Odpíchnouti co = ledabylo odbyti. Slov.
Někteří přicházejí do domu božího z púhého
obyčeje, jim jako na panštinu (robotu), kterú
jak opíchnú, jedno jest. Zbr. Múd. živ. I.
149.

Odpílený; -en, a, o = odpilovaný. Slov.
Phľd. VII. 172.

Odpilkovitý, feilspänartig. Rst. 454.

Odpinkati. Už o-kal = umřel. Val. Vck.

Odpírací, widerstrebend. O. síla. Mour.

Odpírač, e, m., der Widersprecher. Us.
Tč.

Odpíratelnosť, i, f., die Anfechtbarkeit.
Pr. tr.

Odpíratelný, anfechtbar. Pr. tr.

Odpíravě, ablehnend, abweisend. Dch.,
Dk.

Odpíravosť, die Widerstandsfähigkeit.
Šp., Kzl. 41., Dch.

Odpíravý. Cf. List. fil. XIV. 177.

Odpírce, e, m., der Gegner. O. řekl ža-
lobníkovi; Praví, že jeho dluh první jest,
než odpírcuov jměl by předejíti; Fojtu o.
dal opovědné na všecek statek dlužníka
toho. NB. Tč. 220.

Odpírka, y, f, vz Odpěr, Odpírání.

Odpis. Ten spis a náš o. čtúce. Krnd. 9.
(210.).

Odpisať = odepsati. Bern.

Odpíska, y, f. = odpisnice. Šd.

Odpískali, zu Ende pfeifen. Us. Pesničky
si na fujare odpískával. Rl. Pr. II. 400.

Odpisnice, e, f. = odpiska, kvitance,
recepiss. Šd.

Odpisovac, e, m. O. knih = opisovač.
Koll. III. 398.

Odpisovadlo, a, n., das Selbstkopirbuch.
Šd.

Odplacovací, Wiedervergeltungs-. O.
soustava. Dk. Aesth. 482.

Odplagať = nedbale vychovati; nedbale
něco učiniti. Slov. O-la dieťa. Rr. Sb.

Odplakati. Za 137 polož: , Sv. ruk.
166.

Odplata. O-tou se pomstiti, sich revan-
chiren. Dch. O. za dostavení zločinců, Taglia
für die Einbringung der Verbrecher. J. tr.
O. za zlé i dobré i na chromém koni do-
jede. Koll. II. d. 51. O-tu hriešných uzříš.
Ž. kl. Duchovní otplatu přijme. M. Dobře-li
činíš, odplaty něhledaj Slez. Šd. Juž v službě
nenie otplatka. AlxV. 273. O-ty od někoho
čekati. V den súdný skutci milosrdnú vezmu
o-tu; Za svú práci o-tu vezme; V o-tu ji
chválí. Hus I. 16., 147., II. 67., III. 51. Aby-
chom od něho vzeli plnú o-tu; Podlé toho
o-tu vezme; Buoh mu dal o-tu; O. věčná.
Št. Kn. š. 9., 11, 12., 44. Dobře-li činíš,
odplaty nehledej. Us. Brt.

Odplatce. Výb. I. 88.

Odplatěný = odplacený. Slov. Bern.

Odplatiti komu. Ž. wit. 40. 11. Bůh
mu již o-til (o zemřelém). Us Tkč. — se
čím (čeho). Čeho se vám rádi zase po-
slušností synovskou o. chceme. Žer. 327.
Nemá se čím o. Výb. II. 935. Dobré s' do-
brým vždy o-tí. Výb. L 1104. — čeho.
Buoh chtě jeho věrného úmysla o. Výb. I.
1174. — se komu čeho. Že se mu toho
o-tí. Výb. II. 957. — se komu čím. Čím

se tobě mohu o.? M. — (se) čím zač. Za
lásku zradou o. Šml. I. 103. Aby on za
ně vším dobrým se o-til. Výb. II. 1413. —
komu čím proč. Rač o. všem dobře či-
nícím pro jméno své životem věčným. Mž.
10.

Odplativý, gern entgeltend. O. Buoh.
Hus I. 59.

Odplavení, n., die Abschwemmung. O.
dříví.

Odplegať = odplagať. Slov. Rr. Sb.

Odplekati = odkojiti, odstaviti dítě neb
dobytče. Val. Brt. D. 248. Ještě jedno (dítě)
neodplekala a má už druhé. Vck. Také slov.
Phľd. I. 1. 22.

Odplemeniti, il, ěn, ění, odplemeňovati,
ableiten. Šm.

Odplivnouti, vz Odpliti.

Odplnění, odplňování, die Wegfüllarbeit.
Šp. O. vozů. NA. IV. 155.

Odplněný; -ěn, a, o, entleert. O. vůz.
NA. IV. 154.

Odplniti co (kam): vytěžené zboží do
nádob; O. vůz. NA. IV. 153. Vz Odplňo-
vání.

Odplotiti = plot odstraniti. — co: za-
hradu. Šd.

Odplouti kam: k ostrovu. Us.

Odpľuti (si) = odpliti. Na již. Mor. Šd.

Odplutí, n., das Wegschiffen, die Abfahrt.
Us. Pdl. Cf. Plutí (dod.).

Odplvať, odplvovat = odplynouti, weg-
schwimmen. Slov. Bern.

Odpnouti = odepnouti. Vrch.

Odpočin, u, m. = odpočinek. Slov. Orl.
III. 1., Čsk.

Odpočinek. Nedělní o.; lože o-ku; K věč-
nému o ku někoho pochovati. Dch. Nemám
ani chvilku o-nku. Us. Mám-li čas, popřeji
si ho za o. Us. O. milý dává k práci síly.
Tč. Břečka ponechá so v o-nku (v klidu).
Us. sladov. KP. V. 299.

Odpočinouti. — abs. Hlas odpočívá. Dk.
Poet. 265. Odpočívá (= zemřel). Us. Bdl.
— v čem (čím kdy). Nepokojno jest srdce
naše, dokud v tobě neodpočine; Kto odpo-
čívá tělem, odpočívaj i duchem; K odpo-
činutí, jímž věrní v svátek v Bohu odpo-
čívají. Hus II. 53., I. 121. — kde čím.
Cf. předcházející. Čelem o-vá znavené na
bratrově rameně. Kká. Nad kým bude od-
počívati duch mój? Hus III. 16. O-ne na
své mysli. BO. By Maria nebyla pokorna,
nebyl by na ní o-nul duch sv. Št. Kn. š.
80. — si, komu (kde jak). Tam sme vel-
blúdóm odpočívali. Výb. II. 1024. Když sobě
odpočali (odpočinuli). Ss. P. 138. Pole úho-
rem leželo a tak si o-lo. Us. Hostem o-čiň
si pod mým krovem. Čch. Dg. Kv. 1884.
231. Duše všech věrných zemřelých skrze
milosrdenství boží odpočiňtež (si) v po-
koji. Mž. 10. — s kým z čeho. By s nimi
z práce o-nul. Smil, Výb. I. 920.

Odpočinutí. Abychom vzali o. od práce.
Št. Kn. š. 52. O. od diela služebného. Hus
I. 121. (I. 41.).

Odpočítati, vz Odpočísti.

Odpočiti, vz Odpočinouti.

Odpočívací, Ruhe . O. pokoj, světnice.
Nz.