105

Onerosní, onerös, z lat. O. smlouva.
Pr. tr.

Onerveni, n., Neurotisation, f.

Oneskorený, verspätet. Slov. O príchod.
Sl. let. V. 42. O-né jačmene zaschly. LObz.
XIX. 171.

Oneskoriť sa = zpozditi se. Slov. Všetky
práce sa o-rujú pre dáždivú povetrnosť. N
Hlsk. X. 135.

Oneš, nše, m., os. jm. D. ol. I. 122., III.
217. O. z Měkovic. Výb. II. 385., 388.

Oněti komu = onikati. Pastýř. duch.
1889. 1. 56.

Oniáš, e, m., os. jm. Bž. 112.

Onice = onuce. Slov. Hdž. Šlb. 83. Ne-
mala plienky, onice. Koll. Zp. I. 5.

Onič, e, m., os. jm. Zl. Jg. 57.

Onik, u, m. = záosék u vozu. Slov. Aby
zo zadnej osy povyťahoval zaosky (ôniky).
N. Hlsk. IV. 58.

-oniť, přípona: babroniť, crboniť, pisko-
niť atd. Mor. Vz Brt. D. 159.

Oniť = onikati. Slov. Bern.

Onížiti, onižovati = ponížiti. Bern.

Onknót (snad uniknouti). Té moc onklo,
že tetka zemřela U Bohuslavic. Neor.

Onomatopoiia, vz Šre. 552., Jg. Slnosť.
77.

Onomatopojský. Vz Onomatopoiia (ko-
nec). O. slovo. Brt. Dt. 17. O. theorie. Vz
List. fil. I. 10. nn.

Onomyšl, Wonomischl. Rk. Sl.

Onosedelský. O. krajina ve vrchovišti
Ohře. Proch. Ž. M. 187.

Onostranný = z oné strany. Vký.

Onsa, y, f., die Unze, der Jaguar. Rk.

Onsah. Vz Bž. 148, 154., 36., Sien.
Křstiti pak v potřebu móž každý člověk
druhého řka: ,Onseže!' pojmenuje jej jeho
jménem, ,já tě krstím . . . .' Št. Kn. š. 210.

Onš, e, m., os. jm. NB. Tč. Vyznal šafář,
že to vše šlo od Onše. Pč. 39.

Onšík, a, m., vz Ondřej. — O., os. jm.
Pal. Rdh. I. 124.

Onšov, Wonschow. Blk. Kfsk. 1377., Sdl.
Hr. I. 101., IV. 10, 239., V. 105., 348., Rk.
Sl.

Onšovice, Wonschowitz. Blk. Kfsk. 1377.,
Sdl. Hr. IV. 254., 278., Rk. Sl.

ont v -ąt. Vz Mkl. aL. 86., Vm. Mkl. 13.

Ontologický = bytoslovný. Hlv. O. dů-
kaz o jsoucnosti boží. MH. 4, Mus. 1888.
197.

Ontogenetický. Filogenetický vývoj
mluvy, na němž účastní se celý kmen, po
celé oblasti toho kterého jazyku a o., kte-
rým jednotník výsledky vývoje filogeneti-
ckého sobě přisvojuje Km. 1889. 579.

Ontologie = bytosloví. Nz., Mus. 1887.
539. a 548.

Onuce. Mkl. Etym. 371.—O. bylina. Cf.
Slb. 353.

Onud. Anděl upadl od onud. Št. Kn. š.
60.

Oňuchač, e, m, der Schnüffler. Slov.
Bern.

Oňuchati = očuchati, beschnüffeln. —
co. Krávy slámu enom o-ly, ale nežraly.
Brt. D. 237. Všetko hneď musíš o. Rr. Sb.
Dobrá psovi mucha, keď ju len oňuchá. Rr.

MBš. Býk oňuchal krávu. Šd. — kde. Pes
to na talířsku oňuchal a odešel Šd. — čím.
Pes svým nosem všecko oňuchá, oňuchuje.
Us. Tč.

Onušiť = oňuchati. Slov. Ev. šk. II. 191.

Onuzněti, ěl, ění O. na těle i na duchu
(sejíti). Rkv. arch. (Wtr.).

Oný. Tato náměstka nemá na Mor. plat-
nosti ukazovacího onen, nýbrž znamená vše-
lico, co kdo právě určitě říci nechce nebo
nemůže: Kde's býł? Hen v oněm. Šéł sem
s onýma. Brt. D. 164., 241.

Onych, onychel, vz Onyx. U Místka. Škd.
— Kram. Slov.

Onychomykosa, y, f., z řec. = nemoc
nehtů zaviněná plísní. Vz Slov. zdrav., Čs.
lk. I. 243

oo = o'. Pro' nu (pro onu) tvář mocnú.
Výb. I. 164., Bž. 29.

Oophorit-is, y, f. = zánět vaječníku.
Čs. lk.

Oorávačka, y, f. = oorávání.

Oorávati, vz Oorati.

Op. Mkl. Etym. 224. Cf. Brm. I. 34, 87 ,
98., 108., 109, 110, 121, 159, 172., 182.,
187., 197., 202., 203, 207., 208, 215, 225.,
III. 87 Hlb. Rejstř. XXXII. Vše, co za Vog-
tem krákorá, opa má za praděda. Ntr. VI.
169. Hledí jak svatoborská o. (zlobivě). Na
Hané. Bkř. Chudobný člověk hotová opica.
LObz. XXIII. 101. Abych nešel na opicu
(aprílem). Wtr. exc. — O. = kdo se potvoří.
Ďábel jako o. ve všem Boha následovati
chce. Pož. 83. — O. = žena etc. Chodí na
o-cu světa. Cf. Zpotvoíiti. — O. = opilosť.
Nese si o-ci. Bdl. — O. = tambor. Us. vo-
jen.

Opackať, bewerfen. Ssk.

Opač =zpět? Idz že, milý, idz že opač.
Koll. Zp. I. 238.

Opačať co = opakem, na opak něco dě-
lati, verkehrt reichen, thun. Mor. Šd.

Opáčený. Viděl jsem zahanbenie tobě
neprávě o-né. 15. stol. Mnč. R 19.

Opačina u vozu, der Wagensterz. SI. les.
O., veslo, der Lappen, das Hinterruder.
Správce lodí sedě na zadě a drže opačinu
spravuje lodí. Kom. Orb. Na Vltavě o. =
veslo, jež své péro proti proudu má obrá-
cené, die Patsche. Špd.

Opačite = opačně. Bern.

1. Opáčiti Vrch. Pr. 136., Kar. 75. Aby
slova mohla opáčena býti, kolikrát je kto
chce čísti. Výb II. 723. A tak dlúho budú
opačujíce zpievati. Ib. 586. — co. My opá-
číme cizí ohlas. Vrch. Pr. 136. Vytkneme
čelnější (vady) opáčivše zkrátka již nahoře
uvedené. Šf. III. 237. Žák třídu opakuje.
Us. — na čem. Na úkolu opakovati. Hdk.
Za vol. 21. O. si něco na někom, apprehen-
diren. Dch. —jak: vážným tonem o. Us.
Exc. — kdy (komu proč). Opačujíce po
každém verši. Výb. I. 577. Pro něžto bude
na súdě Hospodin hřiešným hrozně opačo-
vati a řka. Pass. — co komu. Již několik-
krát jsem ti o-val, že ... . Sá. Aby mu
hanby neopačovali (nevytýkali). 14. stol.
Mnč. — co čím. Kupole pak svahy opáčily
slova jeho hromnou ozvěnou. Čch. Mch.
107. — odkud. A z toho ze všeho psaní

452