157

Ouštice, vz Úštice, Blk Kfsk. 155.

Outěchov, vz Útěchov.

Outěchovice, vz Útěchovice, Blk. Kfsk.
1380.

Outěchvosty, vz Útěchvosty.

Outek, vz Útek.

Outerství, Úterství, n. Na O. = pole
u Vrbčan na Kouřimsku. BPr.

Outerý, vz Úterý.

Outěšov, vz Útěšov, Blk. Kfsk. 1195.

Outlý, vz Útlý.

Outor, vz Útor.

Outrata, vz Útrata. — O., rybník v Pí-
secku.

Outratníček, čku, m. = rybník v Pí-
secku.

Outušice, vz Útušice.

Outvina, vz Útvina.

Ouval, vo Úval, Blk. Kfsk. 1380.

Ouvar, u, m., vz Úvar.

Ouvarek, vz Úvarek.

Ouvařištní, vz Úvařištní.

Ouve. Cf. Šf. III. 489. Ouvech mám otce
takého. Hr. ruk. 59. Ouvech na narození
moje! Sv. ruk. 175.

Ouvej = ouve! Bolí ho o. a stůně na ,co
pak' = nic mu není, předstírá nemoc. U Kr.
Hrad. Kšť. U Rychn. Msk.

Ouvekovati = naříkati, ouve říkati.
A on smutně o-kuje: Ouve těchto muk!
Koll. Zp. I. 386. ,

Ouvěrka, vz Úvěrka.

Ouvětří, vz Úvětří.

Ouvín, vz Úvín.

Ouvínek, vz Úvínek.

Ouvojen, vz Úvojen.

Ouzdění, n., die Zäumung. Čsk.

Ouzditi, il, ěn, ění, zäumen. Koně o.
Ndrf.

Ouzký, vz Úzký.

Oužice, vz Úžice. Blk. Kfsk. 930.

Oužín, vz Úžín.

Oužiti, vz Úžiti.

Oužlabka, vz Úžlabka.

Oužleb, vz Úžleb.

Oužlebec, vzÚžlebec.

Oužlebí, vz Úžlebí.

Oužlební, vz Úžlební.

-ov: Habrov, Hlohov, Kranov, Rybnov,
Kotlov. Pal. Rdh. I. 138. O jménech na -ov
napsal Bedř. Spiess v ročn. zprávě c. k.
vyšší realky v Hradci Kr. za rok 1883. —
-ov = ův: kovářov — kovářův grunt. Brt
D. 154. — Tvoře adj. od jmen místných
lid mor. příponu -ov z pravidla odsouvá a
připíná příponu -ský: Archlebov - -archleb-
sky, Bohdalov — bohdalský, Tlumačov —
tlumacký. Brt. D. 152. — Cf. Gb. Ml. 61.
Sklonění jmen osob. v -ov. Cf. Gb. Ml. 110.

2. Ov = ecce. Ova, jak si ty krásna. Sv.
ruk. 80. Nebo ova hřiešníci natiehli lučišče.
Ž. wit. 10. 3. a j. (vz ib. 241.).

-óv koncovka gt. pl. r. muž. na Hrozen-
kovsku na Mor. Brt. Vz Ů (IV. 259. b),
List. fil. 1886 387. (Sklánění).

-ova. V Km. 1889. 438. nn. učí p. Václ.
Dudek, že se má dělati rozdíl mezi přípo-
nami -ova (pro nevdané) a -ová (pro vdané).
Uvádí několik nerozhodujících příkladů z bi-
ble a z obecné mluvy, ale nepovídá, ve které

krajině je sebral. Užívá-li lid místy tvarů v
od p. Dudka uvedených skutečně, jsou to
tvary dialektické, které posud do spisovné
řeči uvedeny nebyly. Vz tam více. P. Frt.
Lepař, gymn. řed. v Jičíně, oznámil mi, že
mu a jeho jič. kollegům nelze konstatovati,
činí li lid v okolí jičínském mezi oběma
příponami naznačený rozdíl čili nic, ale do-
kládá, že dativu (panně Mařence Zikmun-
dově) a lokalu (na panně Barušce Kalichově)
nikdy a nikde mezi lidem není slýchati.
V jižních Čech. činí prý se uvedený rozdíl
skutečně, ale v dat. a lok. užívá prý i tam
lid koncovky -ové místo -ově. On sám prý
se nepamatuje, že by se na Mor. dělal roz-
díl ve příponách -ova a -ová významem ne-
vdané a vdané, v jeho rodišti (v Lipňanech)
a okolí alespoň užívalo prý se jen koncovky
-ová o obou. On sám však by si přál, aby
se uvedeného rozdílu šetřilo. Věc není po-
sud s dostatek vyšetřena, posud není dosti
dokladů sebráno, nelze tedy ji na dobro
rozřešiti a stanoviti, jak obou přípon uží-
vati máme. — Cf. Gb. Ml. 61.

-ová: Březová, Trnová, Borová, Buková.
Pal. Rdh I 138. — -ová m. -á: Malý —
Malá — Malová. U Potštýna. Ibl.

Ovad. Mkl. Etym. 218., List. fil. XI. 334.,
Koll. Zp. II. 125., 126., Rk. Sl. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. O. sivooký, t. glaucopis.
Brm. IV. 481, 483.

Ovadlý, etwas welk. O. slad. KB. V. 274.
O. seno.

Ovadnice, e, f. = ovad. Sm.

Ovadnouti, etwas verwelken. Salát, než
se jí, má o U N. Kdyně. Rgl.

Ovado = hovado. Učinil Buoh o-da. Ev
olom. 134. (146., 151.).

Ováhati = differre. O-hal — tvého, distu-
listi Christum tuum. Ž. pod. 88. 39. V Ž.
wit. chybně: omazal. Cf. Ž. wit. 241.

Ovachovačka, y, f. = obhadzovačka.
Slov. Ssk.

Ovak, laš. Budź ćicho, o. će chraščim.
O. co na ty m (= ostatně). Brt. D. 175.

Oval = chumáč jetele (v jetelenisku), das
Kleebüschel. Val. Vck. — O. = kus nesora-
ného pole. Vz Kocour. Mor. Brt. — O. (ovál)
das Oval O. Descartesův (jistá křivá čára).
Vnč. 41. O. luny, obličeje, Osv., ramen,
tváří. Vrch. Cf. Ovalný.

Ovalašiti, il, en, ení = vyvalašiti, hřebce
valachem učiniti, vyřezati. Šd. — O. = oši-
diti obelhati, betrügen, belügen. Las. Wrch.
Cf. Ocikániti.

Ovaliti. O-lil ho polenom po hlave. Slov.
Rr. Sb. — se = navaliti se, opiti se. Mu-
síme střežit pijáka, jestli který krejcar na-
byl, aby se zas neovalil. Mor. Šd.

Ovalový, oválový = ovalní. O. čára. NA.
V. 44.

Ováňať, riechen. Všetko to o-lo biedou.
Orl. VIII 48.

-ovany Bukovany, Habrovany,Borovany,
Trnovany. Vz Pal. Rdh. I. 138.

Ovařený; -en, a, o, abgekocht. Sš. P.
108.

Ovariotomie, e, n., lat řec. = řez va-
ječníku. Nz. lk. Vz Slov. zdrav., Čs. lk.
Rejstřík.



	157

	Ouštice, vz Úštice, Blk Kfsk. 155. Outěchov, vz Útěchov. Outěchovice, vz Útěchovice, Blk. Kfsk. 1380. Outěchvosty, vz Útěchvosty. Outek, vz Útek. Outerství, Úterství, n. Na O. = pole u Vrbčan na Kouřimsku. BPr. Outerý, vz Úterý. Outěšov, vz Útěšov, Blk. Kfsk. 1195. Outlý, vz Útlý. Outor, vz Útor. Outrata, vz Útrata. — O., rybník v Pí- secku. Outratníček, čku, m. = rybník v Pí- secku. Outušice, vz Útušice. Outvina, vz Útvina. Ouval, vo Úval, Blk. Kfsk. 1380. Ouvar, u, m., vz Úvar. Ouvarek, vz Úvarek. Ouvařištní, vz Úvařištní. Ouve. Cf. Šf. III. 489. Ouvech mám otce takého. Hr. ruk. 59. Ouvech na narození moje! Sv. ruk. 175. Ouvej = ouve! Bolí ho o. a stůně na ,co pak' = nic mu není, předstírá nemoc. U Kr. Hrad. Kšť. U Rychn. Msk. Ouvekovati = naříkati, ouve říkati. A on smutně o-kuje: Ouve těchto muk! Koll. Zp. I. 386. , Ouvěrka, vz Úvěrka. Ouvětří, vz Úvětří. Ouvín, vz Úvín. Ouvínek, vz Úvínek. Ouvojen, vz Úvojen. Ouzdění, n., die Zäumung. Čsk. Ouzditi, il, ěn, ění, zäumen. Koně o. Ndrf. Ouzký, vz Úzký. Oužice, vz Úžice. Blk. Kfsk. 930. Oužín, vz Úžín. Oužiti, vz Úžiti. Oužlabka, vz Úžlabka. Oužleb, vz Úžleb. Oužlebec, vzÚžlebec. Oužlebí, vz Úžlebí. Oužlební, vz Úžlební. -ov: Habrov, Hlohov, Kranov, Rybnov, Kotlov. Pal. Rdh. I. 138. O jménech na -ov napsal Bedř. Spiess v ročn. zprávě c. k. vyšší realky v Hradci Kr. za rok 1883. — -ov = ův: kovářov — kovářův grunt. Brt D. 154. — Tvoře adj. od jmen místných lid mor. příponu -ov z pravidla odsouvá a připíná příponu -ský: Archlebov - -archleb- sky, Bohdalov — bohdalský, Tlumačov — tlumacký. Brt. D. 152. — Cf. Gb. Ml. 61. Sklonění jmen osob. v -ov. Cf. Gb. Ml. 110. 2. Ov = ecce. Ova, jak si ty krásna. Sv. ruk. 80. Nebo ova hřiešníci natiehli lučišče. Ž. wit. 10. 3. a j. (vz ib. 241.). -óv koncovka gt. pl. r. muž. na Hrozen- kovsku na Mor. Brt. Vz Ů (IV. 259. b), List. fil. 1886 387. (Sklánění). -ova. V Km. 1889. 438. nn. učí p. Václ. Dudek, že se má dělati rozdíl mezi přípo- nami -ova (pro nevdané) a -ová (pro vdané). Uvádí několik nerozhodujících příkladů z bi- ble a z obecné mluvy, ale nepovídá, ve které	krajině je sebral. Užívá-li lid místy tvarů v od p. Dudka uvedených skutečně, jsou to tvary dialektické, které posud do spisovné řeči uvedeny nebyly. Vz tam více. P. Frt. Lepař, gymn. řed. v Jičíně, oznámil mi, že mu a jeho jič. kollegům nelze konstatovati, činí li lid v okolí jičínském mezi oběma příponami naznačený rozdíl čili nic, ale do- kládá, že dativu (panně Mařence Zikmun- dově) a lokalu (na panně Barušce Kalichově) nikdy a nikde mezi lidem není slýchati. V jižních Čech. činí prý se uvedený rozdíl skutečně, ale v dat. a lok. užívá prý i tam lid koncovky -ové místo -ově. On sám prý se nepamatuje, že by se na Mor. dělal roz- díl ve příponách -ova a -ová významem ne- vdané a vdané, v jeho rodišti (v Lipňanech) a okolí alespoň užívalo prý se jen koncovky -ová o obou. On sám však by si přál, aby se uvedeného rozdílu šetřilo. Věc není po- sud s dostatek vyšetřena, posud není dosti dokladů sebráno, nelze tedy ji na dobro rozřešiti a stanoviti, jak obou přípon uží- vati máme. — Cf. Gb. Ml. 61. -ová: Březová, Trnová, Borová, Buková. Pal. Rdh I 138. — -ová m. -á: Malý — Malá — Malová. U Potštýna. Ibl. Ovad. Mkl. Etym. 218., List. fil. XI. 334., Koll. Zp. II. 125., 126., Rk. Sl. V MV. ne- pravá glossa. Pa. O. sivooký, t. glaucopis. Brm. IV. 481, 483. Ovadlý, etwas welk. O. slad. KB. V. 274. O. seno. Ovadnice, e, f. = ovad. Sm. Ovadnouti, etwas verwelken. Salát, než se jí, má o U N. Kdyně. Rgl. Ovado = hovado. Učinil Buoh o-da. Ev olom. 134. (146., 151.). Ováhati = differre. O-hal — tvého, distu- listi Christum tuum. Ž. pod. 88. 39. V Ž. wit. chybně: omazal. Cf. Ž. wit. 241. Ovachovačka, y, f. = obhadzovačka. Slov. Ssk. Ovak, laš. Budź ćicho, o. će chraščim. O. co na ty m (= ostatně). Brt. D. 175. Oval = chumáč jetele (v jetelenisku), das Kleebüschel. Val. Vck. — O. = kus nesora- ného pole. Vz Kocour. Mor. Brt. — O. (ovál) das Oval O. Descartesův (jistá křivá čára). Vnč. 41. O. luny, obličeje, Osv., ramen, tváří. Vrch. Cf. Ovalný. Ovalašiti, il, en, ení = vyvalašiti, hřebce valachem učiniti, vyřezati. Šd. — O. = oši- diti obelhati, betrügen, belügen. Las. Wrch. Cf. Ocikániti. Ovaliti. O-lil ho polenom po hlave. Slov. Rr. Sb. — se = navaliti se, opiti se. Mu- síme střežit pijáka, jestli který krejcar na- byl, aby se zas neovalil. Mor. Šd. Ovalový, oválový = ovalní. O. čára. NA. V. 44. Ováňať, riechen. Všetko to o-lo biedou. Orl. VIII 48. -ovany Bukovany, Habrovany,Borovany, Trnovany. Vz Pal. Rdh. I. 138. Ovařený; -en, a, o, abgekocht. Sš. P. 108. Ovariotomie, e, n., lat řec. = řez va- ječníku. Nz. lk. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. Rejstřík.