Odstiňování, n., vz Odstínění. O. hlasu,
vět. Dch.

Odstiňovati. — co: hlas, verše, Dk. Poet.
475. — se kde. Pod příkrovem jako v mlze
mrtvoly se odstiňují rysy. Čch. Bs. 175.

Odstoj, e, m., der Abstand, Zwischen-
raum, die Distanz. Šd.

Odstojky, pl., m. = nápoj, který už
dlouho stál a vyvětral, nedopitky a p. Šd.

Odstotina, y, f., das Procento. Ssk.

Odstotinný, Procent-. Ssk.

Odstoupený; -en, a, o.— k čemu. Po-
zemek k stavbě o-ný. Us. Pdl.

Odstoupiti. — kam: dále. Alx. — čeho.
O. Boha, Ž. wit. Deut. 15, Ž. ze 14. stol.
3., zákona, Výb. II. 177., BO., svých modl,
Alx. B. v. 236. (HP. 47.), pravdy. Št. N.
57. Zimnice ho o-la. Kos. Když smrť přijde,
o-pí (3. pl.) všeho. 14. stol. List. fil. 1887.
263. Že chci o. nepoddaných v ludbu jáz
vás. Sv. ruk. 77. Má moc neodstúpí tebe
(neopustí). Umuč. sv. Jiří v. 322. Této řeči
chci o. Sv. Mař. v. 126. Odstúpi ho vše
naděje. Alx. 1115. Cf. Odjeti, Odloučiti
(i dod). — čeho kdy. Vy mne noc si
všichni odstúpíte. Hr. ruk. 225. Když také
pýcha neb smilstvo odstúpi člověka k sta-
rosti. Št. Kn. š. 181. — co. Cf. Odběhnouti,
Odjíti co (dod.), Odpěti, Osv. 1886. 603. O.
co komu, Ošť. v Program. klatovském na
r 1889. 8. — od čeho. O. od víry. Pass.
mus. 283. Odstup to od každého dobrého.
Pož. 27. Odstup od tebe to, pane! Hus I.
238. Ež sú od něho o-li. Št. Kn. š. 3. —
čím odkud. Jestliže ode mne svým přá-
telstvím odstúpil. Arch. VIII. 246. — co
komu: statek synovi. Us. Tč. Kúpil sem
čepku, já ti ju odstúpím, bo mi je malá.
Las. Tč. — v čem kdy od čeho. Nyní
mnozí odstupují od pravé nauky Kristovy
ve mravech. Sš. II. 9. Pakliby kto mezi
námi jeden druhého kdy v těchto beziech
odstúpil. Výb. I. 1046. — čeho proč.
Tvórce pro mě odstúpiv nebě trpěl těžké
núzě. Pravn. 2250.

Odstouplý = kdo odstoupil. O. úředník.
J. Lpř.

Odstovný = ze sta, percentní. O. miera.
Slov. Ev. Šk. II. 194.

Odstranitel, e, m., der Entferner. O. ko-
řínků kuřích ok, der Entwurzler von Hühner-
augen. Dch.

Odstranitelný, entfernbar. Us. Lpř.,Mour.

Odstraniti co komu: ptákům mozek.
Osv. I. 418.

Odstrašně, exemplarisch. O. někoho po-
trestati. Dch.

Odstrašovací, Abschreckungs-. O. theorie.
Dk. Aesth. 482.

Odstrašující, absckreckend. O. příklad.

Odstrčenec, nce, m. = kdo jest odstrko-
ván, der Zurückgesetzte, Repulsirte. Šd,
Vlč.

Odstrčiti. — koho. To drží nemaje
k tomu práva a mě o-čil. Půh. II. 527. —
jak. Jemně, prudce ho od sebe o-čil. Us.
Sml., Hrts. — odkud. Když odstrčen budu
od vladařstvie. Hus 11. 297. — se kdy.
Až večer se teprv odstrkal = pomalu ode-
šel. Us. Kšť.

Odstřebati, abschlürfen. Lpř. Sl. I. 81.

Odstředivosť, die Tangentialkraft. Nz.,
Schd. I. 57.

Odstředivý. O. lití kulí, ventilator, NA.
III. 127., IV. 149., regulator, sušič v cukro-
varech, ZČ. I. 171., 177., soustava, Šp.,
ždímadlo, Mj., čerpadlo. O. choutky kmenů
podrobených. Šmb. S. I. 319. O. stroj, vz
Schd. I. 57.

Odstřednice, e, f., vz Zmítač.

Odstřeďovač, e, m. = odstřeďovadlo.
Dch.

Odstřeďovadlo, a, n., der Centrifugal-
apparat, die Centrifuge. Dch., Zpr. arch.
VIII. 89.

Odstřelek, lku, m., die Abzweigung. O.
hory. Čechy I. 77.

Odstříbřiti, odstřibřovati, entsilbern. —
co: olovo. Hř.

Odstříkati, odstříknouti, odstřikovati,
wegspritzen. Lpř.

Odstřižený; -en, a, o, abgeschnitten.
Pečeti z listin o-né. Mus. 1880. 371.

Odstrkač. Za Hus přidej: III. l96.

Odstrkavosť. Svéhlavosť a o. Čechů já
nezastávám. Koll III. 158.

Odstrojený; -en, a, o, entkleidet. O. loď,
abgetackelt. Np. I. 148.

Odstrojiti loď, abrüsten. O. pytlování
ve mlýně. Vz KP. V. 614

Odstrúhať = odstrouhati. Bern.

Odstruhování, n, das Abreiben, Ab-
kratzen. — O. bažantů = pojímání. Škd.
exc.

Odstup, u, m. Vz Jg. Slnosť. 79.

Odstupné, ého, n, das Reugeld. Vz
Kram. Slov.

Odstupněný. Pavian na oných krakor-
cích. Method. 1885. 117.

Odstupní, Abtretungs-. O. smlouva. Pr.

Odstupník, a, m., der Abiturient. Dch.

Odstýskati, aufhören zu klagen. Šm.

Odsud. Obsadili tamější krajiny a o. (šp.
m.: odtamtud) otroky prodávali.

Odsúd, u, m. = ortel. Slov. Bern.

Odsudek. Na to rač svój o. vypověděti
(o soudci). Výb. II 517 Její právo tímto
odsudkem se nezavírá. Arch. VII. 541.

Odsúdení, m. = odsouzení. Slov. Bern.

Odsúdený = odsouzený. Slov. Bern.

Odsudivý, aburtheilend O. recense. Prk.

Odsúdzenec, nce, m = ženich některé
dívce souzený. Na jihových. Mor. Brt. v Obz.
1889. 20.

Odsúdzenice, e, f. = nevěsta, milá ně-
kterému hochu souzená. Na jihových. Mor.
Brt.

Odsukovati = rozuzliti, den Knoten lö
sen. U Olom. Sd.

Odsun, das Abhurten. O. zá-, přednožmo.
Rgl.

Odsupěti, ěl, ění, abschnauben. Rgl.

Odsúriť, wegstossen, wegdrängen. Slov.
— koho kam. Za to ho odsúril strach na
druhý extrem Phľd. I. 4. 128.

Odsušení, n , das Abtrocknen. O. sladu.
KP. V. 264.

Odsušený, abgetrocknet. O. slad. KP.
V. 265.