119

Opukastý, mergelig. O. vápno. Slov.
Orl. VI. 70.

Opuknouti. Druhá jetel ani neopukla
(nevyrazila, nepovyrostla). Mor. Rgl.

Opůli = vpůli, kolem pasu. Vzal ji o.
Mor. Kurz.

Opupoš, e, m., mucuna, die Guckbohne,
rostl. Vz Rstp. 410.

Opusta, y, f., die Schleusse, der Abfluss-
graben. U Místka. Škd. O. = místo, kde se
voda spouští na mlýn. Brt. D.

Opustek, stku, m., die Unterlassungs-
sünde. Btk.

Opustěti, opustnouti. Skrze to lán ten
mi jest opustí; Tu my opustly dva pluhy
role. Půh. II. 192., 132. Hrad byl o-stěl.
Dal. 39. 91. To za něho opustlo. Arch.
VII. 249.

1. Opustiti. Synonyma: odejíti, odebrati
se, vyplouti, odletěti. Vz Brt. S. 3. vyd
174. 8. — abs. Ale že dlúho by bylo, mu-
sím o, abbrechen. Hus II. 355.— co: věc,
Preis geben, J. tr.. své zboží. Výb. II. 19.,
Půh. I. 357. Spánek mě opustil. Lpř. Řeka
o-la své řečiště. Us. O. klisnu = připustiti.
U Kr. Hrad. Kšť. Všecko mě o-lo, ale bída
má mě ešte ráda. V Slz. I. 239. — co komu.
Jemu jsem 24 hř. g. opustil. Půh. I. 300. —
co pro koho. Že sem pro jednoho všecky
o-la. Sš. P. 467. — s inft. To opustím
psáti. Let. 185., 155. Opustě milovati Boha.
Hus I. 155.

2. Opustiti. — co. (Bóh) vešken svět
opustil. AlxV. v. 642. (HP. 16.). — co
komu. Opustil mi mé dvory, ves, dědinu.
Půh. I. 154., 230., II. 375. — čím: válkami.
Půh. II. 227.

Opustlý = zpustlý. O. klášter znovu
vyzdvihl. Sdl. Hr. VII. 26.

Opustnouti, vz Opustěti.

Opuščeti, Aby to neopuščelo (nepustlo).
Arch. VII. 612. Vz Opustěti.

Opuštěnátko, a, n. = opuštěnec. Šml.

Opuštěný jako suchý strom na poušti.
U Žamb. Dbv. O-ho od lidí Bůh má na
péči. Bž. exc.

Opuštilka, y, f., der Gemeindearrest für
Aufgefangene. U Uh. Hrad. Tč.

Opyčné, ého, n., das Reugeld. Rk.

Opych, opium. Byl. 15. stol. Vz Opich.

Opychlati, delectare. Ž. wit. 64. 9. Ž. kl.
má: ochutiti, pokochati se. Vz Pychlati,
Jir. Mor. 10.

Opylení, n. = zúrodnění pylem, die Be-
fruchtung durch den Blütenstaub. Osv. VI.
46., 52, Ves. IV. 94., Rosc. 91.

Opylený; -en, a, o, durch den Blüthen-
staub befruchtet. Us. Pdl.

Opýřený; -en, a, o, milchbärtig. Mužně
o-ná mládencova líce. Kká. Td. 239.

Opyš, e, f. = k rovině skloňující se vý-
běžek hory, cauda montis. Sdl. Hr.

Opýtať, opytovať sa = optati se Slov.
Opytuj sa ho, jak se má. Šf. Sl. ps. II. 81.

Opýtave = tázavě. Slov. Orl. VI. 265

Opytovačka, y, f. = poptávka. Slov.
A v ten deň nebolo o-kám konca kraja.
Dbš. Sl. pov. VII. 68.

-or. Cf. Bž. 227. Přípona jmen rodin,
národů: Tábor, Bavor. Šf. III. 436.

-oř. Cf. Bž. 227.

Or- předpona, něm. Ur-. Or- je u Slová-
kov teraz len v slove orgarda t. j. hlavní,
starý gazda. Hdž. Vět. 49.

Oř. 14. stol. Mus. 1884. 27. V MV. pravá
glossa. Pa. Není z něm. ors. Vz List. fil.
XII. 167.

Oraca, e, f = oračina. Slov. Dbš. Sl.
pov. I. 44.

Oracina, vz Oračina.

Ořácký Patroklos, inntix;. Vký.

Oráč Přemysl. Výb. I. 972. O. rozličná
seje semena. Št. Kn. š. 4. Není každý o.,
kdo se pluhu drží, kdo za pluhem chodí.
Us. Dch Co dělají o-či, když z jara po
prvé jedou orat? Vz Mus. 1853. 483. —
O., Pfahl zum Auffangen der Flosse, kůl
k zachycování vorů. Sl. les.

Oračina, y, f. = oracina, země, která
se oře, vzdělává, proti neoranému past-
visku. U Uh. Brodu. Brt. Slov. O. = pôda,
ktorá sa obrába. Slov. Rr. Sb. Na ornej
pôde sú teda o-ny, role, kopanice, nivy.
Hdž. Čít. 160. Všade najdú sa kusy, ktoré
nehodia sa ani za o-nu, ani za lúku, ale
ani za pastvu. N. Hlsk. III. 272. — Sl. let.
V. 328.

Oráčiti koho = dáti mu po nose, ude-
řiti ho. Slov. Rb. Sb.

Oračka. V 6. řád. oprav Sel. v: Šel O. =
orání. Koně na o-ku poslati. U Miletína.
Hk. Sedlák přijel z o-ky. Mor. Hrb., Brt.
Ľahká o., ľahká sberačka (špatné orání,
špatná žeň). Slov. Rr. MBš. — O. = pole
po třetím orání. Mor. Brt. Wrch. — O. =
pluh. U Slavkova. Bkř. U Renčova, die
Ackermaschine. — O., z lat. oratio, prosba.
Mor. Bkř. Platila tém malým chlapcům o-ky
(o masopustě, když se chodívá s maškarou).
V Domažl. Němc. Dr. pov. 41. — O-ky. Na
O-kách, pozemky u Klenče. BPr.

Oračov, Woratschen. Blk. Kfsk. 1377.,
Rk. Sl.

Oráčový, Landmanns-. O. dielo. Št. Kn.
š. 169.

Oradlo = nůž zasazený ve hřídeli pluhu
staršího rázu, jenž půdu před radlicí na-
krojuje, aby radlice snáze ji zmohla. Na
Plasku. Vz Krojidlo. BPr.

Orajici puda = orná. Mor. Brt. D. 154.

Orák. Sv. ruk. 224.

Orakl. Poslouchali ho jako orakl. Us.
Orakula z rostlin. Vz Sbtk. Rostl 32. nn.
O-la a jich působení v život Řekův od K.
Duchka. Vz Listy fil. IV. 273.

Orakulický. O. povaha hádanek. Brt. D.
134.

Orakulní. Třínožka, nástroj o-ní Apolla.
Koll. St. 33.

Orámování. Listy evangeliáře opavského
jsou z velmi jemného pergamenu a pokryty
zlatým písmem a sličným listovým o-ním,
Rardverzierung. Arch. pam. 1887. 122.

Orámovati okna. Us.

Oránek, nka, m. = kůň k orání. V Kunv.
Msk.

Orání k semeni, pod zrno, die Saatfahre.
Sl. les. Dvojí o., dvojí chléb, trojí o., trojí
chléb. Us



	119

	Opukastý, mergelig. O. vápno. Slov. Orl. VI. 70. Opuknouti. Druhá jetel ani neopukla (nevyrazila, nepovyrostla). Mor. Rgl. Opůli = vpůli, kolem pasu. Vzal ji o. Mor. Kurz. Opupoš, e, m., mucuna, die Guckbohne, rostl. Vz Rstp. 410. Opusta, y, f., die Schleusse, der Abfluss- graben. U Místka. Škd. O. = místo, kde se voda spouští na mlýn. Brt. D. Opustek, stku, m., die Unterlassungs- sünde. Btk. Opustěti, opustnouti. Skrze to lán ten mi jest opustí; Tu my opustly dva pluhy role. Půh. II. 192., 132. Hrad byl o-stěl. Dal. 39. 91. To za něho opustlo. Arch. VII. 249. 1. Opustiti. Synonyma: odejíti, odebrati se, vyplouti, odletěti. Vz Brt. S. 3. vyd 174. 8. — abs. Ale že dlúho by bylo, mu- sím o, abbrechen. Hus II. 355.— co: věc, Preis geben, J. tr.. své zboží. Výb. II. 19., Půh. I. 357. Spánek mě opustil. Lpř. Řeka o-la své řečiště. Us. O. klisnu = připustiti. U Kr. Hrad. Kšť. Všecko mě o-lo, ale bída má mě ešte ráda. V Slz. I. 239. — co komu. Jemu jsem 24 hř. g. opustil. Půh. I. 300. — co pro koho. Že sem pro jednoho všecky o-la. Sš. P. 467. — s inft. To opustím psáti. Let. 185., 155. Opustě milovati Boha. Hus I. 155. 2. Opustiti. — co. (Bóh) vešken svět opustil. AlxV. v. 642. (HP. 16.). — co komu. Opustil mi mé dvory, ves, dědinu. Půh. I. 154., 230., II. 375. — čím: válkami. Půh. II. 227. Opustlý = zpustlý. O. klášter znovu vyzdvihl. Sdl. Hr. VII. 26. Opustnouti, vz Opustěti. Opuščeti, Aby to neopuščelo (nepustlo). Arch. VII. 612. Vz Opustěti. Opuštěnátko, a, n. = opuštěnec. Šml. Opuštěný jako suchý strom na poušti. U Žamb. Dbv. O-ho od lidí Bůh má na péči. Bž. exc. Opuštilka, y, f., der Gemeindearrest für Aufgefangene. U Uh. Hrad. Tč. Opyčné, ého, n., das Reugeld. Rk. Opych, opium. Byl. 15. stol. Vz Opich. Opychlati, delectare. Ž. wit. 64. 9. Ž. kl. má: ochutiti, pokochati se. Vz Pychlati, Jir. Mor. 10. Opylení, n. = zúrodnění pylem, die Be- fruchtung durch den Blütenstaub. Osv. VI. 46., 52, Ves. IV. 94., Rosc. 91. Opylený; -en, a, o, durch den Blüthen- staub befruchtet. Us. Pdl. Opýřený; -en, a, o, milchbärtig. Mužně o-ná mládencova líce. Kká. Td. 239. Opyš, e, f. = k rovině skloňující se vý- běžek hory, cauda montis. Sdl. Hr. Opýtať, opytovať sa = optati se Slov. Opytuj sa ho, jak se má. Šf. Sl. ps. II. 81. Opýtave = tázavě. Slov. Orl. VI. 265 Opytovačka, y, f. = poptávka. Slov. A v ten deň nebolo o-kám konca kraja. Dbš. Sl. pov. VII. 68. -or. Cf. Bž. 227. Přípona jmen rodin, národů: Tábor, Bavor. Šf. III. 436.	-oř. Cf. Bž. 227. Or- předpona, něm. Ur-. Or- je u Slová- kov teraz len v slove orgarda t. j. hlavní, starý gazda. Hdž. Vět. 49. Oř. 14. stol. Mus. 1884. 27. V MV. pravá glossa. Pa. Není z něm. ors. Vz List. fil. XII. 167. Oraca, e, f = oračina. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 44. Oracina, vz Oračina. Ořácký Patroklos, inntix;. Vký. Oráč Přemysl. Výb. I. 972. O. rozličná seje semena. Št. Kn. š. 4. Není každý o., kdo se pluhu drží, kdo za pluhem chodí. Us. Dch Co dělají o-či, když z jara po prvé jedou orat? Vz Mus. 1853. 483. — O., Pfahl zum Auffangen der Flosse, kůl k zachycování vorů. Sl. les. Oračina, y, f. = oracina, země, která se oře, vzdělává, proti neoranému past- visku. U Uh. Brodu. Brt. Slov. O. = pôda, ktorá sa obrába. Slov. Rr. Sb. Na ornej pôde sú teda o-ny, role, kopanice, nivy. Hdž. Čít. 160. Všade najdú sa kusy, ktoré nehodia sa ani za o-nu, ani za lúku, ale ani za pastvu. N. Hlsk. III. 272. — Sl. let. V. 328. Oráčiti koho = dáti mu po nose, ude- řiti ho. Slov. Rb. Sb. Oračka. V 6. řád. oprav Sel. v: Šel O. = orání. Koně na o-ku poslati. U Miletína. Hk. Sedlák přijel z o-ky. Mor. Hrb., Brt. Ľahká o., ľahká sberačka (špatné orání, špatná žeň). Slov. Rr. MBš. — O. = pole po třetím orání. Mor. Brt. Wrch. — O. = pluh. U Slavkova. Bkř. U Renčova, die Ackermaschine. — O., z lat. oratio, prosba. Mor. Bkř. Platila tém malým chlapcům o-ky (o masopustě, když se chodívá s maškarou). V Domažl. Němc. Dr. pov. 41. — O-ky. Na O-kách, pozemky u Klenče. BPr. Oračov, Woratschen. Blk. Kfsk. 1377., Rk. Sl. Oráčový, Landmanns-. O. dielo. Št. Kn. š. 169. Oradlo = nůž zasazený ve hřídeli pluhu staršího rázu, jenž půdu před radlicí na- krojuje, aby radlice snáze ji zmohla. Na Plasku. Vz Krojidlo. BPr. Orajici puda = orná. Mor. Brt. D. 154. Orák. Sv. ruk. 224. Orakl. Poslouchali ho jako orakl. Us. Orakula z rostlin. Vz Sbtk. Rostl 32. nn. O-la a jich působení v život Řekův od K. Duchka. Vz Listy fil. IV. 273. Orakulický. O. povaha hádanek. Brt. D. 134. Orakulní. Třínožka, nástroj o-ní Apolla. Koll. St. 33. Orámování. Listy evangeliáře opavského jsou z velmi jemného pergamenu a pokryty zlatým písmem a sličným listovým o-ním, Rardverzierung. Arch. pam. 1887. 122. Orámovati okna. Us. Oránek, nka, m. = kůň k orání. V Kunv. Msk. Orání k semeni, pod zrno, die Saatfahre. Sl. les. Dvojí o., dvojí chléb, trojí o., trojí chléb. Us