153

Otřípač, e, m. Nedává pak o. ten vře-
tena, leč ho políbí děva. Sš. P. 763.

Otřípačka, y, f. = otřipování pazdeří.
Brt. Obz. 1889. 211.

Otřípati = setřásti, abschütteln. Z ku-
řinců se o-pal. Kld. 120. — O. = lámati.
O. konopě. V Podluží. Brt. D. 244.

Otřístati = otrhati. Mešno. Otm.

Otříti se oč. Smrť se oň otírá (umře).
Tkč. — kde. O-rati se kolem někoho. Sš.
P. 211.

Otrkaný; -án, a, o, abgestossen. Není
ještě o. (opalaný, zkušený). Us. Rgl.

Otrkati, mit den Hörnern abstossen. —
se = vycepovati se. Vz Otrkaný. Us.

Otrliti, il, en, ení. otrlovati, abhärten. —
koho. Sk. Črty 21. Bitím se o-lil = stal se
necitelným. Us. Rgl.

Otrlosť. Koll. III. 270. Vz Otrlý.

Otrlý m. nového otřelý. Vm. — Šf. III.
381., Kká. Td. 33. O. dareba. Kos. Ol. I.
44. — v čem. O. v těch věcech. Čch. Brč.
142.

Otrnouti = přestati trnouti. Zuby o-ly.
Knrz. Noha otŕňá, otrnula. Mor. Brt. D. —

O. = trpení přemoci. List. fil. 1887. 256.
Sotva otrne, hned v něm není nic dobrého
(sotva ho bolesť přejde). — z čeho. Otrnuv
z těch ran. Výb. I. 1172.

Otrňovati, vz Otrniti.

Otroba, y, f. = játra, die Leber. U Opav.
Zukl.

Otrocky, sklavisch, knechtisch. O. pře-
kládati (slovo od slova). Us. Pdl. Vz Otrocký.

Otroctví. Vznik o. u Římanů vz ve Vlšk.
249. Cf. Rk. Sl.

Otroctvo, a, n. = otroctví. — O. = otroci,
der Sklavenstand. Lpř., Šmb.

Otroč, e, f. = otročení, otroctví; otroctvo.
Slov. I plakaly moje oči že môj ľud mi je
v otroči. Chlpk. Sp. 50. Zbabělá o. Orl. X.
70.

Otročák, a, m. = holub, který letě ko-
trlce metá, Mor. Brt.

Otročení, der Sklavendienst. Lpř.

Otročí plat, Pal. Rdh. II 210, milosť.
Št Kn. š. 35. — Ž. kl.

Otročice, Wotrotschitz. Blk. Kfsk. 573,
Sdl. Hr. IV. 347., Rk. Sl.

Otročin, Landek, ves u Teplé; Ottrot-
schin, ves u Stříbra a u Nové Huti u Be-
rouna (Otročiněves). PL., Blk. Kfsk. 1212.,
Rk. Sl.

Otročina = otroctví. Čch. Sl. 91.

Otročiněves, vsi, f, vz Otročín (dod.).

Otročitel, e, m., knechtender Tyrann.
Dch.

Otročiti komu jak: v pokoře. Štulc

I. 43.

Otročkov, a, m., Otročkau, ves u Ko-
nice na Mor.

Otročkovice, dle Budějovice, Wostrasch-
kowitz.

Otročnictví, n., der Sklavenhandel. Bern.

Otročnosť, i, f., der Servilismus. Šm.

Otročný, servil. Šm.

Otrojek, jku, m., das Triplikat. Rk.

Otrok řím. a řec. Vz Vlšk. 504. — O. =
člověk najatý, mercenarius. Ale o., jehož
nejsú ovcě vlastnie, poběhne. Ev. víd. 45.

Otroka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. 124.

Otrokáreň, rně, otrokárna, y, f., Sklaven-
stube. DŠk. V. 214.

Otrokářský. O. obchod, Mour., metla.
Kká. Bývalé o. státy Texas, Louisiana a j.
S. N. XI. 166., Rk. Sl.

Otrokóci Jos. 1792. Jir. Ruk. II. 66.

Otrokoč, e, f., míst. jm. v Uhřích. Let.
Mt. S. IX. 1. 42.

Otrokokupec, pce, m. = otrokář. Koll.
III. 293.

Otrokomyslnosť, i, f, der Sklavensinn.
Koll. III. 314.

Otrokovati, vz Otročiti. Sokl. II. 266.

Otrokovice, Ottrokowitz.

Otrouti. Otruj bratra. Sš. P. 169.

Otrova, y, f. = otrava. Slov. Ssk., Bern.

Otroviť = otráviti. Slov. Bern.

Otrpčěti = otrpčiti. Pokúšeli i o-li jsú
Boha. Ž. wit. 77. 56. Cf. Obtrpčěti, Smrcěti,
Potvrzěti, Ž. wit. 240.

Otrpčiti, exacerbare. Cf. předcház. otrp-
četi. O-li mluvenie božie, Ž. wit. 106. 11.
Neotrpčil řečí svých. 104. 28. O-li duch jeho.
Ž. pod. 105. 53. Cf. Ž. wit. 240.

Otrub, u, m., vz Otruby. Rk.

Otruba, y, f., vz Otruby. — O., y, m.=
hlupák. Brt. — O , os. jm. Arch. VII. 286.
— O., Otruber Mühle, mlýn u Třebíče. —
Cf. Otruby.

Otrubnatý, viele Kleien enthaltend. Mz.
Mkl. — O = šupinkami drobnými otrubo-
vitými obrostlý, kleiig. Vz Rst. 458.

Otrubník, u, m. = otrubový chléb ? Kost
(strava) našeho Slováka boly o-ky a voda.
Slov. Rl. Pr. III. 98.

Otrubovitý, kleienartig. O. olupování,
desquamatio furfuracea; plesnivina kožní
o-tá, dermatomykosis furfuracea, lišej, Kleien-
flechte. Ktt. exc.

Otrubový chléb a jeho příprava. KP. V.
730 nn.

Otruby. Mkl. Etym. 228. V MV. pravá
glossa. Pa. Cf. Opisky (dod.). Kdo se míchá
mezi o-by, svině ho sežerou. Chch. Sedla
si jako svině do otrub; Jako myš v o-by
se uvalila (o nevěstě bez věna, která se do
dobrého místa dostala). Us. Vk , Svěd. 1499.
f. 17. Kterak nemá (chléb) být černý: páni
vezmú běl pro sebe a sedláku zůstane holá
o-ba. Němc. — O., Wotrub, ves. Blk. Kfsk.
1205., Rk. Sl.

Otrucený; -en, a, o, vz Otrutiti. A když
sú stáli před ním jako o-ní. Jos. 15. stol.
Jsem od toho jako o-ný. Val Vck.

Otruditi, il, zen, ení = trud učiniti.
(Víno) hlavu mu o-lo, nohy vykrútilo. Phľd.
VIII. 95.

Otruch, u, m. = arsenik. Šrámek.

Otruchlenosť, i, f., die Betrübtheit. Utla-
čenosť a o. hatí a znemožňuje vyplnenie
ženského povolanie. Phľd. II. 106.

Otrupený; -en, a, o = od trupu usečený,
vom Rumpf abgeschlagen. A každý deň
čítal o-ných šíj viac, mieň hláv potvory.
Slov. Orl. II. 1.

Otrus. Jedni si za stol slobod posedali,
druhí jak Lazar o-sy (drobty) mali. Trok.
96. Také štěňátka jedie drobty (otrusky,
kuorky), kteříž padají s stolu pánóv jich.