136

Ostona, y, f. = bodlina, osten, der Sta-
chel. Sl. les.

Ostopovice, Wostopowitz.

Ostošov, a, m., ves v Kladsku. Arch.
VIII. 377.

Ostoupiti. — kde. Dlouho tam v če-
ledníku ostoupal (přecházel neosměluje se
svou prosbu přednésti) Us Lg. — co. Hus

III. 39.

Ostouzení někoho = ostudu naň uva-
lovati. Vz Ostuditi.

Ostouzivý = kdo rád jiné ostouzí. Vz
Ostuditi. U Kr. Hrad. Kšť.

Ostožina, y, f. = stožár, der Schober-
baum. Sl. les.

Ostožiti, il, en, ení = stohy naplniti, po-
kryti. Dvůr jsi pustý o-žil. Č. Rž. XCII. —
čím. By svět tebou hojně o žil. Sš. Snt.
26. Velehrade, jak jsi ožil, tu tě láskou
svou o-žil Slovák, Moravan i Čech. Štulc
I. 207.

Ostrá. Vz Rk. Sl.

Ostraha = lék, který radí stará žena n
žebrák, domácí lék Slov. Phľd. III. 3. 257.

Ostrabení, n. O. míti. Arn. 2519.

Ostrabiti. V MV. nepravá glossa. Pa
A sám od něho věčnou milostí o-ben byl
Sš. — se. Rána než se o-bí, sviadí. U Opav.
Pk.

Ostracit, u, m. = ústřicokam. Rk. Sl.

Ostračín, Wostratschin.

Ostračka, y, f. = ostnačka. Slov. (orav.).
Rr. Sb.

Ostrádati. Nemožeť ižádný toho o., aby
neplakal pána svého. Arn. 2064.

Ostraha. Mkl. Etym. 293. Aby úst ne-
odvieral jedné k ostraze hradu svého. Hus
I 263.

Ostrahovitý = ostražitý. O. pes. Smila
Osovského Zř. selské.

Ostrach. Pro o. ztrestáni byli Petr Vok.
168. Byli sousedům k o-chu Šf. Strž. II.
285. Líčili ho tak k o-chu čtenářstva; Pa-
noval hrůzou a ostrachem své zbraně. Ib
I. 360., 363.

Ostrák, u, m., u knihařů, der Scharf-
stein. Šm.

Ostrakatiti, il, ěn, ění, bunt machen. —
co čím. Jaro ostrakaťuj lúky kvítím. Hol.
350.

Ostráň, ě, m. = ostrý úhel, der scharfe
Winkel. Phľd. II. 4. 117.

Ostranec, nce, m., der Ostranit. Šm.

Ostranka, die Spindelschnecke. Cf. Brm.

IV. 2. 276.—278.

Ostránka, y, f. Na mlatevni, na humně
se stranuje, o-ky se pak rozestrou na pro-
tírku (sázku). Brt. L. N. II. 112. Cf. Otěrek.

Ostřanský, ého, m., os. jm. Vck.

Ostrany, ves u Drienčan na Slov. N.
Hlsk. XIV. 80.

Ostřapený ; -en, a, o = na čem se nadě-
lalo střapů, třepení. Na již. Mor. Šd.

Ostrašín, Austraschin. Tk. V. 181.

Ostrata, něm. Ostrata. — O., Ostřeta,
y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Ostratec, tce, m., olencira, ein Arthro-
cephalus. Šm.

Ostrava, y, f. = palach, skřípina, scir-
pus, die Binse, rostl. Cf. Slb. 121. — O.

mor. a pol., Mährisch-, Polnisch-Ostrau.
V mor. O-vě od posledních voleb nemají
Pámbíčka. Vz Sbtk. Krat. h. 190.

Ostravice, Ostrawitz, ves.

Ostravky. Na O-kách, luka u Milavče.
BPr.

Ostravý = příostrý, etwas scharf. O.
písek, kořalka. Laš. Tč.

Ostraž. Před tím jinochem svého rúcha
v ostraž položichu. Pass. mus. 1883. 113.

Ostražený; -en, a, o, bewacht. O. po-
stoj, gesicherter Halt. Čsk. O. průsmyk.
Phľd. VI. 212. Tvé tělo jest se všech stran
svatými znameními ostraženo. Pass. mus.
423.

Ostražitě ptáček křídla staví. Osv. V.
638 O. se brániti. Výb. I. 306. Pohled metá
o. Čch. Mch. 36. O. mluviti. Hus I. 372.

Ostražitý útok Hdk. O-ho koně lítá
zvěř neroztrhá. Bž. exc. — v čem. Byl
v počtech ostražitý. Kká. Td. 115. — čeho.
Svých svobod byli vždy o-tí. Šf. III. 142.

Ostraživý = ostražný. Šm.

Ostražnosť něčí oklamati. Č. Kn. š. 341.

Ostražný. Buď o-žen s nepřátely. Výb.
I 926.

Ostrbí, n. = ostrb. U Frenšt. Dřk.

Ostrcoun, a, m , ostracion, der Hornfisch.
Šm.

Ostře někomu domlouvati. Dch. Povaha
o. nakreslená. Lum. 1889. 5. O. odseknouti,
Hrts., na někoho se podívati, Tbz., proti
někomu si vésti, Mus. 1880. 487., vystou-
piti. Osv. I. 485. O. něco děliti. Us. Chuť
o. kyselá. Kk. Zápach o. čpavý. Mj. 34.
Zrak o. pronikavý. Vrch. O. zašpičatělý.
Us. Pruh o ohraničený. Osv. I. 283. Trn
se z mladu o. pučí. Alx.

Ostré. Blk. Kfsk. 1378., Rk. Sl.

Ostřebanec, nce, m. = ochlasta, opilec.
Mor. Šd.

Ostřebaný = ochlastaný, opilý. Mor.
Šd.

Ostřebati se = opiti se. Mor. Šd.

Ostředek. Celá role rozdělí se na více
hrádek čili o-dků, každý z těchto o-dků
má vyvýšený hřbet, sám o. záleží ze dvou,
rří i více brázd s obou stran vyoraných.
Koll. III. 36. Dostal sa mi, dostal, o-dok
široký, čo mi ho naoral šuhaj černooký.
Koll. Zp. I. 303. Jesli by jedon i druhý
súsed jedon rok po jednom, druhý rok i po
viac o-dkoch k svojmu poľu prioral. N.
Hlsk. I. 148. — O. = cesta mezi poli a
mezi dvěma příkopečky. Turn. Fr. Blý. —
O. = střediště, der Centralpunkt. Považuje
Krista co o., v nějž křesťané obíhají. Sš.
II. 57. — O. = vrch na Tatrách. Pokr. Pot.
II. 8. — O., Wostředek, ves. Rk. Sl.

Ostředí milíře, soška, král, der Quandel,
die Quandelstange. Sl. les. Quendel oprav
v: Quandel.

Ostřeha, y, f. = střežení. Mt. 1. X. 1.

Ostřehač. Měl jest Ježíš kněží a zákon-
níky v svých činech o-če. Hus II. 361.

Ostřený oř (obestřený). Troj.

Ostreš, e, m , der Bärschling, ryba. Mor.
Hrb., Brt. L. N. II. 17.

Ostřeš, e, m. a f., ostřešek, šku, m., der
Dachsaum. Rk. Vz Ostřeší.