Odsloniti. Již celou její postať odslánějí
zelené mráčky haluzí. Čch. Sl. 54.

Odslouchati, ablauschen. Dch.

Odsloužiti. — co: mši. Výb. II. 1581.,
Pass. 1395. — se komu čeho. Já se ti
o-žím. Brt. D 354. Kdoby komu byl dlužen
a neměl mu čím zaplatiti, má se mu toho
o. Kosmogr. 44. a.

Odslov, u, m. = konečná odpověd. Po-
sledně rodič na doslov dotírá, námluvy den
na druhý uzavírá. Pl. I. 224

Odslovaněný; -ěn, a, o, entslavisirt. O.
lidé, Šf. Strž. I. 340., země, Šf. III. 99., řeč.
Phľd. II. 1. 4.

Odslovaněti = přestati býti Slovanem.
Mus. 1880. 49.

Odslovenčiť sa = zříci se slovan. pů-
vodu. Slov. Hdž. Ds. 40.

Odsluha = odměnná, vzájemná služba.
Pr. tr.

Odsluní. Cf. Schd. 1. 223., Stč. Zem.
162., Ott. II. 550, I. 320.

Odsluniště, ě, n. = odsluní. Šm.

Odslužce. J. tr.

Odsmraditi, il, ěn, ění, desinficiren. Nz.
lk.

Odsmrda, y, m. = kdo koho ze smradu
čistí, jemu lichotí, der Speichellecker. Mor
Tč.

Odsmrdati = smradu zbavovati, lichotiti.
— komu, schmeicheln. — se = smrad okolo
koho rozpouštěti, lichotiti. Mor. Tč. Z toho:
ocmrdati se.

Odsmyk = kratší sek než násek protiv-
níkův. Rgl.

Odsnažiti se. Tomu se o-lo = odlehčilo,
uvolnilo (nemocnému). — komu. Kdyby jí
pán Bůh o-žil. U N. Kdyně. Rgl.

Odsotiti. Zaklepal tu i tam, ale všade
ho o-li. Orl. III. 168. Anička cikánku chtěla
o. od sebe. Ntr. IV. 220. Jeden nás (sirotky)
odsotí. Brt. N. p. 346. Cf. Kumhár.

Odsouditi, damnare. Ž. wit. 36. 33. —
koho zač: za kacíře, V., za křivého. Vš
115. — proč oč. Sprostná nebožátka pro
jedno slovo odsuzují o peníze a někdy
i o hrdlo. Hus III. 195. — čeho (čím, kde).

O. koho hrdla, Pož. 97., cti a viery, Výb.

1. 1046., Hrdla i zbožie. RPZ. Tou řečí
v tejto při Juřík není své cti odsúzen; Jest
o-zen své cti na právě; Chtěla by se toho
(statku) právem odsúditi (abstreiten, chtěla
by, aby nemusila sirotkům nic dáti). NB.
Tč. 92., 206. Sám se svými řečmi všeho
královstvie i hrdla o-dil. Abr. Sami jsme
se cti a hrdla o-li. Arch. VIII. 16. Jsem
zlým andělem přeluzen a tak jsem byl Boha
odsúzen. Krist. 3 a. Potom mi se tím listem
o-dil mého dluhu. Půh. II. 345. — k čemu:
k zatraceni. Št. Kn. š. 143. — nač: na
smrť, V., Hr. ruk. 239., Hus I. 393., Pass.
mus. 355., 375., 455., na zatracenie. Hus I.
35. — proč: pro nestatečnosť a zaviněnie.
Št. Kn. š. 187. Vz nahoře: proč oč. — jak:
bezprávně. Št. Kn. š. 10. Chtěl by raději
s právem odsúzen býti, nežli by s křivdou
obdržel soud. Št. Kn š. 20. — v čem.
žalobník jemu v správných nákladech v té
při činěných buď odsúzen. CJB 385. Ješto
sú ve mnohých věcech kostelem odsúzeni.

St. Kn. š. 126. — čím na jak dlouho.

A ač odsúdíš na čas člověkem, to věč ne-
škodí. Hus I. 31. — z čeho. Jistě z slov
svých odsúzen budeš, rozuměj, budú-li
prázdna. Hus I. 87. — s kým kam. A tak
i s synem u věčné hoře odsúzen bude. Št.
Kn. š. 10. — co komu. Co mi Boh od-
súdil ( = usoudil), veru ma nemine. Sl. ps.
166.

Odsoukati, abwickeln, abspulen.

Odsouvání. Cf. Bž. 29, Vm. ad Mkl.aL.
38., Jir Nkr. 12.

Odsouzenec Kde na smrť o-ci odpravo-
váni byli. Koll. St. 544. Vz Odsúzenec.

Odsouzení. Vydati soud na o. věčné. Št.
Kn. š. 187.

Odsouzený. Šelmo na kata o-ná! 16. stol.
Wtr.

Odsovad, ex ho cnunc. Ž. wit. 124. 2. a j.

Odspárať sa = ubývati. Slov. Dbš. sl.
pov. VII. 86.

Odspati = usnouti. Deti nechcely o.,
kým nedal som jim čo to. Slov. ZObz. XXIV.
241.

Odspěchati, wegeilen. Koleda II. 20.

Odspíleti. Buoh o-lé takým. Hr. ruk. 273.

Odsredivosť = odstředivosť; odsredivý

= odstředivý. Slov. Loos.

Odsrkati, odsrknouti, abschlürfen. Lpř.

Odstálounký, etwas abstehend. Rst. 455.

Odstálý. Jsem o. od něčeho, ich stehe
fern von einer Sache. Lpř. S. I. 82.

Odstáti. Uši daleko odstávají. Osv. I.
634. — oč odkud. Lano vždy o jistou
míru od kladky, od válce n. bubnu odstává.
ZČ. I. 272.

Odstava, y, f., der Absatz. Šm.

Odstavec, Absatz, lépe; oddíl. Krok IV.
110. Prk.

Odstaveňátko, a, n. = odstavce. Sk.

Odstavení kotlu. Us. O. něčí od patri-
archatství = odstranění. Šf. Strž. II. 196.

— O. dítěte, vz Odlučování (dod.), Brt. D.
6., Mus. 1853. 473., Kram. Slov., Slov. zdrav.

Odstaviti. Kdy a jak na Mor. děti od-
stavují, aby byly šťastny atd. Vz Km. 1886.
243., Odstavení (dod.).

Odstavování, n., vz Ostavení (dod.).

Odstěhovalec, lce, m., der Auswanderer.

Odstěhovaný; -án, a, o, übersiedelt. O.
k někomu. Osv. I. 12.

Odstehovať, die Fadenschläge ausziehen.

Odstěhovati se s čím. S nadbytky vše-
likými mají se o. List hr. 1423.

Odstěnek = prostor, trám od stěny jsoucí.
Šd.

Odstěnka, y, f. = prkno od stěny polo-
žené. Šd.

Odstín, die Schattirung. O. dělati. Posp.

— O., die Nuance. O. pojmové, slovné, vý-
znamu (slova). Dk.

Odstínek, nku, m. = odstín. Sf. O. a
úlomky všeobecného jazyka lidského. Bdl.
Ž. Šf. 132.

Odstínění, n., die Abschattung; Nuanci-
rung.

Odstíniti, vz Odstiňovati. — co komu
odkud. Odstiň z uplakaných černomrakou
oči věrným, matko, synům Slavie záslonu.
Koll. I. 379.