Předchozí (52)  Strana:53  Další (54) |
|
|||
53
|
|||
|
|||
Odmáčknouti, wegdrücken, abquetschen.
Nz. lk. Odmagnetěti, ěl, ění = magnetičnosť
pozbyti, die Magnetkraft verlieren. Měkké železo snadno zmagnetí i o-tí. Kv. 1870. 234. Odmagnetování, n., die Entmagnetisi-
rung. Mj. Odmagnetovaný, entmagnetisirt. Mj.
Odmagnetovati, entmagnetisiren. O. že-
lezo. Mj. Odmáhati se, sich sträuben, sich wider-
setzen. Slov. — čeho. Toho som sa neod- máhal nikdy. Zbr. Hry. 242. — od čeho. Všichni, jenž sa ode bremen obecných o-jí. Zbr. O-hal sa od prijatia pláce. Rr. Sb. Odmáchnouti = odmrštiti, wegschleu-
dern. O. něco od sebe. Us. Tč., Brt. D. 239. Odmäk, u, m. = odměk, das Thauwetter.
Slov. Zátur., N. Hlsk. IV. 60. Odmäkati = jihnouti. Bern.
Odmäkčiti = odměkčiti. Slov. Bern.
Odmarastiti co, rasch und kräftig be-
enden. U Olom. Sd. Odmarniť. (Pro bídu) musí remeslník
svoje výrobky alebo za veľmi chatrnú cenu o. (verschleudern) alebo na úver dávať. Slov.
LObz. XVIII. 51. Odmať = nemať. Slov. Ssk.
Odmediti, odmedovati = zavíčkované
buňky medové otevříti. Vz Odvíčkovati Lš., Všk. Odmedovadlo, a, n. = excentrický strojek
včelařský na vyprazdňování (odvíčkování) medových buněk, der Wabenentdeckler. Všk., Rjšk. Odměk, u, m., vz Odmäk, Odměkč. Sá.,
Ktz. Z tuhého mrazu stal sa o. a teplo. Koll. IV. 107. Vz Odměkč. Odměn, a, m., Odmnien, dvůr u Bernar-
dic v Táb. Odměň, ě, f. = odměna. Slov. I ona dáva
na odmeň seky plnou mierou. Orl. III. 202. Odměna, die Verwechselung. O. = za-
menené dieťa, za driečné, zdarené nezdarou podhodené, ein unterschobenes Kind. Slov. Rr. Sb. Vz Odměnče.— O = potvora. Laš. Tč. — O. = náhrada, das Honorar, die Praemie. P. za naležení něčeho, der Finder- lohu. Dch. O peněžitá, obstaravatelská, die Kommissionsprovision, desítipercentní, za zabité dravce, Šp., závodní, zápasní, der Kampfpreis, Lpř., čestná. Mus. O-ny dojíti: O-nu někomu učiniti. Mus. 1880. 471., 161. (z r. 1598.). A za všecko to bere takovou o-nu! Us. Vk. O. a trest jsou osy, okolo nichž se celé pokolení lidské točí. Lykurg. Kterú dal o-nu člověk za duši svou? Hus. I. 281. Kdo miluje proměnu, nedostaně od-
měnu. Slez. Šd. Odměniti komu jak. Touž měrou
v těchže slovích mu o-nil (vrátil nadávku). Wtr. exc. Odměnivý, lohned, belohnend. Rk., Loos.
Odměnně = vzájemně. Jedni druhým se
diví a o. se drbají. Jel. Enc. m. 54. Odměnnosť. Tuto o. učiň, spasiteli.
15. stol. Mnč. R. 79. |
Odměnný. Č. Kn. š. 222. O. sazba, Ex-
penstaxe. Dch. Ten vplyv byl vzájemný a o Koll. St. 872. Žádosti o-né naplniti Krnd. 147. O lásku ukazovati Výb. II. 1423. Odměňovati, vz Odměniti.
Odménový = odjmenný, denominativ.
Slov. Ssk. Odměny, pl, f., sam. u Třeboně.
Odměr, u, m. = odměra, die Abmessung.
Nz. Tam je vše na odměr; Tam jsou na odměr živi (vše mají odměřeno, aby vy- stačili). Us. Vk. Také na Hané. Wrch. Odmerať = odměřovati. Slov. Bern.
Odměrek, rku, m. = odměr. Dch.
Odměřeně, abgemessen. Us.
Odměřený. Nz. O chování. Dk.
Odměřiti co komu kde jak. Délku
něčeho určitě o. Mj. Při ní vše o no lok- tem společenského blahomravu; Přátelům nesluší o-vati řečí na čárky. Šml. Kterúž měrú měřiti budeš, túž odměří tobě. Hus I. 34. Odměrné, ého, n. die Abmessungsgebühr.
Šp., Sl. les. Odměrnosť, i, f. = odměra, odměřenosť,
die Abgemessenheit. Nz. Odměrný. O. rozbor, NA. V. 448., po-
platek = odměrné. O. láhev, die Maasflasche. Zpr. arch. X. 70. Odměřovací seznam, die Abmasskon-
signation. Šp. Odměry, pl., m. Na O rách = louky
v Bohučovicích na Opav. Šd. Odměšek, šku, m. = mok svalový, das
Sekret. O. rány, Wundsekret Nz lk. Vz Odměšování. Odměška, y, f., die Absonderung. K ně-
muž (ostrovu Abalu) jantar vlnami se při- váží jsa o-kou moře zmrzlého. Šf. Strž. I. 130. Odměšovací, Secretions-. O. přístroj,
-apparat, čivy, -nerven, látky, -stoffe. Nz. lk. Vz násl. Odměšovadlo, a, n. = ústroj odměšo-
vací, organum secretorium, das Absonde- rungsorgan Nz. Odměšování. Vz Slov. zdrav.
Odměšovaný. O. látky, Absonderungs-
stoffe. Nz. lk. Odmetač, e, m. Má to štyry nohy, dva
rohy a siedmý o. (= ocas. Kráva). Slov. Rr. MBš. Odmetati kde. V dosloví samohlásky
odmítali. Jir. Co jsme v přísném rozboru od krásy odmítli. Dk. Odmetek, tku, m., abgelegtes Zeug.
A šaty len také o-tky oddelila pre ňu, čo už jej dievka nosiť nemohla. Slov. Dbš. Sl. pov. VI. 4. Odmezený; -en, a, o, abgegränzt. Dch.,
V. V. 46. Odmezitelný, abgränzbar. V. V. 138.
Odmieňati = odměňovati. Slov.
Odmísiti čeho kam. Ostatních národů
do druhého okresu odměřujíce. Šf. Strž. I. 357. — co. O-sil jsem 106 celé českých okresů Pal. Rdh. III. 104. Odmístiti, delogiren. Dch.
Odmítací přísada, der Deffussionseid. Rk.
Odmítání samohlásek. Vz Ndr. §. 36.
|
||
|
|||
Předchozí (52)  Strana:53  Další (54) |