138

Ostročelačka, y, f, truxatides, der Spitz-
kopf. Šm.

Ostročelka, y, f., die Thurnheuschrecke.
Šm.

Ostročich, u, m., scharfer Geruch. Fr.

Ostroduchý, scharfsinnig. SP. II. 167.

Ostroh. Za Stacket polož: Šf. Strž. I.
584. — O = příkrá, ku předu čnějící skála.
Sš. Hrad brumovský byl vystavěn na hor-
ském ostrohu, ze tří stran nepřístupném a
na čtvrté náspy, příkopy a baštami chrá-
něném. Km. 1887. 617. O. = vrch nad sto-
kem dvou řek. Šmb. S. I. 284. — O. =
ostrev k sušení jetele atd. Slov. Rr. Sb —
O. Uherský, Ungarisch-Ostra, mě. na jižní
Mor, chybně: Uh Ostrov. Morava tam ne-
činí žádného ostrovu, a lid tamější říká
jenom Ostroh, do O-ha, v O-ze a tak stojí
i v starých listinách. Je to hrazené místo,
čímž O. od starodávna býval. Šd. — Cf
Tk. IV. 736, Arch. VII 715.

Ostroha. Cf. Mkl. Etym. 227., Bž. 233.
(ostrnb) O-hú sedlo dřel AlxB. v. 177. (HP.
76) — O. = kosť patní. Vz Ostruha. Páv
nosí u bot ostruhy, chuděra palce. Němc.

Ostrohařský, Spornmacher-. Šm.

Ostrohařství, n., das Spornmacherhand-
werk. Šm.

Ostrohlasý, hellstimmig. Lpř. O. plesání.
Msn. Or. 87.

Ostrohled, u, m., das Vergrösserungs-
glas. Šm., Loos.

Ostrohoun, u, m., der Sporn, eine Art
von Brückeneisböcken. Šm.

Ostrohovati, anspornen Bern.

Ostrohřbetka, y, f. O. lísková, centrotus
cornutus, hmyz. Brm. IV. 643.

Ostrohrotka, y, f. O. obecná, oxybellus.
gemeine Spiesswespe. Brm. IV. 322.

Ostrohrotý, scharfgespitzt. Lpř.

Ostrohrudka, die Elampine. O. dvou-
zubá, e. bidentulus; kovová, e. aeneus ; zlatá,
omalus auratus. Brm. IV. 326.

Ostrohubý, scharfzüngig. Cf Zavinutec.

Ostrochutný = ostrou chuť mající, schar-
fen Geschmackes. NA. IV. 91.

Ostrokanec, nce, m., dicker Wollfaden.
Slov. Ssk.

Ostrokolí, n. = kolový srub (týn), das
Bollwerk. Knrz. exc

Ostrokončitý, schartzugespitzt. O. hůl.
Koll. IV. 102.

Ostrokovaný; -án, a, o, scharfbeschlagen.
O. kůň Koll. Zp. I. 178.

Ostrokutý, scharfgeschmiedet. O. střela.
Ziak.

Ostrokvět, lappago, das Stachelgras. Slb.
159.

Ostrolhota, y, f., Lhota Ostrova, Ostra-
Lhota, ves u Uher. Ostroha.

Ostrolist. Mkl. Etym. 227. O., ilex. Cf.
Rstp. 301. — O, asperugo, das Scharf-
kraut. Cf. Čl. Kv. 225, Slb. 361 , Rosc.
133., Ott. II 892.

Ostrolistec, stce, m. = ostrolist, aspe-
rugo. Sl. les.

Ostrolistý, rauhblattig, rauhblätterig. Sl.
les.

Ostroluký či lomený sloh, oblouk. SP.
II. 12., 31.

Ostromeč. Tk. IV. 736., Tk Žk. 197.,
Blk. Kfsk. 1378., Sdl. Hr. 53., Arch. VII.
715., VIII. 74., 78, 127., Rk. Sl. O, Ostro-
mečí, pozemky u Strážova. BPr.

Ostromíř, Wostromieř. Tk. V. 136., VI.
353 , Blk. Kfsk. 1378 , Sdl. Hr. V. 364., Rk.
Sl.

Ostromírovo evangelium. Pyp. K. 1.23.,
34.

Ostromiti, mit Bäumen aussetzen. — se
= ostroměti, mit Bäumen verwachsen. Keď
sa hory ostromia. Siov. Rr. Sb.

Ostromlečovitý. O. rostliny .euphorbieae:
pryšec. Vz Rstp. 1321. nn.

Ostronosý. Za Prov. polož: Smil.

Ostronožec, žce, m., oxypoda, brouk.
O. černavý, o. opaca; meňavý, o. alternans.
Kk. Br. 78., 79.

Ostrooko. O-kem světa tajemství ve tichu
zpytovati. Pl. I. 257.

Ostropec = ostropestr obecný, ostrope-
střec, ostropes, podstřel, silybum marianum,
die Frauendistel. Vz Rstp. 933. Ostropes. —
O., pce, m. = ostrev na sušení jetele atd.
Laš. Wrch.

Ostropes. Cf. Ostropec, Rstp. 934., Čl.
Kv. 204, Slb. 413., Mllr. 28., 30.

Ostropestr, u, m., vz Ostropec, Rstp.
933.

Ostropestřec, strce, m., vz Ostropec,
Rstp. 933.

Ostropezd, Carduus. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Ostropich, u, m = ostropec. Rk., Rk.
Sl.

Ostroplevka, y, f. = mrvka, kostřava.
Mllr. 46.

Ostroplodý, v bot., mit scharfer Frucht.
Šm.

Ostrorep Cf. Brm. IV. 2. 54.

Ostroretka, y, f. O. stěhovavá, chondro-
stoma nasus, ryba. Brm. III. 3. 316.

Ostrosemenný, scharfsaamig.

Ostrosloup polož před Ostrosť.

Ostrosť = bystrosť. O. vtipu. Dik. II. 8.,
Kom. L. 27.

Ostrostřelectvo, a, n., die Scharfschüt-
zen. Šm.

Ostrošpicí, spitzig. Šm.

Ostrošťávý, scharfen Saftes. Šm., Rk.

Ostrotáhlý, langschneidig, mit langge-
dehnter Schneide. Lpř. Sl. II. 284.

Ostrotělý, mit einem Körper von schar-
fen Abrissen. Pl. I. 231.

Ostrotoký, schnellfliessend. Bendl. I. 78.

Ostrouhati. Ostrouhal, hat abgewirth-
schaftet. Us. Dch. — co. Všelikú ratolesť
ostrúže. Krist. 91. a.

Ostroúhlastý = ostroúhlý. O. rozpukliny
Tatier. Slov. Phľd. IV. 253.

Ostroúhlý = ostroúhelný. O. trojúhelník.
Jd. Geom. I. 27 , Jrl. 422.

Ostroumny. Šf. III. 528.

Ostrov, das umflossene Land, ániqiÍQQvto?.
Cf. Strouha. V MV. nepravá glossa. Pa.
O-vy : příbřežní n. pevninné či kontinen-
talní (tyto opět jsou geologicky mladé, staré
a samostatné) a odbřežní či okeanické (a
tyto: vulkanické, korálové a zbytkové či
residualní). Stč. Zem. 773., Mus. 1880. 376.