Odvlhati (komu) kde. Odvlhlo mu
v krku, na prsou; Desky v komoře o-hly.
Us. Rgl.

1. Odvod, u, m. = odvodnice, odvodní
strouha, der Ableitungsgraben. Sl. les. —
O. k vojsku, vz Slov. zdrav. — O. v stil.
Vz Jg. Slnsť. 59. — O. v práv. Vz Cor.
jur IV. 3. 2. 427.

Odvodicí, Ableitungs-. O. průplav (trati-
vod), NA. IV. 254., roura. Ib. 208.

Odvodiště, ě, n., der Abführunsgweg. Us.
Odvoditel, e, m., der Abführer. — O. =
drah svalů, odtahovač, odvracovač, abductor
S. N. X 3.
Odvodivý lék.
Odvodky. Vz Jg. Slnsť. 41.
Odvodnění, n., die Entwässerung. Dch.
Odvodní roura parního kotlu. Hrm. 32.
O. peníze (na odvod), das Liefergeld; po-
vinnosť, návěští, listina, Abfuhrs-. Šp.
Odvodnice, vz Odvod (dod.).
Odvodník, a, m. = povinný k odvodu,
der Rekrutirungspflichtling. Čsk. Rudní o.,
der Erzräuber. Hř.

Odvodniti, il, ěn, ění, odvodňovati, ent
wässern. Dch. — co. O-val bych Labe,
kdybych napjetí každého vyličovati chtěl.
Šml. — co čím: pole trativody. Us.
Odvodňovací, Entwässerungs-. O. stoka,
síť. ústav. Sl. les, Pr. tr.

Odvodňovačka, y, f. = strouha vodu

odváděcí, der Abzugsgraben. U Hořic. Hk.

Odvodňování, n. = odvádění vody, die

Entwässerung. O. parního kotlu, Hrm. 19.,

polí Us. O. dolů zahraděním odváděním,

zdvíháním. S. N. XI. 3. Cf. Kram. Slov.

Odvodzovati = odvozovati. Bern.

Odvoj, e, m., die Evolution, v math.

Let. Mt. S. V. 1. 20.

Odvojek, jku, m., das Duplikat. Rk., Loos
Odvojenec, nce, m., der Verdoppelte.
Šm., Rk.

Odvojiti se komu. I o-jil se jie pláč a
bolesť. Výb. II. 479.

Odvojná, é, f. O. kruhu, die Kreisevol-
vente. Zpr. arch., NA. V. 48. O. (křivka),
die Evolvente. Nz.
Odvojný, vz Odvojná.
Odvojovací, reduplicativ. O. věta. V.V.
76.

Odvolací znamení, das Widerrufungszei-
chen. Hud.
Odvolační, Appellations-. O. útraty. Pr.
Odvolanec = král Jiří papežem sesa-
zený. Arch. VII. 353. a j. často.

Odvolání. Vz Kram. Slov, Jg. Slnsť.
73., Cor. jur. IV. 3 1. 425.—426., IV. 3. 2.
427.

Odvolaný; -án, a, o, widerrufen. O. svá-
tek, Hnoj. 63., příměří. 1468. Mus. 1880.
416. — O. = sesazený. O. král = Jiří. Vz
Odvolanec. Arch. VII. často. — O. bratr a
nedílný. Arch. VIII. 27.

Odvolatelnosť, i, f. = možnosť odvolati
se, die Appellabilität. J. tr.

Odvolati. — co. Ale hlas kazatelóv ji
odvolává řka: Navrať sě. Hus III 80 —
co komu. Já pak vida, že pravda božie
nemá místa u papeže, o-lal sem svú při
pánu Bohu. Hus I. 252. — se. O. se jest

od večšieho súdce pomoci žádati. Hus III.
252. — se nač O-lal se na poručníky. NB.
Té. 23. Cf Dále sě žalobník na svědomí
těšínské volá. NB. Tč. Na vyšší právo se
vrci. Výb. I. 1048. — čeho. Na smrť jda
potom toho odvolával. Pč. 36. — se oč.
Jiřík praví, že sě jest o-lal o svú při na
dva. NB. Tč. 239. — se odkud kam
proč. O-lal sem se pro mnohé věci od pa-
peže k Bohu. Hus II. 437.

Odvolávatelka, y, f, die Appellantin.
Šm.

Odvolavý pes = poslušný, který se vrací,
když je odvolan.

Odvolení, n., die Entsagung. Duch
i v samovolném o. svém, kdykoli chce, nad
ním (zevnějším světem) vítězoslaví Pal.
Rdh. I. 408.

Odvoliti. — abs. Nelze se káti smil-
nému neb jinému hřiešníku, jedné až o-lí.
Hus I. 191. — co. Buoh tě nespasí bez
tvé vóle, neb musíš hřiech o. a dobrosť
přivoliti. Hus I. 34. Tutéž myšlénku jinak
odvoluje (rozvádí). Sš. V. 5.

Odvozectvo, a, n., die Ausfuhrartikel. Šm.

Odvozenina, y, f. = odvozené slovo
a p. Lpř., Dk. Dj. f. 164 , Ndr. § 432. (pr-
votná, druhotná). — Rm. 126., Bž. 50.

Odvozený. O. slovesa, Bž. 235, vzorec,
výraz, věta, ZČ., důchod, Kzl. 109., před-
stava, idea, Dk., myšlénka, Jd. 2., útvar
geometrický, Jrl. 143., tony, Fr Chlum 45.,
řada číselná, funkce. Stč. Alg. 2. a Dif. 13.

Odvrácený. S o-ným o-cen budeš, cum
perverso perverteris. Ž. wit. 17. 27.

Odvracovač, e, m., sval, der Rückwärts-
dreher. Šv. 33 Cf. Odvoditel (dod.).

Odvracovatel, e, m., der Abwender, Ab-
wehrer. Lpř.

Odvrat, die Abkekr. Dch. Ďábel docela
v o-tu od Boha se ustavil. Sš. J. 152.

Odvrať, i, f. Že chceš i máš bez o-ti
svú vlažnosť na suché dáti Pravn. 408.

Odvrátění = odvrácení. Slov. Bern.

Odvrátěný = odvrácený. Slov. Bern.

Odvratitel, e, m., der Abwender. Lpř.

Odvratitelný, abwendbar. Us. — O. =
hnusný, ekelhaft. Slov. Nár. nov. 1885. č.
27. 1/1.

Odvrátiti co: sek. Čsk. — co odkud.
Oka neobrátil od obzoru. Posp. O z ně-
čeho zrak Osv V. 757. O. oči od věcí to-
hoto světa. Št. Kn š. 46. — se čím od-
kud kam Kdy se koli o-tíme svú žádostí
od většieho dobra k menšiemu. Št. Kn. š.
56. — jak. Oči stranou o ; O se prudce.
Vlč.

Odvratník, u, m. = odsuvník (dod.).
Nz.

Odvratný. O. vyjádření, Gegenäusserung,
Pr. tr.. prostředek, Gegenmittel, Massregel.
Dch.

Odvrávati = odmlouvati Slov. Sldk. 77.
Za to, že opovážil si sa o., ešte . . . Sokl.
I. 273.

Odvreť, genug kochen. Slov Bern.

Odvrhnouti, projicere, Ž. wit. 2. 3., re-
probare, ib. 72. 15., despicere. Ib. 21. 25.—
se odkud. Tlumačov se od našeho práva
o-hl (= odtrhl). 1717.

450