131

Osmrtnice, e, f. = zpráva, zvěsť o něčí
smrti, Partezettel. Srb. Šd.

Osmudlý, vz Osmudnouti.

Osmudnouti. Mléko o-dlo, je osmudlé
brenzlich. Laš. Tč.

Osmundka, y, f., der Osmundofen, v hutn.
Hř.

Osmundský, Osmund-. O. železo, ocel.
Hř.

Osmutněti, ěl, ění, traurig werden. Ve-
selá Miluša o-la. Phľd. VIII. 179.

Osmýčiti. Had sa osmýkáł = svlekl se
sebe kůži. Brt D. 243.

Osmyk, u, m., vz Osmek.

Osmýkati, vz Osmýčiti

Osmýnáste = osmnácte. Sv. ruk., SB.
114.

Osmýnástý = osmnáctý, zastr. Rk.

Osmyslný. An na matku o-nú tváři hledí.
14. stol. Živ. Jež.

Osná, Wosna. Blk. Kfsk. 341., Sdl. Hr.
II. 279., IV. 373.

Osnačka, y, f. = nějaká tráva. Slov. Tu,
kozičky, o-ky do vóle máte. Hol. 330.

Osnažiti, osnažovati = očistiti, umyti
Val. Brt, Vck. Dítě, náčiní o Také na
Lašsku a na Hané. Wrch. Cf. Mkl. Etym.
312.

Osněžený. O záhon, Č. Kn. š. 255.,
hlava (bílá) Čch.

Osnice, Wosnitz, ves u Jílového; Osnitza
o. Neudorf, ves u Vel. Meziříčí. Blk. Kfsk
655., Rk. Sl.

Osníř = lehká drátěná košile, již pod
pancířem plátcovým nosili, das Panzerhemd.
NA. III. 12., Dch.

Osno, a, n , zugespitzte Stange zum Fisch-
fang. Slov. Ssk.

Obnova příze. Krátká o. brzo hotova,
kurze Haare sind bald gebürstet. Dch. —
O. = plán, spořádání hlavních myšlének
v posloupnou řadu (rozvrh, disposice). Vor.
St. 7. O. učebná, vyučovací, Us., organisační,
KB. III., verše, veršová, dramata, Dk., děje,
Tf., Mus. 1880 270, žitia, Kyt 1876 31.,
lesního hospodářství, Sl. les., českého ja-
zyka. — O. v math. a fys. O. bodů; sou-
řadnic rovnoběžných, Parallelcoordinaten-
system, pravoúhlá, kosoúhlá, rechtwinkliges,
schiefwinkliges Coordinatensystem, o sou-
řadnic polarných, Polar-. Jd. Geom. I. 19.,
IV. 30, 31., kuželoseček, Kegelschnittschar.
Vnč. 30. O. paprsků rovinná, das Parallel-
strahlenbüschel; o. paprsků prostorová, das
Parallelstrahlenbündel. Jrl. 422. O. řad, čle-
něnosť její. Dk. P. 41. O. stroje válcového,
dvouválcová, trojválcová. NA. IV. 175,
176. — O., der Bau. Útlá o. těla. Dk.
Aesth. 41. — Cf. Mkl. Etym. 312.

Osnovací přístroj. Mour.

Osnování zločinného skutku, das An-
spinnen, J. tr., děje. Mus. 1880. 270.

Osnovaný plán — jak. Děj dramaticky
o-ný. Mus. 1880 270.

Osnovati. — co. Bydloť sem věčné o-val.
Kat. 62. — čím: člunkem. Tkadl. I. 10 —
co kde (jak). O. plány v mysli. Us. Pdl.
Takovým způsobem ve městě tom osnováno
křesťanství. Sš. II. 149.

Osnové, ého, n., zaniklá ves. D. ol. X.
567.

Osnovník, a, m. koncipient. Slov. Pravo-
társký o., Advokatsconcipient. Slov. Šd ,
Phľd. III. 323., Pokr. Pot. I. 52.

Osnovný. Polovičná příze o., das Medio-
garn. Nz.

Osnúť = osnovati. Laš. Tč.

Osob, i, f. Jos. 11.

Osob, a, m. = osoba, zastar. Bž. 72., 75.,
Ž. kl., Št., Šf. Poč. ml. 37.

Osoba = člověk jeden o sobě atd. O. bez
výdělku, erwerbsloses Individiuum. J. tr.
Já pro svou osobu, ich für meinen Theil.
Dch. O svou o-bu se starati, lépe: o sebe.
Pk. Pristúpili před nás dvě osobě, p Marek
s židem Benešem. NB. Tč 10. Příhody
městské buďte při o-bě aneb při statcích
městských. Václ. VI. Osobou mou to ne-
scházelo. Slavata II. 41. — Osobou = osobně.
Koní sám svú o-bú ukradl jest na dvaceti
Pč. 52. — O. Abychom jednoho Boha v tro-
jici a trojici v jednotě ctili ani osob v hro-
madu slíc ani podstaty rozdělujíc; Neb jiná
jest o. otcova, jiná synova, jiná ducha sva-
tého Št Kn. š. 14. — O. co do hodnosti
atd. O. duchovní, panská, světská, vládycká,
vzácná. Mus. 1880 446., Zř. zem. Jir. 464
O-by netbati. Hus I. 21. Aby soudy činili
bez přijímání osob a tváři. Výb. II. 1398 ,
140. 2. — O. = podstata. Nechtěl angelské
o-by býti, ale jsa Bohem chtěl býti člověkem.
Hus II. 433. — O. v mluv. Cf. Bž. 166
Osoby třetí užívá se v hovoru s dětmi nebo
žertem mezi dorostlými takto: Tu má (= máš),
Šel sem (= pojď). Zkr. Času minulého uží-
váme místo imperativu, má-li se vyjádřiti
mírné přání. Šel sem, šla sem atd. Cf. Km.
1890. 442. — O. = postava vnější. Duch
sv. v o-bě holubičí sě ukázal. Hus III. 42
— O. = hromadná, mravní, souhrnná Dk.
Aesth. 459. — O. = úřad atd. Chodí po
vsech v pútníčí osobě. Pč. 22. — Cf. Mkl.
Etym. 331. b.

Osobášiti koho s kým, verheirathen,
oddati. Slov. J. tr. Zajtrá ma s ním o-báša.
Sl. spv. IV. 137., Koll. Zp. I. 237.

Osoběnka, y, f, demin. slova osoba.
Kos.

Osobennosť, i, f. = zvláštnosť. Slov. Vz
Czm. 94.

Osobenný = zvláštní. Slov. Vz Czm. 94

Osobenství. Sv. ruk. 260. Tu, kdež seděl,
v o. ji přijal. Pravn. 2564.

Osobička, vz Osoba.

Osobie, n., os. jm. Pal. Rdh. 124.

Osobina, y, f = osobní majetek. Trak.

Osobinka, y, f. = osobička. Kos.

Osobitě. Stavení stojí o. (o sobě). Němc.

Osobitelství, n., das Prätendententhum.
Dch.

Osobiti. Římené jej (lva chyceného) oso-
bichu. Ezp. 1994. — co komu. O. si tento
svět. 14. stol. List. fil. 1887 262 Ta místa
sobě o. Výb. I 440 A královstvie svému
panstvie o-bil. Ib. 459 — co k čemu. Ne-
osobuj takovou věc k sobě. Wtr. exc —
koho komu zač. Vz Zaslíbiti si koho zač
Hus III. 205. —Cf Mkl. Etym. 331. b.

454*