140

Ostružtička = zdrobn. ostruha. Slov.
Keď som išiel od Zuzičky, štrngaly mi o-čky.
Sb. sl. ps. II 1. 64.

Ostrv, vz Ostrev.

Ostrva. Nosil na štíte o-vu. 15. stol.

Ostrý. Cf Mkl. Etym. 227., aL. 262. O.,
acutus Ž. wit 51. 4 O. hloží. Výb II. 35.
Ostrým kláti. Hus III 165. Klání s ostrým.
Výb. II. 40. — jak. Meč na obě strany o.
Hus I. 402. — O. =špicatý. O. oblouk.
Posp -- O. = bystrý. O pes. Škd. Na
něco ostrým okem zříti Hdk. O. řečení.
Dk. Poet. 490. — v čem. V hádání sv.
písma o. (důmyslný). Pass. raus. 467. Cf
synon. bystrý a ostrý v Brt. 8 3. vd. 180. 2.
— O = přísný. O. slovo. Ž. kl. — O. =
stlny atd. O výzvědy (spojené s útokem)
NA. III. 83. O. stín. Stč. Zem. 117., za-
úpění, smích, Vrch., přídech, Ndr., narážka,
Hrts , půtka. Lpř., hlas, Dch , ton, rým,
Dk. Poet. 406., protiva. Mus - - O = drsný
O. smích, Us. Pdl., vzduch, Hrts., vřesk
trub Kká. K sl. j. 175. Cvrčků ostrá pí-
seň. Vrch. — O = smělý, řezký. O kom
ďábel vie, že jest jemu ostr. Hus I. 261.
V těch věcech je o. jako břitva (rázný).
Šml. Osv. 1880. 144. — O. = ostře ukazující.
O. brejle, dalekohled. Mj. — O = ostře vy-
nikající. O. obraz. ZČ. III. 192. — O., chlum
u Berouna, vrch u Felbabky ve Zbirovsku,
Krč., u Litoměřic, Řvn. 162.; O. Hora, Spitz-
berg u Šaclíře, Krč.; Ostrý Vysoký, hora
u Ústí, Řvn. 149; O. Vrch u Dobříva, Krč.;
O., Wostray, restaurace u Milešova; O. Ká-
men, Rausenstein, ves u Svitavy. PL., Sdl.
Hr IV. 116, VI. 209., Rk. Sl.

Ostrýš, carex, ciparium, rostl. 1402. Vz
Ostřice.

Ostryvka, y, f. = ostrévka? U Pratce
na Mor. Sbtk. Krat. h. 195.

Ostrž, e, f. = trativod. V Tábor. Lg.

Ostuda. Mkl. Etym. 327. a. O. = hanba.
Musil něco učiniti již pro o-du, Schanden
halber (aby neměl ostudu). Dch. Nestojí to
ani za tu ostudu, co mi platí. Us. Tč. Uříz-
nouti, useknouti si kus o-dy. Us Ktk., Kšť
Hanba se ho nechytí, z o-dy kabát nosí.
Sk. — O. = osypky. Las. Tč — O-dy, pole
u Blučiny a j. BPr.

Ostudat sa, sich rackern. Slov. Ssk.

Ostudený; -en, a, o= nestydatý, unver-
schämt, unzüchtig. O. dievka (dopustilka).
Slov. Phľd. III 3. 298.

Ostuditi koho. Asn. 1. — co komu.
Za Št. 41. polož: Št Kn. š. 38. Aby mu to
šibalství o. ráčil. Arch. VII. 86. Jáz vám
ostuzi bydlo sázavské. Hr. ruk 73. Mně
vše zlé skutky v brzcě o-dil Ž. Kr. — se
proč. Za Hus polož: III. 196.

Ostudna, y, f. = hampejs. Rk.

Ostuzati se s kým = ostouzeti se. Vz
Ostuditi. U Místka. Škd.

Ostuzelky, pl., f. = bídná luka u Lesko-
vic v Táb BPr

Ostyděti se = nestyděti se. Kšch. 24.
O-la se všeliké hanby. Tč. exc. Co jsem
jej haněl, všeho se ostyděl jak hanebný
pes. Tov. kap. 176. V Kat. 555. znamená
o. se dle Kebrla také: stud přemoci. Již
musí oprav: Již muši (musím).

Ostydlý = nestydatý. Mor. Knrz.

Ostydnouti. Naliť sem všudy ostydla =
zle pochodila, pohořela. Pravda. 19. —
komu. Chtiec jinú muži svému ostuditi,
sama Bohu ostydne. Št. Kn. š. 38.

Ostych před pravdou. Mus. 1880. 268.
Na někoho bez o-chu hleděti Kká.

Ostýchala, y, m. = ostýchavec. On je
takový o. Mor. Šd.

Ostýchalý = ostýchavý. Rk.

Ostýchati. Ž. wit. 328. Cf. List. fil. XII.
175., Mkl. Etym. 328. a.

Ostýlati. Kadeř líce o-lá (pokrývá). Čch.
Bs 45.

Osůbka, y. f., vz Osoba.

Osud V MV. nepravá glossa. Pa. Cf.
Kram. Slov., Jg. Slnosť. 121., Rk. Sl. Nej-
osudovatější osud. Us. O-dy života, Lebens-
schicksale. Mour. Ale o-dové jinak uložili.
Šf. Strž. 479. Nebe samo ví, proč nás osud
raní (dobře Bůh ví, co činí). Brodz O-du
svému nikdo neuteče. Bž.

Osudáriť Slov. Keď sa s nimi spolčuvau,
o-li ho a vyškerili mu zuby. Phľd. I. 1. 18.

Osudek, dku, m., zdrobn. osud. Nevím,
zda o-dkem božím či jakým jiným způso-
bem se to stalo. 1580. Wtr.

Osúdenec, nce, m. = osúdzenec, muž
(ženich) děvě osudem určený. Slov. O zaří-
kání o-nce vz Zořička. O nca môže ve snách
zjaveného vidieť, keď deva na štedrý večer
do vajcovej škrupiny vloží jedno po dru-
hom: špetku múky, vody, soli, kvasnic, a to
medzi dverami drevkom mieša odriekavajúc
pri tom: Môj milý, všetko mám, múku mám,
vodu mám, kvasnice mám, soľ mám, len
dreva nemám. Dones mi. Phľd. IV. 48. Cf.
násl.

Osúdenica, e, f. = osúdzenica = žena
někomu osudem určená. Cf. Osúdzenec. —
O. = súdenička, obratka, šťastná zelinka,
ophioglossum vulgatum. Slov. Rr. Sb. Kto
ju najde kvitnúť, čo sa len v jánsku polnoc
stať môže, najde vraj poklad v zemi zako-
paný; kto ju pri sebe nosí, k tomu Vily
nemajú prístup. Na Jana nasbieraná súde-
nička pod hlavu položená dá devám vidieť
toho, za koho sa vydajú Keď idú devy do
tancu, nosievajú obrátku za pásom, aby
maly tanečníkov, ktorí by jich v tanci ná-
ležite vyzvrtali. Kto vraj kvitnúci súdeničku
najde, akykolvek zámok ňou otvorí. Let.
Mt. S. X. 1. 54. — O. = můra, das Alp-
drücken. Chodila jednej žene spomáhať,
ktorú o. morila. Slov. Phľd. IV. 39.—41.

Osudí. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl.
Etym 315. Osudí hlasovací u Říman. Vz
Vlšk. 140. V křišťálovém o. (srdce jeho) na
stříbrných strunách pověsili. Pass. mus.
468.

Osudnice. (Měsíček květina) o. lásky.
Č. Kn s. 257.

Osudnosť, i, f O povahy. Mus. 1880.
261. Tragika o-sti. Dk. Aesth. 401.

Osudný. V MV. nepravá glossa. Pa. O.
rána, die Katastrophe. Dch. — O. = ne-
šťastný. O. bitva, Mus., boj, Šmb , mýlka,
omyl, událosť. Us. Pdl.

Osudověrec Nz.

Osudověrství. Hnš. exc., Nz.



	140

	Ostružtička = zdrobn. ostruha. Slov. Keď som išiel od Zuzičky, štrngaly mi o-čky. Sb. sl. ps. II 1. 64. Ostrv, vz Ostrev. Ostrva. Nosil na štíte o-vu. 15. stol. Ostrý. Cf Mkl. Etym. 227., aL. 262. O., acutus Ž. wit 51. 4 O. hloží. Výb II. 35. Ostrým kláti. Hus III 165. Klání s ostrým. Výb. II. 40. — jak. Meč na obě strany o. Hus I. 402. — O. =špicatý. O. oblouk. Posp -- O. = bystrý. O pes. Škd. Na něco ostrým okem zříti Hdk. O. řečení. Dk. Poet. 490. — v čem. V hádání sv. písma o. (důmyslný). Pass. raus. 467. Cf synon. bystrý a ostrý v Brt. 8 3. vd. 180. 2. — O = přísný. O. slovo. Ž. kl. — O. = stlny atd. O výzvědy (spojené s útokem) NA. III. 83. O. stín. Stč. Zem. 117., za- úpění, smích, Vrch., přídech, Ndr., narážka, Hrts , půtka. Lpř., hlas, Dch , ton, rým, Dk. Poet. 406., protiva. Mus - - O = drsný O. smích, Us. Pdl., vzduch, Hrts., vřesk trub Kká. K sl. j. 175. Cvrčků ostrá pí- seň. Vrch. — O = smělý, řezký. O kom ďábel vie, že jest jemu ostr. Hus I. 261. V těch věcech je o. jako břitva (rázný). Šml. Osv. 1880. 144. — O. = ostře ukazující. O. brejle, dalekohled. Mj. — O = ostře vy- nikající. O. obraz. ZČ. III. 192. — O., chlum u Berouna, vrch u Felbabky ve Zbirovsku, Krč., u Litoměřic, Řvn. 162.; O. Hora, Spitz- berg u Šaclíře, Krč.; Ostrý Vysoký, hora u Ústí, Řvn. 149; O. Vrch u Dobříva, Krč.; O., Wostray, restaurace u Milešova; O. Ká- men, Rausenstein, ves u Svitavy. PL., Sdl. Hr IV. 116, VI. 209., Rk. Sl. Ostrýš, carex, ciparium, rostl. 1402. Vz Ostřice. Ostryvka, y, f. = ostrévka? U Pratce na Mor. Sbtk. Krat. h. 195. Ostrž, e, f. = trativod. V Tábor. Lg. Ostuda. Mkl. Etym. 327. a. O. = hanba. Musil něco učiniti již pro o-du, Schanden halber (aby neměl ostudu). Dch. Nestojí to ani za tu ostudu, co mi platí. Us. Tč. Uříz- nouti, useknouti si kus o-dy. Us Ktk., Kšť Hanba se ho nechytí, z o-dy kabát nosí. Sk. — O. = osypky. Las. Tč — O-dy, pole u Blučiny a j. BPr. Ostudat sa, sich rackern. Slov. Ssk. Ostudený; -en, a, o= nestydatý, unver- schämt, unzüchtig. O. dievka (dopustilka). Slov. Phľd. III 3. 298. Ostuditi koho. Asn. 1. — co komu. Za Št. 41. polož: Št Kn. š. 38. Aby mu to šibalství o. ráčil. Arch. VII. 86. Jáz vám ostuzi bydlo sázavské. Hr. ruk 73. Mně vše zlé skutky v brzcě o-dil Ž. Kr. — se proč. Za Hus polož: III. 196. Ostudna, y, f. = hampejs. Rk. Ostuzati se s kým = ostouzeti se. Vz Ostuditi. U Místka. Škd. Ostuzelky, pl., f. = bídná luka u Lesko- vic v Táb BPr Ostyděti se = nestyděti se. Kšch. 24. O-la se všeliké hanby. Tč. exc. Co jsem jej haněl, všeho se ostyděl jak hanebný pes. Tov. kap. 176. V Kat. 555. znamená o. se dle Kebrla také: stud přemoci. Již musí oprav: Již muši (musím).	Ostydlý = nestydatý. Mor. Knrz. Ostydnouti. Naliť sem všudy ostydla = zle pochodila, pohořela. Pravda. 19. — komu. Chtiec jinú muži svému ostuditi, sama Bohu ostydne. Št. Kn. š. 38. Ostych před pravdou. Mus. 1880. 268. Na někoho bez o-chu hleděti Kká. Ostýchala, y, m. = ostýchavec. On je takový o. Mor. Šd. Ostýchalý = ostýchavý. Rk. Ostýchati. Ž. wit. 328. Cf. List. fil. XII. 175., Mkl. Etym. 328. a. Ostýlati. Kadeř líce o-lá (pokrývá). Čch. Bs 45. Osůbka, y. f., vz Osoba. Osud V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Kram. Slov., Jg. Slnosť. 121., Rk. Sl. Nej- osudovatější osud. Us. O-dy života, Lebens- schicksale. Mour. Ale o-dové jinak uložili. Šf. Strž. 479. Nebe samo ví, proč nás osud raní (dobře Bůh ví, co činí). Brodz O-du svému nikdo neuteče. Bž. Osudáriť Slov. Keď sa s nimi spolčuvau, o-li ho a vyškerili mu zuby. Phľd. I. 1. 18. Osudek, dku, m., zdrobn. osud. Nevím, zda o-dkem božím či jakým jiným způso- bem se to stalo. 1580. Wtr. Osúdenec, nce, m. = osúdzenec, muž (ženich) děvě osudem určený. Slov. O zaří- kání o-nce vz Zořička. O nca môže ve snách zjaveného vidieť, keď deva na štedrý večer do vajcovej škrupiny vloží jedno po dru- hom: špetku múky, vody, soli, kvasnic, a to medzi dverami drevkom mieša odriekavajúc pri tom: Môj milý, všetko mám, múku mám, vodu mám, kvasnice mám, soľ mám, len dreva nemám. Dones mi. Phľd. IV. 48. Cf. násl. Osúdenica, e, f. = osúdzenica = žena někomu osudem určená. Cf. Osúdzenec. — O. = súdenička, obratka, šťastná zelinka, ophioglossum vulgatum. Slov. Rr. Sb. Kto ju najde kvitnúť, čo sa len v jánsku polnoc stať môže, najde vraj poklad v zemi zako- paný; kto ju pri sebe nosí, k tomu Vily nemajú prístup. Na Jana nasbieraná súde- nička pod hlavu položená dá devám vidieť toho, za koho sa vydajú Keď idú devy do tancu, nosievajú obrátku za pásom, aby maly tanečníkov, ktorí by jich v tanci ná- ležite vyzvrtali. Kto vraj kvitnúci súdeničku najde, akykolvek zámok ňou otvorí. Let. Mt. S. X. 1. 54. — O. = můra, das Alp- drücken. Chodila jednej žene spomáhať, ktorú o. morila. Slov. Phľd. IV. 39.—41. Osudí. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym 315. Osudí hlasovací u Říman. Vz Vlšk. 140. V křišťálovém o. (srdce jeho) na stříbrných strunách pověsili. Pass. mus. 468. Osudnice. (Měsíček květina) o. lásky. Č. Kn s. 257. Osudnosť, i, f O povahy. Mus. 1880. 261. Tragika o-sti. Dk. Aesth. 401. Osudný. V MV. nepravá glossa. Pa. O. rána, die Katastrophe. Dch. — O. = ne- šťastný. O. bitva, Mus., boj, Šmb , mýlka, omyl, událosť. Us. Pdl. Osudověrec Nz. Osudověrství. Hnš. exc., Nz.