134

Ostarek, rka, m. = prasátko malé a staré,
zakrnělé. U Chrud. Hk. — O-ky = staré
stromy. U Rychn., Phl'd. II. 392.

Ostařiti = starým učiniti; — se = ostařeti.
Koll. Zp. II. 370. Ale kým syn rástol, otec
sa ostarieval. Dbš. Sl. po v. I. 21.

Ostaružný. Václav tlustý, o-ný. Pč. 12.
Mnich ostaružný. Zvt. otc. 47. 6. O. lidé.
Arch. VII. 613.

Ostaš = hora u Police n. M. Řvn. 222. —
O. = městečko zpustošené r. 1421. O. ležela
na přívrší nade vsí Bukovicí v Poličsku. Pal.
Dj. III. 3. 104. — Tk. V. 252.

Ostašov. Ostaschow. Rk. Sl.

Ostašová, Neudorf.

Ostašovice, Wostaschowitz. Blk. Kfsk.
682., Sdl. Hr. II. 55., Rk. Sl.

Ostatečný = ostatní, zbylý O. dluh za-
platiti mámy zespolka. Arch. VII. 606. O.
věci, Výb. I. 1020., peníze. Wtr.

Ostatek. Od počátku té pře až do o-tku
Bart. 114. O-tka peněz mi nedodal. Půh. II.
32 — O. = konečně. O. raději mlčeti. Us.
Dch. A na o-tku též tej třanovskej dědině
(bych děkoval). Brt. P. 141. Na o-tku (= na
konec) mohlo być s nama zle. Mor. Brt.
D. — O. reliquiae. Ž. wit. 36. 88., 75. 11.,
Zbrt. 289., Arch. VIL 430., 432., 441.—
O-ky = poslední dni masopustní. Vz Brt.
N. p. 311.—312. Je-li v o-tky pěkně, urodí
se jařiny. Zlinsky. Brt.

Ostati. Vz Zůstati. — abs. Neb jen
pravé peklo ostane. Št. Kn. š. 21. Oh, však
on k nám cbodzieval od jary do jary a
ešče nepoviedal: Ostávajte zdraví. Obr. ps.
Ostaň = nech toho. Drk. hry. 72. — co.
Uvedené dva příklady polož pod: ostati
čeho. — komu. Byla-!i jest ta lúka farářova
dříve, ostaň farářovi. Půh. II. 617. — kde.
Ostanu na zemi. Št. Kn. š. 24. Hněv boží
ostane nad ním. Hus. I. 10. — na čem. Na
tom o-li, aby pána otrávil. Pč. 37. O-la na
tom všecka obec se pány konšely, aby . . .
Let. 116. — po čem. OstaNu po muži (pře-
žiji jej). Št. Kn. š. 10. — (se) koho, čeho,
ablassen Aby svého bludu o-li. Let. 477.
Neostaľs hřiecha, ale hřiech tebe; Nemoha
svého hněvu o. Výb. I. 1172., II. 440. Aby
všech pověr ostana Bohu se klaněl. 15 stol.
Mnč. R. 79. Ostane člověk otcě i mateřie.
ZN. Všichni kněze ostanu (samotna zůstavili).
Hr. ruk. 17. v. 2l6. Náhle toho ostanúc;
Všeho zlého o-li. Ib. 47. v 655., 47. v. 661.
(73. v. 1063., 413. v. 59., 429. v. 234.) Nechce
hřiechóv o. Bož. umuč. a. 278. A všie nevěry
ostachu. KM. v. 126. Kto by mohl smrti o.
(zbýti). Sv. ruk. 106. (219.). Ostaň hněvu. Ž.wit.
36. 8. (26. 20., 70. 9.). Kdyby chtěli hřiechu
o., zlosti. Hus I. 86., 144., 247., 250., 471.,
II. 59., III. 174. Svlékla jsem sě z sukně
mé, t. j. ostala sem sě světských žádostí.
Hus III. 63. Všeliké věci šeradné ostaňme;
Ne inhed ostávaj božieho kázánie; Proto
ostane člověk otce i mateře a bude s ženú;
Dobroj' o. těch marností. Št. Kn. š. 6., 41,
93., 143. (19., 32., 81., 85., 279.). Chce-li o.
tancóv. Št. — čeho proč. Nechtie proň
(pro Boha) hřiecha o.; Aby proň smrtedl-
ného hřiechu ostal; Pro duchovní pokoj
svého sbožie sbožní lidé ostávají; Že sú

o-li Boha pro peníze. Št. Kn. š. 35., 36.,
132., 136. — co komu. Havel platil jí po
2 kopú gr., tak že byl jí naposledy jednu
kopu ostal (restirte). Arch. I. 172. — kdy
(koho čím). Po početí o-la pannú. Št. Kn.
š. 19. Včera v sedmú hodinu ostala ho zim-
nice. Hus II. 383. — (kde s kým) v čem.
O. v menšině. Sbn. V hubenství neostanu.
Ž. wit. 139. 11. V němž (království blaže-
ném) v chuti divného pokoje věč s ním
ostali. Št. Kn. š. 49. — s inft. Žito o-lo
vázat. Mor. Brt, D. Šéł že do světa, ale
ostál děłat v Kroměříži. Brt. D.

Ostáti. — abs. Nižádný nemóž protivě
sě o., neb by musil mocnější býti. Hus. I.
325. Kto ostojí, když dva sedáta? Št. Kn.
š. 9. — kde. Nic neostojí pod sluncem.
Hus. I. 282. Na soudě mnohokrát křivý
ostojí. Smil. 668. — komu, čemu. Na
str. 420. b. v 7 ř. zh. oprav: Neb mnoho
v: Neb mnohu. Tomu nemóž nic o. Alx.V.
2011. Takú sílu mi rač dáti, bych mohl
všem hřiechóm o. Umuč. 2330. Udatnému
co ostojí? Kšch. 53. Ktož by druhému ostál
(to přemohl). Kar. 66. Jestliže Štilfridovi
o-jíš. Výb. II. 46. A který druhu ostojí. Jiří
v. 179. — komu čím. Mistři nemohúc
Ježíšovi učením o. Výb. I. 414. — v čem.
Neb ďábel ve všech svých radách neostojí.
Št. Kn. š. 121. — proti čemu. Ostojíš-li
proti Štilfridovi. Výb. II. 45. Kdoby ostál
proti kniežatóm temnosti? Št. Ř. 71. b. —
s čím. To vždy s pravdou ostojí. Šf. Strž.
II. 53.

Ostatkář, e, m. = relikviář. Hnoj. 60. Vz
Ostatek.

Ostatkovna, y, f. = místo na ostatky
(reliquias).

Ostatkový. O. skřín (na ostatky). Zpr.
arch. VII. 84.

Ostatní = poslední. O. to člověk, kdo
v žádné věci k nikomu nemá důvěry. Zbr.
O-ná kravička z maštale. Orl. IX. 247. Keď
národu ostatnie siela ,s Bohem'. Kyt. 1876.
29. O. kocúr, co čeká, až k němu myši při-
běhnú. Brt. D. 213.

Ostatníkrát = naposledy. Laš. Brt. D.
243.

Ostatníraz = naposledy. Slov. Dbš. Sl.
pov. 8. 28.

Ostav, u, m., v lesn., der Holznachraum.
Škd.

Ostava z listí tykvových (extrakt?) Ruk.
kd.

Ostavek. Ovci, reliquiae. Ž. wit. 16. 14.,
36. 37.

Ostavený; -en, a, o. Rozum sám sobě
o-ný, überlassen. Jrs. 3.

Ostavičný = ustavičný. O. a nezpozdilá
služba naše napřed, páni milí. NB. Tč. 208.

Ostaviti. Na Slov. = nechati. Vz Czm.
94. — abs. Krávy o-ly (málo počaly do-
jiti). Mor. Vhl. — co. O-li sú ostavky své,
dimiserunt reliquias. Ž. wit. 16. 14. Osta-
vivše ji pryč jidú. Hr. ruk. 83. v. 82. —
při čem. Při něčem koho o. Pass. mus.
484. Děti při nich o-vil. Ib. 282. — co
čemu, komu. Jodovým parám něco o. Mj.
318. Jenž jest své tělo nám o-vil. Výb. II.
24. Jiné sobě o-vil (zůstavil). Výb. II. 441