103

Omrzle, eiskalt Bern.

Omrzlý =omrzelý. Čekal jsem do o-zlej
chvíle = do omrzení U Opavy. Zukal.

Omša = mše. Mkl. Etym. 209. Slov. Ssk.

Omšák, a, m. = kněz. Cf. Omša. Slov.
Bern.

Omšový, Mess-. Slov. Loos.

Omůček, čku, m., vz Omok.

Omúčiti = omoučiti.

Omúdreť = zmoudřeti. Slov. Rl. Pr. II
278.

Omuchavěti, ěl, ění. = Kráva o-la (na-
sedlo na ni plno much). Mor. Šd.

Omurka, y. f = okurka. Mllr. 38.

Omuťovírný potok (vírovatý, óivýeig).
Vký.

Omúvati = omlouvati, pomlouvati. Tebe
lude omuvaju. Sš. P. 415.

Omykačka, y, f. = pranice? S tou ženou
mal ešte neraz pračku a o-ku. Slov. Dbš.
pov. IV. 38. Počkaj kačka, bude rvačka a
s peraťom o. Mt S. L 147.

Omykání, n., die Ab-, Enthaarung. O.
sirníkem sodnatým. Šp.

Omykaný; -án, a, o, gehaart. O. kůže,
vlna, die Gerberwolle. Šp.

Omyl. Mkl. Etym. 207. O v deskách Vz
Zř. zem. Jir. 116., 464., Cor. jur. IV. 3. 2.
428.

Omylák, a, m., der Infallibilist (s pří-
hanou). Dch.

Omýliti koho čím Aby nás svými čáry
omýlil Pass. mus 470.

Omylně něco vylíčiti. Mus. Aby ne-
ozdobně a o. (chybně) nepsali. Výb. II.
1466.

Omylník, die Haselwurz. Vz Rstp. 1465.,
Ott. 827.

Omylný kruh, circulus vitiosus. Dk. Aesth.
275.

Omysliti = obmysliti. — co. Neb sem
dávno to jinak o. mohl. Arch. IV. 5. —
koho čím. Aby je Buoh plodem omyslil.
14. stol. Muč Vždyť jej (Buoh) omyslí po-
třebú jeho Št. Kn. š. 29.

Obmýšlať sa = rozmýšleti se, zdráhati
se Slov. Phľd. IX. 232.

Omýtěný = omýcený. Vz Omýtiti. O
pahorek. Sá.

Omyti koho čeho. Musíš se hřiechuov
o. Sv. ruk. 102. Cf. Brt. S. 2. vd. 47. b. —
se kde. Omývati se u koho = očišťovati
se, omlouvati se Us. Kšť.

Omýtiti. Vz Mýto. Tuť vás pak starší
omýtie, i chléb i jíchu vám vzchytie. Žk.

Omývati, vz Omyti.

Omývátko, a, n. = omývadlo. Hnoj.
116.

Omziti = obveseliti Slov. Ssk.

Omžení. Neméł o. doma bývat = nelíbilo
se mu doma Val. Brt. D. 241.

Omžený; -en, a, o = mhlou zastřený. O.
oko. Kol. Mon. 29.

Omžiknouti se někde = na okamžik
se zdržeti Mor Rgl.

Omžíti. Jen se to o-lo (ukázalo, mihlo).
U Polič. Kšá. U Košic. Brnt. O. se = krátko
se zdržeti U Chotěboře. Neud.

On. Mkl. Etym. 224. Vzorek skloňování
vz v Bž. 150. On v obec. mluvě vz List.

fil. 1883. 423. O skloňování na Lašsku vz
Brt. D. 119., na jihovýchodní Mor. vz Osv.
1884. 57. (Brt); v Dolnobečovsku, vz List.
fil. 1887. 379 — Ad Pozn. 4. Cf. N vsuvné
(dod.). — Ode mně m.: ode mne; ze mně
m.: ze mne. Bž. 151. — Je to on nebo ona
(hoch či děvče)? Us. Proti jemu (= němu).
Hr. ruk 235. Pakli bychom toho neučinili,
jehož (čehož) pan Buoh nedaj, tehdy ....
List. hrad. 1482. Jest po něm (zemřel).
Bdl. Má, nese ji. Vz Opilý. Václav kněze
biskupa propúští toho póhona o tu věc,
o niž jej pohnal. Půh. II. 572. Že mi je nič
z něho (= po něm). Sl. ps. č. 95. Ďábel
ví, že ono (zrádné pokrytství) mnoho muože.
Hus III. 303. Pomníš na ni (in eum). Žalt.
wit 8. 5 Chci na ni (= na něho) lidmi do-
brými dokázati. Půh. I. 175. Mám na ni (na
Přibíka) dosti dobrých lidí. Ib. I. 176. Vy-
lezeš na ni (na strom). Zlínsky. Brt. Abych
ji (Piturna) k sobě pustil. Cf. Mtc 1870. 46.
Plod jich, siemě jich (nikdy: jejich). Ž wit.
20. 11. Cf. Ž. wit. 238. — On podmětem.
Vz Shoda V, Zk. S. 37. nahoře a hořejší
příklad z Husa: Ďábel ví, že . . .

-on. On se mění v un: kuňsky, zvun,
hunym (honem), zahun, patrun, Antunin,
jabluň, vunička, kuněc, luňsky, aspuň atd.
Laš Vz Brt. D. 102., Osv. 1884. 33.— On
před souhláskami přechází v ą: mogątB
possunt z mogo-ntB.. Mkl. aL. 4.

-oň (čes. -oun) tvoří na Mor. převzdívky
od kmenů slovesných i jmenných znamena-
jící toho, kdo něco koná jiným k nelibosti
nebo do sebe má měrou přílišnou, nepěknou
vlastnosť označenou kmenem jmenným: be-
bloň, blatoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň,
mlsoň, šeploň, švidroň atd. Vz Brt D. 143.

Ona = máti. Vz Man (dod.).

Onábožniti. Čo v ludstva školách roz-
sjal prst všemožný, to Slovan vierú svatú
o-žní. Trok. 139.

Onačeni užívají u Opavy jako v Čech.
tentononcování. Kupila onakynovy klobuk
s onačidlama voničkama a jak ho kupila,
zaonočila se ho do onačiska — almary. V ne-
dělil onačila se do kostela, chce odonačiť
almaru, tu maš karmaš, měla v klobuku
koťata naonačene. Sbtk. Krat. h. 225. Vz
tam více a cf. Oné, Onditi, Oný.

Onačí, besser, hübscher. Rk. Vz Onačejší.

Onačidlý, vz Onačení.

Onačisko, vz Onačení.

Onačiti, vz Onačení, Měniti (jako synom),
Onditi. — O. = dělati. Co onačíš? Slez.
Šd. — O. = kaziti, verderben. Ten plot
nám pořád onačíte. Val. Vck.

Onačší, vz Onaký.

Onady. Mkl. Etym 224.

Onakno = onak. Mor. a slov. Šm.

Onakovosť, i, f. = onakosť. Šm.

Onakový = onaký. Šm.

Onakvý = onaký, jinaký. Mor. a slov.
Néni to haňba nijaká, dyž je panenka ona-
kvá. Brt. Ps. 14. Ale je to preca už len
onakvější spôsob eksekúcie. N. Hlsk. VI. 6.
Nezáleží na ľude vám o-kvějším menom,
rodom. Phľd. V. 52. Nemocný už je onak-
vější (lepší se). Val. Vck.



	103

	Omrzle, eiskalt Bern. Omrzlý =omrzelý. Čekal jsem do o-zlej chvíle = do omrzení U Opavy. Zukal. Omša = mše. Mkl. Etym. 209. Slov. Ssk. Omšák, a, m. = kněz. Cf. Omša. Slov. Bern. Omšový, Mess-. Slov. Loos. Omůček, čku, m., vz Omok. Omúčiti = omoučiti. Omúdreť = zmoudřeti. Slov. Rl. Pr. II 278. Omuchavěti, ěl, ění. = Kráva o-la (na- sedlo na ni plno much). Mor. Šd. Omurka, y. f = okurka. Mllr. 38. Omuťovírný potok (vírovatý, óivýeig). Vký. Omúvati = omlouvati, pomlouvati. Tebe lude omuvaju. Sš. P. 415. Omykačka, y, f. = pranice? S tou ženou mal ešte neraz pračku a o-ku. Slov. Dbš. pov. IV. 38. Počkaj kačka, bude rvačka a s peraťom o. Mt S. L 147. Omykání, n., die Ab-, Enthaarung. O. sirníkem sodnatým. Šp. Omykaný; -án, a, o, gehaart. O. kůže, vlna, die Gerberwolle. Šp. Omyl. Mkl. Etym. 207. O v deskách Vz Zř. zem. Jir. 116., 464., Cor. jur. IV. 3. 2. 428. Omylák, a, m., der Infallibilist (s pří- hanou). Dch. Omýliti koho čím Aby nás svými čáry omýlil Pass. mus 470. Omylně něco vylíčiti. Mus. Aby ne- ozdobně a o. (chybně) nepsali. Výb. II. 1466. Omylník, die Haselwurz. Vz Rstp. 1465., Ott. 827. Omylný kruh, circulus vitiosus. Dk. Aesth. 275. Omysliti = obmysliti. — co. Neb sem dávno to jinak o. mohl. Arch. IV. 5. — koho čím. Aby je Buoh plodem omyslil. 14. stol. Muč Vždyť jej (Buoh) omyslí po- třebú jeho Št. Kn. š. 29. Obmýšlať sa = rozmýšleti se, zdráhati se Slov. Phľd. IX. 232. Omýtěný = omýcený. Vz Omýtiti. O pahorek. Sá. Omyti koho čeho. Musíš se hřiechuov o. Sv. ruk. 102. Cf. Brt. S. 2. vd. 47. b. — se kde. Omývati se u koho = očišťovati se, omlouvati se Us. Kšť. Omýtiti. Vz Mýto. Tuť vás pak starší omýtie, i chléb i jíchu vám vzchytie. Žk. Omývati, vz Omyti. Omývátko, a, n. = omývadlo. Hnoj. 116. Omziti = obveseliti Slov. Ssk. Omžení. Neméł o. doma bývat = nelíbilo se mu doma Val. Brt. D. 241. Omžený; -en, a, o = mhlou zastřený. O. oko. Kol. Mon. 29. Omžiknouti se někde = na okamžik se zdržeti Mor Rgl. Omžíti. Jen se to o-lo (ukázalo, mihlo). U Polič. Kšá. U Košic. Brnt. O. se = krátko se zdržeti U Chotěboře. Neud. On. Mkl. Etym. 224. Vzorek skloňování vz v Bž. 150. On v obec. mluvě vz List.	fil. 1883. 423. O skloňování na Lašsku vz Brt. D. 119., na jihovýchodní Mor. vz Osv. 1884. 57. (Brt); v Dolnobečovsku, vz List. fil. 1887. 379 — Ad Pozn. 4. Cf. N vsuvné (dod.). — Ode mně m.: ode mne; ze mně m.: ze mne. Bž. 151. — Je to on nebo ona (hoch či děvče)? Us. Proti jemu (= němu). Hr. ruk 235. Pakli bychom toho neučinili, jehož (čehož) pan Buoh nedaj, tehdy .... List. hrad. 1482. Jest po něm (zemřel). Bdl. Má, nese ji. Vz Opilý. Václav kněze biskupa propúští toho póhona o tu věc, o niž jej pohnal. Půh. II. 572. Že mi je nič z něho (= po něm). Sl. ps. č. 95. Ďábel ví, že ono (zrádné pokrytství) mnoho muože. Hus III. 303. Pomníš na ni (in eum). Žalt. wit 8. 5 Chci na ni (= na něho) lidmi do- brými dokázati. Půh. I. 175. Mám na ni (na Přibíka) dosti dobrých lidí. Ib. I. 176. Vy- lezeš na ni (na strom). Zlínsky. Brt. Abych ji (Piturna) k sobě pustil. Cf. Mtc 1870. 46. Plod jich, siemě jich (nikdy: jejich). Ž wit. 20. 11. Cf. Ž. wit. 238. — On podmětem. Vz Shoda V, Zk. S. 37. nahoře a hořejší příklad z Husa: Ďábel ví, že . . . -on. On se mění v un: kuňsky, zvun, hunym (honem), zahun, patrun, Antunin, jabluň, vunička, kuněc, luňsky, aspuň atd. Laš Vz Brt. D. 102., Osv. 1884. 33.— On před souhláskami přechází v ą: mogątB possunt z mogo-ntB.. Mkl. aL. 4. -oň (čes. -oun) tvoří na Mor. převzdívky od kmenů slovesných i jmenných znamena- jící toho, kdo něco koná jiným k nelibosti nebo do sebe má měrou přílišnou, nepěknou vlastnosť označenou kmenem jmenným: be- bloň, blatoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň, mlsoň, šeploň, švidroň atd. Vz Brt D. 143. Ona = máti. Vz Man (dod.). Onábožniti. Čo v ludstva školách roz- sjal prst všemožný, to Slovan vierú svatú o-žní. Trok. 139. Onačeni užívají u Opavy jako v Čech. tentononcování. Kupila onakynovy klobuk s onačidlama voničkama a jak ho kupila, zaonočila se ho do onačiska — almary. V ne- dělil onačila se do kostela, chce odonačiť almaru, tu maš karmaš, měla v klobuku koťata naonačene. Sbtk. Krat. h. 225. Vz tam více a cf. Oné, Onditi, Oný. Onačí, besser, hübscher. Rk. Vz Onačejší. Onačidlý, vz Onačení. Onačisko, vz Onačení. Onačiti, vz Onačení, Měniti (jako synom), Onditi. — O. = dělati. Co onačíš? Slez. Šd. — O. = kaziti, verderben. Ten plot nám pořád onačíte. Val. Vck. Onačší, vz Onaký. Onady. Mkl. Etym 224. Onakno = onak. Mor. a slov. Šm. Onakovosť, i, f. = onakosť. Šm. Onakový = onaký. Šm. Onakvý = onaký, jinaký. Mor. a slov. Néni to haňba nijaká, dyž je panenka ona- kvá. Brt. Ps. 14. Ale je to preca už len onakvější spôsob eksekúcie. N. Hlsk. VI. 6. Nezáleží na ľude vám o-kvějším menom, rodom. Phľd. V. 52. Nemocný už je onak- vější (lepší se). Val. Vck.