Odhýbati, vz Odhybnouti. — O. = utí-
kati. Us. Rjšk.

Odhybek, bku, m. = rozvod, der Ab-
senker. Sl. les.

Odhynúť = odkapati, scípnouti, krepiren.
Jalovica odhynula. Slov. Zátur.

Odchlady, pl, m. =jarní mrazíky. Val.
Brt. D. 239.

Odchlamstati, abblaffen. Šm.

Odchlípení, n , die Abstülpung. O. sít-
nice, amotio retinae. O , ectropium. O. starců,
e. senile, přízrakové, e. syptomaticum, víčka
mechanické, e. mechanicum, bující, e. luxu-
rians, nahlé, e. acutum, branky, e. des Mut-
termundes. Ktt. exc.

Odchlípený; -en, a, o, losgetrennt, ab-
gestülpt. O. rána = rozchlípená, offen. Slez..
Šd. O. uši. Hdk.

Odchlupnúť, ubschlürfen. Slov. Ssk.

Odchod. O. pošty. J. tr. Hodina o-du;
Míti se k o-du; Býti již na o-du. Dch. Ne-
mocný je na o-dě (zemře). Us. Brt. D 239.

Odchodné, ého, m., vz Odchodný.

Odchodní, vz Odchodný.

Odchodník, a, m., der Abiturient. Dch.

Odchodný, Abgangs-, O. vysvědčení, na
odchodnou. Us. A vstupuje na nebesa za
odchodné jim přikázal řka: Jdúce po všem
světě kažte. Hus II. 75. — O. = rozličný.

O. svědek (jiného mínění). Sš. Mt. 20. Od-
choden a neprav je výklad ten ... Sš. II.
201. Vyznání křesťanská u věrouce od sebe
odchodná. MP. 5.

Odchorovať = odstonati — co. Mor.
Rjšk.

Odchovací, Auferziehungs-. O naklad.
Kzl. 46.

Odchovanica, dle Káča = odchovanka.
Slov. Bern.

Odchovanka, y, f., die Ziehtochter. Mus.
1880. 272., Dch., Kká. Td. 92.

Odchovaný. — kde. Pták ve hnízdě o.
Dch. — jak. Žáci po rozumu osnovy orga-
nisační o-ní. KB. IV. V kázni o-ný. Osv.

I. 344.

Odchovati, enutrire. Ž. wit 30.4., 54. 2.
— koho, co. Až sobě opět vlasy o-ly. Št.
Kn š. 84 Vlasy ustřihnúc opět je chceš o.
Ib. 75. — jak. Matka vás snažné o-la. Št.
Kn. š. 43. — co kde. Sílu v někom o.
Kká. K sl. j. 90. — čím k čemu. Lid
tuhými poměry k životu přísnému o. Osv.
I. 157.

Odchrákati = odchrkovati, räuspern.
Slov Bern.

Odchrchlati, vz Odchrkati

Odchrípnúť, der Heiserkeit los werden.
Vz Chřípěti. Veru som zachrípla, nemóžem
o. Slov. Koll. Zp. II. 377.

Odchrkujičnosť, i, f., die Gowohnheit
öfters zu räuspern. Šm.

Odchůd, gt. odchodu, m. = odchod. Laš.
Tč.

Odchůvče, ete, n = odchované dobytče.
Zpr. arch.

Odchvat, der Nachgriff, v tělocv. O. be-
derní, břišní, krční, křížní, kyčelní, pod-
kolenní, rozkročný, záhlavní, záloketní, zá-
ruční. Rgl.

Odchvíle, e, f. = odchvilek. Ač ovšem
u některých žádné o. nebylo. Sš. Výkl.

Odchybati, odchybnouti = odklízeti, ab-
räumen, wegfüllen, absäubern. Laš. Hř. 45.
— co kam (čím). Hnůj na bok; kameň
nohou do příkopy. Laš. Tč.

Odchybek, bku, m., das Weggeworfene.
Laš. Tč.

Odchýlenosť, i, f., die Abneigung. O.
od vodorovnosti Zpr. arch.

Odchýlený. O. směr, Stč. Zem. 97., pa-
prsek. Mj. Roviny od sebe o-né. Jd. Geom.
II. 10 V poloze o 90° od předešlé polohy
o-né. ZČ.

Odchýliti, declinare. Ž wit. 118. 21. —
co, se odkud (kam). O. se od zvyku,
Dk., od pravidla. Křn. od něčí myšlénky.
Sml. Myšlénky jeho odchylují se od ní
k dívce jiné. Šml. I. 58 O-li se ot zastupu.
ZN.

Odchylka, die Elongation. Mj. 157., 192.
O. dvou rovin, der Neigungswinkel zweier
Ebenen; o. přímky od roviny, der Neigungs-
winkel einer Geraden Hra., Jrl. 421, Jd.
Geom. II. 7. O. od pravidla, Mus. 1880.
328 ; o. šoupátka, das Ausweichen des
Schiebers. Šmr. 146. O kyvadla, sfaerická
(podélná, příčná či transversalní, záporná
či negativná, kladná či positivná), sphärische
Aberration, ZČ. 1. 130., III. 183., 189., 191.,
magnetická (deklinace), světla, denní (roz-
díl mezi pozorovanou a normalní teplotou
denní), roční, teplotní či thermická (posi-
tivní či příznivá a negativní či nepříznivá).
Stč. Zem. 55., 95, 167., 521., 522., 544.,
666

Odchylkový = aberrační. Aberrations-.
O úhel. Stč. Zem. 96., 379.

Odchylmo. Přeskok o., der Wolfssprung.

Odchylně, abweichend. O. smýšleti. Vch.
Důk. 50.

Odchylnouti, ein wenig abwenden, nei-
gen. U Srbec na Hané. Bkř. Vz Odchýliti.

Odchylný. O. slovesa, sklonění, Křn.,
slídník, von der wahren Spur seitwärts
lautend, Lpř., mínění, Mus 1880 517., ná-
hled. SP. II. 114.

Odchylovač, e, m , abductor, sval.

Odchylovati, vz Odchyliti.

Odiať = odíti. Slov Zatur.

Odiedzka, y, f. = oděv, das Gewand.
Slov. Phľd. V. 70.

Odievadlo = oděvadlo. Slov. Loos

Odinad = odjinud Slov. Bern.

Odinakial = odjinud. Slov. Lipa I. 206.,
Ssk

Odinaľ = odjinud. Slov. Hdž. Čít. 133.
a Slb. 58.

Odinokúď = odjinud. Slov. ZObz. XXIV.
222.

Odírač, e, m. = oděrač. Lpř., Tč. O. lidu.
Kos. Ol. I. 275.

Odísť = odejíti. Slov Dbš. Sl. pov. I.
34. Vz Ísť.

Odíti, operire. Strb. odti i odêjati.
Oděju. Ž. wit 108. 29. Cf. List. fil. 1884.
105 — koho: nahé odívati. Mž. 19. —
koho čím. Odíl ho ctností. Pož 43. Maria
odie je (dietě) rúškami. ML. 135. b. — več