyt. O.
nápoje. Bart. 36.

Odcenění, n., die Devalvation. Ssk.

Odcestovati s kým kam jak: do An-
glie po moři, Us., do Vídně drahou. Us.



	40

	Odblesk cizí blaženosti. Č. Kn. š. 201. Odbleskač, e, m., der Entladungsknopf. Šm. Odblouditi od cíle, abirren. Vz Blou- diti. Kos. Ol. I. 305. Odbočení, n., die Abschwenkung. Dch. Odbočilec, lce, m. = odštěpenec, der Secessionist, Separatist, Abtrünnige. Dch. Odbočiti, abbiegen, abschweifen, einen Abstecher machen. — kam: v levo do lesů. Dch. — odkud: s cesty, Mour., od hovoru. Šml. — jak: cvalem. Kká. Odbočka, die Abzweigung, Flanke. Pr. tr.— O. = odbočná silnice, trať, die Zweig- strasse, -bahn, Seitenbahnlinie. Us. Dch. O. = čásť dráhy odbočující se od hlavního směru. Hk. O. planá (která se k jiné dráze nepřipojuje). Tl. M. 100. Stoka vedoucí ulicí Žitnou s odbočkou do ulice. . . Stat. př. kn. 1877. 92. — O. v tělocv., die Flanke: jednonož, jednoruč, napřed, nazad, s obra- tem. Rgl. Odbočmo. Sesed o., das Flankenabsitzen, o. sesednouti, flankenabsitzen; výšvih o., der Flankenschwung; skok o., der Flanken- sprung. Odbočný, Seiten-, Flanken-, Zweig-. O. trať, dráha. Tl. M. 100. O. slídník, von der wahren Spur abweichend. Lpř. Odbodati, odbodnouti, odbodávati =od- seknouti, ripostiren. Čsk., NA. III. 68., NB Tč. 72. Odboj = nepoddanosť. Cf. Kn. drn. LXIV., Zř. zem. Jir. 116, 463 , 695. Proti hřiechu o. činiece. ZN. Z o-je trój póhon. Kn. rož. 185. — O. = odliv, die Ebbe. Odbojnictvo, a, n. = odbojníci. Us. Odbojnič, e, f. = odbojnictvo. Slov. Chlpk. Sp. 90., Sokl. II. 435. Odbojník = kdo se právu protivuje. O. bude snuzen mimo právo. Výb. I. 996. Odbojovati čemu: vší vládě nad sebou. Pal. Rdh. I. 353. Odbolený = bolavý od ležení. Už má všecko o-né (o nemocném). Val. Vck., Brt. D. 239. Odbor hlasový (registr). Zv. Př. kn. II. 4. Odbořiti zeď, abtragen. Dch. Odbornícký, Fachmanus-. Msr. Odbornictví, n., das Fachwerk, Šp., Fach- studium. Msr. 142. Odborník, a, m. = znalec nějakého od- boru vědění, der Fachmann, -kenner. Dch., Msr., Dk. P. 86., Mus. 1880. 169. Odbornosť, i, f., die Fachkenntniss. Msr. 183. Odborný. O. lékař, Specialist, přednosta, Sektionschef, vycvičení, zkouška, znalec, vědomosti, Dch., technika, výstava, litera- tura, Šp., časopis, Mus. 1880. 166., spolek, dílo, Pdl., zaměstnání, dílna, Kzl. 294., pa- thologie a therapie (lékař. spis novější vyd. redakcí prof. dra. Eiselta). Odbosorovať = odčarovati, entzaubern. Mor. a slov. Bern. Odbourati, wegräumen. O. kus zdi. Us. Pdl. Odbreptati. Hodiny (modlitby) své o-jí. Jel. Enc. m. 69.	Odbřežní ostrovy. Stč. Zem. 773. Odbrkati, odbrknouti, odbrkovati, barsch antworten, wegstossen. Nu věru, o-kla dama, lituji toho. Ntr. VI. 273. Ráznými slovy koho n. komu o. Laš. Tč. Odbrunknouti, abprallen. Šm. Odbudu, vz Odbyti Odbůjník, a, m. = odbůjce Šbr. Odburáceti, el, ení, sich tosend ent- fernen. Šm. Odbyt, die Abwesenheit. Teď se roz- hlédnu po otcovském domě, jejž sem po krátkém o-tě zase spatřil. Zlinsky Tč. Odbyti. Abych nemoc brzo odbyl. Dch. Dobytek o-vati (poklízeti). Us. O. zboží, absetzen, stání, abhalten, J. tr., plesovod, Sš. J. 120, berně. Št. Kn. š. 156. O. že- nicha, vz Koš, Pytel. Kupec kupce odbývá, lépe: odbavuje, vypravuje. O. povinnosti, pokutu, lépe: vybývati; o. školu lépe: vy- choditi; Bez ní neodbývala se (neobchodila se) žádná svatba. Brt. S. 3. vyd. 174. — čeho. Čehož fariseové nečinili, ale jalově a robotně svých povinností odbývali. BR. II. 34. a. — čím. O. někoho penězi; Kte- rými slovy má ji (předpřísahu) o.; Pakliby peněz neměl, ale odbude vedlé práva okem za oko. NB. Tč. 14., 171., 251. Mohú-li 30 mšemi dvú neb tří člověků o ? Hus I. 436. — co s kým. O. soud s 42 přísedícími. J. Lpř. — kdy. O. něco jedním dnem. Šbr. Aby své zboží před nimi odbyla. Sá. Dražba bude se o. dňa 21. března t. r. Slov. — jak. Pěkně ho odbyli. Us. Strýc povinen byl bratrany slušně o. Vc. Str. děd. pr. 28. Laciné zboží snadno odbydeš. Us. Má každý z nich odbyti svého oddílu podlé listu. Půh. II. 62. Vše na pospěch o. Št. Kn. š. 148. — zač. Souhlásky plynné r a l odbývají často za samohlásky. Sš. Pros 10. Tak že každá strana odbývá za příčinu i za účin. Dk. Dj. f. 167. (165.). — co kam. Knihy mezi lidí odbyti Pal. Rdh. I. 102. — v čem. Tiem váš spolusúsed žalobníka v tej při odbude, begleichen. NB. Tč. 243. Když mne v tom odbude. Půh. II. 261. — proč. Pro taký váš život nekalý církev svatá od- bývati musí. Sš. Bs. 195. Odbytí koho, vz Vyscati, Vysednouti. Na smělé požádání patří kvapné o. Exc. Odbytiště, ě, n., der Verkaufsort, lépe: tržiště. Odbytné, ého, n., die Abfertigungssumme. Vz Odbytný. Odbytnosť, die Abweisbarkeit. Odbytný. Půjde ta cesta o-tnější, dyž půjdem dva. U Star. Jičína. Vhl. Odbytový, Absatz-. O. krise. Kzl. 184. Odbytý. To je již o-to; To jsou o-té věci; Tím jest věc o-ta; Neodbyté zboží, Ladenhuter. Dch. To jest přísahú o-to. NB. Tč. 58. Bůh ženěni a vdávání za neod- bytnou koupi položil až do smrti. Bdž. 99. Neodbytná cesta (které neubývá). Obz. 1889. 69. Odbyvatelný = který jde na odbyt. O. nápoje. Bart. 36. Odcenění, n., die Devalvation. Ssk. Odcestovati s kým kam jak: do An- glie po moři, Us., do Vídně drahou. Us.