149

Otec. V 3. ř. t. článku místo ,Strč. oť
čti: Vz Ot. Cf. Mkl. Etym. 228. Otec a syni.
Vz Zř. zem. Jir. 116., 464., Tov. 81., Šrc. 552.,
Cor. jur. IV. 3. 1. 412., IV 3. 2. 428.-429.
Nevlastní o. = otčím. Us. To na otcu leží.
Laš. Tč. Mój o. platil za jeho otce v židech
i křesťanech. Půh. I. 187. Tomu otca kozub
zabil (o nemanželském dítěti). Mt. S. I. 129.
Zabil se mu o. věchtovím, utopil se mu za
kamny v loučích (týž smysl). Us. Kšť. Keď
si zabil otce, môžeš aj mater (když udělals
jedno, můžeš i druhé). Slov. Zátur. Jako
ty dnes otcovi, tak tebe kedysi tvoj syn.
Slov. Rr. MBš. Cf. Ohen (dod.). Hádanka.
Dva otcové a dva synové ulovili tři zajíce
a každému se dostalo po jednom (děd, otec,
syn); Můj o. a má matka měli dítě a to
dítě není můj bratr ani má sestra? Kdo je
to? (Já). Brt. D. 161. — O. = předek. Otčík
zaide k otcem. Rkk 8. Pro vinu našeho otce
(Adama). Št. Kn. š. 20. — O. = bůh. Otec
náš že Buoh se nazval, veliká milosť. Hus
I. 375. Jenž jest s otcem i synem jeden
Buoh v trojici pravé. Št. Kn. š. 12. — O. =
ploditel. Bol (bolesť) jest otcem slastí. Dk.
P. 147. — Otcův církevních spisové. Vz
Jir. Ruk II. 66.

Otéci kde: na těle. Lék.

Otecko, a, m. = zdrobn. otec. Slov. Ach,

o. môj! Phľd. V. 228. Poď, Dunaj, králov-
ský o. náš. Btt. Sp. 109· — Dbš. Sl. pov.

I. 556.

Oteckosť, i, f., die Vaterschaft. Sš. IL
150.

Otecký, O. moc. Msn. Or. 71. Prosme je
za přímluvu a ochranu oteckou. Z kázání
z r. 1712. Sb. vel. III. 293. Chci žíti podlé
mravů oteckých. 1550. Jir. exc. Mravy za-
šly otecké. Čch. Živ.

Otectví, n. = otcovství. O. tělesné, du-
chovní; O. od Boha na lidi přešlo. Sš. II.
107.

Otečený; -en, a, o, risgsumflossen. Lpř.
Sl. I. 41.

Otečestvo, a, n. = otčina, vlast. Slov.
Czm. 94.

Otečný. O. slova = od čeledních otců
odvozena. Šf. Strž. II. 45. I ženské mívaly
u Starolatiníků dvě jména, osobní a o-né.
Koll. St. 585.

Otěchleb, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Otěchleby, dle Dolany, byla dědina na
Slov. Tay. Bš. 77.

Otejmouti = odejmouti. Kar. 7.

Otěkati, vz Otéci.

Oteklík, u, m. = kravák, der Kuhpilz.
U Nové Kdyně. Rgl.

Oteklý. Dělati o-ho (nadýmati se, pyšniti
se). U N. Kdyně. Rgl.

Otela, y, f., damasonium, das Damaso-
nium, rostl. Vz Rstp. 1474.

Oteľanka, y, f. = otelená kráva. Slov.
Pásla sa krava o. v sade, okole nej cválalo
teľa mladé. Zbr. Báj. 28.

Otělesení, n., die Menschwerdung. 14.
stol. Mus. 1884. 27.

Otelienka, y, f. = oteľanka. Slov. Zátur.

Otemněti, obscurari. Ž. wit. 73. 20.

Oteň. Dosednou na stol oteň. č. Kn. š.
225.

Otep nepřelomíš a po prutu všecko zlo-
míš. Lpř. exc.

Otěpaný; -án, a, o = ztýraný, přihlouplý.
Val. Vck.

Otepčanka ozdobná, tethys fimbriata.
Brm. IV. 2. 320.

Otépečka sena. Vz Otep. Sš. P. 177.

Otépka, vz Otep. Všeci ľuďé povědajú,
že my nic němámy a my mámy za komínem
dvě otěpky slámy. Slez. Šd. — O., y, m.,
os. jm. Tk. V. 107., 110.

Oteplení, n., die Erwärmung. Stč. Zem.
515.

Oteplený; -en, a, o, erwärmt. O. vzduch.
Us.

Otepliti co jak: na 40°. Osv. I. 485.

Oteplovací, Erwärmungs- O. pec, pří-
stroj. Zpr. arch. VII. 60., VIII. 36.

Oteplování, n., die allmälige Erwärmung.
O. vzduchu. Stč. Zem. 538., Zpr. arch. VII.
60.

Otepříti, vz Odepříti.

Otěr, u, m., die Abreibung. O. přístrojů
brzdicích. Zpr. arch.

Otěrák, u, m. = rohožka na otírání no-
hou. Wld.

Otěrek. O-ky = ostránky, po prvé vy-
mlácené snopy. O-ky se rozestrou na pro-
stírku (sázku) a rozmlacují se. Na Kopan.
Brt. L. N. II. 112. — O. = užitek. Na všem
má dobrý o. U Kyjova. Rgl.

Otěřina. O-ny = otěry sena, jeteliny.
Brt. D. 244.

Otesati jak. O. kámen do rovin, NA.
IV. 233., šikmo.

Otesek = tesařská tříska. Km.

Oteskový. O. dříví, das Zeugholz. Škd.

Otěsniti, otěsňovati, einschränken. Výrok
obmeziti a o. Sš. II. 178.

Otěšení, n. = utěšení.

Otěšice, Wojtieschitz. Blk. Kfsk. 1378.,
Rk. Sl.

Otěšín, Wotiešin. Blk. Kfsk. 668., Rk.
Sl.

Otěvěk, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Otěvěky, dle Dolany, Nedowitz, ves Otě-
vík. BPr., Sdl. Hr. III. 305.

Otěvík. Ad 2. Také Nedovice, Nedowitz,
ves u Jesenic v Cheb. Rk. Sl.

Otevřeně se k něčemu přiznati (zřejmě,
upřímně). Us.

Otevření záklopek, das Abblasen der
Ventile. Šp. Slavnostní o. Národního di-
vadla v Praze v 1. 1881. a 1883. Cf. Diva-
delní (dod.). O. hlasové štěrbiny. Vz List.
fil. 1888. 16. Umělé o. nových cest porod-
ních. Kžk. Por. 629.

Otevřenka, aunarhinum, der Lochschlund,
rostl. Vz Slb. 321.

Otevřený. Vz Otvořený. Na konci článku
polož za Kom.: J. 918. O. batterie galva-
nická, Mj. 397., hradby, NA III. 142., otázka,
Dk. Dj. f. 112, rozhled, Šml., vůz (nekrytý),
Us., zrak (oko), Vrch., údolí, ausgeweitetes
Thal, Posp., město, Us., moře, Stč. Zem.
744., píšťala, Mj., proud vojska, NA. III.
85., půda, erschlossener Boden, Sl. les., rov
otvořený. Ž. wit. 13. 3., 5. 11. Otvořeny
sú dřvi troje. Pravn. 434. Rájská vrata
otvořená. Kat. 3417. Ten hrad má jim o-řín