120

Oranina = orání; pole po třetí orané,
vz Oračka. Mor. Brt. Slez. Šd. — O. = or-
nice, die Ackerkrumme. Nz.

Oranž, vz Orange.

Oranžada, y, f. = nápoj ze šťávy pome-
rančové, vody a cukru. Šel. Ze syrových
pomorančů se zvláště v létě k ochlazení
tak zvaná o. s ledem pije. PÍ. II. 289.

Oranžerie, e, f., die Orangerie, der Oran-
gengarten. Us. TČ.

Oranžovina, y, f. = oranžada.

Oranžový, Orange-. O. šťáva. Us.

Ořapičený, blattstielartig. O. pupen. Vz
Rst. 457.

Orasa, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Orasice, Worasitz. Blk. Kfsk. 1377.

Ořásnouť se = zaraziti se, zaleknouti
se. U Nezamyslic. Bkř.

Orašín. Blk. Kfsk. 617.

Orašmaný = otrhaný, zerlumpt. O. děti,
střecha. Slov. Hdž. Čít. 174, Rr. Sb., Rl.
Pr. II. 361.

Orát, a, m. Spolky literatské chovaly
ve svém středu kantory, oráty, lektory, za-
kristány. Pam. arch. 1877. 727.

Oratelný, zum Ackern tauglich. Lpř.

Orati. V strč. v 3. pl. ořú. Bdl. Oře, oříc
(strč. ořúc). Gb. Na Plasku oře-li se pole
na záhony, což nyní se stává zřídka (obyč.
na líchy), děje se takto: Po jedné straně
záhonu žene se pluhem (zemi odhrnujícím
na pravo) brázda tam, po druhé straně zpět;
tomu se říká obhánéti, obehnati. Země
z brázdy na stranu odhrnutá sluje též brá-
zdou. Taková brázda s brázdou od vedlej-
šího záhonu odoranou činí skládanec, sklad
čili shonek. Prostředek záhonu, který zbyl
po odorání brázd, nazývá se výhon; tento
pak se vyžene t. j. rozdělí se stejnoměrné
na oba postranní skládance pluhem se ši-
rokou, rovnou radlicí, tak zvaným hákem
(jinde percákem). Tím povstaly nové zá-
hony, prohlubina pak mezi dvěma záhony
pozůstalá jest rozhor. BPr. Cf. Kosmo,
Koso, Měkkotiti, Naorávati, Obehnati, Obrá-
běti, Oračka, Oranina, Ostředek, Podmítati,
Podmítka, Podvrhovati, Pohakovati, Povrh-
nouti, Přeorávka, Převah, Rozháněti, Roz-
hon, Rozpoloha, Rozvora, Sklad, Skladník,
Škorek, Úkosina, Vrhnouti, Vrž, Vržanina,
Vrželina, Vyčiniti, Výjimka. Km. 1885. 4.-5.
(Brt.). — abs. Chodí to po dvore, hneď
leží, hneď ore (= prase. Hádanka). Slov.
Rr. MBš. — Každý oře, jak može a vláčí,
jak mu stačí. Us. Brt. — co. Oří zemi.
U Solnice. — kým. Ten mnou vždy vůře.
Rd. zv. — jak. Ach oře, oře od meze
k mezi, až se dooře, kde milá leží. Sš. P.
200. Oře: Choď, vole, kady choď, všady
zem Páně (nedbale). Mor. Knrz. Aby zku-
sily, kdo má delší dech, říkají na Moravě
děti bez oddechu: ,Oře, oře svatý Jan, za
ním letí stádo vran; jedna praví: dobře
oře, druhá praví: dobře oře' ... až nesta-
čuje dechem řekne: patnástá, dvacátá . . .
praví: už nemože ani dýchat. Brt. D. 167
Orati do skladu. Vz nahoře. O. na setí
(třetí orání). Vz Podmítati, Přeorati. Brt.
O. do rozboru. Vz nahoře, Obháneti ve
Slov. II. 398. b. 9 ř. sh. Džl.

Orator = svatební řečník. U Boskov.
Jsk.

Orava, y, f., řeka v Uhřích. Rk. Sl.

Oravica, e, f, místní jm. v Uhřích. P.
Kal., Rk. Sl.

Orážený; en, a, o, abgeschlagen. Ten
strom je všecek o-ný. Us. Šd.

Orážeti, vz Oraziti. O. se koho = sty-
děti se. V Úboči. Rgl.

Orážka, y, f. = orášení, das Abschlagen.
Šd.

Orba. Mkl. Etym. 225.

Orbomilovný, ackerbauliebend. Pl.

Orbství, n. = orba. Bdl.

Orcein. Cf. Rm. II. 92.

Orcin Cf. Rm. II. 91., gf. Poč. 539.

Orcinfthalein, u, m. Vz Rm. 256.

Orčík, u, m. Na predku (saní) od jednej
krivice po druhú pritiahnutý je mocnější
drúčik, ktorý sa ihom alebo orčíkom zovie.
Na orčíku navlečené je razochaté oje a
medzi rasochami umiestený je škrteľ (pes)
o dvoch alebo troch zuboch, ktorý jedným
koncom spočíva na oji. Slov. DŠk. II. 272.

Orda, y, f. = třída (lidu). Šf. Strž. I. 306.

Ordalie byly v Čech. až do cís. Karla IV.
Vz Pal. Rdh. II. 246. Cf. Hš. Dod. Jg. I.
č. 1.

Ordaní, n., několik domkův u Vsetína.

Ordav, u, m. = stará, přischlá špína.
Kůže celá zarostla o-vem. U Uh. Hrad. Tč.

Ordějov, a, m., Ordiow, dvůr a mlýn
u Uh. Brodu.

Ordekovať kým = bíti o zem. Val. Brt.
D. 242.

Ordinace lékařská = ustanovení léčby
nemocnému. Vz Slov. zdrav.

Ordinalia. Vz List. fil. 1886. 385.

Ordinand, a, m., z lat. = kdo má býti
vysvěcen. Rk. Sl.

Ordinariatní kommissař, listy, vysvěd-
čení. Bor.

Ordinarius = třídní professor při střed-
ních Školách. Us.

Ordinovati na kněžství. Mus. 1880. 236.

Ordíti, anglühen. Vz Rdíti. Posp.

Ordonance, e, f. = rozkaz, nařízení, die
Ordonauz als Befehl. — O. = voják někam
poslaný, posílka. Čsk. Vz u Ordinata.

Ordonanční, Ordonanz-. O. desátník, dů-
stojník. Čsk.

Ordoš, e, m. = vůl mající rohy k sobě.
Mor. Brt.

Ordov, a, m. = sud. Ukryla plavčíka
pod o. Slov. Dbš. Sl. pov. II. 56.

Oreb hora. Tk. IV. 47., 70., Tk. Žk. 42.,
101., Sdl. Hr. II. 67., 219.

Orebice, e, f., perdix. O. rudá, p. rubra,
das Rothhuhn, řecká, p. graeca, das Stein-
huhn. Sl. les., Brm. II. 3. 98.

Orební náčiní. Vz Rolník nového věku,
11. sv. O. soustava, Kzl. 18., práce. NA.
IV. 69.

Orebský, vz Held.

Orebští bratří či Tábor menší. Vz Tk.
IV. 735, VI. 353., Tk. Žk. 224., Sdl. Hr.
II. 67., 219.

Ořehonák, a, m., inn^lat^. Lšk. Dle
Lpř.: koně ženoucí; správce koní; jezdec;
bojovník jízdný na voze.