Odmáčknouti, wegdrücken, abquetschen.
Nz. lk.

Odmagnetěti, ěl, ění = magnetičnosť
pozbyti, die Magnetkraft verlieren. Měkké
železo snadno zmagnetí i o-tí. Kv. 1870.
234.

Odmagnetování, n., die Entmagnetisi-
rung. Mj.

Odmagnetovaný, entmagnetisirt. Mj.

Odmagnetovati, entmagnetisiren. O. že-
lezo. Mj.

Odmáhati se, sich sträuben, sich wider-
setzen. Slov. — čeho. Toho som sa neod-
máhal nikdy. Zbr. Hry. 242. — od čeho.
Všichni, jenž sa ode bremen obecných o-jí.
Zbr. O-hal sa od prijatia pláce. Rr. Sb.

Odmáchnouti = odmrštiti, wegschleu-
dern. O. něco od sebe. Us. Tč., Brt. D.
239.

Odmäk, u, m. = odměk, das Thauwetter.
Slov. Zátur., N. Hlsk. IV. 60.

Odmäkati = jihnouti. Bern.

Odmäkčiti = odměkčiti. Slov. Bern.

Odmarastiti co, rasch und kräftig be-
enden. U Olom. Sd.

Odmarniť. (Pro bídu) musí remeslník
svoje výrobky alebo za veľmi chatrnú cenu

o. (verschleudern) alebo na úver dávať. Slov.
LObz. XVIII. 51.

Odmať = nemať. Slov. Ssk.

Odmediti, odmedovati = zavíčkované
buňky medové otevříti. Vz Odvíčkovati
Lš., Všk.

Odmedovadlo, a, n. = excentrický strojek
včelařský na vyprazdňování (odvíčkování)
medových buněk, der Wabenentdeckler.
Všk., Rjšk.

Odměk, u, m., vz Odmäk, Odměkč. Sá.,
Ktz. Z tuhého mrazu stal sa o. a teplo.
Koll. IV. 107. Vz Odměkč.

Odměn, a, m., Odmnien, dvůr u Bernar-
dic v Táb.

Odměň, ě, f. = odměna. Slov. I ona dáva
na odmeň seky plnou mierou. Orl. III. 202.

Odměna, die Verwechselung. O. = za-
menené dieťa, za driečné, zdarené nezdarou
podhodené, ein unterschobenes Kind. Slov.
Rr. Sb. Vz Odměnče.— O = potvora. Laš.
Tč. — O. = náhrada, das Honorar, die
Praemie. P. za naležení něčeho, der Finder-
lohu. Dch. O peněžitá, obstaravatelská, die
Kommissionsprovision, desítipercentní, za
zabité dravce, Šp., závodní, zápasní, der
Kampfpreis, Lpř., čestná. Mus. O-ny dojíti:
O-nu někomu učiniti. Mus. 1880. 471., 161.
(z r. 1598.). A za všecko to bere takovou
o-nu! Us. Vk. O. a trest jsou osy, okolo
nichž se celé pokolení lidské točí. Lykurg.
Kterú dal o-nu člověk za duši svou? Hus.

I. 281. Kdo miluje proměnu, nedostaně od-
měnu. Slez. Šd.

Odměniti komu jak. Touž měrou
v těchže slovích mu o-nil (vrátil nadávku).
Wtr. exc.

Odměnivý, lohned, belohnend. Rk., Loos.

Odměnně = vzájemně. Jedni druhým se
diví a o. se drbají. Jel. Enc. m. 54.

Odměnnosť. Tuto o. učiň, spasiteli.
15. stol. Mnč. R. 79.

Odměnný. Č. Kn. š. 222. O. sazba, Ex-
penstaxe. Dch. Ten vplyv byl vzájemný a
o Koll. St. 872. Žádosti o-né naplniti Krnd.
147. O lásku ukazovati Výb. II. 1423.

Odměňovati, vz Odměniti.

Odménový = odjmenný, denominativ.
Slov. Ssk.

Odměny, pl, f., sam. u Třeboně.

Odměr, u, m. = odměra, die Abmessung.
Nz. Tam je vše na odměr; Tam jsou na
odměr živi (vše mají odměřeno, aby vy-
stačili). Us. Vk. Také na Hané. Wrch.

Odmerať = odměřovati. Slov. Bern.

Odměrek, rku, m. = odměr. Dch.

Odměřeně, abgemessen. Us.

Odměřený. Nz. O chování. Dk.

Odměřiti co komu kde jak. Délku
něčeho určitě o. Mj. Při ní vše o no lok-
tem společenského blahomravu; Přátelům
nesluší o-vati řečí na čárky. Šml. Kterúž
měrú měřiti budeš, túž odměří tobě. Hus
I. 34.

Odměrné, ého, n. die Abmessungsgebühr.
Šp., Sl. les.

Odměrnosť, i, f. = odměra, odměřenosť,
die Abgemessenheit. Nz.

Odměrný. O. rozbor, NA. V. 448., po-
platek = odměrné. O. láhev, die Maasflasche.
Zpr. arch. X. 70.

Odměřovací seznam, die Abmasskon-
signation. Šp.

Odměry, pl., m. Na O rách = louky
v Bohučovicích na Opav. Šd.

Odměšek, šku, m. = mok svalový, das
Sekret. O. rány, Wundsekret Nz lk. Vz
Odměšování.

Odměška, y, f., die Absonderung. K ně-
muž (ostrovu Abalu) jantar vlnami se při-
váží jsa o-kou moře zmrzlého. Šf. Strž. I.
130.

Odměšovací, Secretions-. O. přístroj,
-apparat, čivy, -nerven, látky, -stoffe. Nz.
lk. Vz násl.

Odměšovadlo, a, n. = ústroj odměšo-
vací, organum secretorium, das Absonde-
rungsorgan Nz.

Odměšování. Vz Slov. zdrav.

Odměšovaný. O. látky, Absonderungs-
stoffe. Nz. lk.

Odmetač, e, m. Má to štyry nohy, dva
rohy a siedmý o. (= ocas. Kráva). Slov.
Rr. MBš.

Odmetati kde. V dosloví samohlásky
odmítali. Jir. Co jsme v přísném rozboru
od krásy odmítli. Dk.

Odmetek, tku, m., abgelegtes Zeug.
A šaty len také o-tky oddelila pre ňu, čo
už jej dievka nosiť nemohla. Slov. Dbš. Sl.
pov. VI. 4.

Odmezený; -en, a, o, abgegränzt. Dch.,
V. V. 46.

Odmezitelný, abgränzbar. V. V. 138.

Odmieňati = odměňovati. Slov.

Odmísiti čeho kam. Ostatních národů
do druhého okresu odměřujíce. Šf. Strž. I.
357. — co. O-sil jsem 106 celé českých
okresů Pal. Rdh. III. 104.

Odmístiti, delogiren. Dch.

Odmítací přísada, der Deffussionseid. Rk.

Odmítání samohlásek. Vz Ndr. §. 36.