Odpočívadlo. Výb. I. 1065. O. římská a
řecká. Vz Vlšk. 133. O. na schodišti. Us.
Pdl. O., stan, tabernaculum; cubile. BO.

Odpočivné, ého, n. (lépe: výslužné), der
Ruhe-, Quiescentengehalt, -genuss. J. tr.,
Šp., Bor., Loos.

Odpočivnice, e, f. = odpočívárna. Rk.

Odpočnice, e, f. = odpočívárna. Šm.

Odpočnouti = odpočinouti, ausruhen.
Mor. Tč. Vz Odpočinouti si.

Odpočtený; -en, a, o, abgezählt. Šm.

Odpodobení, die Dissimilation. Ssk.

Odpohlavkovati, vz Pohlavkovati.

Odpojiti co: šroub, lösen, koně (odpoj-
mnouti, ohlávku mu sundati). U Král. Hrad.

Odpoklízeti, wegraumen, Kld.; verpfle-
gen (koně). Brt.

Odpokutovati = odkáti, abbüssen Vinu
svoju o-val by mnohým strachom. Dbš. Úv.
113., 79. Počkajte si, za to si o-jete ! Dbš.
Sl. pov. I. 27.

Odpol, vz Odpolu. Na srdci o. zabitá.
Sldk.

Odpoledne, e, n., der Nachmittag. Vče-
rejší o.; za krásného o. Us. BPr. Cf. Mkl.
Etym. 256.

Odpoledně, ě, n = odpoledne. Celé o.
byl u nás. Laš. Tč.

Odpolední představení divadelní. Us Pdl.

Odpoledníčko, a, n. = odpoledne. Kos.

Odpoledník, u, m., das Nachmittagsblatt,
noviny. Us Rgl.

Odpoledníšek, šku, m. = odpoledne
Počkej s tím až na o. Na Mor. u Bzence.
Šd.

Odpólnosť, i, f., die Poldistanz. Mj 466

Odpolu. Byť jie (duše) ďábel nevysúdil
ni na celě ni o. Pravn. 1615.

Odpoludnie = odpolední. Slov. Kde's
byl celé d.? Phľd. VIII. 161.

Odpomocný, abhilflich. Šm.

Odpopeliti, il, en, ení, entäschern. —
co: koks. Hř.

Odpopenec, nce, m. = sesazený pop.
Hrvát. Šd.

Odpopiti, il, en, ení = s popství sesaditi
Hrvát. Šd.

Odpor branný, Us. Pdl., proti novotám.
Dk. P. 84. O. klásti. Dch. V o. s někým
přijíti. J. tr. Všichni povstali k o-ru ozbro-
jenému. Mus. 1880 451. Poznání božskému
na o. se kladou všeliká falešná domnění.
Pož. 58. — O. ve fysice. O. vzduchu, Stč.
Zem. 349., ZČ.I. 143., vodu, Leitungs-, Nz ,
v pohybu, ZČ. I. 262., 251., o. přechodu.
ZČ. I. 333. Moment o-ru. Pcl. 9. — O. =
ošklivosť. O. k jídlu. — O., die Einrede.
Obviněný odpory proti němu polož podlé
řádu. CJB. 381. Martin o. činí žalobě. NB.
Tč. 61. Obviněný o. učinil. NB. Tč., Tov.
59., 143. — O. = právní odporování atd.
Vz Vš. 341—350., Zř. zem. 116., 463-464.,
695., Cor. jur. IV. 3. 1. 411., 412., IV. 3. 2.
427. Kladl o. ve dsky od sirotků ode páně
Albrechtových dětí. Půh. I. 288. Cf. Vš. Jir.
190., 347., 464. — Na o. = na opak. Ale
na o. pěkně díš. Bl. — Řebřík na o. po-
staviti, schief Mor. Mřk. — O. = hádka etc.
Páni vždy o to s ním v odporu byli. Let.
205. Strany neumělosti své v tom i v jiném

umění odporu s nimi nedrže (nehádaje se)
toho jim však nechce puojčiti (připustiti),
aby . . . Výb. II. 1375. — Cf. List. fil. XIV.
179.

Odpora. Dvě neděle měj k o-ře. Arch.
II. 501. O. nemá každému dopuštěna býti.
O. z D. A na tu řeč mám o-ru dobrú, že
sem ty věci nedělal sám o svém ujmě; V o-ře
svej odvolali sú se na Tomana. NB. Tč.
152., 144. To drží bez odpory podlé desk.
Půh. II. 140. Aniž jest o. mezi Lukášem a
Matúšem. Hus II. 101. — o., y, m. a f. =
odporná osoba. To je o.! U Dobrušky. Vk.

Odporce. V prvniem orteli nebyl mi o.
dluhu. NB. Tč. 66.

Odporec, rce, m. = odpůrce. Slov. Bern.

Odpornice oprav v: odpornice.

Odpornictví, n., die Gegnerschaft. Dch.

Odpornička, y, f, Die Widersacherin
Bern.

Odporník. Římané nemajíce žádných vně
o-ků sami v sebe se dali. Pol. hist. str. 10.
(1584.). Pred súbojom pozve o-ka svojho
k hostine. Orl. II. 205. Jeho o. dal soudci
vepře. Výb. II. 969. — Cf. Zř. zem. 464., Cor.
jur. IV. 3. 1. 411., IV. 3. 2. 427.

Odpornosť. Aby ty peníze brali beze
vší o-sti (bez odporu). Výb. II. 399. a j.
V nebi nepřebývá nižádná o. H. (Jir.). Což
to míní tato o. (protiva vlka a ovce)? Leg.
Mnč. R. 22 Z něhož se narodil ten největší
Antikrist se všemi o-mi, kterýmiž potlačil
Jesu Krista s jeho zákonem. Chč. Že k jeho
ubrmanství beze všie o-sti svoliti mají. Arch.
VII. 348. Aby nám toho bez o-sti postú-
pili. Arch. VIl. 385.

Odporný. O. síla kmenu. Zpr. arch. VIII.
119. — čemu. Vůle Bohu o-ná. Dik. II. 6.
Jeho žádosti o-ni býti jsme nemohli. 1515.
Mus. 1880. 490. — komu čeho. Pakli by
kto písaři toho odporen byl (jemu v tom
překážel). Výb. II. 173. — O. = nepříjemný.
O. zápach, chuť, Pdl., vítr. Lpř. V o. vě-
cech člověk rychle navésti se dopustí. Výb.
II. 1490. — komu (jak). To jídlo jest mi
o-no. Dch. Byli mu do duše o-ni. Schlz. —
O. = protivný atd. — čemu. Pravdě o.
Dch. Aniž sobě o ren jest v tom, že ... .
Sš. I. 160. Táž moudrost nenávidí věcí sobě
odporných. Chč. P. — O = nepřátelský. —
komu. Čásť šlechty tomuto tyranu od-
porná. J. Lpř. — v čem. Ve všech radách
nám o-ni byli. Bart. 93. — čeho. Někteří
nebyli by toho o-ni. Arch VII 12. Toho
jim byl o-ren a pravil. Arch. VII.520. Páni
o-ní kalicha božieho. Let. 513.

Odporovací žaloba, strana, Oppositions-,
J. tr., spojky. Krň. 3. vd. 130.

Odporovatelný, widerstandsfähig. Šm

Odporučenec, nce, m., der Empfohlene.
Světz.

Odporučení Písemné o. k někomu míti,
Osv. —70.

Odporučitelný, empfehlenswerth. Us
Pdl.

Odposlouchaný; -án, a, o, abgelauscht.
Skřivánkům o-ná píseň. Kutn

Odpostávati čas, chvíli, den = neustále
státi, prolenošiti, verfaulenzen. Na Hané.
Wrch.