Odváděcí prostředek, Abführmittel, pro-
jimadlo, Us., Pdl., trouba, roura. Us. ZČ.,
NA. — O., Lieferungs-. O. list. Dch.

Odváděč, e, m. = dodávatel, der Lieferer,
Uibergeber. Nz. — O., der Ableiter. O.
páry. Wh.

Odvádění poplatku, Šmb., vojska. Us.

Odvaditi koho = z ručení pustiti. Vz
Státi zač. Zajíc byl chytěný, žena ho o-la
(vybavila). V Podluží. Brt. D 240. — co.
Když nám naše pečeti otvadie. Arch. VII.
623. — co odkud (čím). Aby Petr tiem
zbožím se o-dil. Výb. I 1019. Tím listem
měl jej od židóv, z židov o.; Z toho mne
rukojemství o. svého bratra dílem nechce.
Půh. I. 227., II. 79., 176, 427. Páni nalezli,
aby to zbožie inhed od židóv o-dil. Výb
I. 1015. — co jak. Kdežby má pečeť zaň
vězela, tu mi slíbil ji bez mé škody o
Půh. II. 538

Odvádivý lék, das Abführmittel Vz Od-
váděcí. Nz. lk. O. čiv oka, abducens oculi.
Vz Ott. I. 35.

Odvadný list = vypuštění z dluhu. 15. stol.

Odvádzať = odvázati. Slov. Bern.

Odvaha. O-hu k něčemu míti. Us. Dch.
Osudu na svete nič a nič nezdolá, len o,
len tá ho uhnete, len tá mu vydrápe svoj
kus blaha. Lipa II. 387. Odvaha k zisku
i k ztrátě, das Risico. J. tr.

Odvahový. Vch. Ar. II. 95

Odval = halda, die Halde Hř. 47.

Odvalina, y, f. = odvalený kámen, kámen
z haldy, das Haldengestein. Hrbk.

Odvaliště, ě, n. = haldiště. Hrbk.

Odvaliti co komu. O-lil (ukrojil) mu
krajíc chleba. Slov. Rr. Sb. Mor. = uvaliti
Šd. O-lil mu hlavu = odsekl. Laš. Brt. D.
240. — se. Sotva se o-lil (odešel; říkají
o člověku tlustém). Us. Kšť.

Odvápniti, il, ěn, ění, odvapňovati, ent-
kalken. — co: řepové šťávy. KP. V. 74.
O. kosť.

Odvar. Nz. lk., Koll. III. 230., Prm. IV.
212. — O. = laloch s částí břicha z právě
zabitého prasete vyříznutý a ihned uvařený.
V Tábor. Lg.

Odvarec, rce, m. = odvar? Slov. Večer
pri o-ci si zadudáme. Sl. spv. V. 187.

Odvařený, abgekocht. — O. = odbytý
Už je o.! Brt. D. 240.

Odvařivosť, i, f., die Verdampfungs-
fähigkeit. Zpr. arch. VII. 28.

Odvárka, y, f = ovocná jícha, omáčka.
Tkč. Maková o. Němc. B.

Odvarovací, prophylaktisch. O. pro-
středky.

Odvarování, n. O něčeho, neštěstí. Us
Pdl.

Odvarovati co. Šf. III. 103., 300. O. pe-
četi. Výb. II. 820. O val lidi po domích.
Bl. Živ. Aug. 31.

Odvaryť od koho = odstoupiti, uhnouti.
Mor. Brt. D. 240.

Odváti co (čím): perutěmi. Kká. Vítr
času odvěje jej i jeho naděje. Č. Rž. XCII.

Odvátý, weggeweht. Us. Pdl.

Odvázati. Odvěžte a přiveďte mi. Hus
III. 2. — co, koho odkud čím. Buoh duši
od dluhu věcné smrti odvieže. Hus I. 30.

Šatku z sebe odvázal, milenku jú opásal.
Sš. P. 85 A ktož je nyní kázáním odvieže
od smilstvie? Hus II. 131.
Odvážiti co. Každé slovo své dříve o-la.
Šml Star. f. — se. Dříve považ, pak se
odvaž. Dch. — se čeho: nebezpečné hry,
Šml. I. 40., útoku. J. Lpř., práce. Arch.
VII. 37. Komu čeho třeba, o ží se všeho.
Krnd. 212.

Odvažitý = odvážný. Slov. O-tým srd-
com na hradby vpadnime Hol. 111.

Odvážka, y, f. = odvážení, das Weg-
führen. Us. Sd., Hř 47., N. Hlsk. II. 67 —

O. = svah. Vede li se silnice v o-ce, tedy
níže, nežli jest okolná půda. NA. IV. 182.

— O-ky = dary, které chlapci děvčatům
o přástkách nosívají. Cf. Krajánky. Us. na
Hané. U Brumova: poslinek. Sš. P. 763.

Odvážlivosť med pije aneb pouta tře.
Hkš.

Odvážlivý kousek, ein Wagestück. Posp

— k čemu: k činům. Lpř.

Odvážně, kühn, verwegen. Mus. 1880.
261.

Odvážný. O smlouva, Glücksvertrag,
J. tr., otázka, Stč. Zem. 147., čelo, Čch.
Bs. 22., pochod. Osv. I. 340.

Odvděčiti se = vděčným se prokázati,
entgelten, sich dankbar beweisen. — komu.
Jak se tobě o číme? Kls. — Kká. Td. 288.,
Km. 1888 334. — komu čím. Nevděkem
se ti svět o-cí. VSlez. I. 219. — zač.
Chtěl se za dárky o Wtr. exc. Začež Slo-
vané se pánům svým o-čili tím, že se sami
počali nazývati Bulhary. Proch. Ž. M. 63.

Odveceti, vz Odvecovati. Ježúš otvecě
ima. Ev.

Odvečer. Přišel v o. = odpoledne. U Strun-
kovic. Nov.

Odvečera = odvečeří. Mor. Brt D. 240.

Odvečeřé, n. = odvečeří. Slez. Šd.

Odvečerek, rku, m. = odvečeří. Šd.

Odvečeřeti, finem dare coenae. Ev. ol
152. Když o-řal. 15. stol. Mnč. R. 97. Když
o-řali. Pass. mus. 365.

Odvečerná, vz Odvečerné

Odvečerné, ého, n. = odpolední služby
boží či odvečerná (pobožnosť). Slez. Šd.

Odvečíř, e, m. = odvečeří. Šaty na o. =
na odpoledne, das Nachmittagskleid der
Frauen; Já mám tu šatku na o. Slez. Tč.

Odvedení od úřadu = někoho od práv-
ního běhu odlouditi aneb i na přátelský
způsob věc od práva vzíti. Kn. rožn. čl.
209.

Odvedený, abgeführt. Z zápisu vám od-
vedených.

Odvěkosť, i, f. Kos. 01. I. 200.

Odvěký. O. boj, Kká., nepřítel, Čch.,
Smb., protivník, Msn, nepřátelství, Mus,
Šmb., národní básnictví. Anth. I. 3. vd. VI.

Odvěniti, odvěňovati. — komu. Tolik
mají zase jemu o-vati. Půh. II. 325. (133.,

I. 283.). — po kom. Neodvěnil po ní, jakž
slíbil. Půh. II. 133.

Odvěradlo, a, n., der Aufschluss. Šm.

Odverie, n Dveraj či o. Slov. Ev. šk.
II. 164.

Odvěs u, m. = závaží, olovnice, das Senk-
blei. Hř.