Odvěsek, sku, m. O. kollarový. Hnoj.
36.

Odvěsná, vz Odvěsný.

Odvěsnice, e, f., vz Odvěsný.

Odvésti, reducere. Ž. wit. Ann. 6. —
co: věno, J. tr., odpor. Šf. Strž. I. 96.
Mathematický vzorec odvoditi. ZČ. Proč
některú věc přezří a některú odvede. Št.
Kn. š. 180 — kam. O-dl si dceru domů.
Us. I odvedla se liška s sedlákem na jedno
místo (odešla). Výb. II. 966. Když póhoni
projdú tej při, tehda otveď se ku pokladu,
jakž nejdále móžeš. Kn. rož. 85. Když se
otvedú na zemské právo v rok, tehda . . .
Ib. 217. — co odkud čím. Z něhož (zá-
kladního tvaru) ostatní odvoditi lze přikro-
jením hran nebo rohů. ZČ. I. 250. Z daného
originalu útvar příbuzný o., ableiten. Jrl.
143. Fysika se tak odvozuje z jednoho pů-
vodu. Mj. v předml. Princip z pokusů o.
Osv. I. 484. O-val od pýchy syna svého;
O-vati od zlého slovy, trestáním. Pož. 62.,
120. Má svú nevinu svými dvěma prsty
přísahú na kříži od sebe odvésti. NB. Tč.
112. Tu mně jest odvedl od práva tím ku-
sem, že oni měli voliti sobě dva. Půh. ol.
1412. f. 19. Aby lid od pravdy odvedli. Št.
Kn. š. 170. — koho čeho čím. Když sě
stavu manželského otvedl, jest biskupem
zvolen. Pass. 132. Když ďábel nemóž koho
odvésti panenstvie ani sliby ani hrózú; Tehdy
oni viece tiem lidi odvodie božie služby.
Št. Kn. š. 78., 171. — jak. Soukromě se
s ním odvedl (odešel). ZN. Na základě jed-
notlivých případů pravidlo odvodili. Us.
Něco cestou rozumovou o. Mj 2. Nemož li
jeho pěkně a pravdú od toho o. Št. Kn. š.
95. — co čím: svědky. 1535. Mus. 1883.
143. Pravdivosť zákona pokusem odvoditi.
ZČ. — co kudy: řeku strouhou. Lpř. —
co kdy. Nevím, do kolika dní to o. měl.
Us. Tč.

Odvet, odveta. O-tu vzíti, Dch., někomu
za něco dáti. Šmb. S. II. 171. Za jazyk
zlobný zlobným jazykem odvet se platiž.
Msn. Or. 84.

Odvět. V o. mluviti, se tázati. Kos.

Odvěta, y, f. = odvět. Dch.

Odvetitel, e, m. = mstitel, der Vergelter.
J. tr

Odvětka = odvětování. Jiným zdá se o.
z posledního slávosloví plynouti. Sš. II. 110.

Odvetný. Co se děje právem o-tným,
Repressalien. J. tr. O. válka, Revanchekrieg,
Dch., clo, der Retorsionszoll. Dch. O. vtip.
Dk. Aesth. 277.

Odvětný, Erwiederungs-. O. spis. Dch.

Odvětrání, n., die Desinfection. Nz. lk.

Odvětrati, desinficiren. Nz. lk.

Odvětrný = od větru stranou lešící. Orl.

III. 233.

Odvětvení, n., die Abzweigung. Šp.

Odvětvený; -en, a, o, abgezweigt. O.
roura. Us. Pdl.

Odvětví literatury, Mus. 1880. 385., čin-
nosti lidské, ZČ., žíly, Hř 47., hospodář-
ství.

Odvětviti, odvětvovati se odkud. Od
hlavní dráhy o-vuje se druhá kolej. NA.

IV. 153.

Odviazať = odvázati. Slov.

Odvíjeti, vz Odvinouti.

Odviklati, seitwärts wankend machen.
Lpř.

Odvínati, vz Odvinouti.

Odvinitel, e, m., der Lossprecher. Sš. I.
45.

Odvinouti, odvíjeti, odvinovati, odvínati,
abwickeln, abwinden. Nz. — co odkud:
provazec s bubnu. ZČ. I. 111., NA. IV. 218.
— se odkud. O-nul se od apoštola (od-
loučil). Sš. III. 2. Mohamed nemohl ihned
o. se od stanoviska pohanského. Šmb. S. I.
510. — se čeho. Protož se jich otvinu (se
od nich odtrhnu). Alx. BM. v. 135. (HP.
84.), Výb. I. 154.

Odvinovací, Abwind-.

Odvinování, n , die Abwickelung. Zobra-
zení povrchu zemského o-ním; o. válcové,
kuželové. Stč. Zem. 387., 423 , 437.

Odvinutelný, abwickelbar. O. plocha,
zobrazení povrchu zemského. Stč. Zem. 387.,
423.

Odvinutice, e, f., die Krummlinie. Tpl.,
Loos.

Odvinutý, abgewickelt, evolute. O. křivka.
Nz.

Odvisati, — abs. Poď ty sem, tuná len
tak odvisajú (jahody) ako zvonce. Dbš. Sl.
pov. V. 76. — odkud. I veru pripravil po-
vrázok na haluz, že si ho už zakosídli okolo
hrdla a odvisne z něho. Ib. I. 9. — zač.
A za to odvisnete (budete viseti). Slov. Er.
Sl. čít. 75.

Odvislosť. Upadli v o. od Římanů. Tk.
O. průměrné teploty roční od šířky země-
pisné. Stč. Zem. 843.

Odvisnutý = odvislý, herabhängend. O.
ruka. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 206

Odvlač, vz Odvlaka.

Odvláčení = odkládání, der Aufschub.
Št. Kn. š. 274.

Odvláčný = odkladný. Má býti ne o-čná
zpověď den ode dne. Št. kn. š. 247.

Odvlak, u, m. = průtah, der Verzug.
Pan Jiřík Krnovský s kněžnú aby pannám
bez o-ku rok složili a soud osadili. 1503.
Z. d. krn.

Odvlaka, y, f., strb. otbvlaka mora, zastr.
O., otvlač, mora, dilatio. Jir. Mor. 48. Pak
jich těla bez o-ky vezmúc metali u mlaky.
Kat. 3148. Ani otvlaky žádají. Ib. v. 3239.
V neotvlači vece. Kat. v. 601.

Odvlákňovací, entfasernd. O. stroj. KP.
V. 45.

Odvlažení, n., die Abkühlung. Tvé uhlé
(horoucí) jest mně o. (mne chladí). Pass.
mus. 432.

Odvléci, differre, zögern, verschieben.
Ž. wit. 77. 21., Deut. 27. Otvlekl jsem, di-
stuli. Ž. Deut. 27. — čím. Dále tiem ne-
chci otvléci. Kat. 3237. Neodvlač pokáním
den ode dne. Št. Pakli bude déle odvláčiti
(protahovati), vyženu jej. Živ. otc. 53. a. —
koho kam: do vězení, do zajetí. Us. Pdl.

Odvlečení, n., das Fortschleppen; Zögern.
Lpř.

Odvlečený; -en, a, o, weggeschleppt. —
kam: do zajetí. Us. Pdl. — O., verzögert.
Vz Odvléci.



	72

	Odvěsek, sku, m. O. kollarový. Hnoj. 36. Odvěsná, vz Odvěsný. Odvěsnice, e, f., vz Odvěsný. Odvésti, reducere. Ž. wit. Ann. 6. — co: věno, J. tr., odpor. Šf. Strž. I. 96. Mathematický vzorec odvoditi. ZČ. Proč některú věc přezří a některú odvede. Št. Kn. š. 180 — kam. O-dl si dceru domů. Us. I odvedla se liška s sedlákem na jedno místo (odešla). Výb. II. 966. Když póhoni projdú tej při, tehda otveď se ku pokladu, jakž nejdále móžeš. Kn. rož. 85. Když se otvedú na zemské právo v rok, tehda . . . Ib. 217. — co odkud čím. Z něhož (zá- kladního tvaru) ostatní odvoditi lze přikro- jením hran nebo rohů. ZČ. I. 250. Z daného originalu útvar příbuzný o., ableiten. Jrl. 143. Fysika se tak odvozuje z jednoho pů- vodu. Mj. v předml. Princip z pokusů o. Osv. I. 484. O-val od pýchy syna svého; O-vati od zlého slovy, trestáním. Pož. 62., 120. Má svú nevinu svými dvěma prsty přísahú na kříži od sebe odvésti. NB. Tč. 112. Tu mně jest odvedl od práva tím ku- sem, že oni měli voliti sobě dva. Půh. ol. 1412. f. 19. Aby lid od pravdy odvedli. Št. Kn. š. 170. — koho čeho čím. Když sě stavu manželského otvedl, jest biskupem zvolen. Pass. 132. Když ďábel nemóž koho odvésti panenstvie ani sliby ani hrózú; Tehdy oni viece tiem lidi odvodie božie služby. Št. Kn. š. 78., 171. — jak. Soukromě se s ním odvedl (odešel). ZN. Na základě jed- notlivých případů pravidlo odvodili. Us. Něco cestou rozumovou o. Mj 2. Nemož li jeho pěkně a pravdú od toho o. Št. Kn. š. 95. — co čím: svědky. 1535. Mus. 1883. 143. Pravdivosť zákona pokusem odvoditi. ZČ. — co kudy: řeku strouhou. Lpř. — co kdy. Nevím, do kolika dní to o. měl. Us. Tč. Odvet, odveta. O-tu vzíti, Dch., někomu za něco dáti. Šmb. S. II. 171. Za jazyk zlobný zlobným jazykem odvet se platiž. Msn. Or. 84. Odvět. V o. mluviti, se tázati. Kos. Odvěta, y, f. = odvět. Dch. Odvetitel, e, m. = mstitel, der Vergelter. J. tr Odvětka = odvětování. Jiným zdá se o. z posledního slávosloví plynouti. Sš. II. 110. Odvetný. Co se děje právem o-tným, Repressalien. J. tr. O. válka, Revanchekrieg, Dch., clo, der Retorsionszoll. Dch. O. vtip. Dk. Aesth. 277. Odvětný, Erwiederungs-. O. spis. Dch. Odvětrání, n., die Desinfection. Nz. lk. Odvětrati, desinficiren. Nz. lk. Odvětrný = od větru stranou lešící. Orl. III. 233. Odvětvení, n., die Abzweigung. Šp. Odvětvený; -en, a, o, abgezweigt. O. roura. Us. Pdl. Odvětví literatury, Mus. 1880. 385., čin- nosti lidské, ZČ., žíly, Hř 47., hospodář- ství. Odvětviti, odvětvovati se odkud. Od hlavní dráhy o-vuje se druhá kolej. NA. IV. 153.	Odviazať = odvázati. Slov. Odvíjeti, vz Odvinouti. Odviklati, seitwärts wankend machen. Lpř. Odvínati, vz Odvinouti. Odvinitel, e, m., der Lossprecher. Sš. I. 45. Odvinouti, odvíjeti, odvinovati, odvínati, abwickeln, abwinden. Nz. — co odkud: provazec s bubnu. ZČ. I. 111., NA. IV. 218. — se odkud. O-nul se od apoštola (od- loučil). Sš. III. 2. Mohamed nemohl ihned o. se od stanoviska pohanského. Šmb. S. I. 510. — se čeho. Protož se jich otvinu (se od nich odtrhnu). Alx. BM. v. 135. (HP. 84.), Výb. I. 154. Odvinovací, Abwind-. Odvinování, n , die Abwickelung. Zobra- zení povrchu zemského o-ním; o. válcové, kuželové. Stč. Zem. 387., 423 , 437. Odvinutelný, abwickelbar. O. plocha, zobrazení povrchu zemského. Stč. Zem. 387., 423. Odvinutice, e, f., die Krummlinie. Tpl., Loos. Odvinutý, abgewickelt, evolute. O. křivka. Nz. Odvisati, — abs. Poď ty sem, tuná len tak odvisajú (jahody) ako zvonce. Dbš. Sl. pov. V. 76. — odkud. I veru pripravil po- vrázok na haluz, že si ho už zakosídli okolo hrdla a odvisne z něho. Ib. I. 9. — zač. A za to odvisnete (budete viseti). Slov. Er. Sl. čít. 75. Odvislosť. Upadli v o. od Římanů. Tk. O. průměrné teploty roční od šířky země- pisné. Stč. Zem. 843. Odvisnutý = odvislý, herabhängend. O. ruka. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 206 Odvlač, vz Odvlaka. Odvláčení = odkládání, der Aufschub. Št. Kn. š. 274. Odvláčný = odkladný. Má býti ne o-čná zpověď den ode dne. Št. kn. š. 247. Odvlak, u, m. = průtah, der Verzug. Pan Jiřík Krnovský s kněžnú aby pannám bez o-ku rok složili a soud osadili. 1503. Z. d. krn. Odvlaka, y, f., strb. otbvlaka mora, zastr. O., otvlač, mora, dilatio. Jir. Mor. 48. Pak jich těla bez o-ky vezmúc metali u mlaky. Kat. 3148. Ani otvlaky žádají. Ib. v. 3239. V neotvlači vece. Kat. v. 601. Odvlákňovací, entfasernd. O. stroj. KP. V. 45. Odvlažení, n., die Abkühlung. Tvé uhlé (horoucí) jest mně o. (mne chladí). Pass. mus. 432. Odvléci, differre, zögern, verschieben. Ž. wit. 77. 21., Deut. 27. Otvlekl jsem, di- stuli. Ž. Deut. 27. — čím. Dále tiem ne- chci otvléci. Kat. 3237. Neodvlač pokáním den ode dne. Št. Pakli bude déle odvláčiti (protahovati), vyženu jej. Živ. otc. 53. a. — koho kam: do vězení, do zajetí. Us. Pdl. Odvlečení, n., das Fortschleppen; Zögern. Lpř. Odvlečený; -en, a, o, weggeschleppt. — kam: do zajetí. Us. Pdl. — O., verzögert. Vz Odvléci.