pro škody o. mohlo. Vš. Jir. 83. — co čím.
Hmatem váhu těla o. Dk. P. 18. — co kde
nač. Na rybnících na lány o-dují. Tov. k.
121.

Odhadce. J. tr.

Odhadie, n. = odhádání. Et dicit, quod
obtinet zvod et o. D. ol. III 608.

Odhaditel, e, m., špatně. Vz -tel (konec).

Odhadní personál, protokol, tabulka,
sazba. SI. les.

Odhadovací filosofie (timetika). Dk. Mus.
1887. 540.

Odhadovať, e, m. = odhadatel. Šd.

Odhadování, n., vz Odhádání. O. statků
po bitvě bělohorské konfiskovaných vz Blk.
Kfsk. CXIII.

Odhadovati, vz Odhádati.

Odhalenec, nce, m., bikkia, die Bikkie,
rost. Rstp. 813.

Odhalení pomníku. Us. Pdl.

Odhaliti co kde: něco před někým
atd. Vlč.

Odháňať = odháněti. Bern.

Odháněč, e, m. = odhánce. Us.

Odháněcí pec, huť, Treib-. Hř.

Odhánění v lučbě, vz Šf. Poč. 279.

Odhánka. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 427.

Odháňka, y, f. = hráz při řece. Brt. D
239.

Odharcovati = odjeti. Jezdec o-val. Pyp
K. III. 210.

Odhled, das Wegsehen. Lpř.

Odhleděti, odhlédati, odklížeti, absehen.
Od okolností úplně o-dati Dk. Rm. 1., Zpr.
arch. VIII. 25.

Odhliv, u, m. = odhlivení. Šd.

Odhliva, y, t. = odhlivení. Šd.

Odhlivení, vz Odhlivěti. Nebylo pozo-
rovati ničeho, coby králi Jiřímu nějaké o.-se
u stolice apoštolské zvěstovati mohlo. Pal.
Děj. IV. 2. 573.

Odhliviti. Že jí (nedby) ničím o. nelze.
Šf. III. 194. Cf. Soud (počát.).

Odhlížeti, vz Odhleděti.

Odhlomozniti co: dělo = s hlomozny
sejmouti. NA. III. 101.

Odhnětek, tku, m. = odhnětení. Šd.

Odhněvání, n., reeonciliatio, die Ver-
söhnung. BO.

Odhněvati. Když se odhněvají, teprv
trestají. Výb. II. 1169.

Odhoda, y, f., der Entschluss. Slov.
Ssk. — O., der Widerspruch, dia Rück-
antwort. Ssk.

Odhoděnec, nce, m., der Verworfene.
Slov. Štr. Nrč. 79.

Odhoděnosť, i, f, die Verworfenheit.
Slov. Zbr. Múdr. živ. II. 52.

Odhoditi co jak. Zoufale život o. Osv.
I. 269. — komu = odseknouti, abtrumpfen.
Brt. D. 239.

Odhodný. O. povaha (samostatná). Sš.
Mt. 16.

Odhodok, dku, m. = odhodek. Slov.
Phľd. VIII. 172.

Odhon = taras, die Terasse, der Fluss-
damm. Wrch. — Odhonek = malý zbylý
záhonek. Brt. D. 239.

Odhopkovati, weghüpfen. Us. Pdl.

Odhorek, rku, m. = oharek. Slov. Rr. Sb

Odhoří, das Nebengebirge. Nz. Karpatské

o. Pal. Rdh. II. 274.

Odhoupati, wegschaukeln. — co. Voda
květinu o-pá (houpá, až ji odnese). Č. Kn.
š. 132.

Odhousti, zu Ende spielen. Keď hudci
toto odhudú. Slov. N. Hlsk. III. 322.

Odhovárati, vz Odhovořiti

Odhovorky, pl., f. = odmluvy, odmlou-
vání. Slov. Bez všetkých o-riek privolila.
N. Hlsk. IV. 318.

Odhovorný = odmluvný. Sš. Mt. 24.

Odhození, n, das Wegwerfen. Us. Pdl.

Odhozený; -en, a, o, weggeworfen. O.
zbraň. Vrch.

Odhraditi co: díru. Pož. 295. Žena má
okno o-dí, v tom třeskne. NB. Tč. 251.

Odhrádka, y, f. = odhrazené místo. Laš
Tč.

Odhraničiti, abgränzen. — co odkud
Něco něčím od něčeho o. Šf. Strž. II. 291.

Odhrazený; -en, a, o, unbedeckt, offen
Us.

Odhrbati, odhrbnouti = odhrabati, od-
hrnouti. — co čím: hlínu rukou. Laš. Tč.

Odhrebati = odhrabati. Slov. Bern.

Odhrknouti, odhrkati, odhrkovati, aus-
einander fahren. Šm. — Hodiny odhrkují
(schlagen) devátou. Tbz.

Odhŕnať sa Začal sa o. (omlouvati), že
je on nehoden toľkej lásky. Dbš. Sl. pov.

I. 369.

Odhrnouti co: závoj. Hrts. — co od-
kud. O. si vlasy s čela. Tbz. Jaro zemi
sněhu bílou loktuš s hlavy odhrnulo. Vrch
Othirni ote mne rány mé. Ž. wit. 38. 11.

Odhrnovačka, y, f. = deska u pluhu
s radlicí souvisící, která pruh země zpo-
nenáhla zdvíhati, obraceti a na stranu pře-
kládati má. NA. IV. 68.

Odhroziti. Nedal se o. Št. Ku. š. 16. —
od čeho (čím). Židé musili ostrohými po-
kutami od přestoupání jeho (zákona) od-
hrožováni býti. Sš. II. 51. Bez pomoci
božie protivníci velicí brzce by mě o-li od
té pravdy. Hus I. 80.

Odhrýzti, odhryznouti, odhryzkávati. —
se jak. Darmo sa Maťko odhryzal (vymlou-
val). Slov. Rr. Sb. — co, koho odkud.
Čím pak méně žena má od sebe muže od-
hryzati. Št. Kn. š. 95. Kozičky odhryzká-
valy mäkkušké ratoliestky z napadnutej
sihliny. Orl. VI. 265.— co komu. Zariekať
sa môžeš len na to, že si nosa neodhryzneš.
Phľd. V1II. 6.

Odhubený = obnažený. Ovci našli po-
rušenou a jeho odhubeného. Praž. arch. č.
990. z r. 1557. Wtr.

Odhudlikať = odšmiknouti, odříznouti.
Vzal drevený nôž, šol do hory a o-kal je-
den prut. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 259.

Odhuhňati = huhňavě odpověděti. Od-
huhňal mu v tato slova. Kos. Ol. I. 42.

Odhusiti, il, en, ení, vom Husitismus
ablenken. Aby je o-sil. Nár. listy.

Odhvárať = odlouditi. Slov. Cf. Hvarec-
A kto ju (frejirku) odhvarel? Sl. ps. 83-

Odhyb, u, m., die Abbeugung. NA. III.
64. O. paže, nohy. Rgl.