O. se ve smutek. Osv. I. 43. Přeludy v bý-
valé se odívají v rysy Čch. Bs. 59. Oděje
tě v nové rúcho Št. Kn. š. 17. Več sě
oděješ. Ctib.

Oditý kořen slova = složitý. Šf. III.
537.

Odiv, odiva. Odiva. Sv ruk. S. 290.,
Kat. 2271., 3210, Chč. Vizte nad ním tu
o-vu. Hr. ruk. 145. V kacie (jaké) je (ruce)
vizu o-vě. Bož. umuč. 226 Všemu světu
na odivu. Homl. fol. 136. b. Ježíši, nedaj
na ny té o-vy, by ny přemohl dábel lstivý.
Sv ruk. 106. Oděv na odivu všem. Chč

Odívací, Kleidungs-, Anzugs-. Lpř. Vz
Oděvací.

Odivně, vz Odivný. O. nám jest potřebie
toho. Št. Kn. š. 51.

Odivný. Neskonale o. Dk. Mou. 46. O.
štěstie. Št. Kn š. 280. Bohatec chodil v tom
rúše, aby jim byl vzácen a odiven. Hus II.
240.

Odjatý komu. Města nepříteli odňatá.
Us. Pdl.

Odjed = protijed, kazijed, das Gegen-
gift. Osv. I 140., Nz. lk.

Odjedniti, il, ěn, ění, odjedňovati, indi-
vidualisiren. Loos., Rk.

Odjechati = odjeti. Až k milému o-chám
Kls.

Odjek, u, m., der Gegenschall, Gegen-
wiederhall? Tu o. prekrydlil z devínských
hrobov hrudu nesvobodnych tisícvekých
robov. Slov. Phl'd. VI1I. 133

Odjem. Prudký dojem, rychlý o. (brzke
zapomínání). Zb.

Odjesť = odejísti, abessen. Slov. Bern.

Odjeti čeho kde. O li JMti v Prešpurce.
Arch VII. 196. Já tebe tu odjedu (od tebe).
Brt. N. p. II. 414. — kam: za svým po-
voláním. Šml. I. 41.

Odjezd vlaku. Us. Pdl. Maje před sebú
o. na lékařstvie. NB. Tč. 199.

Odjídati se čemu = odtahovati se od
čeho. A kteráž protivenstvie na ně při-
padnú, to bez hanby z obyčeje činie, že
se jim odjiedají s svárem, s haněním, nebo
před nimi utiekají. Chč. P. 170 b.

Odjídavy = práce se vzdalující. Ale ny-
nější kněží o-ví nehodí se k tomu. Chč. P.
167 a.

Odjímák, u, m. = nůž, kterým se na
zhotovené obuvi podešev přiřezuje, der
Abnehmer.

Odjímka, y, f., suspensio. 15. stol. O.
v hudbě, vz Odražka, Fr. Chlum 46.

Odjinad. Jan z Nečic odjinud (alias)
z Blažic i odtavad, kde co má. Půh. I.
174. (171., II. 510.). Odjinud. Št. Kn. š. 9.

Odjinovad = odjinud. Hr. ruk. 125. Vz
Odjinad.

1. Odjíti, discedere. Ž. wit. 21. 12., 34.
22. U Místka: odeňśť, u Frydka: odynśť.
Tč. — abs. Nejvíce ale odchází výklad ten

(liší se), jenž..... Sš. II. 201. Musí o.

(umříti); Odešel (umřel). Us. Tkč. Velmi
lidé odcházejí (mrou). Črn. Zuz. 80. Raděj
ať odchodíš (odejdeš). Slov. — co, koho
(akkus.). Odešel ju na půl míle. Sš. P. 165.
Ti moji frajeři všetci mia odchodiá; jeden
mia odešel, druhý sa zjevuje. Ib. 272., Sl.

sp. 136. Moj tatičko mia smutnú odjedze.
Ib. 443 Dyž sem ta odešel to pryč do Bu-
dína. Čes. mor. ps. 154. Odejdu tě do za-
hrádky. Brt. P. 45. Frajirka ma odešla;
Frajir ma odešeu. Sl. ps. 84., 174. Odešli
jsú ji v jakémsi městečku. NB. Tč. 114.
Srozuměl sem, že chceš preč. Komu purk-
recht pak odejdeš? Ib. 163. — odkud (jak,
kdy, kudy). Z vody odchází množství
vzduchu v bublinách. Mj. 117. Labe ska-
lami děčínskými odchází ze země. Tk. Č.,1.
Bíečka musí přes kůže odcházeti. Šp.
Otejděte ode mne. Št. Kn. š. 5. Otšel od
Boha Ž. strč. 3. Nechtíce, aby takové vsi
v časích budúcích od komory jejie král.
milosti vodešly, alebrž zůstaly. List hrad.
1528. Tč Aba přída neodešel od nás svú
milostí. Hus II. 210. — jak (za kým).
Odešel s prázdnýma rukama, s suchou hu
bou (nedostal nic). Us. Hnšk. Ženě muž na
vždy odešel Osv. I 183, Sá. Odešel jak
s listem (říkají o tom, kdo uražen jsa od
někoho po tichu odchází). U Olom. Sd.
Může lehko o. (umříti). Bude těžko od-
cházeti (nerad; s těžkými vinami). Us. Tkč.
Odcházel za soudruhy těžkým krokem, Šml,
volnym krokem. Tbz. Voldemar za mrtva
odejden. Pulk. 176. b. — kam. Tma pryč
otjide. Výb. II. 12 O. na cesty, Hrts., na
dlouha léta do ciziny, Osv. I. 268., na své
místo, Us., k Abrahamu (umříti). Us. Zkr.
— čeho, koho. Ženy své odešel. Kld. 17.,
Často se j'mu (ševci) přihodí, žeť základóv
otchodí. Hr. ruk. 379. Tehdáž ho tovařiše
jeho odejdú jakžto umrlého. Výb. I. 931.
Poberúce jí statek ten odešli jsú jí. NB.
Tč 114. A nemohúc mu nic zdieti, tuž jeho
musili odjieti; Toho má odjíti; (Zatím) žena
jeho umřela, kteréžto byl odešel. Výb. I.
827, 1004., II. 550. A že jest jeho Trepky
odešel ten posel. Arch. VII 182. Jak sem
vás našel, takť vás otejdu. BN. Tu jie (sv.
Cecilie) živy kat odešel. Pass. 604. Cf. Brt.
S. 3. vd. 4b. 6 — komu. Dá pán Bůh, zas
ti to odejde (nemoc). Us. Dch.— čím. Než
Čechové k odění přijidú, až (= a už) lepšie
smrticí otidú. Dal. — po čem. Odešli po
práci. Vrch. Otešli sú po boziech po cizích.
BO.

2. Odjíti, auferre. Ž. wit. 45. 10., 103.
29. Petr se poče otjímati (= odtahovati)
nedada svých noh vodú umývati. Hrad.
Um. 133. On sa poče otjímati nechtě (lati
na sě znáti (= vyhýbati se, straniti se,
kryti se). Boh. 213. Vz Krok 1889. 23. —
co. Nečistota, ješto odjímá panenskú celosť
Št. Kn. š. 72. — čemu čeho: právům moci.
Bart. 76. — odkud. Odejmi od nás ne-
pravosti naše. Mž. 48. Odjato jest jho cizieho
lidu od Israel. BO Jehož sem otjal ot
pluha. Alx B. M. v. 306. (HP. 88). — co,
se komu (proč). Někomu hlavní podporu
o. Anth. 1. 3. vyd. V. Kdo z najmu (najat
jsa) před soudem mluvil, stíhán byl kázní
církevní, ano odňato mu dobré svědomí, a
on od večeře páně odloučen. Bdl. Tu (tvrz)
mi otec odjal. Půh. I. 245. Chtě Ježúše ži-
dóm otjéti: Nemóžeš pro mě sě snu otjéti.
Hr. ruk. 233. (249.), 229. Chtě sě těm slo-
vóm otjéti (vyhnouti). Ib. 239. Buoh odjal