Předchozí (133)  Strana:134  Další (135) |
|
|||
134
|
|||
|
|||
Ostarek, rka, m. = prasátko malé a staré,
zakrnělé. U Chrud. Hk. — O-ky = staré stromy. U Rychn., Phl'd. II. 392. Ostařiti = starým učiniti; — se = ostařeti.
Koll. Zp. II. 370. Ale kým syn rástol, otec sa ostarieval. Dbš. Sl. po v. I. 21. Ostaružný. Václav tlustý, o-ný. Pč. 12.
Mnich ostaružný. Zvt. otc. 47. 6. O. lidé. Arch. VII. 613. Ostaš = hora u Police n. M. Řvn. 222. —
O. = městečko zpustošené r. 1421. O. ležela na přívrší nade vsí Bukovicí v Poličsku. Pal. Dj. III. 3. 104. — Tk. V. 252. Ostašov. Ostaschow. Rk. Sl.
Ostašová, Neudorf.
Ostašovice, Wostaschowitz. Blk. Kfsk.
682., Sdl. Hr. II. 55., Rk. Sl. Ostatečný = ostatní, zbylý O. dluh za-
platiti mámy zespolka. Arch. VII. 606. O. věci, Výb. I. 1020., peníze. Wtr. Ostatek. Od počátku té pře až do o-tku
Bart. 114. O-tka peněz mi nedodal. Půh. II. 32 — O. = konečně. O. raději mlčeti. Us. Dch. A na o-tku též tej třanovskej dědině (bych děkoval). Brt. P. 141. Na o-tku (= na konec) mohlo być s nama zle. Mor. Brt. D. — O. reliquiae. Ž. wit. 36. 88., 75. 11., Zbrt. 289., Arch. VIL 430., 432., 441.— O-ky = poslední dni masopustní. Vz Brt. N. p. 311.—312. Je-li v o-tky pěkně, urodí se jařiny. Zlinsky. Brt. Ostati. Vz Zůstati. — abs. Neb jen
pravé peklo ostane. Št. Kn. š. 21. Oh, však on k nám cbodzieval od jary do jary a ešče nepoviedal: Ostávajte zdraví. Obr. ps. Ostaň = nech toho. Drk. hry. 72. — co. Uvedené dva příklady polož pod: ostati čeho. — komu. Byla-!i jest ta lúka farářova dříve, ostaň farářovi. Půh. II. 617. — kde. Ostanu na zemi. Št. Kn. š. 24. Hněv boží ostane nad ním. Hus. I. 10. — na čem. Na tom o-li, aby pána otrávil. Pč. 37. O-la na tom všecka obec se pány konšely, aby . . . Let. 116. — po čem. OstaNu po muži (pře- žiji jej). Št. Kn. š. 10. — (se) koho, čeho, ablassen Aby svého bludu o-li. Let. 477. Neostaľs hřiecha, ale hřiech tebe; Nemoha svého hněvu o. Výb. I. 1172., II. 440. Aby všech pověr ostana Bohu se klaněl. 15 stol. Mnč. R. 79. Ostane člověk otcě i mateřie. ZN. Všichni kněze ostanu (samotna zůstavili). Hr. ruk. 17. v. 2l6. Náhle toho ostanúc; Všeho zlého o-li. Ib. 47. v 655., 47. v. 661. (73. v. 1063., 413. v. 59., 429. v. 234.) Nechce hřiechóv o. Bož. umuč. a. 278. A všie nevěry ostachu. KM. v. 126. Kto by mohl smrti o. (zbýti). Sv. ruk. 106. (219.). Ostaň hněvu. Ž.wit. 36. 8. (26. 20., 70. 9.). Kdyby chtěli hřiechu o., zlosti. Hus I. 86., 144., 247., 250., 471., II. 59., III. 174. Svlékla jsem sě z sukně mé, t. j. ostala sem sě světských žádostí. Hus III. 63. Všeliké věci šeradné ostaňme; Ne inhed ostávaj božieho kázánie; Proto ostane člověk otce i mateře a bude s ženú; Dobroj' o. těch marností. Št. Kn. š. 6., 41, 93., 143. (19., 32., 81., 85., 279.). Chce-li o. tancóv. Št. — čeho proč. Nechtie proň (pro Boha) hřiecha o.; Aby proň smrtedl- ného hřiechu ostal; Pro duchovní pokoj svého sbožie sbožní lidé ostávají; Že sú |
o-li Boha pro peníze. Št. Kn. š. 35., 36.,
132., 136. — co komu. Havel platil jí po 2 kopú gr., tak že byl jí naposledy jednu kopu ostal (restirte). Arch. I. 172. — kdy (koho čím). Po početí o-la pannú. Št. Kn. š. 19. Včera v sedmú hodinu ostala ho zim- nice. Hus II. 383. — (kde s kým) v čem. O. v menšině. Sbn. V hubenství neostanu. Ž. wit. 139. 11. V němž (království blaže- ném) v chuti divného pokoje věč s ním ostali. Št. Kn. š. 49. — s inft. Žito o-lo vázat. Mor. Brt, D. Šéł že do světa, ale ostál děłat v Kroměříži. Brt. D. Ostáti. — abs. Nižádný nemóž protivě
sě o., neb by musil mocnější býti. Hus. I. 325. Kto ostojí, když dva sedáta? Št. Kn. š. 9. — kde. Nic neostojí pod sluncem. Hus. I. 282. Na soudě mnohokrát křivý ostojí. Smil. 668. — komu, čemu. Na str. 420. b. v 7 ř. zh. oprav: Neb mnoho v: Neb mnohu. Tomu nemóž nic o. Alx.V. 2011. Takú sílu mi rač dáti, bych mohl všem hřiechóm o. Umuč. 2330. Udatnému co ostojí? Kšch. 53. Ktož by druhému ostál (to přemohl). Kar. 66. Jestliže Štilfridovi o-jíš. Výb. II. 46. A který druhu ostojí. Jiří v. 179. — komu čím. Mistři nemohúc Ježíšovi učením o. Výb. I. 414. — v čem. Neb ďábel ve všech svých radách neostojí. Št. Kn. š. 121. — proti čemu. Ostojíš-li proti Štilfridovi. Výb. II. 45. Kdoby ostál proti kniežatóm temnosti? Št. Ř. 71. b. — s čím. To vždy s pravdou ostojí. Šf. Strž. II. 53. Ostatkář, e, m. = relikviář. Hnoj. 60. Vz
Ostatek. Ostatkovna, y, f. = místo na ostatky
(reliquias). Ostatkový. O. skřín (na ostatky). Zpr.
arch. VII. 84. Ostatní = poslední. O. to člověk, kdo
v žádné věci k nikomu nemá důvěry. Zbr. O-ná kravička z maštale. Orl. IX. 247. Keď národu ostatnie siela ,s Bohem'. Kyt. 1876. 29. O. kocúr, co čeká, až k němu myši při- běhnú. Brt. D. 213. Ostatníkrát = naposledy. Laš. Brt. D.
243. Ostatníraz = naposledy. Slov. Dbš. Sl.
pov. 8. 28. Ostav, u, m., v lesn., der Holznachraum.
Škd. Ostava z listí tykvových (extrakt?) Ruk.
kd. Ostavek. Ovci, reliquiae. Ž. wit. 16. 14.,
36. 37. Ostavený; -en, a, o. Rozum sám sobě
o-ný, überlassen. Jrs. 3. Ostavičný = ustavičný. O. a nezpozdilá
služba naše napřed, páni milí. NB. Tč. 208. Ostaviti. Na Slov. = nechati. Vz Czm.
94. — abs. Krávy o-ly (málo počaly do- jiti). Mor. Vhl. — co. O-li sú ostavky své, dimiserunt reliquias. Ž. wit. 16. 14. Osta- vivše ji pryč jidú. Hr. ruk. 83. v. 82. — při čem. Při něčem koho o. Pass. mus. 484. Děti při nich o-vil. Ib. 282. — co čemu, komu. Jodovým parám něco o. Mj. 318. Jenž jest své tělo nám o-vil. Výb. II. 24. Jiné sobě o-vil (zůstavil). Výb. II. 441 |
||
|
|||
Předchozí (133)  Strana:134  Další (135) |