Ohňoctivý, das Feuer anbetend. O. pra-
otcové. Koll. St. 212.

Ohňočervený, feuerroth. Bern.

Ohnohledič, e, m. = obětník. Koll. St.
206.

Ohňometec, tce, m., der Feuerschleuderer.
Lpř. Sl. II. 206.

Ohňometný, feuerspeiend. Ssk.

Ohňomoucha, y, f, die Feuerfliege. Šm.

Ohňonosič, e, m., der Feuertráger. Lpř.
Sl. II. 206.

Ohňonosný, feuertragend Lpř.

Ohňonoš, e, m. = ohňonosič. Ssk.

Ohňoplenec, nce, m. = pálící plenitel.
Hdk. v Lum. V. 259.

Ohňoplodý, feuererzeugend. O. obor slu-
neční, fotosfaera. Stč. Zem. 195.

Ohňorodák, u, m., Isopyr. Šm.

Ohňorodec, dce, m. = ohňorodák.

Ohňorodý, pyrogen. Nz.

Ohňostrojní věc, der Feuerwerkskörper.
Pr. tr.

Ohnout = ohnutý dobytek, hubený. Us.
Rjšk.

Ohnouti. — abs. Ohýbající či flexivní
jazyky. Stč. Zem. 847. — koho. Kupec ob-
čas někoho o. musí. Sá. Ohýbaj mňa, mamko,
pokud já sem Janko. Us Tč. — se. Meč
se ohýbá; Smál se, až se ohýbal; Jak se
ohnu, bolí mne kříž Dch. Nedáme se o.
(ošiditi). Dch. — co kam. Což ty vzdechy
hrobové sosny k zemi ohýbají? Kká. —
se kde. Přinda tam ju objímal, až se pod
ňú sedmiletý dubec ohýbal. Sš. P. 367.

Ohnoutka, das Senknetz. Dch

Ohňověst, a, m = kdo ohněm do dálky
správy dává, der Feuertelegraphist. Lpř.
Sl. II. 388

Ohňovod, u, m. = žlab, jímž vedena zá-
palná látka do podkopu, die Zündleitung.
Čsk., NA. III. 162.

Ohňovodý, feuerleitend. Koll. St. 14.

Ohňový. O. kohout, Feuerhahn, čára
(u parního kotlu), Zpr. arch., bůh (světlý),
Výb. I. 307 , horkosť, Kar. 129 , dým, Kruml
6. b., zežžení, Pass. mus. 322 podobenství,
Ž. Kr., obličej, mluva. Ž wit. 67. 3., 118.
14. a j. — O., glühend. O. uhlí. Ž. wit. 17.
13.

Ohňozraký, glutäugig Šm

Ohnulý = ohnutý. O. hřbet. J. V. Sládek.

Ohnůtek, tka, m. = ohnout.

Ohnuteň, tně, f., ceropales, hmyz. Šm.

Ohnutina = křivosť, die Krümmung. Šp.

Ohnutka, marginella. Cf. Brm. IV. 2.
272

Ohnutonosec, sce, m., rhinonchus, brouk.
O. bobr, r. castor, lemovaný, r. pericarpii.
Kk. Br. 323.

Ohnutonožec, žce, m., ancylocheira,
brouk. O. obecný, a rustica, tečkovaný, a.
punctata. Kk Br. 197., Ves. 1880 2.

Ohnutý. O násoska, Mj. 129., roura, ko-
lena. Dch. — jak: na obou stranách, na
obě strany, Lpř, nahoru, Kk. Br. 24, ko-
lenovitě, dolů. Rm. I. 52, NA IV. 156

Ohoblovaný; -án, a, o, behobelt. —
jak: na hladko. ZČ. III. 39

Ohoditi zeď správně: omítati. Km. 1880.
318

Ohodom! Volání na dobytek, aby šel
z pastvy domů. Mor. Brt.

Ohókačka, y, f. = helekačka, od refrainu
,ohó'. Brt. Dt. 235.

Oholdovaný. O zboží, které ve válce
holdy platiti musí. Pal. Rdh. I. 180.

Oholený jak: hladce. Hrts.

Ohon Český lev o dvou ohonech. Ddk.
V. 226. — O. koňský = prodlouženina míchy,
cauda equina, der Pferdeschweif. Šv. 43.

Ohonisko, a, n. = ohon. Kráľovský lev
dvojačistým zašvihol ohoniskom. Sldk. Mart.
50.

Ohonotoč, e, m., ssavec. Vz Brm. I. 424.

Ohonovin, der Wickelbär. Vz Brm I.
2. 233.

Ohorati = ohořeti. Slez. Šd

Ohořelice, ves. D. ol. III. 505.

Ohořičiti. Máť se i mocným šeredným
jich zlosť a jich šeredstvo o. Kšch. 1. Že
se každému neřád jeho ohořičí Ib. 6.

Ohorník, a, m. = zmije jedovatá. U Zá-
břehu. Brt.

Ohorný = hněvivý, křiklavý. Slov. Rr.
Sb.

Ohorok, rku, m. = ohorek. Slov. Zátur.

Ohoukati, vz Ohouknouti.

Ohouliti = náčiní při počátku práce při-
způsobiti, obtáhnouti, das Gezähe anführen.
U Příbrm. Hrbk.

Ohovárač, e, m. = pomlouvač. Slov. Zátur

Ohováračnosť, i, f. = pomlouvačnosť.
Slov.

Ohováraný = pomlouvaný. Slov. N. Hlsk.
III. 373.

Ohovárať. Keď ma do súsedov o. išla
Sl. ps. 135. Jedno líčko boská, druhé oho-
vorí. Ib. 81.

Ohovárka, y, f. = pomluva. Slov. Phľd.
I. 1. 38., 41.

Ohra, y, f. = Ohře. Slov. Ssk.

Ohrabanosť, i, f., die Abgeschliffenheit.

Ohrabečnice = síto na ohrabky. Brt. D.
146.

Ohrabečník, u, m. = koš na ohrabky.
U Zábřehu. Kčk. U Nezamyslic = místo
u stodoly, kam se ohrabky ukládají Bkř.

Ohrabek Je na o-bky (= opilý); Opilý
na o-bky. Us. (Dějepisec ten) na mnohých
místech svých zanímavých o-bků odděluje
Skythii menší od veliké. Šf. Strž. II. 99.

Ohrabielko, a, n = malé ohrablo. Slov
Phľd. VIII. 267.

Ohrabka, y, f. Na Ohrabce, louka u Ko-
terova na Plzeň. BPr.

Ohrabky, vz Ohrabek.

Ohrablo. Mlč, hned to o. na tebe poletí.
Koll. Zp. II. 103.

Ohrabovačka, y, f. = ženská, jež třídí
a ohrabuje uhlí, Abrecherin, f. Laš. Wrch.

Ohrada. Ž. wit. 61. 4, 79. 13., 143. 14.
O. hlavní pevnosti. NA. III. 148. — O. =
město, v zlodějské řeči. — O. Měsíček je
v o-dě, bude pršet (má kolo kolem sebe).
Brt D. 240 — O. = vinnice, vinea. Ev. víd.
66. — O. k sedání. Kto sě chtějú se mnú
bíti, těm v ohradu sěmo jeti. Rkk. 43 —
O. = obrana. Tolik o tom k naší o- dě. Šf.
Strž. I 301. — O. v Tábor. Vz Blk. Kfsk.
389, 650.