Odrazivo, a, u., Stossherdvorrath. Hř.

Odrazivosť, i, f. Msr. Konkr. log. 6.

Odrazní, Prell-. Vz Odrazný.

Odraznice, e, f. Poranění o-cemi. Kal.
čes. has. 1884.

Odrazník, u, m. = odrazní čep, der
Prellkopf. Hř. O. = odrazec. Čerm. Odrazník
pružný = náčiní u dveří, aby posuvné dvéře
příliš daleko se neposouvaly, der Buffer.
Vz Včř. Z. I. 34. O. točivý, probířský splá-
vek, der Drehherd, Sicherherd, -trog. Hř
O. u vagonu, Stossballen, m. Vz Odrážka
(dod.).

Odraznosť, i, f., das Reflexionsvermö-
gen. O. světla, tepla. Nz.

Odrazný, Reflexions-, Prell-. O. úhel.
Šd. exc.

Odrázný = od rázu se uchylující, aty-
pisch. Rst. 754.

Odrazový, Reflexions-. O. goniometr,
hranol, ZČ. I 35., III. 20 , světlo, Dik., po-
hyb, Dk. P. 7., kony. Msr. Konkr. log. 6.

Odrazu = najednou, hned, náhle. Také
slov. Keď sa už k noci nachylovalo, vietor
ztichnul o. Dbš. Sl. pov. I. 254. Jako čoby
tri sto valachov o. na palci zahvízdlo. Ib.

Odráž, e, m., der Prellstock. Ssk.

Odrážecí, Prell-. O. kámen, Lpř., pec.
NA. IV. 166.

Odrážeč, e, m., der Reflektor. Nz.

Odrážení samohlásek. Ndr. § 39.

Odražený, zurück-, weggeworfen, reflek-
tirt, abgeprallt. O. světlo, ZČ. III. 35., Jrl.
422., zvuk. Mj.

Odrážitel, e, m., der Vertreiber, Ver-
dränger. Lpř.

Odráživosť, i, f. = síla odráživá od-
pudivá, die Abstossungskraft. Nz.

Odraživý. Otráživý lék. Výb. II. 464.

Odrážka ve mlýně. Vz Prm. IV. 236., KP.
V. 614. Ani tak nemele ve mlýně o. jako
mé srdenko banuje šohajka. Sš. P. 795. —
O. v hudbě, das Wiederrufungszeichen, der
Auflöser. Dvojnásobná o. Hud. Cf. Mlt. 77.
— O. = trouba s odrážkou, das Abzwei-
gungsrohr. Šp. — O. = odrazec, der Puffer,
Stossballen bei der Eisenbahn. Dch. Vz
Odrazník (dod.). U nápravy = šejblík, die
Stosscheibe. Us. Pdl. — O., der Prellstock
in den Hammerwerken. Nz. — O. O-ku udě-
lati = odraziti, odejiti, žertem. U N. Bydž.
Kšť. — O-ky, pl, m., Holzabfälle. Koupili
sme o-ků (oščabků) dva vozy. Laš. Tč.

Odražna, y, f., der Ausschlageplatz. Hrbk.

Odražník, u, m. = tlouk, trkoun, das
Stosseisen. Nz.

Odražný, Prell-. O. kroužek (odrážecí).
Nz. O. střelná rána, der Prellschuss. Nz. lk.

Odrbanec, nce, m. = ojebanec. Mor.

Odrecť = odříci. Slov. Bern.

Odřečený; -en, a, o. Zbožie jiným oby-
čejem o-ná. Výb. II. 867.

Odřečí, n., ánócpaói?, die Aussage. Nz.

Odřečniti = řeč odříkati. Slov. Každému
chovanci dlužno v materinskej řeči kázničku
odrečniť. Sokl. I. 411.

Odřečný, ánocpatiAÓ?, Aussage-. Nz.

Odredygať = odstěhovati. O-li sa do
Uher. Val. Brt. D. 239.

Odřek. Bdl. Obr. 111.

Odřeklosť, i, f. = odřek, odřeknutí, die
Entsagung. Tato (vira) žádala na svých
vyznávačích o-sti. Proch. Ž. M. 23.

Odřeknouti. Vz Odříkati. — komu
čeho. Cf. Brt. S. 3. vyd. 47. c. — komu
v čem. Ale kolínští páni v tom mu od-
řekli majíce jiných starostí do syta. Mus.
1880. 30. — koho, se čeho. O. se úřadu
(úřad vzdáti). Dch. O. se kandidatury, Osv.

I. 121., koruny, Šmb., Boha, Výb. II. 6.,
mateře, Půh. I. 279., ďábelských model,
Pass. mus. 469., moci, dítěte. Št. Kn. š.
40., 84. Poněvadž upadl v to, čehož ho od-
řeklo právo, nemohl otec svatý jeho (Jiřího)
králem jmenovati (= k čemuž práva neměl).
Výb. II. 721. Neodriekaj sa zimnice ani žo-
bráckej palice. Slov. Rr. MBš.

Odřenec, nce, m., der Abgeschundene.
Us. Sd.
Odřenina kůže, die Hautabschürfung.

O. nábytku, šatstva, podlahy atd. Stč. Zem.
491.

Odřenský rybník kláštera plaského. Arch.
VIII. 519.

Odřený šat = ošumělý, schäbig. Kšť.

Odrepetiti se, vz Repetiti. A stará o-la
sa ta kdesi do kuchyně. Phl'd. VI. 113.

Odřepsy, něm. Odřepes. Rk. Sl.

Odreptati čím. Slovem odreptávati.Výb.

II. 1423.

Odreptavý, odreptávavý, widermurrend.
Rk, Šm.

Odřešený. O. bytí, esse absolutum. VV.
128.

Odreť = odříti. Slov. Bern.

Odretí, n. = odření. Slov. Bern.

Odřetice, dle Budějovice, Woldřetitz,
ves u Skutče. Rk. Sl.

Odřetín, a, m., ves. Půh. II. 137., Sdl.
Hr. I. 11.

Odretý = odřený. Slov. Bern.

Odřevněti, ěl, ění, holzig werden. Šm.

Odřez, u, m. = odřezek. Us.

Odřezanec. Bart. 158., Výb. II. 681.,
1196. Takový jest jako psanec a od lidi o.
1647. Mus. 1880. 163. O. a kacieř. Arch.
VIII. 334.

Odřezání, schisma. Bart. 183.

Odřezaný od Boha a jeho cierkve. Hus

1. 391.

Odřezati co jak: po částkách. Mus.
1880. 184. — co kde čím odkud jak.
V čitateli se od pravé ruky k levé tolik
míst čárkou odřízne. Šim. 69. — se odkud.
Žádal na pánu z Rozmberka, aby se od
krále odřezal. Arch. VII. 302.

Odřezávání, n. O. větví, die Aufästung.
Sl. les.

Odřezek = úřezek, úseč, úsek. — O.,
zka, m. = hrubián. Val. Brt., Vck.

Odřezování míst desetinnou tečkou, o.
desetinek. Šim. 71., 76.

Odrha, y, m. = odrachmela, trhan, otr-
hanec, tulák, darebák. Mor. Brt., Vck.

Odrhání, n., vz Odrhati. (Ďábel vyráží
slovo z jejich srdcí) odrháním (vytýkáním)
toho, že se ne mnoho mocných a slavných
k Kristu vine. BR. II. 229.

Odrhanina, y, f., abgenütztes Zeug. Phľd.
II. 554.