Odcísařiti koho = moci císařské zba-
viti. Šd.

Odcizitel, e, m., der Entwender. Dch.

Odciziti co odkud. O vati hříšníky od
církve. Pož. 103. — se komu kde. Mysl
lidu nikdy se neodcizí poesii. Šml. O. se
někomu v srdci. Šml I. 55.

Odcloniti. Odcloň = pojď na světlo.
U Mešna. Otm. — Brt. D. 239.

Odcudky, obyčejněji výcudky = zadní
obilí. Slov. Hdž. Ds. 67.

Odcupať, odcupnúť = odletěti, sletěti,
ab-, herabfallen. Slov. Odcupol ako hruška.
Sb. sl. ps. I. 93 Ďaleko od brehu o-pol do
šírého mora. Dbš. Sl. pov. III. 36. Obom
hlavy odcuply na kláte. Ib. III. 22.

Odcuziť = odciziti. Slov. Orl. III. 254.

Odčankať = stráviti, pozbyti, verlieren
Slov. Než by nám mal čert všetko takto
pobrať a my suchou hubou takto všetko
o., jedzme radšie a pime. Obky. I. 29.

Odčarať = odčarovati. Slov. Dbš. Sl.
pov. II. 72.

Odčeřování, n , die Rückscheidung. KP.
V. 78.

Odčesnutí-se slovenské větve od kmene,
die Ablösung Šf. III. 391.

Odčet = účet od druhé strany, vzájemný
účet. Nz.

Odčetný, Subtraktion-. O čísla, zna-
mení. Stč. Alg. 13.

Odčin, u, m. = zrušení toho, co se stalo.
Odpustky nejsou odčineru svátostného dosti-
učinění. Lenz. Uč. Husi. 143.

Odčinění. Aby to bylo za člověka o.
Št. Kn. š. 20.

Odčiněný, gut gemacht. Na o-nou to
nestačí. Kos. Ol. I. 33.

Odčinitelný, abwendbar. Dch.

Odčiniti co, rückgängig machen, unge-
schehen machen. Šf. Strž. II. 53., Šf III.
321., Sv. ruk. 272., Výb. II. 1415. O. chybu,
neštěstí, bezpráví Dch. Cf. Vděčnosť. —
co komu. A též zase páni ať mi o-ní, co
sú proti mně učinili Let. 183. Toho mi
neodčinil. Půh. I 185. To jí ma odčiněno
býti. Půh. II. 227. — čím. Mohl Buoh tu
křivdu takým ponížením o. Št. Kn. š. 20.

Odčísnouti, abstreifen. Dch.

Odčísti co komu nač kde. Tři kopy
na klín jim odečtli v zahrádce. Pč. 37. O.
někomu něco na měřítku. ZČ. I. 418. —
se čeho. Výb. II. 1442. Haní jeho nezdvo-
řilosť a jí se odčítá. Pal. Rdh. III. 72. Od-
čítají se pravého náboženství. Dik. II. 78.

Odčítací měřítko, dalekohled. ZČ. I. 414.,
201.

Odčítanec, nce, m. = menšenec, minuend.
Jd. Geom. IV. 4., Stč. Alg. 9. Vz Odčítání.

Odčítání. Komparator na o.; O. zrcadlem.
ZČ. I. 20., III. 45. Dni k o směnek, dni
výplatné, Skontrotage. Dch.

Odčítaný; -án, a o, abgezählt. I z o-ho
vlk uchycí. Slov. Rr. Sb.

Odčítatel, e, m. = menšitel, subtrahend.
Stč. Alg. 9 Vz Odčítání.

Odčlověčiti, il, en, ení, entmenschen.
Tak se člověk o. může. Koll. III. 71., N.
Hlsk. I. 76.

Odčreť, abschöpfen. Bern.

Odčundrati. Ti mne o-li (ve hře v karty
obrali) U Ronova, Rgl.

Oddakial = odněkud. Slov. Ev. šk. III. 175.

Oddalenosť, i, f., die Ferne. Šm.

Oddáliti se. Alx.V. (Jir. Anth. I. 3. vd.
33.).

Oddání kostelní. Št. Kn. š. 85.

Oddanice. Nechoďte k nám, chlapci, už
som o-ca; Už som o-ca hore do Pravenca,
ale já ništ nedbám, keď len za mládenca.
Koll. Zp. I. 228.

Oddankovati, abdanken, entlassen. Slov.

Oddanky, pl, f. = přípověď, zasnoubení,
die Verlobung. Slov. Beru.

Oddaný = odevzdaný. O. hlas (při volbě).
Lpř. — O. = ustanovený. — k čemu. Kniha
k vytisknutí o-ná. 1598 Mus. 1880. 161. —
O. Nově oddaní manželé. Dch. O. manžel-
stvo (řádné). Pož. 276. — komu. Vstoupil
Josef do města Davidova, aby se přiznal
s Marií, o-nú sobě manželkú. Chč. P. —
O. = zaslíbený, verlobt. Jsou spolu oddáni,
než potom jiným časem (na jiném místě
tam stojí: ve dvú letech) má byti svatba.
Arch. VII. 132., 134. a j. tam.

Oddati. — co: zbraň (vydati). Kká. —
kam. Fojt ji před nás oddal (vydal). NB.
Tč. 18. Syna do školy k liternímu učení o.
Pož. 119. — k čemu. O. se k spaní, Pož.
261 , k umění práv, Výb. II. 1595., k svět-
skému a tělestnému zisku. Hus III. 15. —
co, se komu, čemu. O. se citu, Dk. Aesth.
472., knihařství, stavitelství, řemeslu (na
knih., na stav, na řemeslo). O. se svému
povolání. Šmb. Nebo mi jest ona ty pe-
níze na něm o-la. Půh. II. 27. Sedlákom
vodu oddáte (přenecháte). Výb. I. 930.
Práci tuto Vašim milostem daruji a oddá-
vám. Pož. 8. Josefu oddána bieše (Maria).
Hr. ruk. 175.— koho, komu več: v man-
želství. Hus I. 25. — zač (jak). Oddána
za Jana Kar. 27. O-na mu za manželku.
Dač. I. 9. To jemu za znamenie přátelstvie
oddal (podal, poslal). Výb. II. 1160. Oddal
ji za jednoho svého starostu bez její děky.
Pass. — co, se nač. Oddal se na hračky.
Kos Maje pokoj na to se oddal. Anth. II.
163. O. se na běh (utíkati), Pož 166., Pass.
mus. 419., na odpočinutí, Pož. 28., na mo-
dlitbu, Pass. mus. 362., 321., Hr. ruk. 31.,
Výb. I. 283., na učení múdrosti. Jel. Enc.
m. 25. Neb jsem Bohu na slib oddána (za-
slíbena). Výb. I.391. — jak. Něčemu s plnou
důvěrou a silou se o. Šml. Jen se tomu ne
tak oddať. Us. Msk. S celou duší něčemu
se o. KB. V. Uprkem oddal se k němu.
Troj. Na nás oddali se vší mocí. Kar. 34.
— se s kým. Nedovolím, aby se s ním
oddávala (s ním obcovala). Us. — co komu
kde. Kuchařce sem to oddala (= odevzdala)
v kuchyni. Laš. Brt. D. 168. — co kam
proč. Ktož k kostelu oddává zbožie pro
štiestie a pro jméno božie. Arn. 1000. —
co čím. Že on by sám ty dobytky za-
platiti chtěl anebo jinými dobytky o. (na-
hraditi). Arch. VIII. 412. Platem něco o.
Ib. 547. — co pro koho. Občan volící
oddal (odevzdal) bob bílý pro toho kan-
didata, kterého volil. Lpř. Sl. I. 484.



	41

	Odcísařiti koho = moci císařské zba- viti. Šd. Odcizitel, e, m., der Entwender. Dch. Odciziti co odkud. O vati hříšníky od církve. Pož. 103. — se komu kde. Mysl lidu nikdy se neodcizí poesii. Šml. O. se někomu v srdci. Šml I. 55. Odcloniti. Odcloň = pojď na světlo. U Mešna. Otm. — Brt. D. 239. Odcudky, obyčejněji výcudky = zadní obilí. Slov. Hdž. Ds. 67. Odcupať, odcupnúť = odletěti, sletěti, ab-, herabfallen. Slov. Odcupol ako hruška. Sb. sl. ps. I. 93 Ďaleko od brehu o-pol do šírého mora. Dbš. Sl. pov. III. 36. Obom hlavy odcuply na kláte. Ib. III. 22. Odcuziť = odciziti. Slov. Orl. III. 254. Odčankať = stráviti, pozbyti, verlieren Slov. Než by nám mal čert všetko takto pobrať a my suchou hubou takto všetko o., jedzme radšie a pime. Obky. I. 29. Odčarať = odčarovati. Slov. Dbš. Sl. pov. II. 72. Odčeřování, n , die Rückscheidung. KP. V. 78. Odčesnutí-se slovenské větve od kmene, die Ablösung Šf. III. 391. Odčet = účet od druhé strany, vzájemný účet. Nz. Odčetný, Subtraktion-. O čísla, zna- mení. Stč. Alg. 13. Odčin, u, m. = zrušení toho, co se stalo. Odpustky nejsou odčineru svátostného dosti- učinění. Lenz. Uč. Husi. 143. Odčinění. Aby to bylo za člověka o. Št. Kn. š. 20. Odčiněný, gut gemacht. Na o-nou to nestačí. Kos. Ol. I. 33. Odčinitelný, abwendbar. Dch. Odčiniti co, rückgängig machen, unge- schehen machen. Šf. Strž. II. 53., Šf III. 321., Sv. ruk. 272., Výb. II. 1415. O. chybu, neštěstí, bezpráví Dch. Cf. Vděčnosť. — co komu. A též zase páni ať mi o-ní, co sú proti mně učinili Let. 183. Toho mi neodčinil. Půh. I 185. To jí ma odčiněno býti. Půh. II. 227. — čím. Mohl Buoh tu křivdu takým ponížením o. Št. Kn. š. 20. Odčísnouti, abstreifen. Dch. Odčísti co komu nač kde. Tři kopy na klín jim odečtli v zahrádce. Pč. 37. O. někomu něco na měřítku. ZČ. I. 418. — se čeho. Výb. II. 1442. Haní jeho nezdvo- řilosť a jí se odčítá. Pal. Rdh. III. 72. Od- čítají se pravého náboženství. Dik. II. 78. Odčítací měřítko, dalekohled. ZČ. I. 414., 201. Odčítanec, nce, m. = menšenec, minuend. Jd. Geom. IV. 4., Stč. Alg. 9. Vz Odčítání. Odčítání. Komparator na o.; O. zrcadlem. ZČ. I. 20., III. 45. Dni k o směnek, dni výplatné, Skontrotage. Dch. Odčítaný; -án, a o, abgezählt. I z o-ho vlk uchycí. Slov. Rr. Sb. Odčítatel, e, m. = menšitel, subtrahend. Stč. Alg. 9 Vz Odčítání. Odčlověčiti, il, en, ení, entmenschen. Tak se člověk o. může. Koll. III. 71., N. Hlsk. I. 76.	Odčreť, abschöpfen. Bern. Odčundrati. Ti mne o-li (ve hře v karty obrali) U Ronova, Rgl. Oddakial = odněkud. Slov. Ev. šk. III. 175. Oddalenosť, i, f., die Ferne. Šm. Oddáliti se. Alx.V. (Jir. Anth. I. 3. vd. 33.). Oddání kostelní. Št. Kn. š. 85. Oddanice. Nechoďte k nám, chlapci, už som o-ca; Už som o-ca hore do Pravenca, ale já ništ nedbám, keď len za mládenca. Koll. Zp. I. 228. Oddankovati, abdanken, entlassen. Slov. Oddanky, pl, f. = přípověď, zasnoubení, die Verlobung. Slov. Beru. Oddaný = odevzdaný. O. hlas (při volbě). Lpř. — O. = ustanovený. — k čemu. Kniha k vytisknutí o-ná. 1598 Mus. 1880. 161. — O. Nově oddaní manželé. Dch. O. manžel- stvo (řádné). Pož. 276. — komu. Vstoupil Josef do města Davidova, aby se přiznal s Marií, o-nú sobě manželkú. Chč. P. — O. = zaslíbený, verlobt. Jsou spolu oddáni, než potom jiným časem (na jiném místě tam stojí: ve dvú letech) má byti svatba. Arch. VII. 132., 134. a j. tam. Oddati. — co: zbraň (vydati). Kká. — kam. Fojt ji před nás oddal (vydal). NB. Tč. 18. Syna do školy k liternímu učení o. Pož. 119. — k čemu. O. se k spaní, Pož. 261 , k umění práv, Výb. II. 1595., k svět- skému a tělestnému zisku. Hus III. 15. — co, se komu, čemu. O. se citu, Dk. Aesth. 472., knihařství, stavitelství, řemeslu (na knih., na stav, na řemeslo). O. se svému povolání. Šmb. Nebo mi jest ona ty pe- níze na něm o-la. Půh. II. 27. Sedlákom vodu oddáte (přenecháte). Výb. I. 930. Práci tuto Vašim milostem daruji a oddá- vám. Pož. 8. Josefu oddána bieše (Maria). Hr. ruk. 175.— koho, komu več: v man- želství. Hus I. 25. — zač (jak). Oddána za Jana Kar. 27. O-na mu za manželku. Dač. I. 9. To jemu za znamenie přátelstvie oddal (podal, poslal). Výb. II. 1160. Oddal ji za jednoho svého starostu bez její děky. Pass. — co, se nač. Oddal se na hračky. Kos Maje pokoj na to se oddal. Anth. II. 163. O. se na běh (utíkati), Pož 166., Pass. mus. 419., na odpočinutí, Pož. 28., na mo- dlitbu, Pass. mus. 362., 321., Hr. ruk. 31., Výb. I. 283., na učení múdrosti. Jel. Enc. m. 25. Neb jsem Bohu na slib oddána (za- slíbena). Výb. I.391. — jak. Něčemu s plnou důvěrou a silou se o. Šml. Jen se tomu ne tak oddať. Us. Msk. S celou duší něčemu se o. KB. V. Uprkem oddal se k němu. Troj. Na nás oddali se vší mocí. Kar. 34. — se s kým. Nedovolím, aby se s ním oddávala (s ním obcovala). Us. — co komu kde. Kuchařce sem to oddala (= odevzdala) v kuchyni. Laš. Brt. D. 168. — co kam proč. Ktož k kostelu oddává zbožie pro štiestie a pro jméno božie. Arn. 1000. — co čím. Že on by sám ty dobytky za- platiti chtěl anebo jinými dobytky o. (na- hraditi). Arch. VIII. 412. Platem něco o. Ib. 547. — co pro koho. Občan volící oddal (odevzdal) bob bílý pro toho kan- didata, kterého volil. Lpř. Sl. I. 484.