Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |
|
|||
151
|
|||
|
|||
Otluček, das Abgeschlagene. O-čky pa-
rohů (vz Otlouci, dod). Brna. I. 3. 143. O. = otlučený kámen. Slez. Šd. — O., čka, m. = kluk, který si ani z bití nic nedělá. U Star. Jičína. Vhl. Otlučenina, y, f. = otlučené místo. Na
o-nu něco přiložiti. MzO. 1890. č. 25. str. 11. Otlúčiti. By nebyli o-ni té nebeské ko-
runy ti, ktož služie jie. Výb. II. 21. — Ž. wit. 67. 31., 57. 4. Otlukač, e, m. = licitator (při dražbě).
Tbz. Otlukeň, kně, f. = žena nepořádná, ne-
věstka. U Nivnice. Kch. Otlužka, y, f. = plucha, kožka, pleva,
die Spelze. Sl. les. Otmaň, ě, f., les u Chlumu na Kruml.
BPr. Otmanka, y, f., sam. u Velešína. Rk. Sl.
Otmanský Hugo, kněz. 1745. Jg. H. 1.
605., Jir. Ruk. II 66. Otmar z Nepomuka, vládyka a zemský
písař 1535.; O. Jan, knihtiskař. 1609. Vz Jir. Ruk. II. 66.; O. z Holohlav. Sdl. Hr. V. 364. Otmarov, Otmarau
Otmělý, etwas finster. Sš. II. 212.
Otměna, y, f., les u Pten na Mor. D. ol.
VII. 249. Otměti, ěl, ění, finster werden. Brt. L. N.
I. 225. Otmějte oči jich. Ž. wit. 68. 24. — kde. Před slunkem nového zákona hvězdy starozákonné o-ly. Sš. II. 47. Otmíč, e, m. Sdl. Hr. VI. 277.
Otmlaď, vz Odmlaď. Ž. wit. 79. 12.
Otmladek, vz Odmladek. Ž. wit. 127. 3.
Otmochov, a, m. Tk. IV. 736., VII. 286.
Otnice, Ottnitz.
Otníky, Wotmitsch. Blk. Kfsk. 487., Rk.
Sl. Otnina, y, f. = otčizeň. Slov. Rr. Sb.,
Ssk. Otniud. Bž. 216.
Otnošovati. Ž. wit. 9. 5.
Oto = hle (voilá)! tu, zde, nedávno (slov.
toť). Laš. Často se tímto slovcem začíná řeč, když si kdo nemůže hned na něco vzpomenouti. Odkeď stě? Oto z blízka. Oto tu byl. Kaj jedětě? Oto, pro kvačky. Brt. D. 175. — Šd., Škd., Tč., Wrch. Otobôž = právě tak; tím více. Slov.
A jako dnes, o. každé ráno polieval ho sl- zami, aby mu odžil. Dbš. Sl. pov. 8. 36. Otoč = otočení, die Umdrehung, Drehung.
O. kuželem, die Kegeldrehung. Čsk. Otoč šroubu = jedno otočení závitu (Gang); šířka o-če = rozpnutí jedné otoče ve směru osy (Gangbreite), výška o-če (Ganghöhe), hloubka o-če (Gangtiefe). Včř. II. 49. Otoček, čku, m., Umdrehung, f. Č.
Otočen, čně, f., die Rotationsfläche. Slov.
Ssk. Otočený. O-ná = opantaná, těhotná. Val.
Vck., Brt. D. 244. — čím: mořem, vodou, sloupy. Lpř. Otočitel polož před Otočitelný.
Otočiti. Otoč! Kehrt! Dch. — co: ru-
čičku, Šp., barvu (kartu též barvy vyho- diti), Us. u Rokyc., Frič., hlavu, své smý- šlení. Dch. — co, se čím. O-čil se vozovou |
hradbou, tělesnou stráží, Šmb., dvořany dle
způsobu německého. Pal. Rdh. II. 499. — kudy. Otáčí palec okolo palce. Hrts. O. se kolem osy své. Us. O-čím se po zemi. Lpř. — co, se kde. Klíč v zámku o. Čch. Petrkl.
33. Ona umí se při práci otáčeti. Us. Dch. Pevné tělisko o-čí se v ložisku kol pevné osy. ZČ. I. 262. — jak (kde). Eufrat se pod 36° s. š. a 56° v. d. otáčí do směru jihovýchodního. Lpř. Děj. I. 38. Kolem se otáčeti. Lpř. O. něco o 90°. Mj. 120. — (se) čím kam. za čím. O. něčím do ně- jaké polohy. ZČ. III. 44. Slunečnice květem za sluncem se otáčí. Mtc. — se. Ani se neotočil. Us. Hnšk. Rána se otáčí (hnojí, hnisá). Mor. Bkř. — se na čem: na patě. Hrts. — se oč, kam. Vlak se otáčí o skálu. Posp. Vítr se o-čil na sever, k severu. Us. Pdl. Otočitosť, i, f., die Umwendigkeit. — O.,
obratnosť. Otočitý. O. děvče (mrštné, obratné). Us.
Msk. Otočka šroubu, der Schraubengang. Ve-
škeré otočky na jednom válci slovou závit, das Gewinde. Vz Včř. Z. l. 20., Nz. Výška, šířka, hloubka o-ky. ZČ. I. 97. Otočna, y, f., die Umdrehungsachse. Šd.
Otočník, der Rotationskörper, math. Nz.
— O. = otočnice. Btk. Voc. 124. — O. =
otáčecí bod, der Drehungspunkt. Šp. — O. = věnec v heraldice. Nad štítem kolčí helm, nad ním přikryvadla červenou a bílou bar- vou potažená a nad tím o. neboližto věnec zelený. Sedl. Děj. Čáslavě. 188. — O., helio- tropium, die Sonnenwende. Vz Rstp. 1106., Slb. 365, Mllr. 53. Otočníkovitý. O. rostliny, tournefortieae:
krabil, svitoun, otočník. Rstp. 1106. Otočný. O. plocha, těleso, Čs. math. X.
256, 257., rychlosť. Zpr. arch. IX. 16. Otogon, a, m., lagomys ogotona, menší
druh pišťúchy. Brm. I. 2. 502. Otok. Vz Slov. zdrav. — O. = pole u Ko-
korova na Klat. BPr. Otokový zánět, phlegmonöse Entzündug.
Zánět střeva o-vý, enteritis phlegmonosa. Otolec, lce, m. = patriarcha. Slovo o. je
už len v niektorých vidiekoch Slovenska známe (okolo Března), kde sa k označeniu smirčieho súdca (Friedensrichter) užíva. Toth. Slov. báj. I. 48. Arcivojvoda Jan má byť o-lcom medzi stranami. Phľd. IV. 106. O toléj, že = jenom že, leda že. Cesta
je jednaká, o toléj, že silnicú néni toléj blata. Brt. D. 175. Otolický. O. jezero. Orl. IX. 267., 326.
Otolienka, y, f., os. jm. Dbš. Sl. pov. I.
156. Otomanka, y, f. = nízká pohovka. Exc.
Otomil, a, m., qulonárw, otcomil, den
Vater liebend. Lpř. Otonec, nce, m., odtnec, odťatý kus. Slov.
Dbš. Otonovice, Ottonowitz. Rk. Sl.
Otop. Míti byt a o. zdarma. Blahověst.
1883. 59. Otopiti = zatopiti. Třískami o. Brt. D.
Otopný = na otop jsoucí. O. dřevo. Us.
Šd. |
||
|
|||
Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |