Předchozí (130)  Strana:131  Další (132) |
|
|||
131
|
|||
|
|||
Osmrtnice, e, f. = zpráva, zvěsť o něčí
smrti, Partezettel. Srb. Šd. Osmudlý, vz Osmudnouti.
Osmudnouti. Mléko o-dlo, je osmudlé
brenzlich. Laš. Tč. Osmundka, y, f., der Osmundofen, v hutn.
Hř. Osmundský, Osmund-. O. železo, ocel.
Hř. Osmutněti, ěl, ění, traurig werden. Ve-
selá Miluša o-la. Phľd. VIII. 179. Osmýčiti. Had sa osmýkáł = svlekl se
sebe kůži. Brt D. 243. Osmyk, u, m., vz Osmek.
Osmýkati, vz Osmýčiti
Osmýnáste = osmnácte. Sv. ruk., SB.
114. Osmýnástý = osmnáctý, zastr. Rk.
Osmyslný. An na matku o-nú tváři hledí.
14. stol. Živ. Jež. Osná, Wosna. Blk. Kfsk. 341., Sdl. Hr.
II. 279., IV. 373. Osnačka, y, f. = nějaká tráva. Slov. Tu,
kozičky, o-ky do vóle máte. Hol. 330. Osnažiti, osnažovati = očistiti, umyti
Val. Brt, Vck. Dítě, náčiní o Také na Lašsku a na Hané. Wrch. Cf. Mkl. Etym. 312. Osněžený. O záhon, Č. Kn. š. 255.,
hlava (bílá) Čch. Osnice, Wosnitz, ves u Jílového; Osnitza
o. Neudorf, ves u Vel. Meziříčí. Blk. Kfsk 655., Rk. Sl. Osníř = lehká drátěná košile, již pod
pancířem plátcovým nosili, das Panzerhemd. NA. III. 12., Dch. Osno, a, n , zugespitzte Stange zum Fisch-
fang. Slov. Ssk. Obnova příze. Krátká o. brzo hotova,
kurze Haare sind bald gebürstet. Dch. — O. = plán, spořádání hlavních myšlének v posloupnou řadu (rozvrh, disposice). Vor. St. 7. O. učebná, vyučovací, Us., organisační, KB. III., verše, veršová, dramata, Dk., děje, Tf., Mus. 1880 270, žitia, Kyt 1876 31., lesního hospodářství, Sl. les., českého ja- zyka. — O. v math. a fys. O. bodů; sou- řadnic rovnoběžných, Parallelcoordinaten- system, pravoúhlá, kosoúhlá, rechtwinkliges, schiefwinkliges Coordinatensystem, o sou- řadnic polarných, Polar-. Jd. Geom. I. 19., IV. 30, 31., kuželoseček, Kegelschnittschar. Vnč. 30. O. paprsků rovinná, das Parallel- strahlenbüschel; o. paprsků prostorová, das Parallelstrahlenbündel. Jrl. 422. O. řad, čle- něnosť její. Dk. P. 41. O. stroje válcového, dvouválcová, trojválcová. NA. IV. 175, 176. — O., der Bau. Útlá o. těla. Dk. Aesth. 41. — Cf. Mkl. Etym. 312. Osnovací přístroj. Mour.
Osnování zločinného skutku, das An-
spinnen, J. tr., děje. Mus. 1880. 270. Osnovaný plán — jak. Děj dramaticky
o-ný. Mus. 1880 270. Osnovati. — co. Bydloť sem věčné o-val.
Kat. 62. — čím: člunkem. Tkadl. I. 10 — co kde (jak). O. plány v mysli. Us. Pdl. Takovým způsobem ve městě tom osnováno křesťanství. Sš. II. 149. |
Osnové, ého, n., zaniklá ves. D. ol. X.
567. Osnovník, a, m. koncipient. Slov. Pravo-
társký o., Advokatsconcipient. Slov. Šd , Phľd. III. 323., Pokr. Pot. I. 52. Osnovný. Polovičná příze o., das Medio-
garn. Nz. Osnúť = osnovati. Laš. Tč.
Osob, i, f. Jos. 11.
Osob, a, m. = osoba, zastar. Bž. 72., 75.,
Ž. kl., Št., Šf. Poč. ml. 37. Osoba = člověk jeden o sobě atd. O. bez
výdělku, erwerbsloses Individiuum. J. tr. Já pro svou osobu, ich für meinen Theil. Dch. O svou o-bu se starati, lépe: o sebe. Pk. Pristúpili před nás dvě osobě, p Marek s židem Benešem. NB. Tč 10. Příhody městské buďte při o-bě aneb při statcích městských. Václ. VI. Osobou mou to ne- scházelo. Slavata II. 41. — Osobou = osobně. Koní sám svú o-bú ukradl jest na dvaceti Pč. 52. — O. Abychom jednoho Boha v tro- jici a trojici v jednotě ctili ani osob v hro- madu slíc ani podstaty rozdělujíc; Neb jiná jest o. otcova, jiná synova, jiná ducha sva- tého Št Kn. š. 14. — O. co do hodnosti atd. O. duchovní, panská, světská, vládycká, vzácná. Mus. 1880 446., Zř. zem. Jir. 464 O-by netbati. Hus I. 21. Aby soudy činili bez přijímání osob a tváři. Výb. II. 1398 , 140. 2. — O. = podstata. Nechtěl angelské o-by býti, ale jsa Bohem chtěl býti člověkem. Hus II. 433. — O. v mluv. Cf. Bž. 166 Osoby třetí užívá se v hovoru s dětmi nebo žertem mezi dorostlými takto: Tu má (= máš), Šel sem (= pojď). Zkr. Času minulého uží- váme místo imperativu, má-li se vyjádřiti mírné přání. Šel sem, šla sem atd. Cf. Km. 1890. 442. — O. = postava vnější. Duch sv. v o-bě holubičí sě ukázal. Hus III. 42 — O. = hromadná, mravní, souhrnná Dk. Aesth. 459. — O. = úřad atd. Chodí po vsech v pútníčí osobě. Pč. 22. — Cf. Mkl. Etym. 331. b. Osobášiti koho s kým, verheirathen,
oddati. Slov. J. tr. Zajtrá ma s ním o-báša. Sl. spv. IV. 137., Koll. Zp. I. 237. Osoběnka, y, f, demin. slova osoba.
Kos. Osobennosť, i, f. = zvláštnosť. Slov. Vz
Czm. 94. Osobenný = zvláštní. Slov. Vz Czm. 94
Osobenství. Sv. ruk. 260. Tu, kdež seděl,
v o. ji přijal. Pravn. 2564. Osobička, vz Osoba.
Osobie, n., os. jm. Pal. Rdh. 124.
Osobina, y, f = osobní majetek. Trak.
Osobinka, y, f. = osobička. Kos.
Osobitě. Stavení stojí o. (o sobě). Němc.
Osobitelství, n., das Prätendententhum.
Dch. Osobiti. Římené jej (lva chyceného) oso-
bichu. Ezp. 1994. — co komu. O. si tento svět. 14. stol. List. fil. 1887 262 Ta místa sobě o. Výb. I 440 A královstvie svému panstvie o-bil. Ib. 459 — co k čemu. Ne- osobuj takovou věc k sobě. Wtr. exc — koho komu zač. Vz Zaslíbiti si koho zač Hus III. 205. —Cf Mkl. Etym. 331. b. 454*
|
||
|
|||
Předchozí (130)  Strana:131  Další (132) |