Okrouhlé kloboučky s o-lky často vzhůru
ohnutými. Pokr. Pot. II. l7l. O., obruba
zámku, der Umschweif. Vz Včř. Z. I. 52.
Kouzelné o-lky na lukách, die Hexenringe.
Povstávají hubami bedlovitými. Kruhovitá
místa obroubena jsou zeleným okolkem a
za ním je směrem ku středu druhý kruh
složený z nepravidelných skvrn povstalých
vyhynutím lučních rostlin. Pta. — O. =
sukně z bieleho domáceho lebo kmentového
plátna, na drobno skládaná. Slov. Rr. Sb.
— O. Takovými o-lky se mnou jdete. Wtr.
exc.

Okolení, n., die Umpfählung, Verpallisa-
dirung. Lpř.

Okolený; -en, a, o = kolím ohrazený,
verpallisadirt. O. tábor. Lpř.

Okolí ves.

Okolica, e, f. = rozházená kopka sena.
U Velké. Vz Chobot, Okŕžle. Brt. L. N.
II. 113.

Okolice. Celá tato o. plna jest pověstí
o zámku Krapině. Koll. III. 38.

Okolíček, čku, m., das Döldchen. Vz
Okolík. Rst. 455.

Okolíčený, doldenförmig. Rst. 455.

Okoličitě = okoličně. Val. Brt. D. 241.

Okoličnatý. Cf. Rstp. 700., Slb. 577.,
Rosc. 157.

Okoličně = v celém okolí. O. není tak
pěkného žita. Vz Okoličitě. Mor. Brt. D.
241. Těm druzí o. se posmívají. Hrb Obr.
155. — Toto slovo polož před Okoličnosť.

Okolík, die Dolde. Cf. Slb. XLIV., ČI.
Kv. XXIII., Rst. 455., Rosc. 96. O. prostý,
složený. Nz. — O. = kraj, lem šatu. Hlč. —
O. zámku, připinák, hřebíček, kterým okolek
zámku k základní desce připevněn jest, der
Umschweifstift. Vz Včř Z. I. 15, 17., 52.

Okolíkohroznatý, doldentraubig. Sm.

Okolíkokvětý. O. rostliny. Vz Rosc.
157.

Okolíkonosný, doldentragend. Šm.

Okolíkovitý, doldenförmig. Vz Rst. 456.

Okolíkový = okolíku náležející. Vz Rst.
456.

Okolilka, y, f., die Steindolde. Sm

Okolisko = okoliště. Ktz.

Okolitě = vůkol. Tu v krik ona, že len
tak o. znelo: Mne pokoj dajte svätosväte!
Slov. Phľd. V. 62.

Okolitý. Také slov. Nemálo dní tam po-
měškali, kým všetké o. kraje sebe podro-
bili. Sl. let. II. 13. Ba i z o. dedín vyšli ...
Phľd. IV. 463.

Okolka, Wokolka, sam. u Dejvic u Prahy.

Okolkování, n., die Stempelung. Us.

Okolkovaný, gestempelt. O. cizí los.

Okolkovník, vz Okolovec. Bern.

Okolkový nýt, vz Okolčák.

Okolkujičnosť, i, f. (!) = periýrase, opis.
Utvořil Rosa.

Okolnatec, tce, m., umbellularia, ein
Pflanzentbier. Šm.

Okolně = dokola, vůkol. Střed, z něhož
by se bylo evangelium o. rozlívalo. Sš. Sk.
190. — Sš. Sm. 61., 114.

Okolní země. Št. Kn. š. 156.

Okolnice, die Mantelmauer (beim Theer-
ofen). Nz.

Okolnictvo, a, n., die Umgebung (aller
Personen). Rk.

Okolník, vz Ploťuvka (dod.).

Okolo, o místě. O. stolu, in circuitu men-
sae, o. něho. Ž. wit. 127. 3., 17. 12. O. zvu-
četi, rachotiti, padati, pohlížeti atd. Lpř.
O. dále, upřímo blíže. Smil. Okolo jej vodil,
o. chodie, o. stolu. Ž wit. Deut. 10., Ž. wit.
11. 9., 127. 3. Azda i přešvihne okom do
okola, kdeby mohla spatriť svojého sokola.
Koll. Zp. I. 118. — O. = mimo. Chod o.,
das Defilé. Dch. — O. jíti s čím = zachá-
zeti, obírati se. Lidé jdúc o. s světem. Št.
Kn. š. 223. Račiž obmysliti, kterak chceš
s ním o. jíti. Arn. 925 Neb prve mněl jest
ďabel, by Kristus ho neznal, a že by s ním
jako s člověkem o. šel. Hus II. 92

Okolostánie, n., circumstantia. Ž. wit.
40. 3.

Okolostojnosť. Koll. St. 15.

Okoměr, u, m., das Augenmass. Šm.

Okomýtnouti se = ochomýtnouti se.
U Ronova. Rgl.

Okonaný. Člověk neokonaný (jehož nelze
okonati, jemuž nelze vyhověti). Mor. Brt.
D. Neokonaná práce = jíž nelze zmoci. Brt. D.

Okončatelno = konečně. Slov. Czm. 94.

Okončený = ukončený. Slova o-ná samo-
hláskou. Křn.

Okončina. O-ny hořejší: plícový věnec,
rámě, loket, ruka; dolejší: pánev, stehno,
bérce a chodidlo. Stff. Vz Enc. paed. I.
271. O. přední, zadní. Šv. 22.

Okoniti se = koněm se státi, jako kůň
{mnoho) pracovati. Já abych se o-nil a ona
chodí po besedách. Ve vých. Čech. Všk.

Okop. Šf. Strž. I. 257, 564.

Okopačka, okopávačka, y, f., das Um-
graben, Anhäufeln. KP. V. 30. Najala jsem
dělníky na o-ku, okopávání kobzolí. Us. Tč.

Okopati co mu. Dřív si to o-pal (při-
pravil si to u něho); O-pal si ho (připravil
si ho na svou stranu). Na Poličsku. Kšá.

Okopávka, y, f. = okopačka Us Dch.

Okopcovati = okopečkovati. Dlj, 9.

Okopek, vz Okop.

Okopis, u, m , die Augenbeschreibung.
Hrvát. Šd.

Okoplavatý, ylav^äni?. Vký.

Okopnelý = holý (po roztáni sněhu).
Slov. Vz násl.

Okopněti, ěl, ění = státi se kopným, ho-
lým (po roztáni sněhu). Vz Okopnelý. Od-
tialto potom i pastier pozerá ďalej k výši-
nám, kedy mu okopnejú. Phľd. IV. 261.
Pole už okopnievá. Žátur.

Okopný. O. rostliny, Hackfruchtgewächse.
Dch.

Okoprněti, ěl, ění = zkoprněti. To by
člověk o-něl! Us. Šd.

Okoř, Wokoř, ves u Středokluk. Tk. IV.
735., V. 252., Sdl. Hr. III. 269, IV. 230,
VI. 211., 225., Rk. Sl.

Okoracia = orace, okolkování. Mor. Brt
D. 241.

Okoralka, die Berchemie, rostl. Vz Rstp.
306.

Okoralý. O. láva. Pl. I. 297.

Okorání, n. = tvoření-se kůry, incru-
statio. Nz. lk. O. lodi ledem. Vega I. 323.