Oklepač, e, m., der Abklopfer. Šm., .Rk.

Oklepačka, y, f., die Abklopferin. Šm.,
Rk.

Oklepák, u, m. = oklepací kladívko, der
Abschlaghammer. Hř.

Oklepati. O-pal ruce od drobtův. Osv.

I. 269.

Oklepávání, n., das Abklopfen; Vor-
dreschen To je pouhé o. prázdné slámy.
Šf. Strž. II 259.

Oklepěšelý, schlapp. Šm.

Oklepěšeti, el, ení, schlapp, schwach
werden. Šm.

Oklepí, vz Oklep. Přemlať vovesné vo-
klepí Dh. 157.

Okleslý = skleslý, unavený, ochablý. Po
všetkých údoch o-lí ťažko už odfukují. Hol.
156.

Oklesnouti = zemdleti, ochablostí zkles-
nouti. Slov. Hol 292.

Oklestiště, ě, u., die Aufästungsstelle.
Sl. les.

Okleštěk. O-ky = ořezky. Husí o. (hlava,
krk, nohy, křídla). O. se vaří, ostatek se
peče. Mor. Knrz.

Oklešťkový, Prügel-. O. plot. Vlč.

Okličkovati, vz Oklikovati Rk.

Okličný. O. střída. Hř. 48.

Okliesniť = oklestiti Slov Hdž Šlb. 82.

Oklik. Pani v súdiech mecí okliky. Výb.

II. 739. O-kuov ďábelských varujte se. Sv.
ruk. 327.

Oklik, a, m , Woklik, myslivna u Ko-
stelce nad Orl.

Oklikov, a, m. = rybník u Vys. Mýta.
Blk. Kfsk. 1154.

Oklikovací pronášení myšlének. Kos.,
Dk. Poet. 553.

Okliska, y, f. = osidlo, die Schlinge. Us.
Vlk.

Oklóček, čka, m. = člověk (dítě), jejž
každý bije. Na Hané. Bkř.

Oklopení, n, das Umringen; Umlegen.
O roviny; kružnice kol průměru do po-
lohy rovnoběžné s průmětnou. Jrl. 132., 396.

Oklopený; -en, a, o. O. přímky. Jrl. 133.

Oklopiti, il, en, ení, oklopovati. O. ro-
vinu do průmětny. Jrl. 132.

Oklopoděnec, nce, m., /aAxo/tVo>ľ. Vký.
Lpř : kovooděný, -brněný.

Oklúčiti = obklíčiti. Ž. wit. 16. 9.

Okluka, y, f. = oklika. Laš. Tč. Slov.
Ssk , Bern.

Okluky, Okluk, osada u Plumlova. —
O. = luka u Něm. Prus na Mor. Na O-cích,
pole u Nové Vsi na Tišňovsku. BPr.

Okameněný, bestockt. Sl. ls.

Oknař, e, m., der Fensterverglaser. Šd.

Okněžený; -en, a, o, gefürstet J. tr.

Okněžněný = okněžený. Dch., Kř. 7.

Oknísany; -án, a, o = oklácený, otře-
sený. Slov. Obrali si švagra za baštu o-ných
svojich pomerov a nádejí Obky I. 126.

Oknížiti, il, en, ení = knížetem učiniti.
Šd.

Okno = díra ve zdi atd. O. štolní, větrní.
Hř 48. O obloukovité, Bogen-, Pdl. Díval
se do okna. Šml. Slepé o. Nz. Z okna na
lidi neplij. 1629. Wtr. Hledí pánu Bohu do
oken (o roztržitém) Bdl. Okna pařeniště.

Dlj. 3. — O. v užším smyslu. O. vnitřní,
zevnější, čtyřhranné, okrouhlé, polokruhové,
jednoduché, dvojnásobné, zamřížované. Us.
Pdl. Pokoj o jednom okně. Us Vk. Za o.
něco postaviti. Dch. Ah, to jsou hosté, toť
abychom okna roztloukli! Tyl. I potluče
v okenečka. Kat. v. 872. Cf. Kram. Slov.,
Okénce, Sdl. Hr. I 116., III. 204. O. řím-
ská. Vz Vlšk. 504. — O. přenes. Oko do
duše okno. Dk. P. 70. — O. oblé v uchu.
Šv. 66. — O. = veliký, podélný otvor mezi
koncem a hrdlem kleští. Kžk. Por. 563.

Oknový, Fenster-. O. tabule. Km.

Okny. Blk. Kfsk. 12., 14., 775., Rk. Sl.

Oko, očenko. Mkl. Etym. 220., Schd. I.
128., Kram. Slov., Slov. zdrav., Čes. lk.
Rejstřík., Rk. Sl. O. skloňování. Cf. Bž. 105.,
101., na Val. Brt. D 69. — O. = čidlo zraku.
O. hluboké, temné, Vrch., sklopené, krátko-,
dalekozraké Us. Otrava, plačtivosť, ranění,
různolomivosť (astigmatismus), soucitné drá-
ždění, (irriratio sympathica), vřed, výhřez,
-vorfall, zákal, -staar, zánět, zardělosť, zto-
čení (cataelase) oka; bělina, sliz v oku;
páska, vodička na oči. Us. Vyšetřování oka
zrcadlem. Nz. lk. O. modré jako nebesa.
Němc Ch. 1. Veliké oči s vysokým čelem
prozrazují nelenivého, zlostného člověka.
Vz Výb. I 957. Vrch hladký jako o. Dbš.
Sl. pov I. 346. Zalúbily sa mu moje sivé
joči. Sl. ps. 240. Hej, tie očká, jako trnky,
nezejdú mi z umu. Ppk. I. 65. Dobró noc
už vám dávám, vy pěkný černý voče, ve
dně k nám nesmíte přejíť, přendite radši
v noce; Čich (čí) pak je to děvčička, co
má černý vočička? Vona na mně kóká!
Sš. P 247., 639. Pěkné oči máme, obidva
sa známe. Koll. Zp. I. 74. O. někomu vy-
títi Pč. 13. Hodí se jak o. k oku (dobře).
Šml. Kdybys na něm chtěl pravé oko, při-
dal by ti levé (o dobráku). Us. Dbv. Za-
mhouřil jedno oko a na druhé dal pěsť
(měl ohled). Us. Kšť. Již oči zvrátil (umřel).
Us. Už má oči v sloupu (umřel). Us. Tkč.
Oči mu jdou na řad (hřad; je ospalý). Us.
Vk. Vona ty voči přes čelo házela, až bylo
hrůza (koulela jimi). U Rychn. Vk. Chu-
dobný keď si chce jedno o. ohájiť, vybodne
si druhé. Rr. MBš. Svití-li se dlouho do
dne, říkají, že se dnu oči vypalují. U N.
Bydž. Kšť. Šetřím si toho jako oka v hlavě.
Dch. Nenechal tam, ani co by do oka padlo,
ani prášku. Us. Hnšk. Pakli by peněz ne-
měl, ale odbude vedlé práva okem za oko.
NB. Tč. 251. Ten má voči z Kašparovy
krávy, která byla sedm let slepá (o tom,
jenž nic nalézti nemůže). U Třebonína. Olv.
Malé oči míti (= ospalým býti); Dolečky
jako volské oko (malé). Us. Tkč. Oči jeho
zřie. Ž. wit. 65. 7. To v oči bode. 1563.
Jedním okem do Brna, druhým do Husovic
(o šilhavém). Bdl. Očima dobré jest při-
vierati. Hus I. 375. Smúcěno jest od rydánie
oko mé. Ž. wit. Pozdvihnouti oči v nebe.
Ev. ol. Tudy očima prozřech. Výb. II. 33.
Vidie Boha okem k oku; Po oku na ně-
koho vzhlédati. Št. Kn. š. 123., 102. Daleko
paty oko. Pk. Oko nevidí samo sebe, proto
břevna v sobě nečije, ale drástu v cizím
voku znamená; Přihlédni ne jedniem vokem,