Ohřívaný; -án, a, o, er-, gewärmt. To
jsou lži tisíckrát o-né. Us.

Ohřívený, bemähnt. Us. Rgl.

Ohřivka, y, f. = ozhřivka.

Ohŕnačka, y, f. = která zemi k rostli-
nám ohrnuje. LObz. XVII. 29.

Ohrnouti co: pysky, střechu klobouku.
Us. — co jak: nos pyšně o. Dch. — co
nač: O-vati nos na něco (nebyti v hod).

Ohrobec = násep vedlé cesty, do kterého
se otesané kameny n. koly dávají, aby vozy
nesjížděly. Us. Hk. — O, Ohrobetz, ves.
Blk. Ktsk 945., Rk. Sl. V O-bci mívají
o posvícení samé mouly k obědu a proto
slují mulaři. Sbtk. Krat. h. 80.

Ohrocený = hrotem opatřený.

Ohrom. 4300 let v tom ohromu byl Adam.
Sv. ruk. 43. Umřel na kříži v těžkej ohromě.
Pravn. 1782., 1128. V takém stojéce (panie)
ohromě. Alx. V. v. 1901. (HP. 46.), Alx. H.
v. 193. (HP. 64).

Ohromiti se na koho. Jako šelma o-mil
se na ni. Bart. 21.

Ohromitosť, i, f. = ohromení. Bern.

Ohromitý = ohromný. Slov. Hol. 98.
O-mu na zem velká hlava Márovi padne
Hol. 116.

Ohromně opisuje superlativ. Bž. 136.

Ohromný. O. dojem, material, počet, pře-
sila, pokrok, protiva, rozdíl, tlak atd. Us.
Pdl., Osv, Šmb.

Ohromohuklý hlas. Vký.

Ohromonohý = dlouhonohý. Světz. 1875.

Ohromorázný. O. síla, daífiovi í'tfos-. Vký.

Ohrošitý = ohrošilý. Pč. 13.

Ohrotiti, il, cen, ení = hrotem opatřiti,
mit einer Spitze versehen.

Ohroz, a, m., os. jm. Hol. 119.

Ohrozelý, schauderhaft. Rk.

Ohrozilosť, i, f., die Imperturbahtät (des
Redners). Nz.

Ohrozitelný, vz Babunský.

Ohroziti se. Ohroziv se (pastýř) k němu
(ke lvu) přijda (přestal se báti). Ezp. 1973. —
kdy: před koupáním (vodou se potříti, po-
stříkati). Us. Rgl.

Ohrožený, bedroht. — čím. Město nepří-
telem o-né. Us. Pdl.

Ohrožitý = ohrožilý. Potykač nedobře
se silou svoji chlubí, protivník-li jeho, nad
nímž zvítězil, o. a neduživý člověk jest.
Sš. II. 66

Ohrumiti = ohromiti. Laš. Tč.

Ohrumný = ohromný. Laš. Tč.

Ohrutný = veliký, nehezký. U Star. Ji-
čína. Vhl.

Ohrůžka, y, f., die Bedrohung. Dch.

Ohryzek = ohryzená kosť. Hladoví vlci
na o-zky přišli. Hdk. — O. krku, chru-
stavka štítová, cartilago thyrevidea. Vz
Koř. v List. filol. 1888. 15. — O , zka, m.,
os. jm. Arch. VIII. 598.

Ohubeněti. Jan o-něl. Hr. rk. 161.

Ohučeti co = ohubovati. Každou práci
o-ěíš. Us. Kšť.

Ohučov. Rk. Sl.

Ohuda, y, f. = ohyzda, špata, ohava, das
Scheusal. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 256., Ssk.

Ohudlavý = ktorý je náchylný k hudeniu
sa. Vz Hudiť sa. Slov. Zátur.

Ohuhňaviti, il, en, ení = huhňavým uči-
niti. — co: nos. Pyp. K. I. 74.

Ohúkaný (cf. Ohoukati) = křikem ohlu-
šený, zarazený, otrlý, ohlouplý, pitomý.
Mor. u Bzence. Šd., Bkř., Brt. Ď. 240.

Ohuma, y, m. = ohromný člověk. U Uher.
Hrad. Tč. — O. = lakotný. Ten o. všecko
by zežral. Laš. Brt. D. 240.

Ohumný = ohromný. U Uher. Hradiště.
Tč. — O = zdrželivý, lakotný. Cf. Ne-
ohumný. Na již. Mor. Šd.

Ohundrať = obručeti, omumlati? Slov.
Všetko najprv ofrklal (ofrflal), ohundral (až
dal). Lipa I. 27., Zátur.

Ohúrený; -en, a, o = ohúkaný. Slov.
Rr. Sb., Phľd. II. 164.

Ohutaný = opilý. Slov. Čkžk. I. 10.

Ohvárati = pomlouvati. Slov. Koll. Zp.
II. 238.

Ohy! ohyž! povzdech unaveného. Mor.
Brt. D 175.

Ohyb světla, Nz., Mj. 300., paprsků světlo-
vých, S. N. X. 195, čára, moment ohybu,
Pek. 68., 81., Pcl. 7., Šln. II. 5., I. 19.; o.
trámu, Pek. 88., jaterní, kyčelní, slezinný
(flexura hepatica, iliaca, lienalis. Ktt esc.),
těla (la taille), Dk. Aesth. 155., slovesa,
Vch. Ar. 39., zvuku. Schd. I. 92.

Ohýbací, Beugungs-. O. přípony. Anth.
Jir. I. 3 vd. XLVIII.

Ohýbačka na obruče. Dch. — O. =
pružná rourka u dýmky (u troubele). U N.
Kdyně. Rgl.

Ohýbal, a, m. = rybník v Písecku.

Ohýbání světla. NA. V. 244. — O. jmen.
sluje skloňováním, o. sloves sluje časová-
ním. Bž. 62. Cf. Kvř. Ml. 95.—130, Skloňo-
vání.

Ohybkosť, i, f. = ohybnosť. Bern.

Ohyblivec, vce, m., biegsamer Silberglanz.
Šm.

Ohybný. O. proutí, biegsam. Vrch. — O.,
beugsam. Vz Ohybování.

Ohyda, y, f. = ohyzda. Slov. Toto vám
je právě taká o. Čkžk. II. 13. Ľubosť ne-
daruj na duši ohyde = nezamiluj se do člo-
věka na duši ohyzdného. Čjk. 51.

Ohyň, gt. ohňa, m. = oheň. Laš. Tč.

Ohýralec, lce, m. = ohýralý. Us. Šd

Ohýralý = váhavý, zdlouhavý, šoukavý,
nedbalý Na již. Mor., na Val., a na Hané.
Šd., Bkř., Brt. D. 240.

Ohýrati se = váhavě jednati, šoukati se.
Cf. Ohýralý. Nemá-li kdo chuti do práce,
ohýrá se. Na Hané. Bkř.

Ohýřov, a, m. = pole u Vsetína. Vck.

Ohýšek, šku, m. = ohníček. Mor. Brt. D.

Ohyzda m. ohyda, cf. pol. hyd fastidium
a had. Šf. III. 462. — Bž. 50., List. fil. XI.
347. — O. = mrzkosť atd. A mnohé o-dy
proti velebné svátosti počechu vznášeti. Let.
476. Či-li by vážil se tolik o-dy i zápovědi
božie? Št. Kn. š. 18. O. jest, když co ne-
bude své hudujé miery dotahuje neb dota-
ženo; a bude-li hodujé miera přetažena,
také jest o. Kšch. 19. 10. Než jsem tu o-du
viděla. Sv. ruk. 172. v. 287. — O. = hanba.
Bez o-dy s něčím se obierati. Št. Kn. š.
238. — O. = šeredná věc atd. Že ohyzdu
mnohú na bratří pravíš. Žvt. otc. 50. a.