132

Osobitně = zvláště. Slova o. moravská.
Jir. — O. = osobně. Já ho viděl o. Val.
Vck.

Osobitník = kdo osobitě či samostatně
hospodaří, hospodář, gazda. Slov. Dbš. Obyč.
49.

Osobitný. O. rým. Dk. Poet. 415. Již sám
o svém o. vynasnažení mluví. Sš. II. 206.
O., einzelnstehend. Slb. XLIV. Žil on v tej
osobitnej chýži ticho. Dbš. Sl. pov. I. 274.

Osobitosť, i, f. O. a ráz národa. KB. 2.
vd. 1.

Osobitý. O. či individualné potřeby. Kzl.
11. O. území, království, Šmb., hospodářství.
Kzl. 36. O. důležitosť. Sš. III. 197. — O. =
osobní. O. úvěr. Kzl. 216.

Osoblaha, y, f., Hotzenplotz, mě. ve Slez.
Tk. Žk. 196., Rk. Sl.

Osobliti si co = osobovati. Laš. Brt. D.
243.

Osoblivosť. Dk. Dj. fil. 52., Pal. Rdh. I.
369. Veškeru svou o. pohanskou složiti
musí. Sš. II. 121.

Osoblivý. O. náhled, Šf. Strž. II. 176.,
vůně, KP., ráz, NA. V. 687., zdání. Jrs.
Prvoci jsou zvířata nemající žádných o-vých
ústrojů. Frč. 1. K tomu obecnému pravidlu
přičiňuje o. důvod. Sš. II. 229. Ludmila jest
osoblivými barvami živějšími vyznačena.
Pal. Rdh. I. 431.

Osobně přijíti, J. tr., svobodný, Osv.,
někoho navštíviti, Mus., něco činiti (vz Ži-
votně). Račte (mému poslu) věřiti, jako bych
sám o. mluvil. Arch. VII. 369. a tam často.
Pan Linharth stál o. vedlé rozkázání (k soudu).
Arch. VII. 492. — O. = zvláště. Sv. ruk. K.
Úvod.

Osobnělý, personificirt. Šm.

Osobní jména. Vz Hš. Dod. I. 2. č. 6.,
str. 3. č. 10.

Osobnice, e, f., eine weibl. Privatperson.
Šm.

Osobnící, Individualisirungs-. O. pud.
Dch.

Osobnička, y, f. = koncovka osobu na-
značující. Let. Mt. S. VI. 1. 50.

Osobniti, individualisiren. Dch.

Osobno, a, n. = tvor úplně vyvinutý,
plození a rození schopný (u člověka: osoba).
Č. Rž. LXV.

Osobnopřisvojovací náměstky. Mus.
1880. 301.

Osobnosť. Idea o o-sti. Mus. 1843. 597.,
1844. 349., 489.

Osobnostní jména, Dk. Aesth. 483., cit.
334.

Osobnůstkář, e, m., Persönlichkeits-
nergier. Dch.

Osobný. O. prospěch, vlastnictví, Mus.,
děkan, Bor., hřích, Hlv., vazba, Křn., zdání,
zájem, chuť, soud, Dk., život, řevnivost,
poroba, Osv., povaha, pomsta, účastenství,
služba vojenská, choutky, J. Lpř., exekuce,
úvěr, Kzl., nepřítel, sjezd, česť, ctižádost,
Šmb., vůz (na dráze), vlak, Us., nájezdy,
věc, spor, vliv, přídavek, svoboda, správa,
přízeň, Us. Pdl., prorok (určitý). Výb. I. 416.
O. Kristus. Bart. 248. — O. = ohledný,
hezký. O. děvče. Us. Vk. — O. = zvláštní.
Kterýž obyčej jest tej svátosti osoben a

zvlášten. Kruml. 449. a. Jemuž's (ďáblu) byl
jistě osoben. Bož. umuč. 105. — O. jména.
Bž. 68., Sbtk. Rostl. 38., Krok III. 57. O.
zájmena. Vz Kvř. Ml. 77. až 79.

Osobodějný. Výdech ducha sv. nespoléhá
na osobném působení otce a syna, avšak
není také pouhým postupem přírodným,
nýbrž jest o-ný úkon. Sš. J. 249.

Osobotvorný. Dk. Aesth. 573.

Osobov, Wosobow. Rk. Sl.

Osobovačnosť, i, f., die Anmassung.
Ptáme-li se na studnici, ze které tato zpup-
nosť a o. vyplývá. Koll. III. 260.

Osobovačný. Koll. III. 101.

Osobovlastní, leibeigen. Šm.

Osobství. Ž. wit. Athan. 226. a. Jedno
každé o. Boha, unaquaeque persona dei. Ž.
ze 14. stol.

Osodělný. Vz Sádrovec.

Osodie, zastr. = osudí. Bž. 25. Ale na
Mor. posud.

Osodový = osudový. Mor. a slov. Lipa II.
385.

Osoh. Cf. List. fil. XII. 173. Také na
Mor. Brt. D. 243., Vck. Cf. Mkl. Etym. 312.
Dávajú ma za pisára: pisár píše mnoho,
nemá osoh z toho, nepujdem zaň. Koll. Zp.
I. 63. Což za osoh i najlepšú radu dávat
komu. Slov. Tč. Když se dva bijí, třetímu
o. Lpř. — Vz Mkl. Etym. 312.

Osojné. Blk. Kfsk. 467., Rk. Sl.

Osojnice. Rk. Sl.

Osoka = řezan aloesovitý, stratiotes, die
Wasserschere, rostl. Vz Rstp. 1473., Ostřice.

Osokoř, e, osokora, y, f., populus nigra,
die Schwarzpappel. Šm.

Osol = osel. Slov.

Osoliti. Jak jsi o-lil, tak jíš. Bž. exc.

Osolsobě, os. jm.

Osopiti se na koho. O-li sú sě na Je-
žíše, na matku. Hus II. 416., 30. — se proti
komu. Aby o-li sě proti tém, jenž tak
Boha chválé. Hus III. 132.

Osoplivý, anfahrend. O. odpověď. Dch.

Osorka, y, f. = nadávka v Krkonš. zvl.
malým usmrkaným děvčatům. Hk. Vz Oz-
horka (dod.).

Osoščica, e, f., die Görlitz-Alpe, jihosl.
Er. Sl. čít.

Ośoť = ośeti, durchsieben. Laš. Tč.

Osotiti se na koho = osopiti se. Slov.
Nepokúšaj nás! Osotili sa naňho bratia. Dbš.
Sl. pov. I. 71.

Osotvar, u, m., v geometrii soustava
všech rovin procházejících pevnou přímkou
svou. S. N. X. 263.

Osouch = bramboračka. U Ronova. Rgl.

Osoustružiti, osoustruhovati. abdrechseln.
Sl. les.

Osoušek, vz také: Osouš.

Osouti co, koho, čím. Sv. ruk. 19. v.
602. Obšírnou řečí čtenáře osúti a jako
omámiti usilujete. Štr. — se čím: neštovi-
cemi. Us. Wtr. — co. Psi osuvše (obstou-
pivše) to dřevo jali se velmi skoliti. GR.
Mus. 1862. 372.

Osov, Gross-Wosow, ves u Dobříše. Blk.
Kfsk. 118., Sdl. Hr. III. 305., V. 278., VI.
277., Rk. Sl.