133

Osova, Ossowa.

Osová, é, f. = hrúd na mor. Podluží. Brt.
L N. II. 8. Vz Hrúd.

Osovec, Klein-Wosow. Blk. Kfsk. 118.,
404., Sdl. Hr. VI. 277.

Osovný. Však ty bieše choť o-ná ciesa-
řova, syna mého. Kat. 1275. V List. fil. 1882.
303. navrhuje se čtení: však ti bieše býti
osovná ciesařová . . . . Cf. List. fil. stran
,osovný'.

Osovský, ého, m., os. jm. Tov. 1. O.
Smil. 1587. Jg. H. 1. 2. vd. 605., Sbn. 943.,
Jir. Ruk. II. 64. O. z Doubravice. Sdl. Hr.
II. 139., 141., Mus. 1888. 370. nn. — O,
Ossowský, osada u Kaplice. Rk. Sl.

Osový. O. poměr, Rm. 71., moment, SP.
II. 70., vrchol, rovnice ellipsy, hyperboly,
Jd. Geom. IV. 73., 74., 102., svaz kladívka,
das Achsenband, v anat.

Osožček, žčku, m., zdrobnělý osoh. Phľd.

I. 2. 26.

Osožiti. Cf. List. fil. XII. 173. Co o-ží
člověku vždycky smutným býti. Koll. Zp

II. 302. Neosoží vysoký rod ani panská
strova, kdo sa podla stavu svého cnostlive
nechová; Jeden prátel sic o-ží, ale víc po-
možú mnozí; Keď sú v jedném smyslu
mnozí, protiviť sa neosoží; Slov. Tč. To by
o-lo (bylo prospěšno). V Podluží. Brt. —
komu v čem. A mne bys v dačom o-žil.
Čjk. 53. — zač čím. Za toľkú lásku tiež
musí niečim o. Phľd. IV. 19.

Osožně = užitečně, s osohem, prospěšně.
Deň dožitý o. přežiť. Hdž. Čít. 115. — Let.
Mt. S. IV. 2. 76.

Osožnosť. Orl. II. 27.

Osožný. Koll. Zp. II. 264., List. fil. XII.
173. Rada má býť možná i spolu o-ná. Slov.
Tč. Kdo sa mlčať nenaučil, neví dobre mluviť,
osožnějšej by mu bylo, keď by věděl trúbiť.
Slov. Tč.

Ospa = osep. A ti chlapi v městě zadržují
mně ospy. 1602. Wtr. Ať by úroky a ospy
a jiné poplatky platili. Arch. VII. 309. —
Sdl. Hr. I. 16., IV. 258., Arch. VIII. 613.

Ospala. Také na Mor. Brt. D.

Ospalica, e, f. = ospalka. Mor. Šd.

Ospalivý = ospalý. Bern.

Ospalý. Při o-lém lenosť sedává. Sb. uč.
Narodil se, když byli lidi o-lí (o hloupém).
Us. u Žamb. Dbv. O. ticho. Vrch. O-ho se
dobudíš, ale mrtvého se nedovoláš. Us. Bž.

Ospánek, nku, m. O-ky = hnis v očích.
Brnt.

Ospanlivo = ospanlivě. Vaj. T. m. 33.

Ospati. Také-li budu míti psáti o skry-
tějších věcech duchovních . . . neospím-li
(neumdlím-li) prve, než smrtí sejdu neb sta-
rostí. St. opat. 193. — O. = osypati. Vyspa
svój slad (sladovník) na hromadu, ospej jej
jako zahradu okolo cuzími slady. Hr. ruk
399. v. 36. I ospú město. Let. 73.

Ospí, vz Osep. Tov. 134.

Ospice (osypice). Šd.

Ospievati = ozpivati. Slov. Šd.

Ospilov, Ospilow, ves u Mohelnice.

Ospinka, y, f., das Wimmerlein. Rk.

Ospovedať = vyzpovídati. Slov. Kňaz ten
ta ospovedá. Sl. ps. 90. — Sb. sl. ps. II. 1.
144., Orl. III. 300., Dbš. Sl. pov. I. 59.

Ospravedliť, ospravedlovať = ospravedl-
niti. Slov. Bern.

Ospravedlněnec, nce, m. = ospravedl-
něný, der Gerechtfertigte. Sš. II. 56.

Ospravedlněnosť, i, f., die Rechtfertigung.
Kzl. 282., Sš. II. 33.

Ospravedlnidlo, a, n., das Rechtferti-
gungsmittel. Šš. I. 65.

Ospravedlniti (se z čeho) kde. Z toho
netřeba se o-ňovati před znateli. Č. Kn. š.
116. Že pak v zákoně žáden nebývá o něn
u Boha. Sš. II. 30.

Ospravedlňující, rechtfertigend. O. víra.
Mus. 1880. 75.

Ospravednění, n. = ospravedlnění. Dosti
toho k o. zdání mého. Pal. Rdh. I. 32.

Osralov, a, m., ves u Polné. Arch. VIII.
483., 547.

Osramotiti koho = zahanbiti. Sš Mt. 25.

Osran, a, n. = sráč, posranec. Slov. Rr.
Sb.

Osrať, bescheissen. Bern.

Osrblianská, é, f. = přítok Hrona. Č. Čt.
II. 350.

Osrblie, n., Zährenbach, dědina na Zvo-
lensku. Phľd. II. 115., Vchř.

Osrdec, vz Srdečník, Slov. zdrav., Čs.
lk. Rejstřík.

Osrdí, praecordia. Sv. ruk. 314. — Dal
jí hubičku, že to mlasklo, jako když mrští
o-dím o vrata. Us.

Osrdnatělý = zmužilý. Ziak.

Osrdnatěti, ěl, ění, muthig werden.

Osrdnatiti, il, ěn, ění, muthig machen. —
se = osrdnatěti. Us.

Osrdník, u, m. = hřeb u vozu, u pluhu.
U Hořic. Hk.

Osrdnouti, vz Zlobný.

Osredek, dku, m. = pole. Slov. Domy
stoja poriedku, medzi domami vídať zahrady,
pažite, a o-odky. Orl. VIII. 14. Kto je ale nie
na toľko majetný, žeby na svojich malých
o-dkoch toľko dorobiť mohol, ten . . . N.
Hlsk. I. 50. Ked sa (mädveď) môže dostať
do ovsa, to si dobre zachováva, tak že si
vytlačí i chodník na ten o. Č. Čt. I. 31.

Osrk, u, m., cf. Osrkati. O. boľu. Phľd.
VI. 280.

Osrpiti, il, en, ení, osrpovati, sichel-
förmig umgeben. Daleké síně ji osrpují. Pl.
II. 224.

Ossek = osse. Sv. ruk. 319. b.

Osť. Klas má buď osti (ostí. ostiny, osiny,
Grannen), aneb jest komolý (bez ostin). Kom.
(Nezda z trnie sbierají hrozny neb z ostu
fíky. Ev. víd. 59. — O. = mucro, ferrum,

V MV. nepravá glossa. Pa.
Osťák = vosťák. Slov. Rr. Sb.
Ostalka, y, f., zinnia, die Zinnie, rostl.

Vz Rstp. 882.

Ostalkyně, ě, f. Když ta onu chytne, tedy
ji vystrčí z kola do řady děvčat a nyní opět
jiná děva honí tu o-ni. Sš. P. 732.

Ostaralý. Ž. wit. Ann. 3.

2. Ostarati sě, veterascere, Ž. wit. 48.
15., inveterascere 31. 3., senescere. 36. 25.

V mladých letech přebírá a když se ostará,
nikdo si jí nevšimne. Us. Až se to poma-
ličku ostará, přestane celá sláva. To jsem
se za ta léta ostaral. Us. Dbv.



	133

	Osova, Ossowa. Osová, é, f. = hrúd na mor. Podluží. Brt. L N. II. 8. Vz Hrúd. Osovec, Klein-Wosow. Blk. Kfsk. 118., 404., Sdl. Hr. VI. 277. Osovný. Však ty bieše choť o-ná ciesa- řova, syna mého. Kat. 1275. V List. fil. 1882. 303. navrhuje se čtení: však ti bieše býti osovná ciesařová . . . . Cf. List. fil. stran ,osovný'. Osovský, ého, m., os. jm. Tov. 1. O. Smil. 1587. Jg. H. 1. 2. vd. 605., Sbn. 943., Jir. Ruk. II. 64. O. z Doubravice. Sdl. Hr. II. 139., 141., Mus. 1888. 370. nn. — O, Ossowský, osada u Kaplice. Rk. Sl. Osový. O. poměr, Rm. 71., moment, SP. II. 70., vrchol, rovnice ellipsy, hyperboly, Jd. Geom. IV. 73., 74., 102., svaz kladívka, das Achsenband, v anat. Osožček, žčku, m., zdrobnělý osoh. Phľd. I. 2. 26. Osožiti. Cf. List. fil. XII. 173. Co o-ží člověku vždycky smutným býti. Koll. Zp II. 302. Neosoží vysoký rod ani panská strova, kdo sa podla stavu svého cnostlive nechová; Jeden prátel sic o-ží, ale víc po- možú mnozí; Keď sú v jedném smyslu mnozí, protiviť sa neosoží; Slov. Tč. To by o-lo (bylo prospěšno). V Podluží. Brt. — komu v čem. A mne bys v dačom o-žil. Čjk. 53. — zač čím. Za toľkú lásku tiež musí niečim o. Phľd. IV. 19. Osožně = užitečně, s osohem, prospěšně. Deň dožitý o. přežiť. Hdž. Čít. 115. — Let. Mt. S. IV. 2. 76. Osožnosť. Orl. II. 27. Osožný. Koll. Zp. II. 264., List. fil. XII. 173. Rada má býť možná i spolu o-ná. Slov. Tč. Kdo sa mlčať nenaučil, neví dobre mluviť, osožnějšej by mu bylo, keď by věděl trúbiť. Slov. Tč. Ospa = osep. A ti chlapi v městě zadržují mně ospy. 1602. Wtr. Ať by úroky a ospy a jiné poplatky platili. Arch. VII. 309. — Sdl. Hr. I. 16., IV. 258., Arch. VIII. 613. Ospala. Také na Mor. Brt. D. Ospalica, e, f. = ospalka. Mor. Šd. Ospalivý = ospalý. Bern. Ospalý. Při o-lém lenosť sedává. Sb. uč. Narodil se, když byli lidi o-lí (o hloupém). Us. u Žamb. Dbv. O. ticho. Vrch. O-ho se dobudíš, ale mrtvého se nedovoláš. Us. Bž. Ospánek, nku, m. O-ky = hnis v očích. Brnt. Ospanlivo = ospanlivě. Vaj. T. m. 33. Ospati. Také-li budu míti psáti o skry- tějších věcech duchovních . . . neospím-li (neumdlím-li) prve, než smrtí sejdu neb sta- rostí. St. opat. 193. — O. = osypati. Vyspa svój slad (sladovník) na hromadu, ospej jej jako zahradu okolo cuzími slady. Hr. ruk 399. v. 36. I ospú město. Let. 73. Ospí, vz Osep. Tov. 134. Ospice (osypice). Šd. Ospievati = ozpivati. Slov. Šd. Ospilov, Ospilow, ves u Mohelnice. Ospinka, y, f., das Wimmerlein. Rk. Ospovedať = vyzpovídati. Slov. Kňaz ten ta ospovedá. Sl. ps. 90. — Sb. sl. ps. II. 1. 144., Orl. III. 300., Dbš. Sl. pov. I. 59.	Ospravedliť, ospravedlovať = ospravedl- niti. Slov. Bern. Ospravedlněnec, nce, m. = ospravedl- něný, der Gerechtfertigte. Sš. II. 56. Ospravedlněnosť, i, f., die Rechtfertigung. Kzl. 282., Sš. II. 33. Ospravedlnidlo, a, n., das Rechtferti- gungsmittel. Šš. I. 65. Ospravedlniti (se z čeho) kde. Z toho netřeba se o-ňovati před znateli. Č. Kn. š. 116. Že pak v zákoně žáden nebývá o něn u Boha. Sš. II. 30. Ospravedlňující, rechtfertigend. O. víra. Mus. 1880. 75. Ospravednění, n. = ospravedlnění. Dosti toho k o. zdání mého. Pal. Rdh. I. 32. Osralov, a, m., ves u Polné. Arch. VIII. 483., 547. Osramotiti koho = zahanbiti. Sš Mt. 25. Osran, a, n. = sráč, posranec. Slov. Rr. Sb. Osrať, bescheissen. Bern. Osrblianská, é, f. = přítok Hrona. Č. Čt. II. 350. Osrblie, n., Zährenbach, dědina na Zvo- lensku. Phľd. II. 115., Vchř. Osrdec, vz Srdečník, Slov. zdrav., Čs. lk. Rejstřík. Osrdí, praecordia. Sv. ruk. 314. — Dal jí hubičku, že to mlasklo, jako když mrští o-dím o vrata. Us. Osrdnatělý = zmužilý. Ziak. Osrdnatěti, ěl, ění, muthig werden. Osrdnatiti, il, ěn, ění, muthig machen. — se = osrdnatěti. Us. Osrdník, u, m. = hřeb u vozu, u pluhu. U Hořic. Hk. Osrdnouti, vz Zlobný. Osredek, dku, m. = pole. Slov. Domy stoja poriedku, medzi domami vídať zahrady, pažite, a o-odky. Orl. VIII. 14. Kto je ale nie na toľko majetný, žeby na svojich malých o-dkoch toľko dorobiť mohol, ten . . . N. Hlsk. I. 50. Ked sa (mädveď) môže dostať do ovsa, to si dobre zachováva, tak že si vytlačí i chodník na ten o. Č. Čt. I. 31. Osrk, u, m., cf. Osrkati. O. boľu. Phľd. VI. 280. Osrpiti, il, en, ení, osrpovati, sichel- förmig umgeben. Daleké síně ji osrpují. Pl. II. 224. Ossek = osse. Sv. ruk. 319. b. Osť. Klas má buď osti (ostí. ostiny, osiny, Grannen), aneb jest komolý (bez ostin). Kom. (Nezda z trnie sbierají hrozny neb z ostu fíky. Ev. víd. 59. — O. = mucro, ferrum, V MV. nepravá glossa. Pa. Osťák = vosťák. Slov. Rr. Sb. Ostalka, y, f., zinnia, die Zinnie, rostl. Vz Rstp. 882. Ostalkyně, ě, f. Když ta onu chytne, tedy ji vystrčí z kola do řady děvčat a nyní opět jiná děva honí tu o-ni. Sš. P. 732. Ostaralý. Ž. wit. Ann. 3. 2. Ostarati sě, veterascere, Ž. wit. 48. 15., inveterascere 31. 3., senescere. 36. 25. V mladých letech přebírá a když se ostará, nikdo si jí nevšimne. Us. Až se to poma- ličku ostará, přestane celá sláva. To jsem se za ta léta ostaral. Us. Dbv.