Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |
|
|||
119
|
|||
|
|||
Opukastý, mergelig. O. vápno. Slov.
Orl. VI. 70. Opuknouti. Druhá jetel ani neopukla
(nevyrazila, nepovyrostla). Mor. Rgl. Opůli = vpůli, kolem pasu. Vzal ji o.
Mor. Kurz. Opupoš, e, m., mucuna, die Guckbohne,
rostl. Vz Rstp. 410. Opusta, y, f., die Schleusse, der Abfluss-
graben. U Místka. Škd. O. = místo, kde se voda spouští na mlýn. Brt. D. Opustek, stku, m., die Unterlassungs-
sünde. Btk. Opustěti, opustnouti. Skrze to lán ten
mi jest opustí; Tu my opustly dva pluhy role. Půh. II. 192., 132. Hrad byl o-stěl. Dal. 39. 91. To za něho opustlo. Arch. VII. 249. 1. Opustiti. Synonyma: odejíti, odebrati
se, vyplouti, odletěti. Vz Brt. S. 3. vyd 174. 8. — abs. Ale že dlúho by bylo, mu- sím o, abbrechen. Hus II. 355.— co: věc, Preis geben, J. tr.. své zboží. Výb. II. 19., Půh. I. 357. Spánek mě opustil. Lpř. Řeka o-la své řečiště. Us. O. klisnu = připustiti. U Kr. Hrad. Kšť. Všecko mě o-lo, ale bída má mě ešte ráda. V Slz. I. 239. — co komu. Jemu jsem 24 hř. g. opustil. Půh. I. 300. — co pro koho. Že sem pro jednoho všecky o-la. Sš. P. 467. — s inft. To opustím psáti. Let. 185., 155. Opustě milovati Boha. Hus I. 155. 2. Opustiti. — co. (Bóh) vešken svět
opustil. AlxV. v. 642. (HP. 16.). — co komu. Opustil mi mé dvory, ves, dědinu. Půh. I. 154., 230., II. 375. — čím: válkami. Půh. II. 227. Opustlý = zpustlý. O. klášter znovu
vyzdvihl. Sdl. Hr. VII. 26. Opustnouti, vz Opustěti.
Opuščeti, Aby to neopuščelo (nepustlo).
Arch. VII. 612. Vz Opustěti. Opuštěnátko, a, n. = opuštěnec. Šml.
Opuštěný jako suchý strom na poušti.
U Žamb. Dbv. O-ho od lidí Bůh má na péči. Bž. exc. Opuštilka, y, f., der Gemeindearrest für
Aufgefangene. U Uh. Hrad. Tč. Opyčné, ého, n., das Reugeld. Rk.
Opych, opium. Byl. 15. stol. Vz Opich.
Opychlati, delectare. Ž. wit. 64. 9. Ž. kl.
má: ochutiti, pokochati se. Vz Pychlati, Jir. Mor. 10. Opylení, n. = zúrodnění pylem, die Be-
fruchtung durch den Blütenstaub. Osv. VI. 46., 52, Ves. IV. 94., Rosc. 91. Opylený; -en, a, o, durch den Blüthen-
staub befruchtet. Us. Pdl. Opýřený; -en, a, o, milchbärtig. Mužně
o-ná mládencova líce. Kká. Td. 239. Opyš, e, f. = k rovině skloňující se vý-
běžek hory, cauda montis. Sdl. Hr. Opýtať, opytovať sa = optati se Slov.
Opytuj sa ho, jak se má. Šf. Sl. ps. II. 81. Opýtave = tázavě. Slov. Orl. VI. 265
Opytovačka, y, f. = poptávka. Slov.
A v ten deň nebolo o-kám konca kraja. Dbš. Sl. pov. VII. 68. -or. Cf. Bž. 227. Přípona jmen rodin,
národů: Tábor, Bavor. Šf. III. 436. |
-oř. Cf. Bž. 227.
Or- předpona, něm. Ur-. Or- je u Slová-
kov teraz len v slove orgarda t. j. hlavní, starý gazda. Hdž. Vět. 49. Oř. 14. stol. Mus. 1884. 27. V MV. pravá
glossa. Pa. Není z něm. ors. Vz List. fil. XII. 167. Oraca, e, f = oračina. Slov. Dbš. Sl.
pov. I. 44. Oracina, vz Oračina.
Ořácký Patroklos, inntix;. Vký.
Oráč Přemysl. Výb. I. 972. O. rozličná
seje semena. Št. Kn. š. 4. Není každý o., kdo se pluhu drží, kdo za pluhem chodí. Us. Dch Co dělají o-či, když z jara po prvé jedou orat? Vz Mus. 1853. 483. — O., Pfahl zum Auffangen der Flosse, kůl k zachycování vorů. Sl. les. Oračina, y, f. = oracina, země, která
se oře, vzdělává, proti neoranému past- visku. U Uh. Brodu. Brt. Slov. O. = pôda, ktorá sa obrába. Slov. Rr. Sb. Na ornej pôde sú teda o-ny, role, kopanice, nivy. Hdž. Čít. 160. Všade najdú sa kusy, ktoré nehodia sa ani za o-nu, ani za lúku, ale ani za pastvu. N. Hlsk. III. 272. — Sl. let. V. 328. Oráčiti koho = dáti mu po nose, ude-
řiti ho. Slov. Rb. Sb. Oračka. V 6. řád. oprav Sel. v: Šel O. =
orání. Koně na o-ku poslati. U Miletína. Hk. Sedlák přijel z o-ky. Mor. Hrb., Brt. Ľahká o., ľahká sberačka (špatné orání, špatná žeň). Slov. Rr. MBš. — O. = pole po třetím orání. Mor. Brt. Wrch. — O. = pluh. U Slavkova. Bkř. U Renčova, die Ackermaschine. — O., z lat. oratio, prosba. Mor. Bkř. Platila tém malým chlapcům o-ky (o masopustě, když se chodívá s maškarou). V Domažl. Němc. Dr. pov. 41. — O-ky. Na O-kách, pozemky u Klenče. BPr. Oračov, Woratschen. Blk. Kfsk. 1377.,
Rk. Sl. Oráčový, Landmanns-. O. dielo. Št. Kn.
š. 169. Oradlo = nůž zasazený ve hřídeli pluhu
staršího rázu, jenž půdu před radlicí na- krojuje, aby radlice snáze ji zmohla. Na Plasku. Vz Krojidlo. BPr. Orajici puda = orná. Mor. Brt. D. 154.
Orák. Sv. ruk. 224.
Orakl. Poslouchali ho jako orakl. Us.
Orakula z rostlin. Vz Sbtk. Rostl 32. nn. O-la a jich působení v život Řekův od K. Duchka. Vz Listy fil. IV. 273. Orakulický. O. povaha hádanek. Brt. D.
134. Orakulní. Třínožka, nástroj o-ní Apolla.
Koll. St. 33. Orámování. Listy evangeliáře opavského
jsou z velmi jemného pergamenu a pokryty zlatým písmem a sličným listovým o-ním, Rardverzierung. Arch. pam. 1887. 122. Orámovati okna. Us.
Oránek, nka, m. = kůň k orání. V Kunv.
Msk. Orání k semeni, pod zrno, die Saatfahre.
Sl. les. Dvojí o., dvojí chléb, trojí o., trojí chléb. Us |
||
|
|||
Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |