Odsušiti, abtrocknen. — co: slad. KP
V. 265.

Odsutí, n, = ssutí. Prodal statek svůj
ves Radlín i také právo své, které na statku
Vladislavském při prodaji z strany o. peněz
míti pravil. Z. d. opav.

Odsutstvo, a, n To následok nespoko-
jenosti a o-stva zákonnej slobody. Slov.
Zbr. Lžd. 196.

Odsuvník, u, m. = odvratník, znaménko
odsutí, der Apostroph. Nz., Ndr. §. 36.

Odsúzenec, vz Odsúdzenec.

Odsúzenice, vz Odsúdzenice. Brt. L. N.
I. 204.

Odsvědčení, n. Vz Zř. zem. 464.

Odsviecať sa = odsvěcovati se, odrážeti
se. Slov. A to svetlo slnečnô z mesiaca
o-ca sä k nám; Vidíš od zrkadla svetlo
lebo na stene lebo na zemi dakde sä o.
Hdž Čít. 149.

Odsvorkati = odepíti, loslassen. O-kal
psov a ti sa rozbehli po hore. Dbš. Sl. pov.

I. 51.

Odsycování, n., Entsättigung, f. Km.

Odsycovati, odsytiti, entsättigen. Každé
nasycení i odsycuje. Km. 1890. 265.

Odsyp = deputát in natura, obilí za mzdu.
Us. Rjšk.

Odsypati. Odsyp = táhni, jdi pryč. Us.
Rjšk. — co komu čím. Jakýchž by se
svrškuov nenašlo, ty aby mu penězi odsy-
pal, in Geld abtragen. Soud. kn. opav.

Odsypka, y, f., der Rollkasten, v horn.
Hrbk.

Odsytiti, vz Odsycovati (dod.).

Odšantročiti, il, en, ení = odprodati,
odstraniti. Us.

Odšaškovati, durah Possen abthun. O.
věc vážnou. Kos. Ol. I. 101.

Odščířený; -en a, o, klaffend. Desky na
dlážce od sebe jsou o-né (odstávají od sebe).
Mor Šd.

Odšedivěti, die graue Farbe verlieren.
Č. Kn. š. 75.

Odšelec, lce, m. = odšedlý. Zbr. Lžd.

50. Rus. = mnich, poustevník, monachus.
Šd. Vz násl.

Odšelnice, e, f, = odšedlá. — O. =
mniška, klášternice. Slov. Zbr. Lžd. 91.

Odšinouti se kam: do stínu. Šbr. Od-
vinovali se zpátky k Herodesovi (klonili
se). Sš. I. 33.

Odšintovati, abkratzen. Rk.

Odškloudnouti = odškloubnouti. Co hoře-
kuješ? chtěl ti snad o. hoch ? Sá. Osv. 1872.
35. Ukoj se, aby ti hoch neodškloudl. Us.
pod Ještědem. Sá. v Kv. 1869. 18. Holka
proň mu o-dla. Sá. Pták o-dne od vajec.
U Počát. Kš.

Odškodná, é. f. = odškodné. Dáti komu
o-nou. Kos.

Odškodnění, n. = odškození. Pr. O. na
ztráty, lépe: za ztráty. Vm.

Odškodniti, il, ěn, ění = odškoditi. Brs.

2. vd. 163.

Odškortati, abschaben, abscharren. Šm.
Odškrábati co odkud: od čeho. Us.
Lpř.

Odškrtnutí, n., v účtech, der Abstrich.

Sl. les.

Odškvrniti, desinficiren. Rb. Sb.

Odšlapcovať = odvésti, abführen. Má ho
do žalára o. Slov. K. Nov. VI. 4.

Odšlehati, wegpeitschen. — koho od-
kud. Někoho s cesty o. Č. Kn. š. 356.

Odšlichtiti, entschlichten. Šm.

Odšmariti = odhoditi. Odšmar gajdy.
Phl´d VI. 163.

Odšmatlati, weggrätscheln. Šm.

Odšmignúť, mor., odšmiknouti = šmikem
odříznouti. Us.

Odšpeliti, il, en, ení, odšpelovati = od-
strčiti. — odkud: od sebe. Mor. Brt. D.
275.

Odšpincovati, wegfoppen. Dch.

Odšpotovati se komu, z něm. spotten,
verhöhnen. A když o-li se komu. Výb. II.
407.

Odšpula, y, m. a f. = kdo pysky hodně
odšpuluje či odvaluje; kdo má veliké pysky,
odšpulené. Us. u Plzně. Prk.

Odšpulený; -en, a, o, vz Pohledný a
předcház.

Odštěkávač, e, m., der Widerbeller. Rk.

Odštěpek. J. tr. O. zubní. Rgl. O. ná-
rodu. Šf. Strž. I. 410.

Odštěpení, n., die Loslösung. O. od
státu = odtržení. J. tr.

Odštěpenství. Nz.

Odštěpený; -en, a, o, abgetrennt, los-
gelöst, separirt.

Odštěpilec, lce, m., der Separatist.

Odštěpnosť, i, f. Duch o-sti, der Frac-
tionsgeist. Dch.

Odštěpný, abtrünnig, Sonder-. Jazyky
rozcházely se v o. odnože; O. snahy. Pyp.
K. I. 16, 18., Dch. O. snahy Trnkovy. Vm.

Odštiadiť sa = odtahovati se. Slov. Ssk.

Odštikovanie, n., v zahradn., das Pin-
ziren. Slov. Rr. Sb.

Odštipek, pku, m., der Splitter. Šm.

Odštipovačky, pl., f.. die Zwickzange.

Odštrachati se = zvolna, stěží odejíti.
O-li se včera. Us. Kšť.

Odštvu, vz Odeštvati.

Odtad. Pož. 5., Půh. I. 222., Kn rož. 28.

Odtah = prodlení. Vstoupivše do obce
beze všeho o-hu přátelské promluvení uči-
nili. Bart. 294. Ofka vzala o. do ... . dní
nejprv příštích. Arch. VIII. 427.

Odtahač, e, m., der Verzögerer. Bern.

Odtahadlo, odtahovadlo, a, n , die Ab-
stracten bei der Orgel. Šm.

Odtáhnouti, abstrahiren. Nz., Dk. Roz.
fil. 29. — abs. Nevolil odtahovati (váhati).
Sš. I. 38. — co odkud. Od práce se o.
Dch. O. mysl svou od něčeho. Št Kn. š.
154. Obrys řídí se podlé původních obrazů,
z kterých odtažen byl. Dk. P. 89. Pravidlo
z něčeho si o. (odvésti). — co: pravidla.
Dk. Aesth. 557. ,O-vati krávu' polož do:
O. co. — kam. Loďstvo o-hlo do zálivu.
Lpř. Dj. I. 103. Jakož mi píšeš odtahuje
(táhne se) na př. Zděnka. Arch. VIII. 78. —
komu. Aby tělo duchu neodtahovalo, ale
šlo pokojně po něm. Št. Kn. š. 52. O. si
dluh (sraziti, strhnouti). Us. — se s čím =
namáhati se. Sá. — čeho kde. Kdoby ku-
poval a o-val (beziehen) ryb kromě města
u nás. 1587. — Mus. 1884. 445.



	68

	Odsušiti, abtrocknen. — co: slad. KP V. 265. Odsutí, n, = ssutí. Prodal statek svůj ves Radlín i také právo své, které na statku Vladislavském při prodaji z strany o. peněz míti pravil. Z. d. opav. Odsutstvo, a, n To následok nespoko- jenosti a o-stva zákonnej slobody. Slov. Zbr. Lžd. 196. Odsuvník, u, m. = odvratník, znaménko odsutí, der Apostroph. Nz., Ndr. §. 36. Odsúzenec, vz Odsúdzenec. Odsúzenice, vz Odsúdzenice. Brt. L. N. I. 204. Odsvědčení, n. Vz Zř. zem. 464. Odsviecať sa = odsvěcovati se, odrážeti se. Slov. A to svetlo slnečnô z mesiaca o-ca sä k nám; Vidíš od zrkadla svetlo lebo na stene lebo na zemi dakde sä o. Hdž Čít. 149. Odsvorkati = odepíti, loslassen. O-kal psov a ti sa rozbehli po hore. Dbš. Sl. pov. I. 51. Odsycování, n., Entsättigung, f. Km. Odsycovati, odsytiti, entsättigen. Každé nasycení i odsycuje. Km. 1890. 265. Odsyp = deputát in natura, obilí za mzdu. Us. Rjšk. Odsypati. Odsyp = táhni, jdi pryč. Us. Rjšk. — co komu čím. Jakýchž by se svrškuov nenašlo, ty aby mu penězi odsy- pal, in Geld abtragen. Soud. kn. opav. Odsypka, y, f., der Rollkasten, v horn. Hrbk. Odsytiti, vz Odsycovati (dod.). Odšantročiti, il, en, ení = odprodati, odstraniti. Us. Odšaškovati, durah Possen abthun. O. věc vážnou. Kos. Ol. I. 101. Odščířený; -en a, o, klaffend. Desky na dlážce od sebe jsou o-né (odstávají od sebe). Mor Šd. Odšedivěti, die graue Farbe verlieren. Č. Kn. š. 75. Odšelec, lce, m. = odšedlý. Zbr. Lžd. 50. Rus. = mnich, poustevník, monachus. Šd. Vz násl. Odšelnice, e, f, = odšedlá. — O. = mniška, klášternice. Slov. Zbr. Lžd. 91. Odšinouti se kam: do stínu. Šbr. Od- vinovali se zpátky k Herodesovi (klonili se). Sš. I. 33. Odšintovati, abkratzen. Rk. Odškloudnouti = odškloubnouti. Co hoře- kuješ? chtěl ti snad o. hoch ? Sá. Osv. 1872. 35. Ukoj se, aby ti hoch neodškloudl. Us. pod Ještědem. Sá. v Kv. 1869. 18. Holka proň mu o-dla. Sá. Pták o-dne od vajec. U Počát. Kš. Odškodná, é. f. = odškodné. Dáti komu o-nou. Kos. Odškodnění, n. = odškození. Pr. O. na ztráty, lépe: za ztráty. Vm. Odškodniti, il, ěn, ění = odškoditi. Brs. 2. vd. 163. Odškortati, abschaben, abscharren. Šm. Odškrábati co odkud: od čeho. Us. Lpř. Odškrtnutí, n., v účtech, der Abstrich. Sl. les.	Odškvrniti, desinficiren. Rb. Sb. Odšlapcovať = odvésti, abführen. Má ho do žalára o. Slov. K. Nov. VI. 4. Odšlehati, wegpeitschen. — koho od- kud. Někoho s cesty o. Č. Kn. š. 356. Odšlichtiti, entschlichten. Šm. Odšmariti = odhoditi. Odšmar gajdy. Phl´d VI. 163. Odšmatlati, weggrätscheln. Šm. Odšmignúť, mor., odšmiknouti = šmikem odříznouti. Us. Odšpeliti, il, en, ení, odšpelovati = od- strčiti. — odkud: od sebe. Mor. Brt. D. 275. Odšpincovati, wegfoppen. Dch. Odšpotovati se komu, z něm. spotten, verhöhnen. A když o-li se komu. Výb. II. 407. Odšpula, y, m. a f. = kdo pysky hodně odšpuluje či odvaluje; kdo má veliké pysky, odšpulené. Us. u Plzně. Prk. Odšpulený; -en, a, o, vz Pohledný a předcház. Odštěkávač, e, m., der Widerbeller. Rk. Odštěpek. J. tr. O. zubní. Rgl. O. ná- rodu. Šf. Strž. I. 410. Odštěpení, n., die Loslösung. O. od státu = odtržení. J. tr. Odštěpenství. Nz. Odštěpený; -en, a, o, abgetrennt, los- gelöst, separirt. Odštěpilec, lce, m., der Separatist. Odštěpnosť, i, f. Duch o-sti, der Frac- tionsgeist. Dch. Odštěpný, abtrünnig, Sonder-. Jazyky rozcházely se v o. odnože; O. snahy. Pyp. K. I. 16, 18., Dch. O. snahy Trnkovy. Vm. Odštiadiť sa = odtahovati se. Slov. Ssk. Odštikovanie, n., v zahradn., das Pin- ziren. Slov. Rr. Sb. Odštipek, pku, m., der Splitter. Šm. Odštipovačky, pl., f.. die Zwickzange. Odštrachati se = zvolna, stěží odejíti. O-li se včera. Us. Kšť. Odštvu, vz Odeštvati. Odtad. Pož. 5., Půh. I. 222., Kn rož. 28. Odtah = prodlení. Vstoupivše do obce beze všeho o-hu přátelské promluvení uči- nili. Bart. 294. Ofka vzala o. do ... . dní nejprv příštích. Arch. VIII. 427. Odtahač, e, m., der Verzögerer. Bern. Odtahadlo, odtahovadlo, a, n , die Ab- stracten bei der Orgel. Šm. Odtáhnouti, abstrahiren. Nz., Dk. Roz. fil. 29. — abs. Nevolil odtahovati (váhati). Sš. I. 38. — co odkud. Od práce se o. Dch. O. mysl svou od něčeho. Št Kn. š. 154. Obrys řídí se podlé původních obrazů, z kterých odtažen byl. Dk. P. 89. Pravidlo z něčeho si o. (odvésti). — co: pravidla. Dk. Aesth. 557. ,O-vati krávu' polož do: O. co. — kam. Loďstvo o-hlo do zálivu. Lpř. Dj. I. 103. Jakož mi píšeš odtahuje (táhne se) na př. Zděnka. Arch. VIII. 78. — komu. Aby tělo duchu neodtahovalo, ale šlo pokojně po něm. Št. Kn. š. 52. O. si dluh (sraziti, strhnouti). Us. — se s čím = namáhati se. Sá. — čeho kde. Kdoby ku- poval a o-val (beziehen) ryb kromě města u nás. 1587. — Mus. 1884. 445.