151

Otluček, das Abgeschlagene. O-čky pa-
rohů (vz Otlouci, dod). Brna. I. 3. 143.
O. = otlučený kámen. Slez. Šd. — O., čka,
m. = kluk, který si ani z bití nic nedělá.
U Star. Jičína. Vhl.

Otlučenina, y, f. = otlučené místo. Na
o-nu něco přiložiti. MzO. 1890. č. 25. str. 11.

Otlúčiti. By nebyli o-ni té nebeské ko-
runy ti, ktož služie jie. Výb. II. 21. — Ž.
wit. 67. 31., 57. 4.

Otlukač, e, m. = licitator (při dražbě).
Tbz.

Otlukeň, kně, f. = žena nepořádná, ne-
věstka. U Nivnice. Kch.

Otlužka, y, f. = plucha, kožka, pleva,
die Spelze. Sl. les.

Otmaň, ě, f., les u Chlumu na Kruml.
BPr.

Otmanka, y, f., sam. u Velešína. Rk. Sl.

Otmanský Hugo, kněz. 1745. Jg. H. 1.
605., Jir. Ruk. II 66.

Otmar z Nepomuka, vládyka a zemský
písař 1535.; O. Jan, knihtiskař. 1609. Vz
Jir. Ruk. II. 66.; O. z Holohlav. Sdl. Hr.
V. 364.

Otmarov, Otmarau

Otmělý, etwas finster. Sš. II. 212.

Otměna, y, f., les u Pten na Mor. D. ol.
VII. 249.

Otměti, ěl, ění, finster werden. Brt. L. N.
I. 225. Otmějte oči jich. Ž. wit. 68. 24. —
kde. Před slunkem nového zákona hvězdy
starozákonné o-ly. Sš. II. 47.

Otmíč, e, m. Sdl. Hr. VI. 277.

Otmlaď, vz Odmlaď. Ž. wit. 79. 12.

Otmladek, vz Odmladek. Ž. wit. 127. 3.

Otmochov, a, m. Tk. IV. 736., VII. 286.

Otnice, Ottnitz.

Otníky, Wotmitsch. Blk. Kfsk. 487., Rk.
Sl.

Otnina, y, f. = otčizeň. Slov. Rr. Sb.,
Ssk.

Otniud. Bž. 216.

Otnošovati. Ž. wit. 9. 5.

Oto = hle (voilá)! tu, zde, nedávno (slov.
toť). Laš. Často se tímto slovcem začíná
řeč, když si kdo nemůže hned na něco
vzpomenouti. Odkeď stě? Oto z blízka. Oto
tu byl. Kaj jedětě? Oto, pro kvačky. Brt.
D. 175. — Šd., Škd., Tč., Wrch.

Otobôž = právě tak; tím více. Slov.
A jako dnes, o. každé ráno polieval ho sl-
zami, aby mu odžil. Dbš. Sl. pov. 8. 36.

Otoč = otočení, die Umdrehung, Drehung.
O. kuželem, die Kegeldrehung. Čsk. Otoč
šroubu = jedno otočení závitu (Gang); šířka
o-če = rozpnutí jedné otoče ve směru osy
(Gangbreite), výška o-če (Ganghöhe), hloubka
o-če (Gangtiefe). Včř. II. 49.

Otoček, čku, m., Umdrehung, f. Č.

Otočen, čně, f., die Rotationsfläche. Slov.
Ssk.

Otočený. O-ná = opantaná, těhotná. Val.
Vck., Brt. D. 244. — čím: mořem, vodou,
sloupy. Lpř.

Otočitel polož před Otočitelný.

Otočiti. Otoč! Kehrt! Dch. — co: ru-
čičku, Šp., barvu (kartu též barvy vyho-
diti), Us. u Rokyc., Frič., hlavu, své smý-
šlení. Dch. — co, se čím. O-čil se vozovou

hradbou, tělesnou stráží, Šmb., dvořany dle
způsobu německého. Pal. Rdh. II. 499. —
kudy. Otáčí palec okolo palce. Hrts. O. se
kolem osy své. Us. O-čím se po zemi. Lpř.

— co, se kde. Klíč v zámku o. Čch. Petrkl.
33. Ona umí se při práci otáčeti. Us. Dch.
Pevné tělisko o-čí se v ložisku kol pevné
osy. ZČ. I. 262. — jak (kde). Eufrat se
pod 36° s. š. a 56° v. d. otáčí do směru
jihovýchodního. Lpř. Děj. I. 38. Kolem se
otáčeti. Lpř. O. něco o 90°. Mj. 120. —
(se) čím kam. za čím. O. něčím do ně-
jaké polohy. ZČ. III. 44. Slunečnice květem
za sluncem se otáčí. Mtc. — se. Ani se
neotočil. Us. Hnšk. Rána se otáčí (hnojí,
hnisá). Mor. Bkř. — se na čem: na patě.
Hrts. — se oč, kam. Vlak se otáčí o skálu.
Posp. Vítr se o-čil na sever, k severu. Us.
Pdl.

Otočitosť, i, f., die Umwendigkeit. — O.,
obratnosť.

Otočitý. O. děvče (mrštné, obratné). Us.
Msk.

Otočka šroubu, der Schraubengang. Ve-
škeré otočky na jednom válci slovou závit,
das Gewinde. Vz Včř. Z. l. 20., Nz. Výška,
šířka, hloubka o-ky. ZČ. I. 97.

Otočna, y, f., die Umdrehungsachse. Šd.

Otočník, der Rotationskörper, math. Nz.

— O. = otočnice. Btk. Voc. 124. — O. =
otáčecí bod, der Drehungspunkt. Šp. — O. =
věnec v heraldice. Nad štítem kolčí helm,
nad ním přikryvadla červenou a bílou bar-
vou potažená a nad tím o. neboližto věnec
zelený. Sedl. Děj. Čáslavě. 188. — O., helio-
tropium, die Sonnenwende. Vz Rstp. 1106.,
Slb. 365, Mllr. 53.

Otočníkovitý. O. rostliny, tournefortieae:
krabil, svitoun, otočník. Rstp. 1106.

Otočný. O. plocha, těleso, Čs. math. X.
256, 257., rychlosť. Zpr. arch. IX. 16.

Otogon, a, m., lagomys ogotona, menší
druh pišťúchy. Brm. I. 2. 502.

Otok. Vz Slov. zdrav. — O. = pole u Ko-
korova na Klat. BPr.

Otokový zánět, phlegmonöse Entzündug.
Zánět střeva o-vý, enteritis phlegmonosa.

Otolec, lce, m. = patriarcha. Slovo o. je
už len v niektorých vidiekoch Slovenska
známe (okolo Března), kde sa k označeniu
smirčieho súdca (Friedensrichter) užíva. Toth.
Slov. báj. I. 48. Arcivojvoda Jan má byť
o-lcom medzi stranami. Phľd. IV. 106.

O toléj, že = jenom že, leda že. Cesta
je jednaká, o toléj, že silnicú néni toléj
blata. Brt. D. 175.

Otolický. O. jezero. Orl. IX. 267., 326.

Otolienka, y, f., os. jm. Dbš. Sl. pov. I.
156.

Otomanka, y, f. = nízká pohovka. Exc.

Otomil, a, m., qulonárw, otcomil, den
Vater liebend. Lpř.

Otonec, nce, m., odtnec, odťatý kus. Slov.
Dbš.

Otonovice, Ottonowitz. Rk. Sl.

Otop. Míti byt a o. zdarma. Blahověst.
1883. 59.

Otopiti = zatopiti. Třískami o. Brt. D.

Otopný = na otop jsoucí. O. dřevo. Us.
Šd.