154

(Mat. 15.). Hus II. 95. — O., Pityriasis =
růžové skvrny na kůži sotva znatelné odlu-
pující se jemně, otrubovitš. Slov. zdrav. O.
obyčejný, druh počasné osutiny, p. simplex;
pestrý, p. versicolor. Šel, Odb. path. III.
115

Otruskový nos, die Schlacken, die sich
an die Form setzen, die Nase. Šm.

Otrusovitý, schorfastig, sestávající ze
částek šupinovitých anebo luptovitých do-
hromady jakoby strup dělajících. Rst. 458.

Otrušený; -en, a, o, vergiftet. — čím.
Libóstka, jež mnohými hořkostmi jest o-na.
Št. Kn. š.73.

Olrušičan, u, m. O. vápničitý, das Kalk-
arseniksalz.

Otrušičnatan, u, m. O. železnatoželezitý,
das Würfelerz. Šm.

Otrušík. Vz Slov. zdrav.

Otrušnatka, y, f., Arseniksäure, f. Nz.

Otrutiti. V 8. ř. tohoto článku čti: otrutí
m. otrudí Alx. B. v. 108. (HP. 74.). —
koho, conturbare. Smútil si zemju a o-til
jsi ji Ž. wit. 59. 4. — koho čím. Oštiepem
ji svým otruti. Ezp. 114. V. Ž. pod. = za-
hubiti. Cf. Šf. III. 502.

Otryby ves, vz Otruby.

Otryvisto = trhaně. Tieto slová hovoril
slabo, o-sto, ale jasno. Slov. Phľd. IV. 526.

Otryzeň. Pakli toho nechceš učiniti, ve-
likú o-zní sendeš: Kázal nad nimi velikú o.
činiti. Pass. mus. 362., 427.

Otrž, e, f. = místo nepřístupné, jsoucí
z ruky, odlehlé. Je to tam na otrži. Val.
Vck., Brt. D. 244.

Otržeň. Št. Kn. š. 153.

Otržený, vz Odtržený.

Otsam. Vz Bž. 216.

Otsovad, ex hoc nunc. Ž. wit. 240.

Otstúpiti, vz Odstoupiti.

Otsúditi, vz Odsouditi.

Ott, a, m. O Emil, dr. práv a prof. čes.
university. Vz Tf. H. 1. 184

z Ottersdorfu Sixt, rada soudu purkrab-
ského, asi od r. 1500.—1583. Vz Tf. H. 1.
62., 63., Bž. 118., Jg. H. 1 605., Rk. Sl.,
Mus. 1888. 473., Sbn. 913., 936., Jir. Ruk.
II. 67 , Šb. Dj. ř. 273., Mus. 1861. 72., 159.,
361., Pyp. K. II. 308., 355. — z O. Ambrož
Jg. H. 1. 605, Jir. Ruk. II. 66., Šb. Dj. ř
273 O jiných vz v Blk. Kfsk. 1378., Rk. Sl.

Ottieti, vz Odtíti.

Otto, y, m., křestní jra., dle Vévoda,
zřídka Ottona. Gl. Ml. 130. Bž. 118. Cf.
Ota. — O. Jan, naroz. 8/₁₁ 1841., čes. knih-
tiskař a nakladatel. Vz Rk. Sl.

Ottrhati, vz Odtrhati.

Ottušiti. Ottuš sobě. Výb. I. 380. O.,
mitigare. Ž. kl.

Otučněti = ztučněti. Ž. kl. (320.).

Otuh. Mkl. Etym. 350. Cf. Ouvín.

Otuhlý, abgehärtet. Šm.

Otuj, e, m., vanchenia clavata, patrí medzi
tajnosnubné rastliny, k rodine rias a rastie
v ticho stojacích vodách. Podobá sa vlasom
zelenej barvy. Slov. Phľd. VIII. 276. Pamä-
taj, syn môj, všade, kde mihá zeleň otuja,
ó nepluj, nepluj ztade. Ib.

Otukárati (ot + u .. .), execrari. Ž. kl.
(320.).

Otulec, lce, m. = krajíc. Slov. Něm. VII.,
330., Hdk. C. 63.

Otkrojila chleba. Dbš. Sl. pov. III. 30.

Otumrlina, y, f. = odúmrť, das Fallgut.
Právo k o-ně míti. Arch. IV. 353.

Otupa, y, f. = ohava. Slov. Ssk.

Oťupaný = přihlouplý. Val. Brt. D. 244.

Otupenosť, i, f., die Abgestumpftheit.
Us.

Otupený. O. cit, Osv., kužel (zkomolený),
mysl, srdce, svědomí. Us. Pdl.

Otupiti co. Bolesť o-la duši její tak,
že . . Šml. I. 101.— čím. Kyselinu sodou
o. Rm. I. 170. Přílišnou jasností barevného
světla o-pí se nerv pro slabší dojmy jeho.
Mj. — kde. Cit v srdci o. Us. Pdl.

Otupno = teskno. Slov. Slav. Lebo mu
samému o. bolo. Dbš. Sl. pov. I. 192. Mne
jo o. ako holúbkom v klietke. Orl. III. 39.
— Orl. II. 219., N. Hlsk. II. 88.

Otupnosť, i, f. = mrkotnosť. Bern.

Otupný. Chmurným zrakom vopred seba
na zem čiernu pozerá, o-mi dúbravami pla-
chým krokom zaberá. Slov. Orl. II. 219. —

O. = protivný, ošklivý, zuwider, garstig.
To je o. člověk. Val. Vck, Brt. D. 244.

Oturbanělý = turbanem opatřený. Osv.

I. 91.

Otúš, e, m., os. jm. D. ol. I. 1026.

Otušení, n. = odtucha. Oheň věčný pá-
liti bude tělo i duši bez o. na věky. Lenz.
Učení Husi 172

Otušiti = odtušiti. Phľd. II. 456. — se
na koho = spoléhnouti. Na Val. též otúšať
sa. Což je to za pacholka, když se na něho
v ničem nemožu o. U Jestřabic. Džl.

Otuže. Blk. Kfsk. 810., Sdl. Hr. V. 142.,
Rk. Sl.

Otuželý, abgehärtet. Srn.

Otužení, vz Slov. zdrav.

Otužený. O. srdce, gestählt, o. nečasem,
wetterhart. Dch.

Otužiti co jak: v ocel. Kos. Ol. I. 274.

Otužný. Otužnější náš boj bude i těžší.
15. stol. Mnč. R. 96.

Otužovací, abhärtend. Mour. O. práce.

Otvárať = otvírati.

Otvěrací okno, ein Fenster zum Auf-
machen. Brt. exc. O. dílo (vyšetřovací), Auf-
schlussbau, m. Hrbk. Vz Otvírací.

Otvěrák, vz Otvírák.

Otvěratel, e, m., der Aufmacher. Np.

Otvěravý, öffnend; stuhlbefördernd, ope-
ritiv. Šm.

Otvice. Blk. Kfsk. 195, 1085, Rk. Sl.

Otvírací = co lze otvírati. Pouzdro
s o-cím poklopem. Mus. 1880. 392. O. by-
lina. Vz Sbtk. Rostl. 274., 334.-336., Otvě-
rací.

Otvírač, e, m. = otvěratel; vrátný. Us.
Šd. O. krabic. Vlč.

Otvíračka, y, f., die Oeffnerin; Thor-
wächterin. Šd.

Otvírák, otvěrák, u, m., der Sperrhaken.
Dch

Otvírání skalního lomu, Mus. 1880. 371.,
psaní. Ib. 53. O. se (pukání), víčkem (víč-
katé), 2. chlopněmi, mittelst eines Deckels
und durch Klappen, 3. skulinami, durch
Langspalten. Nz.