112

Opití. St. Kn. š. 102. To bylo mé první
i poslední o. se. Koll. IV. 133.

Opitoměti. Když zvěř o-mí. Ezp. 1216.

Opium. Cf. Rstp. 60., Rm. II. 378., Kram.
Slov., Slov. zdrav., Čs. lk. Rejstřík, Rk. Sl.

Opivoniti, il, ěn, ění = orumeniti jako
jest pivoňka. — co komu. Ústa jí o-nil
slunka líbek hravý. Hdk.

Opižlati = tupým nožem špatně okrájeti.
Vz Pižlati. Us. Brnt.

Opjatek = opatek. Pjata = pata. Slez.
Aby ženich se nědostal pod o. Šd.

Oplácati. Hubu bych si o-cal (mrzí mne,
že jsem to řekl). Us. Tkč.

Oplačlivosť, Beweinenswürdigkeit. Bern.

Oplačlivý, beweinenswürdig Bern.

Opláchnouti co s kým. Člověk s ním
ještě opláchne hanbu. Mor. Kd. — koho =
oklamati Brt. D. 242.

Oplachovaný; -án, a, o, umspült. —
čím: mořem. Lpř.

Oplachtiti, il, ěn, ění, besegeln. Šm.

Oplakati co. Tam ja oplaču svojich ro-
dičí hrob. Sš. P. 489. — koho. Oplakají ho
(umře). Tkč. — kdo jak: krvavým pláčem.
Hr. ruk. 171. — O. = zmočiti. Ž. kl. 6. 7.

Odplakávanky, pl., f. = nářek při po-
hřbu. Slov. Zbr.

Oplakovati, vz Opláchnouti. V ústech
někoho o. (pomlouvali). Wtr. exc.

Oplameniti, il, ěn, ění, oplameňovati,
umflammen. Lesk záře jemu čelo oplamenil.
Dch.

Oplamínek, nku, m. = okrouhlý koláč
z chlebového těsta posypaný kmínem a solí.
U Polič. Kšá.

Oplan, největší nadávka na Vsetínsku.
Vck. Tu ja, poveda, budem o-na chovať a
vystŕcal ho von. Dbš. Sl. I. pov. 136. Rákoš
o-nů bez ducha a srdce. Ntr. VI. 175.

Oplanica, e, f. = ničemnice, darebnice.
Slov. a mor. Orl. VIII. 329.

Oplaniti. Když se starý peň oplani. Alx.
Anth. I. 3. vd. 35. Vz Peň (dod.). Rozedře
na sobě rúcho, až se jemu o-ni všechno
břicho (obnažilo). Hr. ruk. 237.

Oplanský. O. radosť (= oplanů). Zbr.

Oplanutý = dobře vypečený, gut aus-
gebacken. O. chléb. Val. Vck., Brt. D. 242.

Oplany, Woplan. Tk. IV. 252., Rk. Sl.

Oplaský Mlýn u Jihlavy.

Oplasnúť = oplasknouti. Slov. C. Čt. II.
136.

Opláštěnec, nce, m. = kdo má na sobě

plášť. Kos. v Km. 1890.

Oplata, y, f. Št. Kn. š. 136. — O. = po-
platek, clo; pacht. Brt. D. 242. — O., y,
m. = oplatce. On není žádnej o. Us. Vk.

Oplatce, e, m, der Rückzahler. Št. Kn.
š. 9.

1. Oplatek. Cf. Mkl. Etym. 224. O-tky
karlovarské. Řvn. 324. — O. = hostie. O.
obětní. Hnoj. Židé tiem svatým o-tkem
hráli. 15. stol. O-tky tajně pekl (sv. Václav).
Výb. I. 316. — Poznam. ,Pán Bůh — Hý.'
polož do: 2. Oplatek.

Oplatěný = oplacený. Slov. Bern.

Oplatiti co komu: návštěvu. Mour.
Těch mi nechce o. Půh. II. 615. — čím.
Aby vdova své děti odchovala a tiem se

jako o-la svému otci a mateři; O. se komu
milostí. Št. Kn. š. 87., 101. (130.). — v čem.
I to jest podobné k tomu, že se má otci
i mateři člověk as i v svých dětech o. Št.
Kn. š. 87. — komu kdy. O. věřiteli v čas
uložený. Pož 319. —jak O. někomu vrcho-
vatou měrou; Opláceti něčí náklonnosť vlažně.
Vlč Nelze se jest v plně o. otci a mateři.
Št. Kn. š. 43.

Oplatkářka, y, f., das Oblatenweib. Šm.

Oplatkovna, y, f. = škatulka na oplatky.
Hnoj. 35.

Oplatnice, e, f. = oplatečnice. Šm.

Oplavení, n., die Umfluthung. Dch.

Oplavěti, ěl, ění = plavým se státi, ver-
blassen. Tč.

Oplavniti, il, ěn, ění, schiffbar machen.

Oplaz. Cf. Obal (dod.), Mkl. Etym. 237.

Oplazený = rozhalený, rozepjatý. Val.
Vck.

Oplazilý. Ohradě o-le, maceriae deplu-
sae. Ž. wit. 61. 4.

Oplazovati se na někoho = jazyk vy-
plazovati. Č. T. Tkč.

Oplecek, pellicies. 15. stol. Oplečí =
čásť košile přišitá na rubáči sáhající do půl
prsou a zad. Val Brt. To šumné oplecko.
Ntr. VI. 237. Daj si ty peňáze za oplečí,
bys jich nestracila. U Lipníka. Tč. Děvčata
i ženy nosí oplecka s krátkými, velmi širo-
kými, nad lokty stáhnutými rukávy, které
jmenují též kosienčata. Pokr. Pot. II. 13.
Cf. Výb. I. 338. — O. = krátký lajblíček
bez rukávů z předu jen na jednu sponu za-
pjatý. Slov. Němc. VII. 107. — O. = kruho-
vité členy brnění na záštitu paží. NA. III.
12.

Oplečie. V MV. nepravá glossa. Pa.

Oplechanka, y, f, nomada. Šm.

Oplechovati, mit Blech überziehen. Bern.

Oplemeněný; -ěn, a, o, befruchtet, träch-
tig gemacht, geschwängert. Kráva býkem
o-ná. NA. IV. 98.

Oplesk, cliché. O. knihtiskařský Us.
Pdl. O. udělati, abklatschen, abklopfen. Nz.
— O. = nepodařené nápodobení, der Ab-
klatsch.

Oplesť, i, f. = opletení. A proto všecka
v bolesti položena vniž v o-stí. Hr. ruk.
81. v. 72. Cf. Opleť.

Opléšti co, se čím. U kapličky, kterou
šípek oplétává miliiony vonných květů.
Vrch. Já bych ich opletla zlatými pentlami.
Brt. P. 135. Besídku vínem o. Us. O. se
cínu (s čím), zu thun haben, sich plagen.
Us. Tč.

Oplešenec, nce, m. = tonsurista. Hnoj.
212.

Oplešení, n. = udělení tonsury. Hnoj.
212.

Oplet, u, m. Máme letos len bez o-tu =
není v něm plevele, nemusí se plíti. V Cho-
těboř. Neud.

Opleta. Měl o-ty se sousedy. Kos. Ol.1.
44. Měli bychom s tím jen větší o-ty. Šml.
Star. f. — O. = opletené místo Brt. D.

Opletací, zum Umflechten. Lpř. Sl. I. 41.

Opletačka = šoukavá práce. Brt. D,

Opletal, a, m., os. jm. Mor.