129

Oslediti. Také pochlebníci jsú sledníci
ďáblovi, že, což ďábel nepozná, oni osledie.
Hus I. 261.

Oslep, rostl. Cf. Rstp. 1335, Odb. path.
III. 719. — Na oslep, blindlings. Na o. se
někam hnáti. Ntr. 1876. 30. Letěl sem
v oslep, až sä kôň zachodil. Chlpk. Sp. 34.

Oslepení. Črtovo o. Št. Kn. š. 99.

Oslepený čím. (Súdce) koláčem o-ný.
Št. Kn. š. 146. — proč čím. Jehožto oči
pro jeho hřiechy boží mocí tak biešta o-ně.
Pass. XIV.

Oslepiti. — abs. Soudce aby darův odle-
pujících nepřijímal. Vyb. II. 1401. — koho.
Peněz blesk mne o-pil. Koll. Padnul slepý
(Turek) u oltáře, o-la ho tvá tváře. Sš. P.
64. Neb hněv člověka oslepuje jako i mi-
losť; Veď lakomstvoť i múdré lidi o-puje
Št. Kn. š. 134, 149.

Osleplý, blind geworden. O. otec, Pal.
Rdh. I. 435., zrcadlo, matt geworden. ZČ
III. 39.

Oslepník, u, m., excoecaria, der Blend-
baum. Šm.

Oslepnouti. Sklo osleplo. ZČ. I. 418.—
kdy. Zrcadlo takové po nedlouhé době
oslepne. ZČ. III. 39.

Oslepný = oslepivý. O. blesky. Čch.
Petrkl. 46., St. 86.

Oslepující, blendend, blind machend.
Us. Pdl.

Osletín, Wosletin. Blk. Kfsk. 151., Rk. Sl.

Oslí hlava = trám spojující dolení stěžeň
s hořejším. Np. I. 127. Oslí hřbet = druh
oblouku. NA. I. 63.

Oslibiti, oslibovati. Pád jest člověku osli-
bovati (devotare) svaté, t j. slibem sva-
tých popúzeti a potom slibu nedržeti. Hus
I. 268.

Oslice. Vz List. fil. XII. 171.

Osličí mše. Vz ZbRt. 83., 84.

Oslíčina, y, f., das Stockfischfleisch. Slov.
Bern. Vz Oslík (dod.).

Oslička = osla. Koll. Sl. dc. I. 54., Rr.
Sb.

Oslík, u, m. = lať ku sbírání splavků,
das Abhebebrett, v pivovařích. Sak — O.,
a, m.— O. Václav. Tk. V. 144. — O., der
Rheinlachs, salmo rhenanus; solpa, der klei-
nere Stockfisch. Slov. Bern.

Oslíkový, Rheinlachs-; Stockfisch-. Slov.
Bern.

Oslil, a, m., os. jm. Pk Npj. 115.

Oslinek, nku, m. Něco na o-ky (aby
mohly přadleny dobře niti nasliňovati). Kv.
1870. 135.

Osliz = paběrky (ovoce). Na stromech
poslední o. dočesává hbitá mládež. Hrb.
Obr. 150.

Oslizák, aegle, der Schleimapfel, rostl.
Vz Rstp. 189.

Oslizeň, zně, f., hydropeltis, die Brasenie,
rostl. Vz Rstp. 52.

Oslizeňovitý. O. rostliny, cabombeae:
oslizeň. Vz Rstp. 52.

Oslizlý Mkl. Etym. 300.

Osliznělý, schlüpfrig gemacht. — čím.
Tělo bahnem o-nělé. Kká. K sl. j. 108.

Oslizovatěti, ěl, ění = osliznouti. KP.
V. 364.

Oslň, ě, f. = oslonění. Vidiac o. archan-
jela skryl obličaj hneď matke do zástery.
Slov. Phľd. III. 1. 58.

Oslna, der Heiligenschein. Posp.

Oslniti = oslepiti. K oslnouti (z oslep-
nouti) utvořen novotvar oslniti jako k ochluch-
nouti ohlušiti. Vm. v. Km. 1888. 679.

Oslnivý, blendend. O. barvy, Kká., svit,
záře. Čch. Sl. 127., Petrkl. 46.

Oslnný = oslnivý. O. tvář, slunce. Nrd.

Oslnouti, cf. Mkl. Etym. 307. — proč:
pro přílišný pláč. Pass. mus. 428. — čím.
Smrtelným strachem oslnuvše. Hr. ruk. 161.
O. žádostí, milostí. Št. Kn. š. 92., 127. —
jak. V náhle oslnula. Výb. II. 1588. Jedním
okem o-nul. Pass. mus. 475. — kdy. Mezi
tím jeden hynst o-nul. Půh. II. 39.

Oslňující, blendend. O. světlo, zář, lesk.
Us.

Oslobýk, a, m , der Onocentaurus. Rk.

Oslohonec. Pl. II. 519.

Oslona = oslonění. Pravn. 1458. Jakousi
o nu pobožnosti a oblak svatosti vůkol sebe
rozestříti Koll. IV. 150. O, gloriola. Hnoj.
54.

Oslonění, vz Osloniti, Irradiace (dod.).

Oslop, u, m., vectis, zastr. MV. Cf. List.
fil. XII. 173.

Oslopanec, nte, m. = ochlasta, opilec.
Slov. Ale nepotáčaj sa ty, o-nec! by ťa ne-
vyválal tento osekanec. Sl. ps. 226., Dbš
Obyč. 122.

Oslopati. Koll. III. 307.

Osloplavý, eselfalb. Šm.

Osloprd. Cf. Rstp. 934.

Oslopy. V MV. nepravá glossa. Pa

Osloupiti, il, en, ení = sloupy opatřili
saulen. Sl. les.

Oslov (Voslov), a, m., ves v Pís. Blk.
Kfsk 649., Sdl. Hr. III. 305., IV. 81., 84.,
Arch. VIII. 102., Rk Sl. — O., u, m. =
oslovení. Uvítati koho osloveni. Us. Rgl.

Oslova, y, f. = oslovení Slov. Bern.

Oslovany, dle Dolany, Osslowan, mě-
stečko u Ivančic.

Oslové, ého, n., Oslowy, revír u Rož-
nova

Oslovený; -en, a, o, angesprochen. O
osoba. Krn.

Oslovice, Wasslowitz, ves u Čes. Lípy,
Woslowitz, ves u Klášterce. Tk. V. 206.,
Sdl. Hr. V. 276., Rk. Sl.

Oslovský. O lavice (ve škole). Němc.

Oslúcený. Osle o-ný, oslúcenúcký (sesil-
něná nadávka). Brt.

Osluhovati mši = sloužiti. Soud. kn.
opav.

Osluchov, Wosluchow. Blk. Kfsk. 606.,
Rk. Sl.

Oslunění, n. = osvětlení sluncem, inso-
lace. SP. II. 119., Stč. Zem. 517.

Oslušiti, il, en, ení = okrášliti. Jen si
ruce oslušte. Us. Rgl.

Oslušník, a, m. = neposlucha. Slov. Vz
obcujem ťa z počtu veriacich, jako o-ka.
Zbr. Lžd. 54.

Osly, Wosel, Blk. Kfsk. 335., Rk. Sl.

Oslýchati koho v čem. My jich v tom
oslyšeti nemohli. 1466 Nechíiece jích v sluš-
ných prosbách oslyšeti. Arch. VIII. 371.

454