Odmítavě, ablehnend. Dch. O. rukou
máchnul. Hrts.

Odmítavý, ablehnend. O. chování, Dch.,
posunek Pdl.

Odmítnutí, n., die Abweisung. Dhnl.

Odmlaď = mladá ratolesť. Rozložila
o-di své. Ž. wit 79. 12. — O = omladina.
Čilý o. Č. Kn. š. I. 190 — O., die Ver-
jüngung. Svět se má k o-du (mladne). Sš
— O = zákvasa. Vz Par (dod).

Odmladek, dku, m. = odmlaď, mladá
ratolesť. Nz. Synové tvoji jako odialadczi
olivní, novellae olivarum. Ž. wit. 127. 3. —
O , dka, m. = potomek. Us.

Odmladiti. Tak sě muožeš o. (omladiti).
Výb. I. 1172.

Odmladka, y, f. = obilní přísada, odnož,
obmlaz, die Maipflanze. Sl. les.

Odmlady, pl., m. = odmladky. Na o.
pozvati. Phľd. IV. 20.

Odmlazování, n., die Innovation. Sl. ls ,
Rst. 454.

Odmlazovati, vz Odmladiti.

Odmlčení-se, das Verstummen, Schwei-
gen. Šbr.

Odmlčeti se. Knížata o-la se. Č. Kn. š.
94. — o čem. Synoptikové o této cestě do
Jerusalema se odmlčují. Sš. J. 81.

Odmlčka, y, f. = zamlčení, aposiopese.
Ott. II. 531.

Odmléčiť = odstaviti (dítě atd.), abstillen.
Slov. Bern.

Odmlknouti se, vz Odmlčeti se.

Odmlniti co, entelektrisiten. Kod.

Odmlouvaný; -án, a, o, bestritten. Lpř.
Sl. I. 63.

Odmlouvavosť = odmlouvačnosť. Kos.

Odmluva. O-vu činí Barton na odpor
(proti odporu) Jona žida; Proti tomu odpo-
vídatelé pomluvu činí na jich odmluvu. NB.
Tč. 25., 49., 226.

Odmlúvať = odmlouvati Bern.

Odmluvčík, a, m. — odmluvač. Dch.

Odmluviti. Hr. ruk. 65. — co. Když to
odmluvichu (domluvili); Aby dobrá (řeč)
to o-la (vyvrátila); Ani toho odmlúvaj. Výb.
I. 356., 923, II. 486. Když jest tuto řeč
o-vil. Hus II. 54 — co, čeho komu. Ne-
mohl jsem mu toho o. Us. Dbv O-la mi
synečka (odloudila). Slez. Brt. P. 141. —
komu od čeho. Jal se mu od toho o.
Pass. mus. 372. — komu jak. Aby purně
a protivně své hospodě neodmlúvali. Št.
Kn. š. 114. Té žalobě odmlúvám podlé své
spravedlnosti. NB. Tč. 237. — se komu.
Že se tobe nemohu o (odepříti). Výb. 1.
406.

Odmocněnec, nce, m , der Radicand, die
Zahl, aus welcher die Wurzel irgend eines
Grades zu suchen ist z. B. A. in dem Aus-

n
drucke y~A. Nz., Stč. Alg. 12.

Odmocnění, n., die Radicirung. Stč Alg.
12.

Odmocnitel, e, m , der Exponent. Stč.
Alg. 12.

Odmocniti, odmocňovati, depotentiiren,
die Wurzel ziehen. Nz

Odmocnítko, a, n., vz Kořenítko (dod.).

Odmocňovanec, nce, m. Jdč. Geom.

IV. 2.

Odmocňovatel, e, m. Jdč. Geom. IV. 2.

Odmodliti se komu. Když o-dlíš se
pánu Bohu. Ev. víd. 151.

Odmokřiti, odmokřovati, trocken legen,
entwässern. — co: bahnitou krajinu odvá-
děním vody. Us. Pdl.

Odmokřovací, Eutwässerungs-. O. práce.
Kř. 43.

Odmor, u, m. = odmírání, das Abster-
Ben. Šd.

Odmořský vítr, vom Meere herwehend.
Mour.

Odmostiti řeku, cestu = most jí vzíti.
Hrvát. Šd.

Odmreť = odumříti. Slov. Bern.

Odmrsk, das Abkomme, v horn. Jhlk.
Vz Odžilek.

Odmiť Když kto list daný od krále na
odmrť má. Výb. II. 827. Pobral mú o. mému
člověku, Drží mi bezprávně tu o ; Když
jim rok položí o ty o-ti. Půh. 1. 287.. II.
107.. 625. (I. 404, 550).

Odmrtný. Naše o. nápady. Tay. Bš. 69.
Vpadla mi v ten dvór o-ny věnného práva.
Půh. II. 504.

Odmrviti, il, en, ení, odmrvovati, ab-
bröckeln. Bern.

Odmrzlina, y, f. = odmrslé místo na
těle. O. se v zimě nerada hojí. U Nezamy-
slic. Bkř.

Odmrzlý, aufgethaut. O. koryto. Us. Šd.

Odmykací háky, Aufsperrhaken, Die-
triche. J. tr.

Odmysliti Za Št. polož: Kn. š. 130. —
si co. O. si všechny nahodilé okolnosti.
Dk. — co odkud. O od té sochy vše,
co . . . Kos Ol. I. 28.

Odmyti komu co. Tomu pán Bůh hříchy
odmývá. Sš. P. 6. — kde. Řeka na jedné
straně odmývá a na druhé přimývá. Us.
Tč.

Odňad Arch. I. 454.

Odnadati = nadávaje odčiniti. Us Rgl.

Odnárodilec, lce, m., der Abtrünnige,

Entnationalisirte. ŠM.

Odnárodnělosť, i, f, die Entnationali-
sirung. Kos.

Odnárodnělý Koll. III. 164, Šf. Strž. I.
575.

Odnásoba, y, f. = podíl, kvocient. Stč.
Alg. 10.

Odnásobenec, nce, m. = dělenec. Stč.
Alg. 10.

Odnásobitel, e, m = dělitel. Stč. Alg.
10.

Odnásobovati, vz Odnásobiti.

Odnášeč, e, m, der Wegträger. Mor.
Tč.

Odnášečka, y, f., die Wegträgerin. Us.
Pdl., Dk. Aesth. 518.

Odnáška, y, f. = potah. Slov. Czm. 93.

Odňatosť, i, f, die Benommenheit. Dch.

Odňatý, vz Odjaty.

Odnekal = odněkad. Slov. Rr. Sb.

Odnekel = odněkad. Val. Brt. L. N I.
224.

Odněkudž. Lpř. Vz Odněkad.

Odnekul = odněkad. Slov. Rr. Sb,



	54

	Odmítavě, ablehnend. Dch. O. rukou máchnul. Hrts. Odmítavý, ablehnend. O. chování, Dch., posunek Pdl. Odmítnutí, n., die Abweisung. Dhnl. Odmlaď = mladá ratolesť. Rozložila o-di své. Ž. wit 79. 12. — O = omladina. Čilý o. Č. Kn. š. I. 190 — O., die Ver- jüngung. Svět se má k o-du (mladne). Sš — O = zákvasa. Vz Par (dod). Odmladek, dku, m. = odmlaď, mladá ratolesť. Nz. Synové tvoji jako odialadczi olivní, novellae olivarum. Ž. wit. 127. 3. — O , dka, m. = potomek. Us. Odmladiti. Tak sě muožeš o. (omladiti). Výb. I. 1172. Odmladka, y, f. = obilní přísada, odnož, obmlaz, die Maipflanze. Sl. les. Odmlady, pl., m. = odmladky. Na o. pozvati. Phľd. IV. 20. Odmlazování, n., die Innovation. Sl. ls , Rst. 454. Odmlazovati, vz Odmladiti. Odmlčení-se, das Verstummen, Schwei- gen. Šbr. Odmlčeti se. Knížata o-la se. Č. Kn. š. 94. — o čem. Synoptikové o této cestě do Jerusalema se odmlčují. Sš. J. 81. Odmlčka, y, f. = zamlčení, aposiopese. Ott. II. 531. Odmléčiť = odstaviti (dítě atd.), abstillen. Slov. Bern. Odmlknouti se, vz Odmlčeti se. Odmlniti co, entelektrisiten. Kod. Odmlouvaný; -án, a, o, bestritten. Lpř. Sl. I. 63. Odmlouvavosť = odmlouvačnosť. Kos. Odmluva. O-vu činí Barton na odpor (proti odporu) Jona žida; Proti tomu odpo- vídatelé pomluvu činí na jich odmluvu. NB. Tč. 25., 49., 226. Odmlúvať = odmlouvati Bern. Odmluvčík, a, m. — odmluvač. Dch. Odmluviti. Hr. ruk. 65. — co. Když to odmluvichu (domluvili); Aby dobrá (řeč) to o-la (vyvrátila); Ani toho odmlúvaj. Výb. I. 356., 923, II. 486. Když jest tuto řeč o-vil. Hus II. 54 — co, čeho komu. Ne- mohl jsem mu toho o. Us. Dbv O-la mi synečka (odloudila). Slez. Brt. P. 141. — komu od čeho. Jal se mu od toho o. Pass. mus. 372. — komu jak. Aby purně a protivně své hospodě neodmlúvali. Št. Kn. š. 114. Té žalobě odmlúvám podlé své spravedlnosti. NB. Tč. 237. — se komu. Že se tobe nemohu o (odepříti). Výb. 1. 406. Odmocněnec, nce, m , der Radicand, die Zahl, aus welcher die Wurzel irgend eines Grades zu suchen ist z. B. A. in dem Aus- n drucke y~A. Nz., Stč. Alg. 12. Odmocnění, n., die Radicirung. Stč Alg. 12. Odmocnitel, e, m , der Exponent. Stč. Alg. 12. Odmocniti, odmocňovati, depotentiiren, die Wurzel ziehen. Nz Odmocnítko, a, n., vz Kořenítko (dod.).	Odmocňovanec, nce, m. Jdč. Geom. IV. 2. Odmocňovatel, e, m. Jdč. Geom. IV. 2. Odmodliti se komu. Když o-dlíš se pánu Bohu. Ev. víd. 151. Odmokřiti, odmokřovati, trocken legen, entwässern. — co: bahnitou krajinu odvá- děním vody. Us. Pdl. Odmokřovací, Eutwässerungs-. O. práce. Kř. 43. Odmor, u, m. = odmírání, das Abster- Ben. Šd. Odmořský vítr, vom Meere herwehend. Mour. Odmostiti řeku, cestu = most jí vzíti. Hrvát. Šd. Odmreť = odumříti. Slov. Bern. Odmrsk, das Abkomme, v horn. Jhlk. Vz Odžilek. Odmiť Když kto list daný od krále na odmrť má. Výb. II. 827. Pobral mú o. mému člověku, Drží mi bezprávně tu o ; Když jim rok položí o ty o-ti. Půh. 1. 287.. II. 107.. 625. (I. 404, 550). Odmrtný. Naše o. nápady. Tay. Bš. 69. Vpadla mi v ten dvór o-ny věnného práva. Půh. II. 504. Odmrviti, il, en, ení, odmrvovati, ab- bröckeln. Bern. Odmrzlina, y, f. = odmrslé místo na těle. O. se v zimě nerada hojí. U Nezamy- slic. Bkř. Odmrzlý, aufgethaut. O. koryto. Us. Šd. Odmykací háky, Aufsperrhaken, Die- triche. J. tr. Odmysliti Za Št. polož: Kn. š. 130. — si co. O. si všechny nahodilé okolnosti. Dk. — co odkud. O od té sochy vše, co . . . Kos Ol. I. 28. Odmyti komu co. Tomu pán Bůh hříchy odmývá. Sš. P. 6. — kde. Řeka na jedné straně odmývá a na druhé přimývá. Us. Tč. Odňad Arch. I. 454. Odnadati = nadávaje odčiniti. Us Rgl. Odnárodilec, lce, m., der Abtrünnige, Entnationalisirte. ŠM. Odnárodnělosť, i, f, die Entnationali- sirung. Kos. Odnárodnělý Koll. III. 164, Šf. Strž. I. 575. Odnásoba, y, f. = podíl, kvocient. Stč. Alg. 10. Odnásobenec, nce, m. = dělenec. Stč. Alg. 10. Odnásobitel, e, m = dělitel. Stč. Alg. 10. Odnásobovati, vz Odnásobiti. Odnášeč, e, m, der Wegträger. Mor. Tč. Odnášečka, y, f., die Wegträgerin. Us. Pdl., Dk. Aesth. 518. Odnáška, y, f. = potah. Slov. Czm. 93. Odňatosť, i, f, die Benommenheit. Dch. Odňatý, vz Odjaty. Odnekal = odněkad. Slov. Rr. Sb. Odnekel = odněkad. Val. Brt. L. N I. 224. Odněkudž. Lpř. Vz Odněkad. Odnekul = odněkad. Slov. Rr. Sb,