137

Ostřešany, Wostřeschan. V O-nech ne-
smí se nikdo zeptati, byl-li to houser nebo
husa? Proč? Vz Sbtk. Krat. h 82. — Sdl.
Hr. I. 256., V. 49., 114., Rk. Sl.

Ostřešek, vz Ostřeš.

Ostřešov, a, m., Schildberg, mě. v Po-
zňansku S. N. XI. 13.

Ostřeta, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124

Ostřetice, Wostřetitz. Blk. Kfsk 1104.,
Rk. Sl.

Ostřetín, Wostřetin. Sdl. Hr. I. 39., 62.,
Rk. Sl.

Ostrev. Cf. také Ostrb, Ostrbí, Mkl
Etym. 227., Sdl. Hr. II. 98. O. = žerď, tyč.
Výb. II. 1330, 1332. Sú tam kuchyňské
zeleniny, zpomedzi nich hoře ostrovou te-
perí sa tekvicá so svojimi veľkými listami.
Phľd. IV. 318. Nebo jedny křižováchu,
druhé na ostrvy metáchu. 15. stol. Mnč. R.
38., Ryt. 106. b. (v. 153.). O. k sušení jetele,
sena a viky = stromek jedlový okleštěný
toliko z menších větviček do země vpích-
nutý. Cf. Ostrm, Ostroh. Na Lašsku, Valaš.
a Slov. Brt., Pokr. Pot. II. 254. Ďatelinu
z celého pozemku zobrali a len holé ostrvy
na ňom nehali. N. Hlsk. II. 232.

Ostrévka, vz Ostrev, Mkl. Etym. 430.

Ostřežený; -en, a, o, bewacht. Vz Ostříci
Místo méně o-né. Kká. Td. 128.

Ostří meče. V MV. nepravá glossa. Pa.

Ostříbřiti co komu. Měsíc o-břil jim
(vrbám) hlavy. Hlk. S. I. 75.

Ostřice = ostrea. V MV. nepravá glossa
Pa. — O. = chrastice třtinová, phallaris,
das Glanzgras. Vz Rstp. 1723. — O =
psárka, tuřice dvoudomá, ostrýs, osoka,
carex. O. písková, píseční, c. arenaria, das
Sandriedgras, die Sandsegge, der Flugsand-
ried; prstitá, c. digitata, das Nagelgras;
skalní, c. saxatilis, das Feldriedgras Sl. les.
Vz Rstp. 1695 , Rosc. 108., 109., Mllr. 29.,
Slb. 94., Čl. Kv. 87. O., pýře, koukole
i luštince jest víc než obilí Sk Črty 143

1. Ostříci.— co. Ostřeže Hospodin vše-
cky. Ž. kl. 144. 20. Hospodin ostřiehá pří-
chozie. Ib. 145 9. Ty jsi kázal kázání tvá
ostříhati. Ž. wit. 118. 4. — (koho, se)
čeho (jak proč). Rač ostřieci zlého díla.
Vyb. II. 23. A nás zběhóv Bóh ostřeži
14. stol Mus. 1884. 248. Ostříhal místa
svého. Kom. D. 13. Ostřiehala duše má
svědectvie tvého. Ž. brn. Nelze se smrti
ostřieci. Sv. ruk. 275 Neb se toho snažně
ostřiehal. Pass. mus. 281. Ostřiehá duš
svatých. Ž. k. 96. 10. O-hati budu zákona
tvého. Ž. wit. 118. 44. Ostřiehaj sě i duše
své pilně; Ostřiehaj všech přikázánie jeho;
Kto chce se ostřieci nepřítele velikého,
ostřiehaj se pochlebníka sladkého ; Ostřiehá
svého povolánie; Sama sebe neostřiežeš
než s boží pomocí. Hus I. 53., 54., 260.,
III. 73., 121. Aby nás pro světskú hanbu
toho Buoh ostřiehl. V. Ps. fol. 134. a. —
koho, se od čeho. Že by však někdo
vzbouřence byl od nich ostříhal. Kold. II.
42. By ostřiehal ode všeho zlého. 15. stol.
Mnč. R. 43. Od toho dvého zlého jistě se
ostřežete; Aby mě ráčil ostřieci od poškvr-
nění. Hus I. 97., III. 278. Aby nás ostřiehl
ot zlého. Št. Kn. š. 48. — se v čem. Ač

se v tom dvém neostřežeš; Avšak se v tom
neostřeže. Alx. V. v. 289., 2104. (HP. 7.,
51.). — koho kde. Aby ostřiehali tebe na
všech tvých cestách. Z. kl.

2 Ostříci koho jak: do hola. Us. Pdl.

Ostřidlo, a, n., das Schärfungsmittel. O.
na kosy, der Wetzstein. Us.

2. Ostříhání. Ž. wit. 118. 5. a 9.

Ostříhaný, beschnitten. — jak. Vlasy
do hola o-né. Šml. — O., bewacht. Cožkoli
kde najdú neostříhaného, to hned vezmú
s dobrú myslí. Jel. Enc. m. 52

Ostřihom. Tk. IV. 288., V. 131., VI.
353., VII. 135, Tk. Žk. 224., Arch. VIII.
589., Rk. Sl.

Ostřik, a, m. = matizna bahní, ostericum
palustre, die MutteRwurzel. Cf. Slb. 596.

Ostřikovací voda, das Einspritzwasser.
Šp.

Ostřílený. Já starý, o. kozák, voják.
Šml., Dch.

Ostřiti co. O-li jazyky své. Ž, wit. 139.
4. — co, se jak. O. meč na obou stranách.
Us. Stav věcí povážně se ostří. Dch. —
se čím. Druhé se ostří ten jistý ostnec
rozpomínáním nač . . . Št. Kn. š. 185.

Ostřivka, y, f., acutus, scharfes Ton-
zeichen. Šm. Nyní: přzvuk ostrý a zna-
mení )eho (') přízvučník ostrý. Ndr.

1. Ostříž. Cf. Mkl. Etym. 228, Brm. II.
593., Kram. Slov., Rk. Sl Ženská jako o.
(bystrá, čilá). Us. Kšá. Hoch jako o. Mor.
Knrz. Lekla se, jako kdyby se o. zjevil.
Jrsk. Sedí jako pod ostřiešem (boje se).
Výb II. 314.

2. Ostříž, alcaphar. Byl. O. = stříž, okro-
tice, kulatička, cephalanthera. Slb. 211.

3. Ostříž, hora na Slov. Hý. Ss.
Ostřížení, n. = tonsura. Žákovské na

svej hlavě ostřieženie přijmi. Pass. mus.
385.

Ostřížený; -en, a, o. Ve 14. stol., do-
kud sobě žák o prvním svěcení pleše ne-
proholil, říkali: O-žen jest po žákovsku.
Mus. 1880. 462.

Ostřižkový, Abschnitzel-; Anschrote-. O.
sukno.

Ostrlejze, ostrléze, pl., m. = paběrky
(ovoce bramborů a p.). Mor. Džl. Vz násí.
a Oštrlejz.

Ostrlejzovati, ostrlézovati = paběrkovati,
z něm. Obst lesen, nachlesen. 16. stol. Vz
Oštrlejzovati. Hrb. Obz. 151.

Ostrlíz, u, m., vz Ostrlejze. Na Hané.
Wrch.

Ostrlízovati = ostrlejzovati. Na Hané.
Wrch.

Ostrm, u, m. = ostrev, tyč. Slov. Vchř.,
Zátur., Hdž. Šlb. 40.

Ostrmina, y, f., schiefe Fläche, Abda-
chung. Hrvát. Šd.

Ostrn, u, m. = tak okliesnený strom,
aby miesto rebríka užiť se dal. Slov. Rr.
Sb. Cf. Ostroh.

Ostro. Vzal to příliš z ostra, er ging
hitzig drein. Dch. Fošny na o. postaviti
(na štorc). NA. IV. 238.

Ostrobodý, spitzig Šm.

Ostrobolný, bitterschmerzlich. Lpř.

Ostrobýl. Cf. Rstp. 432.