Ogruň, ě, f., Wagram, v Rakousích.

Ogrynať se = okouněti. Laš. Brt. D. 240.

Ogúľanec, nce, m. = ogúlaný kámen.
Slov. Let. Mt. S. IV. 2. 10.

Ogúľaný = okúlaný, okoulený. Na již.
Mor. a Slov. Šd.

Ogun, u, m. Havrun (havran) rozložil o.
= ocas Sš P. 756. — O., a, m. = hřmotný
kluk. Mor. Vhl. To čert měřil a o. přidával
(o dlouhé cestě) Slez. Šd.

Ogurčaný salát, Gurkensalat. Laš. Tč.

Ogurčina, y, f. = oharčina. Slov. Bern.

Oha! Volání na koně, aby stanuli. Laš.
Tč.

Ohá! Křik na dobytek, aby tiše stál.
Mor. a Slov. Šd.

Ohačany. Blk. Kfsk. 1102.

Ohadza, e, f. = malta k omítání. Slov.
Ssk.

Ohájiti také umzäumen. Klš.

Ohálať = ohalovati. K. Ml. 40.

Ohaliti, ohalovati.

Oháň, ě, m. = ocas kravský. Mor. Šd.

Ohánač, e, m. Čtyry panny v tanci a
dva ogrmanci a jeden oháňač (bič). Vz
Ogrmanec. Mor. Šd.

Ohanbí = přední strana pánvového od-
dílu trupu. Stff.

Ohanbiti, il, en, ení, ohanbovati, be-
schimpfen. — koho v čem. A toho (muže)
žalobník v takovej lehkej věci hledá o. a
o dobrou pověsť jej připraviti. NB. Tč.
115.

Ohanění, n., die Beschimpfung. NB. Tč.

Oháněti co. Cizí proso oháníš a tvé
vrabci jedí. Koll. III. 271. — se (jak).
Néni toho nikde, a jak sa to oháňá (o na-
dutém) ! Mor. Brt. D. 163 Oháněla se jako
voják. Vlč.

Oháňka = chvojka, jíš kravám mouchy
odhánějí. Šd. — O. = hájnice, hájka, vích.
O. staví se do polí, na kterých pásti není
dovoleno. Mor. a slov., Rr. Sb., Brt. D.
240. — O , die Feuermauer. Zkr. — O. =
cop. Č. Kn. š. 160. — O. hovězí = jídlo,
die Ochsenschleppe. Dch. — O. = odnož
Na poli vyschlé pni o-ky ženú; Kořeně ve-
kôv o-ky vyženú. Trok 34, 139.

Ofrankovat, vz Ohnati.

Oháňovať, vz Ohaniti Bern.

Ohar, u, m. = oharek. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Ohař. Mkl. Etym. 220. Umuč. sv. Jiří v.
580. Vyvření z pekla ohaři. Hr. rk. 311. —
O. = ovčácký pes. Hus I. 229. — O., ves
v Písecku. Blk. Kfsk. 647.

Oharčina, y, f. = okurčina, das Gurken-
kraut. Bern.

Oharčisko, a, n. = okurčiště, das Gurken-
feld. Bern.

Ohaře, Wohař. Arch. VIII. 429., Rk. Sl.

Oharek = okurka. Rstp. 616., Slb. 491.
Cf. Kvašený (dod.), Mllr. 38.

Ohařice, Wohařitz. Blk. Kfsk. 774., Sdl.
Hr. V. 264., 276., Rk. Sl.

Ohařík, vz Ohař. VSlz. II. 289

Oharkovitý, gurkenartig. LObz. XVII.
61.

Oharský O. hora v Písecku.

Ohasiti = uhasiti. Bern.

Ohastrošiti, il, en, ení, ein Garteubeet
umfedern. Sm.

Ohava, abusio. Ž. wit. 30. 19., Mkl. Etym.
61., List. filol. XI. 345. O. hřiecha. Št. O.
řeči ku př. vůbět, vůkres. Koll. III. 245.
Udělal mu to na o-vu. Mor. Knrz.

Ohavec, vce, m. = ohavný člověk. Vz
Ohava. Jdi mi s očí, ty o-če! Šd., Hol. 301.

Ohaveč, Wohawetz. Blk. Kfsk. 721., Sdl.
Hr. V. 363., Rk. Sl.

Ohavina, y, f. = ohava. O-no ohavská!
Na již. Mor. Šd.

Ohaviti koho, exprobrare. Blaženi bu-
dete, když odlúčí vás a ohaví. Ev. olom.
322. O-vil jej. Arn. 1521.

Ohavný. List. fil. XI. 345. Čím kto byl
viece povýšen a toho právě nezachoval,
tiem bude vedlé skutkóv o-ven. Hus I. 257.

Ohavský. Vz Ohavina.

Ohavúň, ě, m. = ohavec. Slov. Hrbň.
Jsk.

Ohba, y, f., vz Ohyb. Bern.

Ohbina, y, f. = oblík. O. na meči, der
Bügel. Slov. Ssk.

Ohbitý, geneigt. Lid prostý, nábožný a
o. ke všemu dobrému. Arch VIII. 338.

Oheb řeky. Ohbí Donu. Šf. Strž. I. 379.
Řeka tam činí ohbí. Šf. III. 137. — Oheb,
mlýn u Chrudimě. — O. = pustý zámek
v Chrud. Blk. Kfsk. 923., Sdl. Hr. I. 256.,
II. 48., V. 258., Rk. Sl.

Oheblivka, y, f., flustra, See-, Korall-
rinde. Šm.

Oheblivý = ohebný. Rk.

Ohebnokrovečník, a, m., lygistopterus,
brouk. O. krvavý, 1. sanguineus. Kk. Br.
223.

Ohemlati něco = něco darovaného omlu-
viti. U Turn. Vacarda.

2. Oheň. Ž. wit. 17. 9., 57. 9. Cf. Mkl.
aL. 267., 272., Etym. 220. O. prudký, živý.
Us. Pdl. Nebezpečenství ohně. J. tr. Zeď,
štít proti ohni, Feuermauer; policie, zna-
mení ohně; Škoda ohněm způsobená; bez-
pečný před ohněm; znamení ohněm; poji-
šťovna pro škodu od ohně. J. tr. Sázení
ohně. NA. IV. 132. O. složiti = rozdělati.
Laš. Kál. O. hasne, tuchne. Šp. Náklad na
hašení ohně, Feuerlöschungskosten. Šp. O.
při soudech božích. Vz Ordalia, Očista. Ká-
zal ji ohněm žéci. Pass. Kdo zemi ohněm
hubil. Vz Zř. zem. Jir. 464. O škodách
ohněm učiněných. Vz Cor. jur. IV. 3. 1.
412., IV. 3. 2. 428. Ujmi drev ohni, chceš-li
uhasiti plamen. Hus I. 279. Sbieráše dřevce
na oheň; Jděte zlořečení u věčný o. Št.
Kn. š. 2., 23. Více se přiblíží k ohni hoří-
címu, totižto k mladé ženě. Hus III. 189.
Z malé jiskry velký o. bývá. Výb. II. 1256.
O. bývá k užitku i ke škodě. Sb. uč. Ešte
o. vodou zaleješ, ale vodu ničím. Zátur. O.
za ňadry nositi; Pospíchá jako z ohně; Do
ohně by proň skočil. Km. Pravý o. uvaří
i z ledu páru (láska přemůže vše) Us. O.
a voda dobří jsou sluhové, ale zlí pánové.
Sb. uč. Více ohně více dýmu, více lidí více
hříchu. Němc. O. svatý se mstí, kdo ho
nectí. Lpř. Těžká shoda s ohněm voda.
Lpř. Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru
zadusiti a pravdě zahynouti. Krnd. 211.



	76

	Ogruň, ě, f., Wagram, v Rakousích. Ogrynať se = okouněti. Laš. Brt. D. 240. Ogúľanec, nce, m. = ogúlaný kámen. Slov. Let. Mt. S. IV. 2. 10. Ogúľaný = okúlaný, okoulený. Na již. Mor. a Slov. Šd. Ogun, u, m. Havrun (havran) rozložil o. = ocas Sš P. 756. — O., a, m. = hřmotný kluk. Mor. Vhl. To čert měřil a o. přidával (o dlouhé cestě) Slez. Šd. Ogurčaný salát, Gurkensalat. Laš. Tč. Ogurčina, y, f. = oharčina. Slov. Bern. Oha! Volání na koně, aby stanuli. Laš. Tč. Ohá! Křik na dobytek, aby tiše stál. Mor. a Slov. Šd. Ohačany. Blk. Kfsk. 1102. Ohadza, e, f. = malta k omítání. Slov. Ssk. Ohájiti také umzäumen. Klš. Ohálať = ohalovati. K. Ml. 40. Ohaliti, ohalovati. Oháň, ě, m. = ocas kravský. Mor. Šd. Ohánač, e, m. Čtyry panny v tanci a dva ogrmanci a jeden oháňač (bič). Vz Ogrmanec. Mor. Šd. Ohanbí = přední strana pánvového od- dílu trupu. Stff. Ohanbiti, il, en, ení, ohanbovati, be- schimpfen. — koho v čem. A toho (muže) žalobník v takovej lehkej věci hledá o. a o dobrou pověsť jej připraviti. NB. Tč. 115. Ohanění, n., die Beschimpfung. NB. Tč. Oháněti co. Cizí proso oháníš a tvé vrabci jedí. Koll. III. 271. — se (jak). Néni toho nikde, a jak sa to oháňá (o na- dutém) ! Mor. Brt. D. 163 Oháněla se jako voják. Vlč. Oháňka = chvojka, jíš kravám mouchy odhánějí. Šd. — O. = hájnice, hájka, vích. O. staví se do polí, na kterých pásti není dovoleno. Mor. a slov., Rr. Sb., Brt. D. 240. — O , die Feuermauer. Zkr. — O. = cop. Č. Kn. š. 160. — O. hovězí = jídlo, die Ochsenschleppe. Dch. — O. = odnož Na poli vyschlé pni o-ky ženú; Kořeně ve- kôv o-ky vyženú. Trok 34, 139. Ofrankovat, vz Ohnati. Oháňovať, vz Ohaniti Bern. Ohar, u, m. = oharek. V MV. nepravá glossa. Pa. Ohař. Mkl. Etym. 220. Umuč. sv. Jiří v. 580. Vyvření z pekla ohaři. Hr. rk. 311. — O. = ovčácký pes. Hus I. 229. — O., ves v Písecku. Blk. Kfsk. 647. Oharčina, y, f. = okurčina, das Gurken- kraut. Bern. Oharčisko, a, n. = okurčiště, das Gurken- feld. Bern. Ohaře, Wohař. Arch. VIII. 429., Rk. Sl. Oharek = okurka. Rstp. 616., Slb. 491. Cf. Kvašený (dod.), Mllr. 38. Ohařice, Wohařitz. Blk. Kfsk. 774., Sdl. Hr. V. 264., 276., Rk. Sl. Ohařík, vz Ohař. VSlz. II. 289 Oharkovitý, gurkenartig. LObz. XVII. 61. Oharský O. hora v Písecku. Ohasiti = uhasiti. Bern.	Ohastrošiti, il, en, ení, ein Garteubeet umfedern. Sm. Ohava, abusio. Ž. wit. 30. 19., Mkl. Etym. 61., List. filol. XI. 345. O. hřiecha. Št. O. řeči ku př. vůbět, vůkres. Koll. III. 245. Udělal mu to na o-vu. Mor. Knrz. Ohavec, vce, m. = ohavný člověk. Vz Ohava. Jdi mi s očí, ty o-če! Šd., Hol. 301. Ohaveč, Wohawetz. Blk. Kfsk. 721., Sdl. Hr. V. 363., Rk. Sl. Ohavina, y, f. = ohava. O-no ohavská! Na již. Mor. Šd. Ohaviti koho, exprobrare. Blaženi bu- dete, když odlúčí vás a ohaví. Ev. olom. 322. O-vil jej. Arn. 1521. Ohavný. List. fil. XI. 345. Čím kto byl viece povýšen a toho právě nezachoval, tiem bude vedlé skutkóv o-ven. Hus I. 257. Ohavský. Vz Ohavina. Ohavúň, ě, m. = ohavec. Slov. Hrbň. Jsk. Ohba, y, f., vz Ohyb. Bern. Ohbina, y, f. = oblík. O. na meči, der Bügel. Slov. Ssk. Ohbitý, geneigt. Lid prostý, nábožný a o. ke všemu dobrému. Arch VIII. 338. Oheb řeky. Ohbí Donu. Šf. Strž. I. 379. Řeka tam činí ohbí. Šf. III. 137. — Oheb, mlýn u Chrudimě. — O. = pustý zámek v Chrud. Blk. Kfsk. 923., Sdl. Hr. I. 256., II. 48., V. 258., Rk. Sl. Oheblivka, y, f., flustra, See-, Korall- rinde. Šm. Oheblivý = ohebný. Rk. Ohebnokrovečník, a, m., lygistopterus, brouk. O. krvavý, 1. sanguineus. Kk. Br. 223. Ohemlati něco = něco darovaného omlu- viti. U Turn. Vacarda. 2. Oheň. Ž. wit. 17. 9., 57. 9. Cf. Mkl. aL. 267., 272., Etym. 220. O. prudký, živý. Us. Pdl. Nebezpečenství ohně. J. tr. Zeď, štít proti ohni, Feuermauer; policie, zna- mení ohně; Škoda ohněm způsobená; bez- pečný před ohněm; znamení ohněm; poji- šťovna pro škodu od ohně. J. tr. Sázení ohně. NA. IV. 132. O. složiti = rozdělati. Laš. Kál. O. hasne, tuchne. Šp. Náklad na hašení ohně, Feuerlöschungskosten. Šp. O. při soudech božích. Vz Ordalia, Očista. Ká- zal ji ohněm žéci. Pass. Kdo zemi ohněm hubil. Vz Zř. zem. Jir. 464. O škodách ohněm učiněných. Vz Cor. jur. IV. 3. 1. 412., IV. 3. 2. 428. Ujmi drev ohni, chceš-li uhasiti plamen. Hus I. 279. Sbieráše dřevce na oheň; Jděte zlořečení u věčný o. Št. Kn. š. 2., 23. Více se přiblíží k ohni hoří- címu, totižto k mladé ženě. Hus III. 189. Z malé jiskry velký o. bývá. Výb. II. 1256. O. bývá k užitku i ke škodě. Sb. uč. Ešte o. vodou zaleješ, ale vodu ničím. Zátur. O. za ňadry nositi; Pospíchá jako z ohně; Do ohně by proň skočil. Km. Pravý o. uvaří i z ledu páru (láska přemůže vše) Us. O. a voda dobří jsou sluhové, ale zlí pánové. Sb. uč. Více ohně více dýmu, více lidí více hříchu. Němc. O. svatý se mstí, kdo ho nectí. Lpř. Těžká shoda s ohněm voda. Lpř. Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru zadusiti a pravdě zahynouti. Krnd. 211.